SLOH A KOMUNIKACE Projev proslov Fejeton Projev proslov

SLOH A KOMUNIKACE Projev, proslov Fejeton

Projev, proslov - patří mezi veřejné projevy mluvené stejně jako Ø referát Ø přednáška Ø slavnostní řeč Ø komentář Ø diskusní příspěvky Ø přípitek Ø beseda

PROJEV: § je delší souvislý mluvený text, většinou oficiálně pronášený § je různě zaměřený, používá se k různým skupinám posluchačů (věk, vzdělání …), proto i jazykové prostředky volíme podle toho (délka, odbornost …) PROSLOV: § je projev menšího rozsahu § mívá slavnostní ráz, často kladně hodnotící § je méně oficiální, spíše přátelský

HLAVNÍ ZÁSADY: přehlednost Ø úvod Ø stať Ø závěr srozumitelnost Ø výslovnost Ø dynamika Ø síla hlasu logická stavba Ø neodbíhat od tématu Ø přesné vyjadřování

DALŠÍ ZÁSADY Ø spisovný jazyk Ø členění na kratší úseky s použitím pauz Ø správné dýchání Ø tempo řeči Ø přímý kontakt s posluchači Ø brát ohled na posluchače Ø využívat zvukové prostředky Ø využívat mimojazykové prostředky Ø chování a vystupování mluvčího

KOMPOZICE: 1) úvod: § oslovení § uvítání § uvedení tématu a celku 2) stať § rozvedení hlavních myšlenek § zhodnocení významu a programu setkání 3) závěr § přání § poděkování § rozloučení § výzva

KONTAKTNÍ PROSTŘEDKY: • cíl získat posluchače, zaujmout je Ø oslovení posluchačů (i v průběhu řeči) Ø řečnické otázky = otázky, na které řečník neočekává odpověď Ø intonace, melodie, dynamika hlasu Ø používání 1. osoby množného čísla Ø přirození chování

FEJETON

Fejeton • • • Fejeton žánr na rozhraní stylu publicistického a uměleckého. Setkáte se s ním nejčastěji v novinách nebo časopisech. Většinou bývá umístěn hned na první straně daného periodika. Je zpracován ironickým nebo humorným tónem. Velmi frekventovanými syntaktickými jazykovými prostředky u fejetonu jsou tázací a krátké rytmické věty (často jednočlenné), přímá řeč a dialogy.

• 1. Titul fejetonu musí zaujmout Pakliže chcete své čtenáře zaujmout, pokuste se vymyslet nějaký vtipný nebo provokující název svého díla. • 2. Jak vybrat téma fejetonu Volba tématu fejetonu nemusí být nijak složitá. Fejeton totiž může být takřka o čemkoli. Stačí se kolem sebe rozhlédnout. Tématem fejetonu se totiž velmi často stávají běžné věci a obyčejné, všednodenní zážitky. • Důležité ovšem je toto téma zpracovat jinak, s nadhledem, podívat se na problém z jiné strany. Můžete si dělat z věcí legraci – nadsázka, ironie i sebeironie je v rámci fejetonu žádoucí. Ve fejetonu můžete zpracovat třeba nějakou svou vtipnou příhodu. • Když už si téma fejetonu zvolíte, musíte se ho držet. Fejeton je totiž vždy založen pouze na jedné příhodě, myšlence. Fejeton se nikdy nesnaží o komplexní a vyčerpávající popis.

• 3. Dobrý fejeton musí mít správný styl • V rámci fejetonu klidně propojte několik slohových postupů. Fejeton můžete psát částečně jako úvahu, kterou prodchnete vtipnými glosami. Užívat lze také vyprávěcí postup, kdy vypravujete nějakou příhodu, popřípadě postup výkladový či popisný. • Fejeton můžete zpestřit a oživit i dialogy, které přirozeně k zážitkům všedního dne patří. • Pro ozvláštnění fejetonu lze užívat také různých jazykových prostředků: například jazykové hry. Sáhněte do rozličných vrstev jazyka, jak spisovných, tak nespisovných. Volit můžete slova archaická i ryzí neologismy. • Fejeton by měl být zábavný a snadno čitelný. Nepouštějte se proto do žádných dlouhých vět a souvětí. Nesnažte se čtenáře zahltit informacemi. Fejetonu vévodí krátké věty a humor stojí nad vyčerpávajícími informacemi.

• 4. Závěr fejetonu • Závěr fejetonu nemusí přinášet žádné rozuzlení celého problému. Spíše naopak, fejeton má teprve vyvolávat otázky, vybízet k zamyšlení. • Ovšem ani to není nutné, některé fejetony slouží pouze k pobavení. Pokuste se však váš fejeton jakkoli vypointovat. Od začátku byste měli vědět, k jaké myšlence směřujete. • 5. Inspirace na fejeton • Pakliže jste i nyní ještě drobně na vážkách, jak svůj fejeton pojmout, můžete se inspirovat u klasiků českého fejetonu. Mezi ně patří nesporně Jan Neruda a Karel Čapek. Zkuste ale také třeba fejetony Ludvíka Vaculíka či Rudolfa Křesťana.

PŘÍKLADY FEJETONŮ OD ŽÁKŮ • Den blbec • Zná to každý. Stává se to velmi často i mně. Většinou ho člověk pozná hned brzy zrána. Stačí, abyste se probudili, a téměř okamžitě vám dojde, že není něco v pořádku. Proč? V budíku došla přes noc baterie a vy zjišťujete, že jste zaspali. Autobus odjíždí za pár minut, a tak není času nazbyt. Rychle se začnete převlékat. Nesmíte se však zdržovat, a proto pyžamo odhodíte na zem. Mimochodem o něj zakopnete ve chvíli, kdy se vracíte pro školní batoh. Na čištění zubů bohužel není dost času, proto hledáte žvýkačku. Zuřivě prohrabáváte skříňku v kuchyni. Žvýkačka však "jako na potvoru" nikde není. No nic. Rychle obléknete bundu. Na prahu však zjišťujete, že svačina leží na stole. Rychlými kroky vtrhnete do kuchyně. Avšak váš spěch zarazí tupá rána do dvířek skříňky, kterou jste bohužel zapomněli zavřít. Teď sprintem k autobusu. Ten jen tak stíháte. Znaveně usedáte na sedadlo a vlastně až teď zjišťujete, že jste již vzhůru. Vy ano, ale sestra, kterou máte budit, určitě ne. Mobil však leží hned vedle nefunkčního budíku na nočním stolku, a proto spoléháte na to, že sestru probudila alespoň ta tupá rána do skříňky. Jízdou se poněkud uklidníte. Zdá se, že je již vše pod kontrolou. Při chůzi ke škole vám však přes cestu přeběhne černá kočka. Říkáte si, že to snad nic neznamená.

• Jenže ještě netušíte, že tu "potvoru" vyděsí klakson auta a že se stejnou cestou (tedy před vámi) vrátí zpět. Hned v šatně vás odchytne kamarád, kterému jste měli donést CD. To však leží hned vedle budíku a mobilního telefonu. V hodině radši mlčíte. Něco říkat by se totiž dnes nemuselo vyplatit. Mlčíte tedy až do chvíle, kdy vám soused oznámí, že Pepa se rozešel se svojí holkou. Suše a polohlasem konstatujete, že je vůl. Jenže profesor si tuto poznámku vezme až moc osobně, a tak jste voláni k tabuli. Výsledek je žalostný. To ale čekáte předem. Cestou domů nepotkáte ani jednu černou kočku. Říkáte si, že je snad vše v normálu, ale opak je pravdou. Domovní dveře jsou zamčené a vy hledáte klíče. Nalézáte v kapse od kalhot žvýkačky, ale těmi si neodemknete. Naštěstí je někdo doma a přijde vám otevřít. Utěšujete se, že klíče snad budou vedle budíku, mobilního telefonu a CD. Avšak jaké je vaše překvapení, když zjistíte, že klíče neleží na nočním stolku. Až teď si uvědomíte, že jste je pravděpodobně nechali v zámku od školní skříňky. Odpoledne se raději neodvažujete dělat žádnou složitější činnost. Celkem se divíte, že jste se vůbec dožili večera. Při usínání ležíte a přemýšlíte. Tlačí vás myšlenka, jestli byl blbec tenhle den, nebo vy sám. Jaké je ale vaše překvapení, když zjistíte, že to, co vás tlačí, není myšlenka, ale klíče, které vám vypadly ze zadní kapsy u kalhot. . .