Slohov postupy SLOHOV POSTUP je zpsob podn a

Slohové postupy

SLOHOVÝ POSTUP je způsob podání a zpracování tématu - pojetí tématu - řazení a rozvádění tematických složek - výběr jazykových prostředků - vytváří základní linii tematické i jazykové výstavby textu

- INFORMAČNÍ SLOHOVÝ POSTUP podává fakta – co se kdy a kde stalo věcně, pravdivě a srozumitelně konstatuje určitá fakta, prosté podání informace texty jsou stručné, věcné, bez citového a expresivního zabarvení může mít i podobu pouhého výčtu uplatňuje se ve funkčním stylu - prostěsdělovacím (zpráva, dopis, oznámení) - administrativním (zápis schůze, žádost) - publicistickém (prostá zpráva, reklama) - text nemá složitou stavbu, prostředky neutrální a hovorové

POPISNÝ SLOHOVÝ POSTUP (deskriptivní) - vypočítává vnější znaky a vlastnosti osob, zvířat, věcí, výtvorů, dějů a činností - uvádí části nějakého celku, jejich vlastnosti, zjišťuje, jak části spolu souvisejí, především místně a časově - je subjektivní – autor je tím, kdo informace vybírá a uvádí - soustředí se na detaily, logické části nebo na celek - postupuje podle různých klíčů – směr, důležitost, zjevnost…

- prostý popis - prostý výčet znaků - prostěsdělovací styl - dějový popis - v uměleckém stylu a odborném stylu - odborný popis – úplnost a přesnost - spojení s postupem výkladovým – návod - odborný styl - líčení – silně subjektivní popis umělecký - častý v uměleckém stylu - publicistický popis - častý v uměleckém stylu

- mnohdy se samostatně vyděluje charakteristika - člověk, literární postava, prostředí (+ posudek) - přímá charakteristika - vystihuje vnitřní znaky výčtem vlastností - nepřímá charakteristika - uvádí příklady jednání či dějů, v nichž se vlastnosti projevují (životopis, dotazník, životopis, odborný popis, popisné části ve výkladu, popisy v reklamě, cestopis…) - třídí informace podle pevného řádu, slovesa nejčastěji ve 3. osobě indikativu prézenta, hojný výskyt substantiv, adjektiv a pronomin

- - VYPRÁVĚCÍ SLOHOVÝ POSTUP (narativní) podává průběh jedinečného děje je subjektivizovaný – příběh utváří a prožívá vypravěč děje se v linii od zápletky k vyvrcholení a rozuzlení základní řazení dějových složek je v časové a příčinné souvislosti (možnost retrospektivy, paralelnosti i dějových retardací odbočkami) sdělení musí být zajímavé, napínavé, barvité i názorné základní čas vyprávění je slovesný čas minulý

- v jednodušší formě se užívá v běžné komunikaci a publicistice – styly prostěsdělovací a publicistický - v beletrizujících publicistických žánrech – styl publicistický - je základem epiky stylu uměleckého - základním útvarem je vypravování - nezaměňovat s POPISEM DĚJE !!! - vypravování MUSÍ obsahovat ZÁPLETKU! - děj se komplikuje, zaplétá – nemůže se dále rozvíjet očekávaným směrem - dynamická slovesa a přítomnost přímé řeči

- - VÝKLADOVÝ SLOHOVÝ POSTUP (explicitní) vysvětlují se předměty nebo děje, tedy jejich příčiny, nesoustředí se tedy na vnější znaky, nýbrž na vnitřní vztahy logickou cestou se zdůvodňuje jejich podstata a vnitřní vztahy jejich složek lze vyvozovat logické závěry a podávat zdůvodněné hodnocení, naznačovat řešení mohou se srovnávat různé jevy

- teoretický odborný styl – vědecký výkladový postup v učební komunikaci populárně naučný výklad směrnice, předpisy, zákony a výklady k nim odborný referát, proslov, projev komentář, úvaha, analýza mezním útvarem je esej – smíšení stylu odborného a uměleckého, prostupuje i postup výkladový s úvahovým - v anglosaské praxi je esej zamyšlení kratšího rozsahu na obecné téma (!!!) - přehlednost stavby textu, termíny, složitá větná stavba, důsledkové a vysbětlovací poměry mezi souřadně spojenými větami, vedlejší věty příčinné, podmínkové a přípustkové

ÚVAHOVÝ SLOHOVÝ POSTUP - vyjadřuje názory autora, zahrnuje do sebe zamyšlení, hodnocení, srovnání a vyvozování závěrů, může ale vyjadřovat i postoje a city - autor vyjadřuje vlastní stanoviska - od výkladu se odlišuje měrou subjektivity d - diskuse, úvaha – odborný styl vědecká úvaha, recenze úvodník, komentář – publicistický styl projevy v uměleckém stylu obdobná stavba jako výklad, časté řečnické otázky, příznačné je užití sloves 1. os plurálu imperativu