Skladba syntax Skladba je nauka o mluvnick stavb

Skladba (syntax) Skladba je nauka o mluvnické stavbě vět. Zkoumá principy spojování slova do vět. Zabývá se ale i utvářením větných celků.

Petr snad kouše velkého psa. Která slova odpovídají na následující otázky? Kdo, co Petr Jak snad Koho, co psa Jaký odborný název ve větné Příslov. určení skladbě používáme pro jednotlivá slova (popř. skupinu slov)? Předmět Jakého velkého Přívlastek Co dělá kouše Přísudek Podmět Větný člen Jak jednotlivé členy nazýváme? Pokuste se vytvořit plošný graf Jak? Zde (na konci) je uveden postup

Petr snad kouše velkého psa. Pokuste se vytvořit plošný graf Petr kouše snad psa. velkého řídící 1. úroveň řídící a řízené 2. úroveň řízené 3. úroveň Co vlastně naznačují jednotlivé šipky? Pomocí kterých členů se ptáme – závislost Rozlišujeme členy řídící a řízené (ty se šipkou a a bez ní) Vyberte členy řídící a řízené K čemu tedy grafy slouží? Graf nám vyjadřuje v jednotlivých úrovních závislost členů na sobě A k čemu je to dobré Za chvíli

Petr kouše psa. snad velkého Šipky určují členy řídící Mezi členy řídícími a řízenými panuje určitá závislost Pokuste se zaměnit přísudek kouše za sloveso psát a sloveso jít s. Ovlivňují nové přísudky řízené tvary? Dochází ke změně pádu u slova pes – kouše psa 4. p. , píše psu 3. p. , jde se psem 7. p. Naproti tomu slovo rád není ovlivněno. Podle míry závislosti určujeme: a) Řízenost (rekce) – řídící člen ovlivňuje tvar (pád) řízeného členu b) Přimykání – řídící člen je řízeným členem pouze rozvíjen, nic neovlivňuje c) Shodu – řízený člen se shoduje s řídícím v pádě, čísle a rodě

Petr kouše psa. snad velkého Zatím jsme určovali pouze závislost. Co základní skladebná dvojice? Panuje i zde nějaká závislost? Grafika jasně naznačuje, že zde o řízenosti hovořit nemůžeme. Ani jeden z členů není jasně řídící. Jedná se o predikaci. „Do sbírky nám chybí“ ještě jeden vztah, jedná se o koordinaci. O tom ale až později.

Petr rád hladí velkého psa a kočku. Petr hladí snad psa kočku. velkého Jaký je rozdíl mezi členy rád, psa z hlediska řízenosti? Rád je pouze řízený, psa je řídící i řízený Rozlišujeme členy holé Petr, snad, velkého, kočku rozvité Hladí, psa několikanásobné Psa a kočku Pokuste se přiřadit jednotlivé členy z věty k názvům členů

Petr rád hladí velkého psa a kočku. Petr hladí snad psa a kočku. velkého Jaká je závislost mezi členy psa a kočku? I zde jsou členy psa a kočku několikanásobný větný člen, přestože je mezi členy rovnost, nemůžeme hovořit o predikaci, ale hovoříme o poměru slučovacím. Jedná se několikanásobný předmět, mezi slovy je vztah tzv. koordinace neboli souřadnosti. Ta vzniká mezi několikanásobnými větnými členy. Jaký je rozdíl mezi souřadností (koordinací) a predikací? Pokuste se o vysvětlení na této větě Petr nehladí psa, ale kočku Petr Mezi členy Petr a nehladí je vztah predikace, členy jsou si rovny. nehladí psa , ale kočku. Členy psa a kočku jsou několikanásobný větný člen, ovšem zřejmě cítíte, že mezi členy není rovnost, ale naopak členy si odporují. Jedná se poměr odporovací, totéž, co se určuje mezi větami.

Koordinace (druhy poměrů) • • • Slučovací Stupňovací Odporovací Vylučovací Důsledkový Přišel Petr a Pavel. Přišel Petr, ba i Pavel. Nepřišel Petr, ale Pavel. Přišel Petr, nebo Pavel? Nepřišel Petr, a proto Pavel Poměry jsou mezi členy stejné, jako mezi větami, pouze zde chybí poměr příčinný Pamatujte si! Koordinace (poměry) se určují mezi členy na stejné úrovni Predikace se určuje pouze mezi podmětem a přísudkem Řízenost se určuje mezi členy řídícími a řízenými

Shrnutí • Na jednotlivé členy se ptáme otázkami • Mezi členy rozlišujeme členy řízené a řídící a závislost mezi nimi je přimykání, řízenost, shoda • Tam, kde nemůžeme určit řízenost, hovoříme o predikaci a koordinaci • Větné členy mohou být holé, rozvité, několikanásobné

Opakování a otázky • Pomocí čeho zjistíme druh větného členu • Co je to řízenost, koordinace a predikace, mezi jakými členy vzniká (jak druhy, tak úrovně)

Petr kouše psa. rád velkého A nyní názvy jednotlivých větných členů, jejich definice a tázání se na ně. Kdo, co Petr Podmět Od koho (čeho) děj pochází Jak rád Příslovečné určení Okolnosti děje Koho, co psa Předmět Na koho děj působí Jakého velkého Přívlastek Vlastnosti podstat. jména Co dělá kouše Přísudek Co je děláno

Přísudek • Větný člen, kterým vypovídáme něco o nějaké skutečnosti. • Bývá vyjádřen slovesem, citoslovcem • Přísudek může být • A) slovesný • B) jmenný se sponou • C) jmenný beze spony • D) slovesný složený

Určete přísudky (nezapomeňte podtrhnout všechny části) • • • Petr kouše psa. Petra pokousal pes. Petr byl pokousán psem. Kouření je zde zakázané. Kouření zakázáno. Musel pohladit psa Slovesný Jmenný se sponou Jmenný bez spony Slovesný složený Dá se stanovit základní vzorec pro přísudek jmenný se sponou? Sloveso být (spona) a jmenná část (přídavné jméno, podst. jméno)

Přísudek - shrnutí • Přísudky rozeznáváme • A) slovesný – tvořený slovesem v určitém tvaru • B) jmenný se sponou – tvořený slovesem být (mít, stát se) a přídavným jménem, podstatným jménem atd. , • C) jmenný beze spony – obdoba jmenného se sponou, ale chybí slovesný tvar • D) slovesný složený – sestává se z infinitivu a slovesa způsobového (muset, moci, smět, chtít, mít(=mít povinnost), popř. fázových sloves začít a přestat • E) může být vyjádřen i citoslovcem (Žába hop do louže. )

Podmět • Vyjadřuje konatele děje, nositele děje (vlastnosti) • Vytváří s přísudkem základní skladebnou dvojici • Nejčastěji je vyjádřen podst. jménem, zájmenem, může být vyjádřen ale i jinými slovními druhy. • Základní otázka je kdo, co • Může být vyjádřený, nevyjádřený, všeobecný Petr přišel domů. On přišel domů. Psali to v novinách. Jaké jsou mezi nimi rozdíly?

Přívlastek • • • Vyjadřuje vlastnost, kterou má člen, který rozvíjí Rozvíjí vždy podstatné jméno Ptáme se na něj zpravidla otázkou jaký Rozeznáváme dva typy přívlastků V následující větě vyberte A) shodný Jaký je mezi nimi rozdíl? všechny přívlastky B) neshodný Přívlastek shodný stojí obvykle před podstatným jménem ve větě. shodný neshodný Jak vidíte, pravidlo samo o sobě vždy neplatí Pokuste se uvedené přívlastky skloňovat společně s řídícím členem Přívlastek shodný se skloňuje společně s řídícím členem, přívlastek neshodný nikoliv Pozor! Některé přívlastky neshodné mohou připomínat příslovečné určení, ale podstatné je to, že přívlastek vždy rozvíjí podstatné jméno a podstatné jméno je vždy rozvíjeno přívlastkem.

Další typy přívlastků (podle „způsobu rozvíjení“ řídícího členu) Přívlastek postupně rozvíjející Moje krásné sváteční šaty sváteční krásné moje Člen šaty je rozvit členem sváteční, člen krásné rozvíjí oba členy – sváteční šaty – člen moje pak rozvíjí krásné sváteční šaty. Jednotlivé členy čárkou neoddělujeme Přívlastek několikanásobný Potkali jsme české, německé a ruské studenty. Potkali jsme studenty české německé ruské Jednotlivé části nutno oddělit čárkou.

Předmět • Vyjadřuje jev, který je slovesným dějem přímo zasahován, popř. se ho slovesný děj nějak týká • Ptáme se na něj pádovými otázkami (mimo prvního a pátého pádu) • Může být ve všech pádech mimo prvního a pátého • Pády bývá zvykem v rozboru uvádět

Příslovečné určení • Vyjadřuje okolnosti děje nebo vlastnosti • Ptáme se na něj zpravidla příslovci (jak, kde, kam, kolik, kdy…) • Rozdělujeme je na (alespoň 5 základních): • A) způsobu (jak, jakým způsobem) • B) času (kdy, v kolik) • C) míry (do jaké míry, kolik, jak mnoho) • D) místa (kde, kam, odkud) • E) příčiny (z jaké příčiny, proč)

Doplněk • Vyjadřuje vlastnost, kterou má jev označený podstatným jménem za jistého děje • Je závislý na dvou větných členech – zpravidla na podstatném jméně a slovese • Nejčastěji je vyjadřován přídavným jménem (v 1. pádě, ale i v 7. pádě) Marek se cítil opuštěný (opuštěným). • Může být vyjádřen i podstatným jménem, zejména v 7. pádě Marek byl zvolen prezidentem (za prezidenta). • Doplňkem jsou vždy přechodníkové konstrukce

Doplněk Srovnejte následující věty, proveďte rozbor a pokuste se nalézt podobnosti (rozdíly) mezi doplňky a ostatními členy. Děti přišly hladové. Doplněk Hladové děti přišly. Přívlastek shodný Děti byly uplakané. Přísudek jmenný se sponou Děti přišli uplakané. Doplněk Pozor! Ne vše je doplněk, záleží na otázce Jak (Jaké) přišli děti – hladové X Jaké děti - hladové

Přístavek (vztah přístavkový) Vladislav, král český, byl pohrobek. král český Vladislav byl pohrobek A co král český, kam s ním. K čemu ve větě vůbec je, co nám sděluje, můžeme ho vynechat. Jedná se o přístavek, větný člen, který doplňuje význam větného členu, ovšem není jím zcela řízený (nejedná se ale ani o predikaci a koordinaci). Proto se naznačuje 3 čarami. Přístavek lze vynechat, pouze doplňuje výpověď. Proto se odděluje čárkou.

Věty a výpovědi Co je to komunikace? Jaké jsou její principy, pokuste se popsat průběh komunikace. Komunikát se skládá z výpovědí. Pokuste se definovat pojem výpověď (srovnejte následující): Karel slíbil pomoci, ale nesplnil to. Karel slíbil, že mi pomůže, ale nesplnil to. Přijdeš? Přijdu. Výpověď je jednotka komunikátu, kterou oddělujeme od ostatních výpovědí. Může mít podobu věty, ale i souvětí.

Věty a výpovědi Věta je taková výpověď, která obsahuje přísudek a má uspořádanou stavbu. Věty dělíme na jednočlenné a dvojčlenné. Jaký je mezi nimi rozdíl? Prší. Bolí mě hlava. Chválí. Byli jsme tam dlouho. Věty dvojčlenné mají oba základní větné členy – podmět (včetně podmětu nevyjádřeného) i přísudek Věty jednočlenné mají pouze přísudek. Podmět je „jakoby vyjádřen“ zájmenem „ono“. Sloveso má vždy tvar 3. osoby.

Větné ekvivalenty Také se nazývají jednočlenné věty neslovesné; mají funkci jako věta, ale chybí jim přísudek (určitý slovesný tvar). Podle jejich základu („náhražky přísudku“) rozeznáváme několik typů. Jedná se o věty? Nevodit psy do obchodu. Velmi hezké. Smrt krásných srnců od Oty Pavla. Nevodit psy do obchodu. Infinitivní Smrt krásných srnců. Velmi hezké. Jmenné Už dost! Na shledanou Příslovečné Ano. Ne! Určitě ano. Částicové Brr! Fuj! Citoslovečné Pokuste se určit, co větné ekvivalenty vyjadřují.

Odchylky od běžné stavby motivované (tolerované, „povolené“) nemotivované (chápané jako nevhodné, nespisovné, mnohdy i určují „intelekt mluvčího“, jedná se o nedostatky ve větné skladbě, mohou být ovšem v umělecké literatuře chápané trochu jinak)

Zvláštnosti větného členění - motivované odchylky Oslovení – bývá v 5. pádě, nevstupuje do větných vztahů, odděluje se čárkou; 1. pád nahrazuje 5. pád v emotivních výpovědích, popř. v situacích, kde by 5. pád vedl ke zkomolení nebo by způsobil „zbytečné složitosti“ Petře, přines mi úkol. Pane učitel Prosím ne Přines mi, Petře, úkol. 5. pád Přines mi úkol, Petře. 1. pád Srovnejte následující věty a přihlédněte k situaci, ve které (asi) byly použity. Vojín Svoboda, nástup do služby. X Vojíne Svobodo, nastupte do služby. Dvořák, dáš pokoj. X Dvořáku, dáš pokoj. (ve třídě) Citoslovce – může i nemusí vstupovat do větných vztahů, vstupuje-li citoslovce do vztahů, může být přísudkem, zpravidla ale stojí mimo a odděluje se čárkou. Může se oddělit i čárkou. Hurá, mám to zadarmo. Ach bože, ta byla krásná. Hurá! A mám to zadarmo Žába hop do vody. Pozor!

Zvláštnosti větného členění - motivované odchylky Vsuvka – věta nebo výraz, který s větou souvisí, ale nevstupuje do větných vztahů, proto se zpravidla odděluje čárkou. Jednoslovné vsuvky čárkou být oddělované nemusí (prosím, myslím, …). Nejraději jsem, jak už jsem řekl, k babičce. K. H. Borovský (1821 – 56) žil v Brixenu (obr. 28 a barevná tabule IV). Elipsa (Neúplná věta) – dochází k ní v okamžiku, kdy je vynechán větný člen, který je pro význam věty důležitý, ale lze si ho domyslet z kontextu. Někdo má rád vdolky, jiný (má rád) holky. Samostatný větný člen – pro zdůraznění stojí mimo větu. Ve větě je na něj odkazováno příslovcem, zájmenem. Srovnejte následující výpovědi. Dáša, ta je šikovná. X Dáša je šikovná. To je šikulka, ten Ondra. U nás doma, tam to je nejhezčí. Osamostatněný člen – je postaven mimo větu, od které je oddělen. Měl štěstí na učitele. Dobré učitele.

Nedostatky ve větné stavbě – nemotivované odchylky Zeugma (spřežení vazeb) - vyjadřovací nedostatek plynoucí ze zanedbání dvojí různé závislosti. Pán hledí na spravedlivé a na jejich volání. Pán= hledí na spravedlivé a na volání Může někdo hledět na volání? Můžeme použít vhodnější sloveso? jejich Pán hledí na spravedlivé a slyší jejich volání Nabídka a poptávka po zboží Nabídka Spojení „Nabídka po zboží“ jaksi skřípe. Čili závislost je opět porušena. Opravte ji. poptávka po zboží Nabídka zboží a poptávka po zboží. Nebo vhodněji – Nabídka zboží a poptávka po něm.

Nedostatky ve větné stavbě – nemotivované odchylky Anakolut - vybočení ze započaté stavby věty (souvětí); porušení započatého větného schématu Karel, když se učil, všechno mu vadilo. Karel Karlovi všechno mu vadilo. všechno vadilo. Karlovi, když se učil, všechno vadilo. Vynecháme-li vloženou vedlejší větu, pak hlavní věta jaksi „skřípe“. K tomuto nedostatku zpravidla dochází v dlouhých souvětích, kdy mluvčí (pisatel) zapomene, o čem (v jakém pádě, osobě, …) začal hovořit (psát). Pleonasmus - nahromadění výrazů významově blízkých; nadbytečné hromadění synonym různého slovního druhu Ptáka výra nad sebou uzřel; boj jsem bojoval; kamením ho kamenovali. Děti se ve třídě hlásily rukama.

Nedostatky ve větné stavbě – nemotivované odchylky Kontaminace – směšování vazeb – kříží se konstrukce stejného, podobného nebo protikladného významu. Proti nedostatkům ve výchově je třeba čelit výchovou. je třeba =čelit výchovou Proti nedostatkům ve výchově Je třeba čelit proti nedostatkům je opět trochu „skřípající“, asi ale chápete, jak k nedostatku došlo a jak může být odstraněn. Proti nedostatkům ve výchově je třeba bojovat výchovou. Nedostatkům ve výchově je třeba čelit výchovou.

Nedostatky ve větné stavbě – nemotivované odchylky Atrakce – skladebná spodoba – nenáležité přizpůsobení tvarů sousedních větných členů Není dobré člověku být samotnému. Není dobré člověku být samotný. Je širší než delší Je širší než dlouhý Ve většině případech Ve většině případů Spousta mladejch lidích. Spousta mladých lidí. Zde se jedná o frázi, čili o tolerovanou odchylku Apoziopeze – nedokončení výpovědi – mluvčí nechce, nemůže, popř. neví, jak by výpověď dokončil Mlč, nebo tě… Já tě… Samozřejmě i tento prvek je chápán jako tolerovaný, jedná se o okamžik, kdy mluvčí úmyslně nechce výpověď dokončit.

Souvětí • Několik vět, které vyjadřují složitější myšlenky • Rozeznáváme souvětí souřadná a podřadná • Souřadné – dvě a více vět hlavních • Podřadné – jedna věta hlavní • Věty hlavní i vedlejší poznáme podle spojovacích výrazů

Rozbor souvětí

Dohodnuté značky a symboly Větu hlavní označujme VH a větu vedlejší VV. Vzhledem k tomu, že názvy vedlejších vět jsou odvozené od větných členů, můžeme použít zkratky z větného rozboru. Problém může tvořit vedlejší věta příslovečná, můžeme se domluvit na zkratce PU, popř. přísl. Pro poměry můžeme použít následující zkratky a značky. Slučovací Stupňovací Odporovací Vylučovací Příčinný Důsledkový Sluč. Stup. Odpor. Vyluč. Příč. Důsl. + x

Spojovací výrazy souřadicí a podřadicí Hlavní věty Vedlejší věty

3 1 2 Bratr mi řekl, že přijde v sedm hodin, a sestra mi to potvrdila. 1. VH Bratr mi řekl, 3. HV a sestra mi to potvrdila. 2. VV že přijde v sedm hodin, Nejdříve zjistíme počet vět. Víte jak? Podle určitých slovesných tvarů. Pak jednotlivé věty „očíslujeme“. Dále určíme věty hlavní a vedlejší. Víte jak? Existují 2 možnosti, nejlepší je obě kombinovat 1) Nejlépe je rozlišovat věty hlavní a vedlejší podle spojovacích výrazů. Jistou nevýhodou tohoto postupu je nutnost naučit se výrazy nazpaměť, ale vyplatí se to. Spojovací výrazy jsou uvedeny na předchozí straně. V tomto případě je použita podřadicí spojka že, která uvozuje vedlejší větu, a souřadicí spojka a, která uvozuje hlavní větu

3 1 2 Bratr mi řekl, že přijde v sedm hodin, a sestra mi to potvrdila. 1. VH Bratr mi řekl, 3. HV a sestra mi to potvrdila. 2. VV že přijde v sedm hodin, Nejdříve zjistíme počet vět. Víte jak? Podle určitých slovesných tvarů. Nevýhodou této metody je možnost záměny hlavní a vedlejší věty v některých Dále určíme věty hlavní a vedlejší. Víte jak? poměrech. 2) Věta hlavní není závislá na žádné jiné větě. Vezmeme-li v úvahu uvedené souvětí, pak první věta (Bratr mi řekl) není závislá, pouze se objevuje „tajemné“, co že to vlastně řekl. Pomocí věty se ptáme na další. Druhá věta naopak potřebuje nějaké vysvětlení, je závislá na první. Pak jednotlivé věty „očíslujeme“. A třetí věta „potvrzuje“, co bratr řekl, není závislá, pouze vytváří „dvojici“ s první větou.

3 1 2 Bratr mi řekl, že přijde v sedm hodin, a sestra mi to potvrdila. 1. VH Bratr mi řekl, Poměr slučovací 3. HV a sestra mi to potvrdila. 2. VV předmětná že přijde v sedm hodin, Nakonec určíme poměry a druhy vedlejších vět. Poměry určujeme vždy na „stejné“ úrovni, tedy buď mezi větami hlavními, nebo mezi větami vedlejšími, nikdy mezi větou hlavní a vedlejší. Mezi hlavními a vedlejšími větami určujme závislost (druhy). Druhy vedlejších vět odpovídají větným členům (jak názvy, tak otázkami, kterými se na ně ptáme). Poměry vyjadřují vztah mezi větami.

Poměry mezi větami • Slučovací Přišel Petr a za ním přijel Pavel. Řadí členy prostě po sobě. • Stupňovací Přišel Petr, ba i Pavel přijel. Druhá věta zesiluje význam první. • Odporovací Nepřišel Petr, ale přijel Pavel. Věty si významově odporují. • Vylučovací Přišel Petr, nebo přijel Pavel? Buď platí první, nebo druhá věta. • Příčinný Neboť nepřišel Petr, přijel Pavel. První věta vyjadřuje příčinu druhé věty. • Důsledkový Nepřišel Petr, a proto přijel Pavel. Druhá věta vyjadřuje následek první věty. Pozor na poslední dva poměry, snadno se mohou zaměnit za větu hlavní a vedlejší, ale bezpečně se poznají podle spojek. Také se povšimněte, že oba poměry jsou „zaměnitelné“.

Modelové příklady souvětí

Bratr mi řekl, že přijde v sedm hodin a přivede s sebou kamaráda. 1. VH, Věta hlavní že 2. VV Pt a (že) 3. VV Pt Sluč. Věty vedlejší v poměru slučovacím

Bratr mi řekl, že přijde v sedm hodin, a sestra mi to potvrdila. 1. VH, a Sluč. že 2. VV, Pt 3. HV Věty hlavní v poměru slučovacím Věta vedlejší vložená mezi dvě věty

Bratr nepřišel, ale jak slíbila, přišla sestra. 1. VH, ale Odpor. jak 2. VV, PU 3. HV Věty hlavní Věta vedlejší vložená mezi dvě věty

Muž, který nám dal úkol, byl náš učitel. 1. VHa, …………. 1. HVb který 2. VV, Pk Věta hlavní Věta vedlejší vložená do hlavní věty.

Bratr mi řekl, že jestli přijede jeho bývalá, bude se zlobit. 1. VH, Věta hlavní že 2. VVa ……. . 2. VVb předmětná Věta vedlejší rozdělená vedlejší vloženou větou jestli 3. VV, příslovečná Věta vedlejší vložená do vedlejší věty.

1 Když se císař Karel IV. , český král, vracel z Německa přes Norimberk do své 2 3 4 vlasti, přišel na pomezí v šumavských lesích, uslyšel, že ve vesnici Koutu nedaleko Domažlic žije mládenec od narození slepý, zbožný a ducha 5 prorockého, všemi v okolí velice vážený. sluč. 2. VH, 3. VH, Když 1. VV, přísl. časová sluč. Přísudek jmenný beze spony 5. VH. že 4. VV, předmětná Zdůvodněte všechny čárky v souvětí. Oddělují jednotlivé věty, přístavek (český král) a několikanásobný přívlastek.

1 2 Oliver nestrávil ve zdech špitálu ještě ani čtvrt hodiny a sotva stačil spořádat 3 a 3 4 další krajíc chleba, když se pan Bumble , který ho hned po příchodu odevzdal 3 b 5 do opatrování jedné stařeně , vrátil se sdělením, že toho dne právě zasedá rada , 8 6 7 a oznámil mu, že rada řekla , že se k ní má ihned dostavit. Doplňte čárky a zdůvodněte, zakreslete souvětí do grafu. sluč. 1. VH a 2. VH, sluč. když 3. VVa, ……… 3. VVb, a (když) 6. VV, PUč který 4. VV, Pk že 5. VV, Pk že 7. VV, Pt že 8. VV. Pt

Význam grafů - pravopis Hlavním významem je představit si strukturu věty a oddělit od sebe jednotlivé věty. Vše by se mělo zautomatizovat, nikdo nechce, abyste malovali grafy, kdykoli budete něco psát. Většinou stačí hlídat přísudky a graf si v duchu představit jen ve složitějších případech, zejména si vzpomeňte na graf s vloženou větou – bývá to nejčastější chyba v interpunkci, zejména díky pomůcce, že před spojkou a se čárka nepíše (což ne vždy je pravda). Pravidla o čárce v souvětí Čárku nepíšeme A, i, ani, nebo, či ve významu slučovacím, pozor na vložené věty, které musíme oddělit z obou stran. Čárku píšeme Čárkou se oddělují všechny věty, mimo těch, které jsou spojeny a, i, ani, nebo, či v poměru slučovacím (pozor na věty vložené).

Valenční syntax - moderní popis stavby vět a souvětí, který zkoumá počet a kvalitu možných doplnění slov dalšími výrazy.

Zamyslete se nad uvedenými větami a rozhodněte, zda jsou smysluplné, nebo jim něco „chybí“. Pavel dostal. Co dostal? Pavel dostal esemesku. Situace vypadá. Jak? Situace vypadá beznadějně. Představení bude trvat. Do kdy? Představení bude trvat do pěti. Pes pokousal. Koho? Pes pokousal Petra. Pavel zpíval. Prší. Tak tady je to jasné. Co asi tak může zpívat, že by píseň, vzpomeňte si na pleonasmus. A co se týče slovesa pršet, je to asi jasné.

Z následujících vět „odstraňte“ „přebytečné“ členy. Pes štěkal celou noc. Helena dlouho vzpomínala na krásnou dovolenou. Děti se ve třídě hlásily rukama. Děti se hlásily do školy. Valenční syntax - moderní popis stavby vět a souvětí, který zkoumá počet a kvalitu možných doplnění slov dalšími výrazy. Valence - je schopnost slovesa vázat na sebe určitý počet větných členů s určitým významem a určitou formou. Základové členy – jsou nezbytné pro stavbu věty. Nezákladové členy – nejsou nezbytné pro stavbu věty, pouze ji rozvíjí, ale většinou mohou být vynechány. Základová větná struktura – tvoří ji přísudek se základovými členy, někdy ovšem musí být doplněna členy, které ji učiní srozumitelnější – Marek dosáhl dobrého výsledku.

Větné vzorce znázorňují ve valenční syntaxi základovou strukturu Například větu zapíšeme takto Otec poslal Lucku domů. podmět přísudek předmět přísl. určení místa popř. symbolicky N 1 Vf N 4 ADVloc Kdy N 1 značí podst. jméno v 1. pádě, Vf sloveso v urřitém tvaru, N 4 podst. jméno ve 4. pádě a ADVloc příslovce místa. Český název Latinský název Zkratka Jméno Nomen N + číslo pádu Příd. jméno Adjektivum ADJ Sloveso v určitém tvaru Verbum finitum Vf Příslovce Adverbium ADV + další Místa Času Způsobu Loci – loc Temporis-temp Modi – mod

Rozbor věty

Postup při větném rozboru a při sestavování grafu Na tomto místě se domluvme na následujícím: při rozborech budeme sestavovat vždy tzv. plošné grafy. Rozebírané členy vždy pišme až pod zadanou větu. . V grafu dodržujeme i jednotlivé úrovně, které znázorňují postupné rozvíjení členů. Příklad plošného grafu Petr je milovník rychlých aut. Po Př jss Petr je milovníkem 1. úroveň Pt 2 aut. Pk s rychlých 2. úroveň 3. úroveň

Postup při větném rozboru a při sestavování grafu Na tomto místě se domluvme na následujícím: při rozborech budeme sestavovat vždy tzv. plošné grafy. Rozebírané členy vždy pišme až pod zadanou větu. V grafu dodržujeme i jednotlivé úrovně, které znázorňují postupné rozvíjení členů. Členy je nutno nakonec pojmenovat, můžeme používat následující zkratky a značky. Zkratky pro větné členy Podmět Po Přívlastek Pk s(shodný), n(neshodný) Předmět Pt + pád Přísudek Př , jss(jmenný se sponou), jbs(jmenný beze spony Příslovečné určení Pu z(způsobu), m(místo), č(čas), př(příčina), míry(raději napíšeme celé ) Doplněk Do

Postup při větném rozboru a při sestavování grafu Na tomto místě se domluvme na následujícím: při rozborech budeme sestavovat vždy tzv. plošné grafy. Rozebírané členy vždy pišme až pod zadanou větu. Členy je nutno nakonec pojmenovat, můžeme používat následující zkratky a značky. Grafické značky (základní, speciální budou uvedeny dodatečně) Podmět Čára Přívlastek Vlnovka pod všemi částmi Základní skladebná dvojice (predikace) Symbol rovná se Řízenost Čára, která spojuje řízený a řídící člen, přičemž šipka označuje člen řídící Koordinace Nejčastěji se znázorňuje svorkou

Proveďte větný rozbor Petr miluje rychlá auta. Po Který člen vyjadřuje děj, stav, je sloveso Př s Petr miluje Na který člen se můžeme zeptat otázkou Kdo, co, v tomto případě kdo, co je milovník 1. krok 1) Určíme základní skladebnou dvojici, která se obvykle sestává z podmětu (otázka kdo, co) a přísudku (vyjadřuje stavy, děje, zpravidla vyjádřen slovesem, ale i citoslovcem). Člen pak podtrhneme, podmět čarou, přísudek vlnovkou – dohodnuté značky – a současně i napíšeme jejich název.

Proveďte větný rozbor Petr miluje rychlá auta. Po Který člen vyjadřuje děj, stav, je sloveso Na který člen se můžeme zeptat otázkou Kdo, co, v tomto případě kdo, co je milovník Př s Petr miluje Sloveso milovat (zde v určitém tvaru) je plnovýznamové, proto se zde jedná o slovesný přísudek, který je tvořen pouze jedním tvarem. 2. krok 2) U přísudku si dáme pozor, není-li tvořen slovesem být, popř. tzv. modálním slovesem, nebo se nejedná o nějaký složený slovesný tvar. Pak je přísudek zpravidla tvořen několika tvary. Všechny tvary je nutno podtrhnout.

Proveďte větný rozbor Petr miluje rychlá auta. Po Př s Petr miluje Pomocí základní skladebné dvojice se zeptáme na další člen (členy). Pt 4 auta. Pk s rychlá Nevíte jak Zkuste jednu z následujících otázek: a) čeho b) jak c) jakých 3. krok 3) Prostřednictvím určených členů se ptáme na další, používáme všechny otázky, dokud nenajdeme správnou

Proveďte větný rozbor Petr by miloval rychlá auta. Po Který člen vyjadřuje děj, stav, je sloveso Př Petr by miloval Na který člen se můžeme zeptat otázkou Kdo, co, v tomto případě kdo, co je milovník 1. krok 1) Určíme základní skladebnou dvojici, která se obvykle sestává z podmětu (otázka kdo, co) a přísudku (vyjadřuje stavy, děje, zpravidla vyjádřen slovesem, ale i citoslovcem). Člen pak podtrhneme, podmět čarou, přísudek vlnovkou – dohodnuté značky – a současně i napíšeme jejich název.

Proveďte větný rozbor Petr by miloval rychlá auta. Po Který člen vyjadřuje děj, stav, je sloveso Na který člen se můžeme zeptat otázkou Kdo, co, v tomto případě kdo, co je milovník Př Petr by miloval Sloveso milovat (zde v určitém tvaru, jedná se o podmiňovací způsob) je plnovýznamové, proto se zde jedná o slovesný přísudek, který je tvořen dvěma tvary 2. krok 2) U přísudku si dáme pozor, není-li tvořen slovesem být, popř. tzv. modálním slovesem, nebo se nejedná o nějaký složený slovesný tvar. Pak je přísudek zpravidla tvořen několika tvary. Všechny tvary je nutno podtrhnout.

Proveďte větný rozbor Petr by miloval rychlá auta. Po Př Petr by miloval Pomocí základní skladebné dvojice se zeptáme na další člen (členy). Pt 4 auta. Pk s rychlá Nevíte jak Zkuste jednu z následujících otázek: a) čeho b) jak c) jakých 3. krok 3) Prostřednictvím určených členů se ptáme na další, používáme všechny otázky, dokud nenajdeme správnou

Proveďte větný rozbor Petr je milovník rychlých aut. Po Který člen vyjadřuje děj, stav, je sloveso Př jss Petr je milovníkem Na který člen se můžeme zeptat otázkou Kdo, co, v tomto případě kdo, co je milovník 1. krok 1) Určíme základní skladebnou dvojici, která se obvykle sestává z podmětu (otázka kdo, co) a přísudku (vyjadřuje stavy, děje, zpravidla vyjádřen slovesem, ale i citoslovcem). Člen pak podtrhneme, podmět čarou, přísudek vlnovkou – dohodnuté značky – a současně i napíšeme jejich název.

Proveďte větný rozbor Petr je milovník rychlých aut. Po Který člen vyjadřuje děj, stav, je sloveso Na který člen se můžeme zeptat otázkou Kdo, co, v tomto případě kdo, co je milovník Př jss Petr je milovníkem Zřejmě cítíte, že samotné je neříká vše, i otázka kdo, co napovídá, že Petra necharakterizuje je, ale něco jiného, ona otázka, co že to ten Petr vlastně je. To, že je milovník – jedná se o přísudek jmenný se sponou. Spona je součástí přísudku, proto ji také podtrhneme. 2. krok 2) U přísudku si dáme pozor, není-li tvořen slovesem být, popř. tzv. modálním slovesem, nebo se nejedná o nějaký složený slovesný tvar. Pak je přísudek zpravidla tvořen několika tvary. Všechny tvary je nutno podtrhnout.

Proveďte větný rozbor Petr je milovník rychlých aut. Po Př jss Petr je milovníkem Pomocí základní skladebné dvojice se zeptáme na další člen (členy). Pt 2 aut. Pk s rychlých Nevíte jak Zkuste jednu z následujících otázek: a) čeho b) jak c) jakých 3. krok 3) Prostřednictvím určených členů se ptáme na další, používáme všechny otázky, dokud nenajdeme správnou

Proveďte větný rozbor Petr začíná milovat rychlá auta. Po Který člen vyjadřuje děj, stav, je sloveso Př Petr začíná Na který člen se můžeme zeptat otázkou Kdo, co, v tomto případě kdo, co je milovník 1. krok 1) Určíme základní skladebnou dvojici, která se obvykle sestává z podmětu (otázka kdo, co) a přísudku (vyjadřuje stavy, děje, zpravidla vyjádřen slovesem, ale i citoslovcem). Člen pak podtrhneme, podmět čarou, přísudek vlnovkou – dohodnuté značky – a současně i napíšeme jejich název.

Proveďte větný rozbor Petr začíná milovat rychlá auta. Po Který člen vyjadřuje děj, stav, je sloveso Na který člen se můžeme zeptat otázkou Kdo, co, v tomto případě kdo, co je milovník Př Petr začíná milovat Zřejmě cítíte, že samotné začíná, neříká vše, opět nevíme, co vlastně začíná. Začíná milovat je již jasně formulovaná myšlenka. Sloveso začínat patří mezi tzv. fázová slovesa. Ta společně se slovesy modálními vytvářejí přísudek společně s infinitivem. 2. krok 2) U přísudku si dáme pozor, není-li tvořen slovesem být, popř. tzv. modálním slovesem, nebo se nejedná o nějaký složený slovesný tvar. Pak je přísudek zpravidla tvořen několika tvary. Všechny tvary je nutno podtrhnout.

Proveďte větný rozbor Petr začíná milovat rychlá auta. Př Po Petr začíná milovat Pomocí základní skladebné dvojice se zeptáme na další člen (členy). Pt 4 auta. Pk s rychlá Nevíte jak Zkuste jednu z následujících otázek: a) čeho b) jak c) jakých 3. krok 3) Prostřednictvím určených členů se ptáme na další, používáme všechny otázky, dokud nenajdeme správnou

Literatura • Snímky 1, 12 -21, 48 jsou zpracovány podle učebnice Čechová a kol. Český jazyk pro 3. ročník. SPN • Filmová ukázka je ze seriálu Četnické humoresky