Sociologie Karel Dinda Doporuen literatura pro studium sociologie

Sociologie Karel Dinda

Doporučená literatura pro studium sociologie • • • Bauman, Zygmunt: Myslet sociologicky; Praha: SLON, 1996. Disman, Miroslav: Jak se vyrábí sociologická znalost; Praha: Karolinum, 2000. Giddens, Anthony: Sociologie; Praha: Argo, 1999. Havlík, Radomír: Úvod do sociologie; Praha: Karolinum, 2007. Jandourek, Jan: Úvod do sociologie; Praha: Portál, 2003. Keller, Jan: Dějiny klasické sociologie; Praha: SLON, 2004. Keller, Jan: Úvod do sociologie; Praha: SLON, 1997. Petrusek Miroslav: Dějiny sociologie; Praha: Grada, 2011 Petrusek Miroslav: Sociometrie: teorie, metoda, techniky; Praha: Svoboda, 1969 Petrusek Miroslav, Balon Jan: Společnost naší doby – populární sociologie (ne) populárních problémů; Praha: Academia, 2011 • Petrusek Miroslav: Velký sociologický slovník; Praha: Karolinum, 1996 • Petrusek Miroslav: Základy sociologie; Praha: Akademie veřejné správy, 2009

Vymezení sociologie • Sociologie se zabývá studiem sociálního života, skupin a společností • Jejím předmětem je lidské chování, zkoumá člověka jakožto společenského tvora • Má značně široký záběr – od analýzy jednorázových interakcí jednotlivců až po zkoumání globálních společenských procesů

Sociologie jako věda • Věda – „užití systematických metod empirického zkoumání, teoretické analýzy dat a logického vyhodnocování argumentů za účelem vytvoření souhrnu znalostí v určité oblasti“ • Výsledky vědeckého procesu jsou neustále předmětem revize • Konfrontace s přírodními vědami

Sociologie jako věda • Počátky sociologie – metody a ambice přírodních věd (exaktnost, objektivita) – pozitivismus • Reformulace: sociologie věda ve smyslu využívání systematických (tj. ověřitelných a jasně stanovených) metod zkoumání, analýzy dat a hodnocení teorií z hlediska důkazů a logických argumentů ale s vědomím odlišnosti předmětu svého zkoumání

Sociologie jako věda • Zkoumání společenského života a reality vs. zkoumání přírodních jevů a prvků • Společenská realita je nadána smyslem pro zúčastněné aktéry – vědomí a záměry • Z hlediska výzkumu jde o pozitivum i negativum • Omezená možnost objektivity > nutnost otevřenosti, veřejnosti, přezkoumatelnosti metod a výsledků

Sociologická perspektiva Sociologická imaginace (Ch. W. Mills) 1) schopnost odmyslet se od každodenní zkušenosti a své osobní situace a 2) schopnost podívat se na tyto zkušenosti a situace novým způsobem a 3) schopnost jejich interpretace a nahlížení v (časově, geograficky, …) širších souvislostech Zdroje: historie, antropologie, filosofie

Některé sociologické sub-disciplíny • Politická sociologie • Sociologie kultury • Sociologie náboženství • Sociologie města /venkova • Sociologie rodiny • …

Předpoklady vzniku • Sociální (procesy industrializace, urbanizace, demokratizace) • Kulturní (procesy materializace, sekularizace, emancipace, kulturní expanze, reformace) • Teoretické (protestantství, matematika a přírodní vědy, utopismus, větší reflexe společnosti ve vědách obecně – právo, historie atd. )

Moderní společnosti • • 1) 2) 3) 4) 5) 6) 7) 8) Základní rozlišení společností – předmoderní, moderní a nemoderní Předmětem sociologie – moderní společnost Vznikla díky racionalizaci a univerzalizaci tradiční společnosti (konkrétně díky procesům industrializace, urbanizace, demokratizace) Moderní společnosti charakterizují: Vztahy založené na dělbě práce a sociální mobilitě Abstraktní svazky a vztahy Zájmová, univerzalistická politika Hospodářství průmyslového typu Rozvinutá dělba práce a specializace Rozvinutá technika a technologie Stále méně omezovaná komunikace Atd.

Vznik sociologie • Procesy modernizace (univerzalizace, racionalizace) • Krize tradiční společnosti (pospolitost > společnost) • Sociologie jako produkt modernizace • Sociologie jako sociální věda o modernizaci a moderní společnosti

Sociologie a modernita Institucionální dimenze modernity (podle A. Giddense): • Dohled (kontrola informací, sociální kontrola) • Kapitalismus (akumulace kapitálu, trh, směna) • Industrialismus (transformace přírody) • Vojenská síla (kontrola prostředků násilí)

Sociologie a modernita • Z obecného hlediska sociologie popisuje, analyzuje a vysvětluje jevy spojené se společenskou krizí v důsledku 1) rozkladu tradiční společnosti 2) vzniku moderní společnosti • Průvodní jevy: sociální nerovnosti, nedostatek statků a problém jejich distribuce, institucionální proměna, vliv ideologií, kolektivní násilí

Zakladatelé sociologie • Auguste Comte (1798 -1857) • Émile Durkheim (1858 -1917) • Karel Marx (1818 -1883) • Max Weber (1864 -1920)

Základní teoretické přístupy v sociologii • Založení sociologie (Durkheim, Weber, Marx) > krystalizace jednotlivých teoretických přístupů • Během 20. století – rostoucí vliv americké sociologie (G. H. Mead) • Hlavní teoretické přístupy: strukturalismus, funkcionalismus, marxismus, symbolický interakcionismus

Strukturalismus • Ovlivněn dílem É. Durkheima • Podněty z lingvistiky (F. de Saussure) • Zajímá se o skryté a autonomní pravidla a mechanismy, které ovlivňují fungování společnosti v jejím celku i různých aspektech • Proti analytické metodě rozkladu a studia jednoduchých prvků zdůrazňuje význam struktur, tj. celkového uspořádání složitých systémů a vztahů mezi jejich prvky

Funkcionalismus • Podobně jako strukturalismus vychází z díla É. Durkheima a A. Comta • Opět důraz na celistvý pohled na společnost (či její části) a její instituce a prvky • Studium toho, jak jednotlivé prvky (ne-)přispívají ke kontinuitě společnosti jako celku – ať už manifestně nebo latentně • Obecně jsou zdůrazňovány faktory související se sociální soudržností a stabilitou

Marxismus • Někdy považován za „meta-přístup“ > různé varianty marxismu (strukturalistický, kulturní, analytický …) • Ústředním bodem marxismu je kritická analýza kapitalismu (sociální stratifikace atd. ) a teorie sociální změny (sociální konflikty, politická moc atd. ) • Využívány jsou metody analýzy, které představil Marx (historický materialismus, kritika ideologií atd. )

Symbolický interakcionismus • Podobně jako strukturalismu vychází ze zájmu o lidskou řeč a jazyk, zakladatel G. H. Mead (vliv M. Webera) • Na rozdíl od předcházejících přístupů je klíčový důraz kladen na jedince a jeho činnost (zejména v kontextu ostatních konkrétních osob) • Důraz na symboly a jejich výměnu jakožto „nadreálné prvky“, na jejich vnímání, interpretaci, a rekonstrukci ze strany individuí

Dilemata a spory uvnitř jednotlivých přístupů a mezi nimi 1) Sociální struktura vs. sociální jednání (tj. perspektiva společnosti vs. perspektiva jedince) 2) Konsensus vs. konflikt (které tendence jsou hlavním rysem společnosti? ) 3) Genderové rozdělení (jaká je povaha, příčiny a dopady tohoto rozdělení? ) 4) Vznik moderního světa (jaké jsou jeho příčiny a hlavní mechanismy? ) 5) Odpověď na otázku: Jak je vůbec možný řád (stabilita) ve společnosti?

Základní paradigmata v sociologii 20. století • Paradigma - souhrn základních domněnek, předpokladů, představ dané skupiny vědců (může se uplatňovat uvnitř jednoho vědního oboru ale i napříč více disciplínami) • Ke každému paradigmatu patří i metodická pravidla řešení, intuitivní postoje a hodnocení problémů • Mohou nabízet komplementární pohled na jednotlivé praktické problémy a stále častěji bývají u jednotlivých autorů kombinována • V sociologii – různé typologie paradigmat, jedno z možných dělení je na základě vysvětlování existence společenské stability, řádu. • Konsensuální, konfliktualistické a interpretativní paradigma v sociologii 20. století

Konsensuální paradigma • Existence pravidel, hodnot či norem umožňuje vzájemné soužití, nebo tyto jsou lidmi jako rozumnými jedinci uznávány a respektovány • Za společenskou stabilitou stojí snaha jedinců o minimalizaci konfliktů a maximalizaci výhod ze soužití • Společenský život závisí na solidaritě, je založen na reciprocitě a kooperaci • Společnosti mají tendenci přetrvávat a reprodukovat se • Nebezpečí: může být základem konzervativního pohledu na společnost • Příklady: funkcionalismus, T. Parsons, R. K. Merton, G. C. Homans

Konfliktualistické paradigma • Mladší paradigma (50. léta 20. století) • Kritická reakce na jednostrannost konsensuálního pohledu na společnost a její integraci, a její negace • Společnosti jsou podle něj založeny na protikladech a jsou nutně vnitřně rozdělené • Společnost sama neustále generuje konflikty a protiklady, vždy v ní existuje mocenská nerovnost a útlak • Základními prvky sociálního života jsou vzájemně neslučitelné zájmy • Společnosti mají tendence se měnit • Příklady: marxisté, L. Coser, Ch. W. Mills, R. Dahrendorf

Interpretativní paradigma • Není vnitřně příliš jednotné • Zahrnuje symbolický interakcionismus, etnometodologii nebo fenomenologickou sociologii • Orientace zejména na výzkum „všedního dne“ – každodenního života běžných lidí • Lidé jednají na základě významů, které jsou produktem jejich vzájemné interakce a které se mohou neustále měnit • Sociální realita je tvořena významy, které mají různou dobu trvání • Sociologie by si měla uvědomovat, že svým zájmem o tuto sociální realitu jí sama přikládá určité významy a konstruuje tak konstrukty – měla by si to tedy uvědomovat • Příklady: T. Luckmann, P. Berger, E. Goffman, H. Garfinkel

Kultura • Širší vs. užší definice kultury > sociologie vs. běžné užívání pojmu • Souhrn uznávaných hodnot, dodržovaných norem a vytvořených hmotných statků, a souhrn všech institucí, organizací a aktivit, které tyto prvky kultury umožňují produkovat, reprodukovat, konzumovat a prožívat • Společnost nemůže existovat bez kultury a naopak • Hodnoty (= abstraktní ideály) jsou svázány s normami (= konkrétními principy a zásadami chování)

Kultura Vznik, reprodukce či změna norem není možná bez komunikace Rozdílné společnosti – rozdílné hodnoty > kulturní (hodnotový) relativismus Hodnotová relativita – důsledek poznání odlišné kultury a/nebo soužití s ní Etnocentrismus – posuzování jiných kultur podle měřítek naší vlastní kultury Subkultura – malé, kulturně uniformní společenství které je součástí vnitřně kulturně rozmanité společnosti (často bývá jazykově, etnicky nebo národnostně definované) • Kontrakultura - kontrastní, opoziční typ kultury, respektive subkultury vůči majoritnímu typu kultury; nejde o pouhou odlišnost, ale o radikální odmítání a o vědomou kontradikci. • Lze rozlišit dva druhy kontrakultur – první je dána nedobrovolným sociálním vyloučením určité skupiny obyvatel (bezdomovci, etnické menšiny), druhá je vědomě a dobrovolně tvořena jako akt protestu proti dominantním kulturním nebo společenským normám a hodnotám (hudební nebo politické subkultury) • • •

Kultura a sociální procesy • Socializace: obecné a komplexní označení interaktivního procesu, během kterého se novorozenec stává osobou uvědomující si sebe samu a orientuje se ve vlastní kultuře • Během s. dochází k přejímání sociálních rolí, norem a vzorců jednání tvořících instituce a organizace společnosti • Resocializace – přijetí radikálně odlišných hodnot a vzorců chování po rozpadu či opuštění těch dosud přijímaných (represivní instituce, extrémní okolnosti, mezní situace) • G. H. Mead – výklad hlavních fází ve vývoji dítěte (nápodoba skrze hru, přejímání role druhého, sebeuvědomění, porozumění hodnotám a normám, generalizovaný druhý)

Kultura a sociální procesy • Důležitý rys kultury - její prvky musí přijmout a osvojit si většina příslušníků daného kulturního společenství > charakter kultury určitého společenstva tedy určuje většina jejích členů. • Předávání probíhá v rámci procesu socializace a to mj. i skrze artefakty, které jsou součástí hmotné kultury (hračky, nábytek, dopravní prostředky, knihy, atd. ) • Enkulturace: proces učení se kultuře; vrůstání jedince do kultury dané společnosti (přejímání významů a hodnot, které tuto kulturu tvoří) • Probíhá především prostřednictvím rodiny, školy, vrstevníků a médií • Akulturace - intenzivní pronikání kulturních prvků z jedné kultury do druhé (a naopak), který vede k zásadním změnám a reorganizaci dané kultury (často obou) • Akulturace se u jedinců projevuje změnou procesu enkulturace

Sociální instituce • • Širší vs. užší význam pojmu instituce Sociální instituce – institucionalizované sociální jednání Jak se ze subjektivních významů (Weber) stávají sociální fakty (Durkheim)? Proces institucionalizace – fáze externalizace, objektivizace, internalizace Externalizace - vytváření institucionálních praktik Objektivizace: osamostatnění institucionálních praktik Internalizace: osvojování institucionálních praktik člověkem

Sociální role • Institucionalizované jednání: opakované, ustálené, legitimizované > sociální role • Sociální role jsou sociálně definovaná očekávání, nebo také očekávaný způsob jednání/chování vázané na určitý sociální status • Sociální role jsou vždy vázány na sociální skupinu jakožto strukturu vztahů, pozic, nebo rolí • Sociální role jsou základem osobnosti člověka (ztotožňuje se s nimi při jejich výkonu) • Vztah mezi rolemi a věděním je dvojí: (1) z pohledu institucionálního řádu jsou role reprezentacemi a zprostředkovateli v něm objektivovaných souborů vědění, (2) z pohledu rolí vidíme, že každá s sebou nese určité sociálně definované vědomí společnost existuje tehdy, když si ji jedinci uvědomují a jedincovo vědomí je zároveň předurčeno

Sociální kontrola • Definice: s. k. - konfrontace sociálního jednání s normami a hodnotami dané sociální skupiny • S přijetím sociální role přijímáme její diktát (konformita je vynutitelná); každá role s sebou nese určitý typ znalostí, povinností, soubor chování • Sociální kontrola je tedy konfrontace skutečného jednání se sociálními rolemi v dané společnosti/skupině • Sociální role jako neformální forma sociální kontroly • Premoderní společnosti – důležitá přímá sociální kontrola • Moderní společnosti – nepřímá sociální kontrola (skrytá)

Sociální kontrola Existují různé konkrétní mechanismy sociální kontroly: • Tabuizace a ritualizace • Sakralizace nebo profanace • Represe • Dohled • Distribuce práce a statků • Komunikace a diskurz

Speciální případ sociální kontroly: moc • Moc – šance či schopnost jedinců nebo skupin prosadit své vlastní zájmy nebo záměry přes odpor druhých • Někdy je spojena s přímým užitím síly • Různé typy moci: moc politická, ekonomická, sociální • Doprovázena ideologií ospravedlňující to, co mocní provádějí

Sociální deviace • Sociální život se řídí normami a pravidly, která jsou respektována, ale i transformována a porušována • Tato pravidla a normy se v různých kulturách liší nebo mají různou váhu a relevanci (pití alkoholu, dopravní pravidla, sexuální chování, majetková trestná činnost atd. ) • Jednání odchylující se od společenské normy či norem běžně akceptovaných většinou společnosti (komunitě) – sociálně deviantní • Více deviantně jednajících jedinců se může stát základem deviantní subkultury (či kontrakultury)

Sociální deviace • Dodržování sociálních norem a pravidel – bezmyšlenkovité (díky procesu socializace) i vědomé (dobrovolně i nedobrovolně) • Všechny společenské normy jsou doprovázeny sankcemi podporujícími konformitu • Sankce – jakákoliv reakce ostatních na chování jednotlivce nebo skupiny, jejímž cílem je zajistit dodržování dané normy • Sankce mohou být pozitivní nebo negativní, formální nebo neformální • Negativní formální sankce - zákony

Sociální deviace Příklady sociální deviace: • • Zločin Duševní choroba Nonkonformní jednání či vzhled Politický protest Sociální deviace je socio-kulturně podmíněna – co je deviantní v jedné kultuře či kontextu nemusí být deviantní jinde.

Vztah jedince ke společenským normám (K. R. Merton) Přijetí cílů Přijetí prostředků Druh adaptace ANO Konformismus ANO NE Inovace NE ANO Ritualismus NEVÍ Únik NE NE Vzpoura

Anomie • Teze o anomické situaci ve společnosti (Durkheim) – během společenských procesů nebo zlomů jsou odbourávány tradiční normy a požadavky a prozatím nejsou nahrazeny novými > dezorientace a nejistota lidí • Nebo: anomie jako napětí mezi sociálními hodnotami /normami a sociální realitou neboli dostupností prostředků k dosažení těchto hodnot/norem (např. důraz na materiální úspěch vs. nemožnost jej v některých situacích dosáhnout > deviace)

Společnosti (ne-)strukturované a (ne-)stratifikované • Lovci a sběrači (malé komunity, malá nerovnost, málo majetku a hmotných statků, strukturace hlavně podle věku pohlaví) • Pastevci a zemědělci (rozsáhlejší komunity, větší majetková mocenská nerovnost • Tradiční (neprůmyslové) státy (komplikovanější systém dělby práce, základní dvě třídy – vládnoucí elita a ostatní)

Moderní průmyslové společnosti • Industrializované a diferencované (proces diferenciace jako vyčlenění určitých částí sociálního celku, které jsou z různých důvodů uznány za důležité) • Většina obyvatelstva již nepracuje v zemědělství • Vyšší stupeň urbanizace > anonymizace • Velké organizace • Komplexní politické systémy • Ekonomická síla, politická soudržnost a vojenská převaha > rozšiřování moci Západu

Sociální stratifikace • Nerovnost – konstanta všech typů společností • Studium sociální stratifikace – všímá si nerovnosti ve společnostech • Stratifikace – strukturovaná nerovnost mezi různými skupinami lidí • Moderní společnosti – vysoce rozrůzněné a rozvrstvené (podle různých kritérií)

Typy sociální stratifikace • Otroctví (extrémní forma stratifikace, vlastnictví osob) • Kasty (složitý systém, řazení dle sociální prestiže, souvislost s náboženstvím, silně dědičné) • Stavy (historicky ustavené skupiny, více prostupné a méně závislé na dědičnosti, tři základní vrstvy) • Třídy

Třídy • Nejsou vymezeny formálně (nábožensky ani zákonně) • Příslušnost k třídě je z velké části získaná, ne vrozená > sociální mobilita je větší • Základem tohoto rozdělení jsou ekonomické rozdíly mezi sociálními skupinami • Nerovnost je zde vyjádřena neosobně, jde o širší vazby neosobního typu • Definice: rozsáhlá skupina lidí s obdobnými ekonomickými prostředky, které mají vliv na jejich způsob života

Typy tříd Různé způsoby typologie tříd Často: vyšší (zaměstnavatelé, bankéři, manažeři, průmyslníci) střední („bílé límečky“, úředníci, učitelé) dělnická (manuálně pracující, její součástí je i tzv. „underclass“ – často imigranti ve vyspělých zemích) 4. někdy zemědělci • Klasické teorie stratifikace – K. Marx vs. M. Weber • • 1. 2. 3.

Pojetí sociální stratifikace u Marxe a Webera K. Marx • Třída jako skupina lidí spojená vztahem k výrobním prostředkům (původně půda, později průmysl a kapitál) – objektivistické pojetí • Vztah mezi třídami založen na vykořisťování – teorie nadhodnoty M. Weber • Třídy jako důsledek ekonomických podmínek ale důležité i jiné faktory (znalosti, dovednosti, osvědčení) • Kromě tříd – další 2 formy stratifikace: • Status (úcta, prestiž, nemusí záviset na ekonomické třídě a je spíše subjektivní) • Politická strana (skupina osob se společnými zájmy, ovlivňuje stratifikaci nezávisle na třídách a statusu, může měnit ekonomické postavení jedinců)

Problémy ve studiu sociální stratifikace • Rozdíly mezi třídními pozicemi mužů a žen (ekonomická závislost žen na mužích vs. rozdílné a vzájemně nezávislé postavení) • Objektivistické vs. subjektivní hodnocení náležitosti k určité třídě (problém kritérií a indikátorů) • Proměny klasických tříd (majetek vs. zájmy)? • Nové třídy?

Sociální mobilita • Pohyb jedinců a skupin z jednoho socioekonomického postavení do druhého • Vertikální – vzhůru a dolů, vzestup či sestup • Horizontální – pohyb geografický nebo napříč rolemi v jednotlivých skupinách • Intragenerační – dráha jedince • Intergenerační – dráha více generací • Mobilita jako měřítko otevřenosti společnosti • Sestupná mobilita – často díky ztrátě nebo změně zaměstnání

Chudoba a nerovnost • Absolutní vs. relativní chudoba (tzv. základní potřeby - zajištění potravy a přístřeší vs. relativní deprivace) • Trh vs. stát – regulace a politická moc • Chudoba nezaměstnaných a zaměstnaných, bezdomovectví (různá skladba bezdomovců) • Nerovnost a ekonomická soutěž (kolektivní vs. individualistický typ kapitalismu, motivace a rovnost šancí)

Sociální status • Status jako komplexní a subjektivní vyjádření sociální pozice • Vyjadřuje míru úcty a prestiže sociální skupiny vůči jiné skupině či jejímu členovi • Status skupiny vs. status jedince • Status získaný (často socioekonomická pozice – zaměstnání či vzdělání) vs. status připsaný (bez vlastního úsilí, v důsledku sociálních okolností)

Sociální kapitál • Sociální kapitál – „celkové skutečné nebo potenciální zdroje které jsou spojeny s vlastnictvím trvalé sítě více nebo méně institucionalizovaných vztahů vzájemných známostí a uznání“ (P. Bourdieu) • Další formy kapitálu: ekonomický, kulturní, politický • Symbolický kapitál – jakýkoliv druh kapitálu, který je nahlížen v opozicích vepsaných do struktury tohoto kapitálu (bohatý/chudý, vzdělaný/nevzdělaný atd. )

Sociální skupiny • • 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. Seskupení lidí – časové nebo prostorové (příp. jiné kritérium) Příklady skupin: Agregovaná skupina (nahodilá) Dav (čas + prostor + důvod) Třída (zájem) Rodina (prostor + komunikace) Publikum (zájem + předmět) Veřejnost (obecný problém + mínění) Masa (anonymita + čas + komunikace) Elita (zájem + postavení) • • Vždy existuje více skupin, ve kterých se jedinec pohybuje Mohou se lišit sociální role v různých skupinách

A. Maslow, hierarchie lidských potřeb 1) fyziologické potřeby (potřeba potravy, tepla, vyměšování) 2) potřeba bezpečí, jistoty (projevuje se především vyhýbáním se všemu neznámému, neobvyklému či hrozivému) 3) potřeba lásky, sounáležitosti (vedou k touze někam a k někomu patřit, být přijímán a milován) 4) potřeba uznání, úcty (být vážený, mít úspěch v očích jiných lidí a na tomto základě být sám sebou kladně hodnocen) 5) potřeba seberealizace (naplnit své možnosti růstu a rozvoje) 6) potřeby estetické (potřeba vytvořit harmonii, řád a krásu)

Sociologický výzkum 1) 2) Kvantitativní Kvalitativní Obecně se liší zejména v: § obecných cílech, § logice postupu, § vztahu k sociální realitě, § míře redukce informací, § transformaci informací, § fázích výzkumu § technikách sběru dat, § technikách výběru zkoumaného vzorku.

Obecné cíle • Cílem kvantitativního výzkumu je testování hypotéz, tj. ověření nebo vyvrácení výroku o vztahu dvou nebo více proměnných, odvozeného z existující teorie • Cílem kvalitativního výzkumu je vytváření nových hypotéz, nového porozumění nebo odkrytí významu málo známého jevu, případně vytváření teorie o něm

Postup • Kvantitativní výzkum od začátku pracuje s většími počty případů, ale ty jsou zákonitě méně podrobně analyzovány; je to vlastně testování hypotéz, je tedy spojen s dedukcí • Kvalitativní výzkum postupuje od detailně zpracovaného konkrétního případu (či několika takových případů), který potom generalizuje, je spojen s indukcí

Postup • Podstatou dedukce je položení základní myšlenky, hypotézy nebo několika hypotéz, které tvoří teorii a mají formu logického argumentu, který vede k vydedukování závěrů a ty jsou posléze testovány za pomocí sběru dat (experimentů, výzkumu) teorie → hypotéza → data • Podstatou induktivního postupu je pozorování, analýza získaných faktů, srovnání a klasifikace (zatím bez použití hypotéz), nalezení vztahů a pravidelností mezi fakty, vytvoření generalizujících výroků (hypotéz a teorií) a jejich podrobení dalšímu testování data → hypotéza → teorie

Redukce informací Pro kvantitativní výzkum jsou charakteristické: 1) Sběr a analýza omezeného rozsahu informací o velkém množství jedinců 2) Menší počet pozorovaných proměnných i menší počet sledovaných vztahů mezi těmito proměnnými 3) Zobecnění výsledků výzkumu na populaci je většinou velmi snadná a validita tohoto zobecnění je matematicky měřitelná

Redukce informací Pro kvalitativní výzkum jsou charakteristické: 1) Sběr a analýza velkého množství informací o malém počtu jedinců 2) Důraz na sledování spíše velkého množství proměnných na úkor silné redukce počtu sledovaných jedinců 3) Zobecnění výsledků výzkumu na populaci je velmi obtížná, někdy nemožná

Fáze výzkumu Kvantitativní výzkum • Teorie • Pracovní hypotézy • Konstrukce vzorku • Sběr dat • Analýza dat => • Otestované hypotézy, ověřená nebo zdokonalená teorie Kvalitativní výzkum • Sociální problém, námět výzkumu • Terénní výzkum (souběžné a průběžné vytváření vzorku, sběr dat, jejich analýza a interpretace) => • Nové hypotézy či teorie

Techniky sběru dat Kvantitativní výzkum • Dotazník • Strukturovaný rozhovor • Obsahová analýza médií či jiných veřejných zdrojů Kvalitativní výzkum • Zúčastněné pozorování • Nestandardizovaný hloubkový rozhovor • Analýza osobních dokumentů či jiných textů

Sociometrie a sociogram Identifikace • Pozice ve skupině • Vazeb ve skupině nebo organizaci • Síly a směru těchto vazeb • Neformálních vůdců • Toků informací • Vztahů důvěry Grafické znázornění > sociogram

Příklad sociogramu