Rst a vvoj rostlin Rst je jednm z
- Slides: 20
Růst a vývoj rostlin
Růst je jedním z nejcharakterističtějších projevů živých organismů. Růstem rozumíme nevratné přibývání hmoty či velikosti spojené s činností živé protoplazmy. Při růstu mnohobuněčného organismu nevzrůstá jen hmota a objem, ale i počet buněk, množství protoplazmy a většinou také komplexita orgánů i rostlinného těla. V průběhu času tento proces vede u některých druhů k produkci obřích forem jako např. obrovských stromů (Sequoiadendron) nebo mořských řas (Macrocystis). Produkce a údržba obrovských rezerv rostlinné hmoty v biosféře je výsledkem neustálého růstu rostlin na Zemi.
Růst 2: Sequoia gigantea http: //botany. cs. tamu. edu/ FLORA/schoepke/seq-gi-1. jpg http: //www. keiriosity. com/taxodiaceae/ sequoiadendron_giganteum. jpg
Růst 3: Macrocystis pyrifera (Phaeophyceae (hnědé řasy) http: //www. sanctuaries. noaa. gov/pgal lery/pgchannel/living_8. html
Růst 4: zvětšování velikosti a hmotnosti
Růstová křivka
Neukončený růst Na rozdíl od vyšších živočichů je růst u rostlin neukončený. V průběhu celého života rostliny jsou aktivní růstové zóny v pupenech a kořenových špičkách (apikální meristémy), z nichž vznikají nové stonky, listy a květy a prodlužují se kořeny. Sekundární meristém zajišťuje neustálé rozšiřování vodivých pletiv a zajištění neporušenosti izolačních vnějších vrstev borky. To neznamená, že by rostla každá část rostliny nebo že by růst probíhal neustále, ale že rostlina si zachovává schopnost růst a vyvíjet se v průběhu celého svého života.
Diferenciace Růst je neoddělitelně propojen i se změnami struktury, s utvářením jednotlivých pletiv a orgánů rostlinného těla. Tyto změny nazýváme diferenciací.
Diferenciace kořene
Diferenciace prýtu
Vývoj je definován jako změny ve struktuře a funkcích rostliny a jejích částí, jako vznik, růst, dospělost a odumírání v průběhu individuálního života jedince (ontogeneze), a v souslednosti generací (fylogeneze). Některé aspekty vývoje jsou spojeny s buněčným dělením (multiplikací), objemovým (dlouživým) růstem buněk a diferenciací orgánů a pletiv. Růst, vývoj (ontogeneze) a diferenciace jsou tedy neoddělitelně spojeny. Podobně jako u růstu, i projevy vývoje jsou do značné míry nevratné. Sled růstových a diferenciačních změn (tedy vývoj) nemusí mít přitom vždy kontinuální charakter: v důsledku sezónnosti klimatu může docházet k diskontinuitám ve vývoji.
Růst: vnitřní faktory V rámci rostliny je třeba sladit činnost jednotlivých souborů buněk, pletiv umístěných i na vzdálených částech rostliny. Tuto koordinaci zajišťují především specifické chemické látky, zvané rostlinné hormony – fytohormony. Spolu s vnějšími faktory fytohormony iniciují procesy růstu a diferenciace rostliny a synchronizují její vývoj se sezónními změnami prostředí. Kromě toho regulují intenzitu a směr růstu, metabolickou aktivitu a transport, ukládání a mobilizaci živin.
Fytohormony jsou vnitřními faktory na molekulární a buněčné úrovni. Koordinují metabolické a vývojové procesy v rámci celého rostlinného organismu. Ekologický význam fytohormonů spočívá v jejich roli jako přenašečů informace. Když je zachycen stimul z prostředí, jsou o něm informovány všechny části rostliny díky syntéze nebo změně koncentrace jednoho nebo více fytohormonů. Které hormony se aktivují, závisí na vývojovém stadiu, na povaze vnějšího stimulu, na tom, která část rostliny stimul zachytila, a na době, kdy se to stalo. Také efekt aktivovaných fytohormonů závisí na rostlinném orgánu a předchozí historii a stavu rostliny.
Fytohormony 2 Fytohormony jsou organické sloučeniny, syntetizované v určitých pletivech (částech) rostliny. Z místa vzniku jsou pak transportovány vodivými pletivy do jiných částí rostliny, kde ovlivňují různé fyziologické procesy. Látky, které růst povzbuzují, nazýváme stimulátory, brzdící růst inhibitory. Všechny tyto látky působí ve velmi malých, tzv. fyziologických koncentracích.
Fytohormony 3 stimulátory nativní auxiny gibereliny cytokininy syntetické auxinoidy inhibitory nativní kyselina abscisová etylén syntetické velké množství látek
Vliv vnějších faktorů na růst a vývoj
Vliv vnějších faktorů na růst a vývoj K vnějším faktorům patří intenzita, trvání a spektrální složení záření, teplota, gravitace a síla větru, proudění vody a sněhové pokrývky, a dále množství chemických vlivů. Vnější faktory ovlivňují růst a vývoj rostlin těmito způsoby: Indukcí: iniciací nebo ukončením vývojového procesu Kvantitativně: vlivem na rychlost a rozsah růstu Formativně: vlivem na morfogenezi a směr dlouživého růstu
Morfogeneze
Morfogeneze
Morfogeneze: regulace přechodu rostlin do reproduktivní fáze Tvorba květů spojená s přechodem rostlin z vegetativní do reproduktivní fáze představuje nejvýznamnější vývojovou změnu. V podmínkách sezonního klimatu, kdy může být průběh reproduktivní fáze vystaven riziku nízkých teplot, má časování tvorby květů zásadní význam.
- Dělení rostlin podle délky života
- části kvetoucích rostlin
- Složený okolík
- Pozitivní fototropismus
- K čemu slouží pícniny
- části kvetoucích rostlin
- Květ krytosemenných rostlin
- části kvetoucích rostlin
- Taxonomie rostlin
- Klasifikace rostlin
- Typy kořenů
- Fotosynteza
- Rostlin
- Fenologie rostlin
- Anemofilní rostliny
- Stavba těla semenných rostlin
- části kvetoucích rostlin
- Znaky rostlin
- Herbář rostlin
- Pohyby rostlin prezentace
- Eocr 내부결선도