SOCILN PSYCHOLOGIE Mgr Katarna Durkov FEKT VUT SOCILN

SOCIÁLNÍ PSYCHOLOGIE Mgr. Katarína Durkáčová FEKT VUT

SOCIÁLNÍ PSYCHOLOGIE Sociální psychologie se zabývá duševními ději lidí do té míry, do jaké jsou podmíněny minulou či současnou interakcí s druhými lidmi. Socializace – proces začleňování jedince do společnosti. Děje se za pomocí sociálního učení. K mechanismům sociálního učení patří: vučení nápodobou vzástupné učení vanticipační učení (dítě si vlivem výchovy osvojuje model společensky očekávaného chování v dané kultuře, ví, co se od něj čeká) vodměny a tresty

SOCIALIZACE Sociální role je očekávaný způsob chování, práva a povinnosti, které se vážou k určitému sociálnímu statusu. vnapř. : role studenta VŠ (dlouhodobá), cestující v MHD (krátkodobá) vje aktivována v přítomnosti druhých lidí, postupně je zvnitřňována a stává se součástí sebepojetí. v. Ke hraní role přispívá používání masek a sociálních her v. Standfordský vězeňský experiment https: //www. youtube. com/watch? v=o. AX 9 b 7 ag. T 9 o

SOCIALIZACE Sociální schéma - vědomosti, uchovávané v celistvých a pružných rámcích, podle nichž řídíme naše chování vůči okolním lidem. Regulují chování a umožňují nám očekávat průběh událostí. ØSociální scénář – posloupnost kroků sociálního chování v nějaké situaci. Např. : nakupování v obchodě. ØSchéma rolí – jsou rámce k usměrnění vlastního chování, jež používáme při jednání s ostatními v souvislostech určitého společenského vztahu. ØSchéma osob – vědomosti o konkrétní osobě, +sebeschéma.

SEBESCHÉMA / SEBESYSTÉM Sebepojetí souhrn představ, které o sobě člověk má (kognitivní složka). Sebehodnocení souhrn hodnotících soudů o sobě (emoční složka). Seberegulace mechanizmus řízení našeho chování

SEBEHODNOCENÍ • Je formováno i za účasti úspěchu nebo neúspěchu ve výkonových situacích • Self-efficacy (vědomí vlastní účinnosti) - sebedůvěra ve vlastní schopnosti, přesvědčení o vlastní způsobilosti plánovat a jednat způsobem nezbytným k dosažení nějakého cíle, zvládnutí nějaké situace či úkolu. • Dospělí, kteří vyjadřují dítěti nedůvěru posměchem nebo ironizováním jeho snažení a výsledků, nebo mají na dítě nepřiměřené požadavky formují negativní sebehodnocení nebo malé self-efficacy.

MALÉ SOCIÁLNÍ SKUPINY = sdružení nejméně tří lidí, mezi nimiž jsou určité psychologické vztahy: q její členové se navzájem vnímají, qmají společné cíle, věnují se společné činnosti qmají mezi sebou strukturované vztahy, jsou ve vzájemném kontaktu qjsou na sobě navzájem v určitém ohledu závislí, qnavzájem se ovlivňují, qjsou si vědomí příslušnosti ke skupině. X Sociální agregát - je takový sociální útvar, jehož členové se sešli náhodou, neplánovaně, navzájem se neznají

SKUPINOVÁ DYNAMIKA = zákonitosti fungování sociální skupiny: � Skupinové normy: nepsaná i psaná pravidla, která je nutno dodržovat. Skupina vyvíjí nátlak na členy, aby se normám podřídili. Jedinec, který odmítá přijmout skupinové normy, se dostává do pozice skupinového devianta, která ohrožuje jeho členství ve skupině. � Koheze: soudržnost skupiny, přitažlivost skupiny jako celku a přitažlivost mezi členy skupiny. � Skupinová konformita

KONFORMITA qje přizpůsobení se názorům, požadavkům a normám skupiny, někdy na úkor projevů vlastních. qdůležitá pro kohezi a fungování skupiny qvynucována systémem sankcí a odměn qrozeznáváme dva stupně: vyhovění a přeměnu (zvnitřnění). Kognitivní disonance – současná existence protichůdných názorů. Je nepříjemná a nutí člověka hledat cesty, jak tuto disonanci snížit. Kuřáci např. tvrdí, že důkazy o kouření a rakovině nejsou dost průkazné. Studenti, kteří podvádějí, říkají, že podvádějí všichni ostatní, a oni proto musí také, aby nebyli v nevýhodě.

KONFORMITA Důvody konformity: touha být oblíbený, posílení sebeakceptace, pasivita, důvěra, referenční síla skupiny, menší náklady (čas, energie, myšlení). Aschův experiment: https: //www. youtube. com/watch? v=TYIh 4 Mkcf. JA Opakem je antikonformita - záměrné vystupování proti normám skupiny. + nonkonformita – vystupování bez ohledu na normy skupiny.

SOCIÁLNÍ PERCEPCE = vnímání člověka člověkem, jde o vytváření „obrazu toho druhého“. v vytváří se v procesu socializace, je proto i kulturně podmíněná v podkladem pro následnou sociální interakci vvychází z kategorizace osob, která obsahuje i objektivně nevnímatelné charakteristiky partnera, jež jsou výsledkem zobecnění dosavadních sociálních zkušeností jedince. vúzce souvisí se sebeobrazem, používáme při něm naše zkušenosti, výsledky naší výchovy, vlastní motivy atd.

CHYBY V SOCIÁLNÍ PERCEPCI q. Haló efekt - při vnímání druhého člověka si všímáme dominující nejnápadnější vlastnosti, dle které hodnotíme celé chování člověka. Např. babyfaceness http: //www. skinmagonline. com/sg/wp-content/uploads/2015/09/babyfaceness. jpg q. Projekce - vnímající promítá do sledovaného jedince své vlastní motivy, emoce, pohnutky a následně hodnotí a vysvětluje jím chování druhého, proces je neuvědomovaný. q. Chyba centrální tendence – sklon k „průměrování druhých“, strach z posuzování extrémními kvalitami. q. Chyba kategorizace – sklon si vybírat jen určité znaky či rysy a dle nich schematicky a stereotypně lidi zařazovat do určitých skupin dle společných znaků

CHYBY V SOCIÁLNÍ PERCEPCI Předsudky – rigidní kategorizace na základě nepodstatných znaků např. o rase, a bez ohledu na individualitu. vjsou etnocentrické - považují vlastní hodnoty a způsoby chování za obecně platné a nadřazují je nad kulturu cizí skupiny. vzakládají se na neúplných nebo nepravdivých informacích. vslouží k legitimaci diskriminačního jednání, může vést k sebenaplňujícímu proroctví (pygmalion efekt) vo našich sociálních skupinách smýšlíme lépe než o jiných skupinách, abychom si zachovali své sebehodnocení a pozitivní obraz o sobě. X stereotyp může být neutrální nebo dokonce pozitivní. (Instatní kafe)

CHYBY V SOCIÁLNÍ PERCEPCI v. Individuální teorie osobnosti – zkušenost s jedincem, který měl určité fyzické znaky a typické chování, vede ke sklonu přisuzovat jedinci podobného fyzického zjevu stejné vlastnosti. v. Selektivně na nás působí intenzivněji to, co má pro nás větší informační náplň, co se např. týká nás samých, co souvisí s naším aktuálním motivačním nastavením ad. v. Základní atribuční chyba - přeceňujeme vliv osobnostních dispozic na úkor situačních faktorů ve vysvětlování chování druhých lidí. v Heuristiky

KOMUNIKACE = sdílení významů. §Komunikujeme proto, abychom získali informace (poznávací motiv), moc (manipulační, ovládací motiv), abychom navázali vztah (vztahový motiv). §Není možné nekomunikovat § Neverbální komunikace je vývojově starší, vztahuje se k emocionálním vyjádřením našich postojů vůči osobě, s níž komunikujeme. Můžeme komunikovat mimikou, gesty, postojem těla, vzdáleností od komunikujícího, pohyby celého těla, hapticky, výrazem očí, zacházením s časem, zacházením s předměty, zajišťováním svého teritoria, úpravou zevnějšku a paralingvisticky (hlasitost řeči, barva hlasu, frázování řeči, plynulost řeči, nutnost používání výplňkových slov). §Verbální komunikace je vývojově mladší a je založena na předávání významu sdělení, jež se opírá o využití symbolických znaků jazyka.