Speciln pedagogika Doc Paed Dr Olga Zelinkov CSc

Speciální pedagogika Doc. Paed. Dr. Olga Zelinková, CSc.

Literatura • BEDNÁROVÁ, Petra a kol. Základy speciální pedagogiky nejen pro speciální pedagogy. Hradec Králové: Gaudeamus. 2015 • FISCHER, Slavomil, ŠKODA Jiří. Speciální pedagogika. Praha/Kroměříž : Triton, 2008 • RENOTIÉROVÁ, Marie, LUDÍKOVÁ Libuše a kol. Speciální pedagogika. Olomouc: UP v Olomouci, Pedagogická fakulta. 2003 • SLOWÍK Josef. Speciální pedagogika. Praha : Grada, 2007 • Švarcová, Iva. Speciální pedagogika • VALENTA, Milan a kol. Přehled speciální pedagogiky. Praha: Portál, 2014

Cíl předmětu na HTF UK • Poskytnout základní informace z oboru, které jsou důležité pro práci s lidmi se speciálními vzdělávacími potřebami. • Poznatky použitelné především v práci sociálního pracovníka. • Absolvování předmětu neopravňuje k práci speciálního pedagoga. • Využití osobních zkušeností a poznatků studentů.

Předmět speciální pedagogiky • Zkoumání zákonitostí procesu edukace a socializace dětí, žáků a dospělých se speciálními vzdělávacími potřebami a souvislostí s těmito procesy. Předmětem speciálně pedagogické intervence je osoba se zdravotním postižením, zdravotním či sociálním znevýhodněním. (Valenta, 2014, s. 9) • Cíl – maximální rozvoj osobnosti postiženého nebo znevýhodněného jedince. - dosažení nejvyššího stupně socializace

Systém speciální pedagogiky podle tzv. pedií: • Logopedie • Psychopedie • Tyflopedie • Somatopedie • Surdopedie • Etopedie V souvislosti se změnami v oboru přibývají další oblasti: • Ranná péče • Speciálně pedagogická andragogika • SPPG osob s více vadami • SPPG osob se specifickými poruchami učení a chování

SPPG v systému věd Je průnikem 4 základních vědních oboru: Pedagogika Psychologie Sociologie Medicína (Valenta) Sociální práce Filosofické disciplíny: etika, estetika, logika

Základní pojmy - defekt, defektivita • Defekt – ztráta, poškození v anatomické stavbě organismu, poškození funkce • Příčiny defektů – dědičnost, úrazy, onemocnění • Podle závažnosti - lehký, středně závažný, těžký • Přestává-li být defekt osobní záležitostí a stává se záležitostí společnosti, nabývá sociální dimenzi. Člověk je stižen defektivitou. • Defektivita – důsledek defektu, má psychosociální dimenzi.

Defekt (vada) Dělení defektu podle charakteru: a) Orgánové (příčinou je vývojová vada nebo úraz) b) Funkční (porucha funkce orgánu nebo celého organismu bez poškození tkáně, např. psychoneurózy, poruchy chování) Dělení defektů z hlediska vzniku: a) Vrozený nebo dědičný • Prenatální • Perinatální • Postnatální b) Získaný během života

Defektivita Ø Důsledek defektu, porucha celistvosti člověka. Ø Porucha vztahu k sobě samému, ke vzdělání, výchově, práci. Ø Není závislá na závažnosti defektu. Ø Má dynamický charakter. • Vnější znaky defektivity (Jesenský 1993) Ø Změny v učení a chování Ø Změny v pracovních aktivitách Ø Směny ve společenských aktivitách Ø Změny v zaměření osobnosti a motivaci Ø Změny v potřebách a hodnotovém systému

Metody speciální pedagogiky • Edukace • Reedukace – soubor metod zaměřených na postiženou funkci, s cílem zlepšit její činnost • Kompenzace – souhrn speciálně pedagogických postupů, zaměřených na nepostižené orgány, funkce. (Hmat u ZP) • Rehabilitace – Upravuje společenské a pracovní vztahy postiženého jedince, navazuje na reedukaci a kompenzaci. • Socializace – cíl speciální pedagogiky, znamená zapojení do společnosti, formování pozitivních vztahů ke vzdělání, práci.

Stupně socializace Podle prof. M. Sováka 1. Integrace 2. Adaptace 3. Utilita 4. Inferiorita Integrace -soužití postižených a běžné populace při nízké konfliktnosti vztahů– integrované vzdělávání Inkluze – vyšší stupeň. Nekončící společenský proces, lidé s postižením se účastní všech aktivit společnosti jako lidé bez postižení. Inkluzivní vzdělávání – výuka společně s vrstevníky, v heterogenních třídách, zapojení do učení podle potřeb, posilování jejich sebehodnocení a sebedůvěry.