Ruce jako symbol vtvarnho vyjden Helena Sedlkov Cl

Ruce jako symbol výtvarného vyjádření Helena Sedláčková

• Cíl, záměr: Záměrem projektu je reflektovat ruce jiným způsobem než běžným utilitárním. Vnímat ruce jako symbol tělesného a duševního prožitku. Projekt by měl reagovat na tvorbu několika současných výtvarných umělců, kteří ve své tvorbě téma rukou nějakým způsobem zpracovávají. Klade však důraz také na poznávání žáka sebe samého jako tvůrce i vnímatele výtvarného projevu. V některých bodech se lehce setkává s arteterapeutickými technikami (například v otiskování rukou na plochu balícího papíru, nebo otiskování gest v hlíně) a má zároveň socializační prvky. • Cílová skupina: projekt je určen žákům vyšších ročníků ZŠ a studentům středních škol. Ideální počet účastníků je kolem 15 žáků. • Použité prostředky: projekt je založen na prolínání několika výtvarných technik - gestické malbě, modelování, body artu, land artu, ale i mimovýtvarných vyjadřovacích prostředků (např. tanec rukou). Je koncipován tak, aby si v něm každý student našel pro sebe nejlépe vyhovující cestu na základě vlastních možností. • Použité obrázky slouží pro ilustraci. Většina z nich byla stažena z internetu (viz. seznam použitých zdrojů na konci).

• Harmonogram: Časově je projekt rozložen do několika částí. Jednotlivé partie by měly být dlouhé tak, jak by bylo vyžadováno a jak by žáci byly aktivní a zapálení. 1. fáze – Seznámení s projektem a výtvarnými umělci 2. fáze – Otisky našich rukou 3. fáze – Gestická malba 4. fáze – Tanec rukou 5. fáze – Otisky v gestech 6. fáze – Body art 7. fáze – Hromadné obrazce pomocí rukou 8. fáze – Spojme všichni ruce 9. fáze - Reflexe

Teoterická část projektu: První hodina slouží jako teoretický úvod k tématu. Může probíhat formou povídání s žáky o rukou, jejich symbolice, gestech, významu v mezilidské komunikaci atd. V další fázi hodiny by byly žáci seznámeni s tvorbou několika současných umělců, v jejichž tvorbě se téma rukou v nějaké podobě vyskytuje.

Symbolika rukou Ruka je nejfrekventovaněji zobrazovaná část lidského těla. Dokáže vyjadřovat množství významů. Rozlišují se i různé symbolické významy pravé (racionalita, sebevědomí, logika, agresivita, axióm) a levé ruky (opak pravé, slabost, úpadek, smrt ). Obecně je ruka považována za symbol vlády, autority, cti, vážnosti, ale také síly, činnosti, práce, přísahy, vítání, pozdravu a dalších. Pravá ruka je ceněna více než levá. Uchopení nebo podání ruky, případně rukou je znamením přátelské otevřenosti, odevzdání se nebo smíření. Ruka je odedávna podstatný symbol uzavřeného sňatku a má právněsymbolický význam. Její expresivita se dále rozšiřuje gestikou prstů nebo použitím rukavic, které mohou mít různou barvu atd. Řeč rukou a prstů je významný prostředek vyjádření a komunikace v mnoha kulturách. Ruka ve svých gestech může vyjadřovat velmi protichůdné postoje. Například natažení ruky může znamenat nadvládu, ale zároveň muže znamenat prosbu. Ruce zakryté nebo schované v rukávech jsou znamením pokory, což vychází z antického zvyku schovávat ruce z úcty před výše postavenými. Lidské ruce mají velký význam v mezilidské komunikaci. Když spolu lidé hovoří, hýbají při tom rukama, gestikulují. Samozřejmě různé národy jinak používají ruce, jinak používají ruce dámy, jinak pánové. Gestika rukou vypovídá o člověku, ale také o konkrétní situaci a její emotivitě. Ruce mají dokonce tu neuvěřitelnou schopnost nahradit řeč, tedy nutnou materiální formu lidského myšlení, a zajistit tak dorozumívání němých nebo hluchoněmých lidí. Jedinečnost rukou je dána i tím, že na světě neexistují dva stejné otisky prstů a to ani u jednovaječných dvojčat.

Z hlubin času franko-kantamberského paleolitu se vynořují otisky rukou tehdejších lidí. Nejdříve klikaté čáry, které člověk dělal roztaženými prsty, brzy však otisk zdokonalil. Tiskl ho barevně (prostým otištěním obarvené ruky) nebo barevným pozadím ohraničoval obrys roztažené dlaně (prskáním barvy přes ruku položenou na skalní stěnu). Z prvních počítačových rozborů vyplývá, že otisky jsou v jeskyni promyšleně organizované. Mužské se vyskytují na jiných místech jeskyně než ženské a nikde nejsou současně; pro každé pohlaví je také typická jiná směrová orientace otisků. Výkřik jedince uvědomující si propast času a vlastně smrtelnost, pokoušející se zanechat po sobě stopu ve vesmíru, přesáhnout svou smrt , nabyl první podoby. Argentina „Cueva de las manos“ – Jeskyně rukou.

Odkaz rukou v dílech současných umělců: Adriena Šimotová (* 1926) Celou tvorbou Adrieny Šimotové prostupuje hluboký zájem o člověka, síť vztahů a symboliku lidského těla. Hlavním médiem je pro ni plocha plátna a papíru, které mechanickými zásahy přetváří v nové podoby existenciálního prožitku. Ve své tvorbě využívá vrstvených, různým způsobem plasticky upravovaných a perforovaných papírů. Pomocí pastelů a barevných pigmentů otiskuje reálné, často osobní předměty, části těla, svoje i cizí tváře a dalším zpracováním vytváří někdy drobná a komorní, ale jindy až monumentální díla. Některé práce působí tvrdou existenciální výtvarnou řečí. Vždy však rozeznáme neobyčejně kultivovanou a citlivou redukci smyslu lidského bytí a pravdivý výraz přítomnosti.

Eva Kmentová (1928 – 1980) Kmentová je jednou z klíčových osobností českého umění druhé poloviny dvacátého století. V českém umění je zařazena především jako autorka otiskující do sádry a betonu segmenty lidského těla. Přestože k jejím často používaným materiálům patřil beton, jsou výsledné objekty neuvěřitelně křehké. Zachytila stopy vlastního těla do zdánlivě nepřístupného materiálu, a ten na oplátku veškerou energii pomíjivé tělesnosti podržel už napořád. Postupné mizení a trvání, napětí a intimita zakonzervovaného okamžiku. Otisk nebo odlitek předmětu anebo člověka, tato stopa po tělesném dotyku, nese v sobě vzpomínku na předměty z jejího okolí, na své blízké a na sebe samotnou, své prsty, své rty. Prostor těla uchovaný ve hmotě, ať opuštěný, negativní anebo pozitivní, svědčí však navždy také o přítomnosti toho, co jej kdysi formovalo.

Odlité prsty Kmentová osamostatnila jako svébytné prvky, skládala je a násobila, vytvářela z nich prostorové struktury. Tím nabývají zcela nových souvislostí.

Výrazná gestika v sochách Olbrama Zoubka

Praktická část projektu: Otisky našich rukou: Toto úvodní cvičení - otiskování svých rukou na balicí papír- by mělo nejen motivační, ale i duchovní význam. Žáci by se v něm učili symbolicky vyjadřovat, poznávat a zároveň citlivě vnímat sebe a svět prostřednictvím uměleckých zážitků vycházejících z vlastního tvořivého projevu.

Gestická malba: Kromě mechanického otiskování se žáci mohou pokusit o svébytné vyjádření svých pocitů a nálad prostřednictvím otisku vlastních rukou a inspirovat se v gestické malbě. Toto cvičení by již bylo promyšlenější, protože by v něm žák nejen otiskoval ruce, ale vyjadřoval také své niterné pocity a hledal k nim vhodné barevné a kompoziční řešení.

Tanec rukou -hra s vlastními pocity prostřednictvím gest a výrazu rukou při doprovodu hudby. Projekt by se realizoval v místnosti přibližně velikosti třídy a bylo by vhodné, kdyby šlo o místnost spoře vybavenou. V ideálním případě i s možností zatemnění. Tato část s odkazem na divadlo a tanec by mohla probíhat v několika modifikacích. Buď za látkovou oponou s vystřiženými otvory na ruce, nebo v prostoru třídy s použitím projektoru. Pohyb těla prozradí o člověku i to, co zapomněl nebo by rád skryl. Uděláte pohyb a připomenete si dávné děje, krajiny a tváře. Tělo má svoji paměť a dokáže o své minulosti vyprávět. Vzpomínky těla jsou odlišné od těch, které jsou uloženy v paměti našeho vědomí. Tělo je duchovní věc, je samo myslí, a umí svou zkušenost sdělit vlastním jazykem.

Otisky v gestech: - zakonzervování určitého gesta v hlíně a jeho výtvarná asociace s jiným významem. Dotváření díla podle fantazie a představivosti. V této části projektu by šlo o práci s gestem, výrazem, otiskem a záznamem tělesných znaků v hlíně. Gesta by bylo využito v tvorbě jako nástroje k sebepoznání. Oproti vyjádření na papír jde o haptičtější trojrozměrný projev. Eva Kmentová „Modrý motýl“

Body Art V této výtvarné aktivitě by žáci různým způsobem ozvláštňovali ruce. Mohli by si vybrat, jakým způsobem na ně chtějí reagovat – zda je performovat nebo zdobit pomocí barev atd. Body Art je termín odkazující k užívání těla jako východiska a vlastního materiálu umělecké tvorby. Umělci experimentující se svým tělem často evokují základní vědomé i podvědomé pohnutky určujících naše chování (sexuální touhu, agresivitu, strach). „Loutka“ - performance studentky Fa. VU Emy Hardmadyové

Body art se úzce dotýká také mimouměleckých oblastí spojených se zdobením a rituálními úpravami těla jako je například tetování, piercing, obřízka, rituály přechodu atd. "Mehndi" je starověký indický způsob umění, bez kterého si Indové ani dnes nedovedou představit svatbu ani jinou důležitou rodinnou oslavu. První písemná zmínka o kreslení henou pochází ze severozápadu Sýrie ze 3. tisíciletí př. n. l. a od té doby se podařilo generacím umělců dovést toto umění téměř k dokonalosti. Umění mehndi

Hromadné obrazce pomocí rukou Lekce by se odehrávala v přírodě (eventuelně v tělocvičně školy), která by skýtala dostatek místa a umožňovala by kontakt se zemí. Na rozdíl od předchozí části, by na tomto cvičení participovali všichni žáci třídy společně a tvořili pomocí rukou nejrůznější obrazce, mandaly atd. Veronika Bromová „Tanec s medicimbaly“

Spojme všichni ruce Ruce jsou považovány za společného jmenovatele všech lidských činností, zároveň mohou fungovat jako články magického řetězu, který by se stal znakem sjednoceného lidstva. Tato část projektu čerpá z mezinárodního globálního projektu. http: //www. global-art. org/

Žáci by obkreslili svou ruku na papír a vystřihli ji. Z obou stran výtvarně zpracovali tak, aby vyjadřovala něco z jejich osobnosti a stala se jakousi identifikací (viz fotografie Here I am!). Ruka by byla opatřena jménem jejího tvůrce a osobním přáním globálního míru, lásky či přátelství. Na této části projektu by se účastnila celá škola nebo několik škol. Výsledkem by byla instalace rukou ve veřejném prostoru školy. Douglas Kornfield „Here I am!“, Brickbottom Gallery, Somerville, USA

Prezentace výtvarných prací: Celý projekt bude samozřejmě zaznamenáván – fotografován, popř. zaznamenáván na video. Vrcholem je vytvoření společné instalace rukou ve veřejném prostoru školy nebo na jiném veřejném místě (např. radnice městské části atd. ). Instalace by měla vyjadřovat individualitu jednotlivců, ale i sounáležitost k celku- ke všem lidem. Může být doplněná o fotografie z průběhu celého projektu ve formě filmové smyčky. Závěrečná reflexe Zhodnocení celé akce a srovnávání svých prožitků (emocí) s prožitky a zkušenostmi ostatních. Rekapitulace toho, jak akce probíhala a co se během ní dělo, co účastníky zaujalo více a co méně atd. Jak na ně celá akce zapůsobila. Může probíhat formou vzájemného rozhovoru v kruhu, kde si studenti vzájemně sdělí, jak se jim pracovalo a spolupracovalo, jak jsou spokojeni s výsledkem apod.

Použitá literatura: BECKER, U. Slovník symbolů. Praha: Portál, 2002. Internet: http: //artlist. cz/? id=103 http: //www. awaka-inc. com/Brickbottom 02/Hand. Project. html http: //www. bradshawfoundation. com/hands http: //www. e-architekt. cz/index. php? PId=2265&Kat. Id=7 http: //www. galerieart. cz/zoubek_litomysl. htm http: //www. gender. obrazar. com/obrazar/recenze_strobl. phtml http: //www. global-art. org/about/letsalljoinhands. html http: //www. moravska-galerie. cz/cs/vystavni-akce/eva-kmentova-denik-dila/ http: //performance. ffa. vutbr. cz/cd/inner/studenti/063_harmadyova. htm http: //www. pragueout. cz/novinka/2007/01/05/Eva-Kmentova http: //www. rozhlas. cz/rtip/portal/_zprava/134110 http: //www. rozhlas. cz/svet/portal/_zprava/241246 http: //www. rozhlas. cz/veda/priroda/_zprava/234552 http: //www. veronikabromova. cz/ http: //www. wisarts. com