Sla jako FV Skldn sil opakovn FV opakovn

Síla jako FV Skládání sil - opakování (FV) - opakování (síly) - skládání sil

Síla jako fyzikální veličina Pojem SÍLA používáme ve fyzice tehdy, když chceme vyjádřit vzájemné působení těles. SÍLA FV pro kterou používáme značku F. Základní jednotkou síly je 1 Newton.

Síla (na rozdíl od nám dosud známých FV) není určena pouze svojí velikostí. O jejím účinku na těleso rozhoduje také její směr a místo, kde působí (působiště). P Jaký tento účinek může být?

Každá síla může svým působením: uvádí těleso do pohybu změnit rychlost tělesa (rychlost roste) zastavuje těleso z pohybu (rychlost klesá) změnit směr pohybu tělesa změnit tvar tělesa

SKLÁDÁNÍ SIL

Na těleso většinou působí více sil najednou: F 1 Síla větru Vztlaková síla F 5 F 4 Odporová síla F 3 F 2 Gravitační síla Tahová síla motoru

Fvz (vztlaková) Fv (větru) Fg (gravitační)

Více sil působících současně na těleso můžeme nahradit v jejich účinku silou jedinou. Té říkáme VÝSLEDNICE. Získáme ji tzv. skládáním sil. Síly mají navzájem pouze 3 možné směry: stejný směr opačný směr různý směr

Síly stejného směru skládáme prostým sčítáním: F 1 = 30 N F 2 = 50 N F = 30 + 50 = 80 N Síly opačného směru skládáme prostým odečítáním: F 1 = 30 N F 2 = 50 N F = 50 - 30 = 20 N Směr výslednice je stejný jako směr větší z obou sil.

Síly různého směru skládáme grafickou metodou rovnoběžníku sil: F = 30 N F 1 F = 50 N 2

Při skládání sil můžeme postupně skládat libovolný počet sil stejného, opačného i různého směru. Všechny pro zjednodušení překreslujeme do jednoho působiště.

Zvláštním případem skládání sil je situace, kdy je výsledná síla (výslednice) rovna nule (0 N). V takovém případě nastala ROVNOVÁHA SIL. Nejjednodušším příkladem rovnováhy je skládání 2 stejně velkých sil opačného směru F 1 = 50 N P F 2 = 50 N F = F 1 - F 2 = 50 - 50 = 0 N Taková síla nemá na těleso žádný účinek (zůstává v klidu nebo rovnoměrném přímočarém pohybu).

Pohybové zákony Newtonovy pohybové zákony jsou fyzikální zákony formulované Isaacem Newtonem. Popisují vztah mezi pohybem tělesa a silami, které na toto těleso působí. Tyto zákony umožňují určit, jaký bude pohyb tělesa, jsou-li známy síly působící na těleso.