Rozbory Pojmy a pravidla slovn druhy 1 2

Rozbory Pojmy a pravidla

slovní druhy 1. 2. 3. 4. 5. podstatná jména přídavná jména zájmena číslovky slovesa 6. příslovce 7. předložky 8. spojky 9. částice 10. citoslovce

mluvnické kategorie = jazykové významy • 1. 2. 3. u jmen pád číslo rod jmenný • 1. 2. 3. 4. 5. 6. u sloves osoba číslo čas způsob rod slovesný vid

pád a jmenný rod 1. 2. 3. 4. 5. pád – kdo, co pád – bez koho, čeho pád – ke komu, čemu pád – vidím koho, co pád – voláme, oslovujeme 6. pád – o kom, o čem 7. pád – s kým, čím 1. mužský – životný a neživotný 2. ženský 3. střední

osoba a číslo • 1. 2. 3. osoba já, my ty, vy on, ona, ono, oni, ony, ona • číslo 1. jednotné a množné

čas a způsob • 1. 2. 3. čas minulý přítomný budoucí smál jsem se směji se budu se smát (zasměji se) • 1. 2. 3. způsob oznamovací podmiňovací rozkazovací psal jsem, píšu, budu psát psal bych, byl bych psal piš, pišme, pište

slovesný rod a vid • rod 1. činný 2. trpný • vid 1. nedokonavý 2. dokonavý Dana napsala úkol. Ten úkol je napsán dobře. psát – budu psát – ano nedokonavý napsat – budu napsat – ne (ale napíšu) dokonavý

Pamatuj! 1. životnost není podle významu, ale jazyka: hrad – vidím hrad = neživotný hmyz – vidím hmyz = neživotný (ale pán – vidím pána = životný) 2. číslo není podle významu, ale jazyka: ty kalhoty = množné, protože ty to lidstvo = jednotné, protože to ten hmyz = jednotné, protože ten

vzory podstatných jmen pán, -a žena, -y město, -a hrad, -u růže, -e moře, -e muž, -e píseň, -ě kuře, -ete stroj, -e kost, -i stavení, -i předseda, -y soudce, -e

vzory přídavných jmen 1. mladý, mladá, mladé 2. jarní, jarní 3. matčin, otcův matčini synové šli viděl jsem matčiny syny matčiny dcery šly matčiny domy uplavaly (při povodni)

druhy zájmen • • osobní: já, ty, ona, ono, my, vy, oni, ony, ona, zvratné se přivlastňovací: můj, tvůj, jeho, její, náš, váš, jejich, svůj - zvratné ukazovací: ten, tento, tenhle, onen, takový, týž, tentýž, sám tázací: kdo, co, jaký, který, čí vztažná: kdo, co, jaký, který, čí, jenž neurčitá: někdo, něco, některý, nějaký, něčí; ledakdo. . . ; kdokoli. . . ; kdosi, cosi, kterýsi, jakýsi, čísi; leckdo, lecco, leckterý. . . ; každý, všechen záporná: nikdo, nic, nijaký, ničí, žádný

druhy číslovek • 1. základní: odpovídáme na otázku kolik? pět, deset, . . . 2. řadové: odpovídáme na otázku kolikátý? pátý, desátý, . . . 3. druhové: odpovídáme na otázku kolikery? -ý? patery, paterý, . . 4. násobné: otázky kolikrát? kolikanásobný? pětkrát, pětinásobný, . .

druhy příslovcí • Příslovce času - vyjadřuje čas, ve kterém probíhá děj. Odpovídá na otázky kdy? , dokdy? , odkdy? apod. : – ráno, večer, dnes, zítra, teď. • Příslovce místa - vyjadřuje místo, ve kterém probíhá děj. Odpovídá na otázky kde? , kam? , odkud? apod. : – nahoře, nahoru, shora. • Příslovce způsobu - vyjadřuje způsob, kterým děj probíhá. Odpovídá na otázku jak? : – špatně, dobře, pomalu. • Příslovce příčiny (důvodu) - vyjadřuje příčinu (důvod), kvůli které děj probíhá. Odpovídá na otázku proč? : – úmyslně, náhodou. • Příslovce míry - vyjadřuje míru, ve které děj probíhá. Odpovídá na otázky jak mnoho? , jak málo? apod. – málo, hodně, velmi, úplně.

třídy a vzory sloves 1. 2. 3. 4. 5. třída – nese, bere, maže, peče, umře třída – tiskne, mine, začne třída – kryje, kupuje třída – prosí, trpí, sází třída – dělá

skladba 1. věta jednoduchá větný rozbor = pavouček = větné členy 2. souvětí rozbor souvětí = graf souvětí = HV a VV

věta jednoduchá 1. • • 2. • • základní větné členy podmět – kdo, co? přísudek – co dělá? rozvíjející větné členy předmět – dalšími pádovými otázkami příslovečné určení – kde, kdy, jak, proč? přívlastek – jaký, který, čí? doplněk – jak + jaký?

vedlejší věty 1. 2. 3. 4. 5. 6. • • podmětná – v HV chybí podmět přísudková – HV končí sponou předmětná – v HV je podmět přívlastková – HV končí podstatným jménem doplňková – VV lze připojit pomocí kterak příslovečná místní časová způsobová měrová příčinná – protože, poněvadž účelová – aby podmínková – jestliže, -li přípustková – ač, ačkoli

souřadné poměry = významy mezi HV, VV i VČ 1. 2. 3. 4. 5. 6. slučovací – a stupňovací – ba vylučovací – nebo odporovací – ale příčinný – neboť důsledkový – proto

Větné Členy ? Vedlejší Věty Po kdo, co podmětná slučovací + a Př co dělá přísudková stupňovací ♫ ba PU – M Č ZP kde kdy jak příslovečná – M vylučovací Č ZP V nebo Pt pádové otázky předmětná odporovací X ale Pk jaký, který, čí přívlastková příčinný ← neboť Do jaký + jak doplňková důsledkový → a proto PAVOUČE K souřadné poměry (HV, VV i VČ) GRAF

okolnosti děje Příslovečné určení = VČ Vedlejší věta příslovečná = VV Místa Místní Času Způsobu Příslovce = 6 Míry Příčiny Časová Způsobová Měrová Příčinná Účelová Podmínková Přípustková

způsobová a fázová slovesa 1. způsobová moci, muset, smět, mít, chtít 2. fázová začít, přestat, zůstat protože nenesou plný význam, součástí přísudku je ještě infinitiv žáci mohou odejít, odejít děti musí spát, spát voda přestala téct

zdroje • Wikipedie. cz • Maturita. cz • cestinace. unas. cz