RENESANCE 15 16 stolet Renesann umn se zrodilo

RENESANCE 15. - 16. století

Renesanční umění se zrodilo na počátku 15. století ve Florencii, kde se pěstoval humanismus, šířil se kult antického umění a jeho sběratelství. Název renesance lze odvodit z francouzského renaissance = znovuzrození a z italského „rinascitá dell arte antica“. Tento pojem poprvé použil italský malíř a životopisec Girgio Vasari v 16. století. Humanisté a renesanční umělci viděli v renesanci znovuzrození pravého umění a kultury návratem k antice. Humanismus je víra ve schopnosti člověka poznávat a ovládat svět. Humanismus zaměřil pozornost vědy a umění na člověka, přírodu a pozemský svět. Jeho průkopníky v Itálii byli Dante Alighieri, Francesco Petrarca a Giovanni Boccaccio.

Periodizace: quattrocento - raná renesance 15. století, Florencie n cinquecento - vrcholná renesance počátek 16. století, Řím, Florencie, Benátky n manýrismus - pozdní renesance 16. století, Řím, Florencie, Benátky, Parma… n Manýrismus = šablonovité umělecké tvoření, které využívá spíše zručnosti, tedy manýry, než vlastní umělecké tvůrčí invence.

Znaky: realismus - snaha zobrazit viděnou skutečnost vědecké poznání studium perspektivy a anatomie perspektiva - schopnost vyvolat iluzi prostoru racionalismus - svět se zdá rozumově pochopitelný a vysvětlitelný (využití matematiky a geometrie…) n úsilí o harmonii, soulad, rovnováhu, vyváženost proporcí n za zdroj umění se považovala především zkušenost n princip „mimesis“ - napodobování přírody je převzat z antiky n n n Do evropských zemí proniklo renesanční umění z Itálie na konci 15. a počátku 16. století a ovládlo uměleckou tvorbu v podobě pozdní renesance (manýrismu) až do začátku 17. století.

ARCHITEKTURA n n n n měřítkem staveb se stává člověk proti gotickému dynamismu a vertikalismu převládá princip statický a horizontální z antiky byl převzat architrávový systém a sloupořadí (řád korintský a toskánský) časté jsou kupole budovy respektují dva základní geometrické obrazce – krychli a kouli nejcharakterističtějším znakem je arkáda na sloupech (lodžie, ochozy) oblíbený dekorativní prvek zdobící vnější zdi bylo sgrafito prvořadá je výstavba paláců (sídla šlechty), sakrální budovy ustupují do pozadí Představitelé: § Filippo Brunelleschi § Donato Bramante § Michelangelo Buonarroti § Palladio Andrea

Filippo Brunelleschi Stál u zrodu renesanční architektury. Jeho dílem je první renesanční výtvor - kupole dómu ve Florencii (osmiboká klášterní klenba, šířka 42 m, stavěná bez nákladného lešení). n Donato Bramante Vůdčí architekt vrcholné renesance, kdy se těžiště přesunulo z Florencie do Říma. Autor původní podoby chrámu svatého Petra v Římě. Ve stavbě pak pokračoval malíř a architekt Rafael Santi. n Michelangelo Buonarroti Jeho architektonické dílo tvoří přechod od vrcholné renesance k manýrismu (pozdní renesanci). Manýristé opět nadřadili nadzemský svět věčného bytí pozemskému hmotnému světu. Nejslavnějším dílem Michelangelovým je 131 m vysoká kupole chrámu svatého Petra. Známé je i schodiště florentské Knihovny Laurenziany. n Palladio Andrea První velký profesionální architekt, který se věnoval pouze architektuře. Vytvořil nový sloh, který po několik století ovlivnil evropskou architekturu. Charakteristickým rysem je například široký oblouk s postranními svislými otvory (Villa Rotonda). n

SOCHAŘSTVÍ Traduje se, že renesanční sochařství má svůj počátek v soutěži o výzdobu dveří baptisteria sv. Giovanniho ve Florencii roku 1401. O výzdobu se ucházelo sedm sochařů; zvítězil Lorenzo Ghiberti, Ghiberti který se pak biblickými náměty na dveřích baptisteria zabýval přes dvacet let. Hlavní zájem renesančních sochařů se soustředil na realistické zobrazení lidského těla v přirozených proporcích, postojích a pohybech. Vzorem bylo antické sochařství, ale své schopnosti prohlubovali především studiem anatomie. Představitelé: Donatello Představitelé: Michelangelo Buonarroti Donatello Nejvýznamnější sochař rané renesance. Zpodobňoval hlavně muže, nositele životní energie a bojových ctností. Dílo: socha Davida , socha stojícího svatého Jiří, Prorok Habakuk zvaný „Plešatec“

Michelangelo Buonarroti Je představitelem vrcholně renesančního sochařství, učil se ve Florencii, působil střídavě v Římě a ve Florencii. Sochařství u něj stálo na prvním místě. Na malířství se díval svrchu a považoval je za práci pro ženy. Doslova dokázal oživit mramor. Vrcholná renesance se v jeho díle snoubí s barokním cítěním (výraz tváře, vnitřní napětí, vzedmuté drapérie). Dílo: David, Mojžíš, náhrobky Mediceů (z medicejských náhrobků jsou známy sochy Dne a Noci, Jitra a Večera), Pieta v chrámu svatého Petra. Michelangelova sochařská díla se stala vzorníkem pro sochaře až do 18. století. V 19. století na něho navázal Auguste Rodin.

MALÍŘSTVÍ Druhy: malba nástěnná, desková, knižní, na skle Druhy: Kromě dřevěných desek se v renesanci začalo používat plátno. Náměty: náboženské motivy, alegorie, portréty, historické náměty Náměty: Znaky: - velký převrat znamenalo rozšíření olejomalby - studium lidského těla v přirozeném pohybu - stále větší uplatnění krajiny v obraze - zachycení psychiky, stavu duše, emocí - hlavní zásadou je symetrie - hlavní kompoziční formou rovnostranný trojúhelník Renesanční umělci si podle vzoru antiky vytvořili nový estetický ideál krásy, který spatřovali v dokonalém tělesně i duševně rozvinutém člověku a harmonické přírodě. Renesanční kult umění, vznik sběratelství a touha po společenské reprezentaci vedly k zakládání soukromých sbírek obrazů a vzniku rodových portrétních galerií u panovnických rodů a vysoké šlechty.

Představitelé: Masaccio, Sandro Botticelli, Leonardo da Vinci, Raffael Santi, Michelangelo Buonarroti, Tizian V Itálii existovalo několik malířských škol, nejproslulejší byly florentská a benátská. Masaccio Zakladatel renesančního malířství ve Florencii, nové renesanční pojetí obrazu se projevuje v podání lidské postavy i prostoru (perspektiva). Ve výjevu Vyhnání z ráje namaloval první renesanční akty muže a ženy (Adam a Eva). Sandro Botticelli Dovršitel rané renesance, je proslulý svými mytologickými a alegorickými obrazy (Zrození Venuše). Vytvořil nový, idealizovaný typ astenické ženy s úzkým obličejem, smutnýma, daleko od sebe posazenýma očima a dlouhým krkem. Botticelliho idealizující dekorativní sloh vysoce ocenila secese. Dílo: Jaro (Primavera), Zrození Venuše

Leonardo da Vinci Položil základy k malířství vrcholné renesance. Byl všestrannou osobností - malíř, sochař, architekt, vynálezce, hudebník, zpěvák, básník, badatel (anatomie, optika, mechanika…) a teoretik umění. Působil hlavně ve Florencii a Miláně, krátký čas ve Vatikáně jako papežův host. Poslední léta strávil ve Francii jako dvorní malíř krále Františka I. Hlavní rysy malby: trojúhelníková kompozice, zvládnutí anatomie i perspektivy, technika sfumata (měkký, neurčitý polostín, jakoby kouřový, mlžný opar), psychologie výrazu… Dílo: Dokončených obrazů není mnoho – Madona ve skalách, Dáma s hranostajem, Poslední večeře, Mona Lisa ( Gioconda), Klanění tří králů. Mnoho obrazů je malováno technikou oleje na dřevě.

Raffael Santi Vynikající portrétista, maloval především obrazy Madon, nejznámější je Madona sixtinská. Stejně slavné jsou fresky z Vatikánu, kde Rafael namaloval alegorické výjevy zobrazující teologii, filosofii, poezii a právnictví, například Athénská škola. Michelangelo Buonarroti Umělec konce renesance, jako malíř se proslavil freskami v Sixtinské kapli ve Vatikánu (líčí stvoření světa, prvních lidí, vznik hříchu a boží trest). Postavy jsou zde vlastně sochami, uskutečněnými malířskými prostředky a pohyb je hlavním motivem jejich výtvarné existence. Téměř o čtvrtstoletí později vznikla v Sixtinské kapli i freska Posledního soudu (v jakémsi beztížném stavu se vznášejí těla spasených a klesají zatracení). Dílo: tondo Doniů (Svatá rodina), Sixtinská kaple Tizian Je největší osobností benátského malířství. Dílo: Venuše urbinská, Danae, vlastní podobizna, Kladení do hrobu

Vytvořený obrazový a textový učební materiál vznikl v rámci projektu SIPVZ jako doplněk učebních materiálů využívaných v estetické výchově. Byl připraven výhradně pro účely výuky. Pro tyto účely nám autorský zákon dovoluje citovat autorská díla celá nebo jejich části. Doporučení: zpracované kapitoly lze využít jak pro výuku estetické výchovy, tak i dějepisu, českého jazyka, základů společenských věd…

Použitá literatura: n Prokop, V. : Kapitoly z dějin výtvarného umění. Sokolov 2004 n Mráz, B. : Dějiny výtvarné kultury 1 – 4. Praha 2000 n Kol. : Průvodce výtvarným uměním I – V. Praha 1994 n Pijoan, J. : Dějiny umění 1 -10 Praha 1982 – 1990 n Gombrich, E. H. : Příběh umění. Praha 1975 n Herout, J. : Staletí kolem nás. Praha 1970 n Hora, P. : Toulky českou minulostí 1 -9. Praha 1985 – 2004 n Stadler, W. : Dějiny sochařství. Praha 1996 n CD ROM Artopedia 2 n CD ROM Encyklopedie světové architektury n CD ROM Lexikon českých výtvarníků. .

kupole dómu ve Florencii

chrám sv. Petra v Římě

schodiště florentské Knihovny Laurenziany

Villa Rotonda

výzdoba dveří baptisteria sv. Giovanniho ve Florencii

socha Davida

socha stojícího prorok Habakuk sv. Jiří zvaný Plešatec

Socha Davida Po dokončení byl umístěn před florentskou radnicí. Michelangelo jej pojal jako nezralého jinocha (velké ruce a nohy, úzký pas) v otáčivém nakročení (mramorový blok byl dole porušen) a hlavní výraz soustředil do hrozivého pohledu mladého hrdiny.

Mojžíš Náhrobek papeže Julia II. zůstal nedokončen, původně měl obsahovat na čtyřicet soch v nadživotní velikosti, dokončen bylo pouze sedící Mojžíš.

detail tváře Mojžíše Ve strašlivém výrazu starozákonního proroka, jehož napjaté svaly ohlašují brzký výbuch hněvu, vyjádřil Michelangelo podobu i charakter svého mecenáše Julia II.

Pieta chrám sv. Petra

alegorie Jitro

Vyhnání z ráje

Primavera

Zrození Venuše

Poslední večeře Nástěnná malba v milánském klášteře. Leonardo zde zobrazil účinek, který u apoštolů vyvolala Kristova slova, že jeden z nich ho zradí. Pohybem, gesty a výrazem obličeje líčí psychologické pochody jednotlivých apoštolů. Ústřední místo na ose kompozice zaujal Kristus, k němuž se sbíhají všechny linie. S Jidášem představuji dvě klidné postavy vzrušeného výjevu. Protože Leonardo namaloval fresku olejovou temperou, začala malba záhy opadávat.

Sixtinská Madona

Aténská škola

tondo Doniů Svatá rodina

Sixtinská kaple

Sixtinská kaple - detail

Sixtinská kaple freska Posledního soudu

Venuše urbinská

Kladení do hrobu

vlastní podobizna

Dáma s hranostajem

anatomické studie

Mona Lisa (Gioconda)

sv. Jan Křtitel

Svatá trojice