ROSTLINN PLETIVA Biologie 1 ronk PLETIVA q jsou
ROSTLINNÁ PLETIVA Biologie 1. ročník
PLETIVA q jsou soubory buněk vykonávají stejné funkce • mají přibližně stejný tvar a velikost • q rozdělují se podle tloušťky buněčné stěny a mezibuněčných prostor parenchym, mezenchym, aerenchym prozenchym kolenchym, sklerenchym • podle schopnosti dělení a diferenciace pletiva dělivá (meristémy) pletiva trvalá krycí vodivá základní •
PARENCHYM q q q tenkostěnné buňky četné mezibuněčné prostory vyplňují prostory mezi krycími a vodivými pletivy
MEZENCHYM q q q tenkostěnné buňky kulovitého tvaru četné mezibuněčné prostory vyskytují se v měkkých, mladých částech orgánů a v zásobních pletivech
AERENCHYM q q q tenkostěnné buňky mezibuněčné prostory mají větší objem než buňky vodní rostliny
PROZENCHYM q q q protáhlé buňky se šikmými příčnými přepážkami buněčné stěny ke stáří tloustnou ve svazcích cévních
KOLENCHYM q q q nepravidelně ztloustlé buněčné stěny v rozích - rohový kolenchym, ztloustlá jedna stěna - deskový kolenchym buňky najdeme ve stonky dvouděložných rostlin (hrany, žebra)
SKLERENCHYM q q q stěny buněk rovnoměrně ztloustlé, buňky časem odumírají buňky mají kanálky s jemnými plazmatickými vlákny (plasmodesmy) ve stéblech trav, pecky (broskví, meruněk, …), ve stonku lnu
POZNEJ DRUHY ZÁKLADNÍCH PLETIV
DĚLIVÁ PLETIVA q původní meristém (protomeristém) • q vzrostný vrchol stonku a kořene, růstové zóny listu, zárodky prvotní (primární) meristém vzniká z protomeristému • dceřiné buňky postupně ztrácejí dělivou schopnost a diferencují se v buňky trvalých pletiv • q druhotný (sekundární) meristém vzniká obnovením dělivé funkce trvalého pletiva • např. felogén, kambium • q utajený (latentní) meristém buňky jsou mezi buňkami trvalých pletiv, uchovávají si dělivou schopnost • např. pericykl, perikambium •
DĚLIVÁ PLETIVA kambium původní mer. prvotní mer. felogén
TRVALÁ PLETIVA buňky ztratily schopnost se dělit q vykonávají určitou funkci a jsou k tomu přeměněny (diferenciace) q rozlišujeme trvalá pletiva q krycí • vodivá • základní •
KRYCÍ PLETIVA q • • • pokožka nadzemních částí (epidermis) obvykle jednovrstevná, buňky k sobě těsně přiléhají, vnější stěna bývá kryta kutikulou buňky pokožky se mohou přeměnit v průduchy vodní skuliny (hydatody) dvě svěrací buňky s průduchovou štěrbinou regulace výdeje vody a plynů nemají schopnost se uzavírat vylučují vodu v kapalném stavu (gutace) chlupy a emergence krycí chlupy (např. maceška, protěž) žlaznaté chlupy (např. šalvěj, mateřídouška tentakule (emergence u hmyzožravých rostlin) žahavé chlupy (např. kopřiva) absorpční chlupy (na listech tropických tilandsií, kořenové vlásky (rhizoidy))
POKOŽKA NADZEMNÍCH ČÁSTÍ
PRŮDUCHY A HYDATODY
TRICHOMY
KRYCÍ PLETIVA pokožka kořene (rhizodermis) • nemá kutikulu a ani vnější ztloustlou buněčnou stěnu • kořenové vlášení q druhotná kůra (periderm) • vzniká na orgánech vytrvalých rostlin (z korku) • je tvořena felogénem • výměnu plynů zajišťují čočinky (lenticely) q • Pozn. Vrstva odumřelých krycích pletiv se ozn. jako borka (rhytidoma).
KOŘENOVÉ VLÁSKY, ČOČINKA, KŮRA 1 3 2
VODIVÁ PLETIVA q • • • lýko (floem) vede asimiláty z míst jejich tvorby nebo hromadění na místa spotřeby vedení zajišťují sítkovice dřevo (xylém) vedení roztoků minerálních látek z kořenů do těla rostliny vedení zajišťují cévice a cévy svazky cévní dřevní (traspirační proud) lýková část (asimilační proud) doprovodná pletiva o o průvodní buňky (rozvod látek do stran) podpůrné buňky (ztloustlé buněčné stěny)
SÍTKOVICE, CÉVY
TYPY SVAZKŮ CÉVNÍCH soustředné (koncentrické) • dřevostředný (vranečky) • lýkostředný (konvalinka) q paprsčité (radiální) • vranečky, leknín, kořeny většiny rostlin q bočné (kolaterální) • přesličky, jehličnany, dvouděložné rostliny q dvojbočné (bikolaterální) • lilkovité, tykvovité q
TYPY SVAZKŮ CÉVNÍCH
ZÁKLADNÍ PLETIVA q asimilační pletivo • • q zásobní pletivo • • q kořenové vlásky, haustoria parazitických rostlin provzdušňovací pletivo • q vylučuje látky, např. silice, pryskyřice, třísloviny, alkaloidy, . . . , nektária (květy), hydatody (voda), mléčnice (latex) absorpční pletivo • q buňky s velkými vakuolami, obsahují cukry, lipidy, oleje a bílkoviny hlízy, oddenky, vodní pletivo (u kaktusů) vyměšovací pletivo • • q parenchymatické buňky s velkým množstvím chloroplastů v listech (palisádový, houbový parenchym) mezibuněčné prostory jsou spojeny s vnějším prostředím mechanické pletivo • kolenchym (lodyhy hluchavkovitých), skleroidy (okolí jádřince hrušky)
ZÁKLADNÍ PLETIVA
ZDROJE http: //www. emc. maricopa. edu/faculty/farabee/BIOB K/Bio. Bookflowers. html q http: //www. uic. edu/classes/bios 100/labs/planta natomy. htm q J. Jelínek, V. Zicháček: Biologie pro gymnázia, Olomouc, nakladatelství Olomouc 2005 q L. Kincl akol. : Biologie rostlin, Olomouc, nakladatelství Fortuna 1993 q S. Rosypal a kol. : Přehled biologie, Praha, Scientia, 1994 q
- Slides: 25