Sociologick paradigmata Paradigma z eckho paradeiknymiukazovat podle pedstavuje

Sociologická paradigmata Paradigma (z řeckého paradeiknymi=ukazovat podle) představuje úhel pohledu na zkoumanou skutečnost, od které ho se potom odvíjí formulace problému teoretický koncept i metodologická východiska a metodologie.

Sociologická metodologie ¡ ¡ S. m. je zde prezentována jako způsob poznávání v sociologii, který je založen na linii teorie-hypotéza-empirická data. Obecně se jedná o postup, kterým se překonává vágnost sociálních jevů a nesamozřejmost jejich poznání. Sociologický empirický výzkum je jen částí sociologické metodologie. Empirická data mohou být získávána pouze v souladu s teorií, s teoretickým konceptem. Teorie ukazuje na to, jakou povahu sociální jev má, umožňuje zhodnotit co je důležité a co ne a definuje poznávací postupy. Empirická data mohou být interpretována v souladu s teorií. Pravdivost poznání budeme spojovat se schopností porozumět problému. Kritériem správnosti výkladu sociálních jevů je logická konzistence a užitečnost (upotřebitelnost pro efektivní rozhodování).

Složitost sociálních jevů Složitá struktura osobností konkrétních jedinců, kteří se sociálního jevu účastní. ¡ Proměny vztahů a tendence ke kvalitativním změnám v interakcích. ¡ Nejednoznačné hranice sítí nebo okruhů vztahů. ¡ Působení komplexů sociálních institucí. ¡

Problémy poznání ¡ ¡ Je obtížné objektivní vymezení sociálního jevu vzhledem k jejich vágnosti a nedostupnosti smyslovému vnímání. (Co to je? ) Soustavná dynamika sociálního jevu, sociální jevy mají procesní charakter. (Jaký je stav? ) Sociálních jevů se účastní „neohraničený“ počet sociálních jednotek – jedinců a skupin. (Kdo je nositelem? ) Sociální jevy mají náhodný a pravděpodobnostní charakter. Mezi jevy mohou být pozorovány souvislosti, ale ne příčinné závislosti. (Jaké jsou logické souvislosti? )

Důsledky složitosti a problémů poznání ¡ ¡ ¡ Celkový a úplný výklad sociálního jevu, jednoznačný komplexní popis všech částí a vysvětlení jejich vzájemných souvislostí je nemožné. Poznání bude vždy dílčí, redukované. Přesněji bude se pohybovat v rovině jedné významné stránky. Pro identifikaci jednotlivých významných stránek sociálního jevu lze využít existujících sociologických teorií, škol a paradigmat.

Konsenzuální paradigma ¡ ¡ ¡ Konsenzus = soulad, souhlas v sociálních celcích – skupinách, organizacích a dalších. Potřeby, zájmy a cíle nadindividuálního sociálního celku jsou nadřazeny potřebám, zájmům a cílům jedinců. Vztahy mezi částmi sociálního celku jsou vyrovnány. Rozhodující je efektivní součinnost pro naplňování cílů celku. Soulad a souhlas jsou hodnotami, celek je stabilní. Teorie v rámci konsensuálního paradigmatu: Systémová, strukturně-funkcionální.

Konfliktní paradigma ¡ ¡ Sociální celek je odvozeným důsledkem střetávání – konfliktů mezi jednotlivými sociálními subjekty (respektive mezi částmi uvnitř celku). Sociální celek není charakterizován společnými potřebami a zájmy. Jsou jen potřeby a zájmy jedinců a maximálně existují sdílené cíle. Při jejich prosazování je možné uzavírat dočasné koalice. Jsou však velmi labilní. Sociální celek má procesní charakter, je velmi dynamický. Teorie v rámci konfliktního paradigmatu: historické, psychologické.

Teorie systémová (organistická) ¡ ¡ ¡ Sociální jev je zvláštní entita. Je to uspořádání jednotlivých částí, které umožňuje něčeho dosáhnout nebo nějak jednat. Celek tvořící novou kvalitu, která vznikla ve vývoji, a není redukovatelný na části. Sociální subjekty, jako skupiny a organizace, lze popsat jako organismus.

Teorie historická ¡ ¡ Sociální jevy jsou výsledkem vývoje (mají historii). Vývoj je sledován v periodách, tzn. rozčlenění vývojového procesu, určení základních faktorů vývoje a hledání zákonitostí vývoje. Vliv sociálních institucí. Vytváření institucí v časově dlouhých obdobích. Determinace sociálních dějů předchozími událostmi a faktory.