Relan databze Databz se mysl uloit dat V

Relační databáze Databází se myslí uložiště dat. V době začátků využívání databází byly tyto členěny hlavněhierarchicky, případně síťově (rozšíření hierarchického modelu). V roce 1970 položil E. F. Codd základypro dnes nejrozšířenější relační databáze. V dnešní době se kromě nejčastějších relačních databázízačínají prosazovat také databáze objektové a objektově-relační. Tyto databáze na sebe berou řaduvlastností z oblasti objektového programování (nové datové typy, možnost vykonávat nad seboumetody Pokud se hovoří o databázích, obvykle se rozlišují pojmy báze dat (DB) – samotná data – a pojem. Data. Base Management System (DBMS, nebo také česky SŘBD – systém řízení báze dat), který sestará o jejich fyzické uložení, správu a požadované operace.

Obrááááázek

Typy DBMS My. SQL – v základní verzi zdarma, využívá se především pro menší webové projekty. Před nedávnemjej pod své portfolio začlenila firma Sun. MSSQL – DBMS od společnosti Microsoft, využívá se při tvorbě drobnějších projektů předevšímv programovacích jazycích podporovaných společností Microsoft, kde má rozsáhlou podporu. Oracle – DBMS pro rozsáhlé databázové systémy, nabízí především velice široké možnosti správy, ladění výkonu, řadu nadstandartních funkcí.

Relační databáze využívají jako základu tabulek, které jsou propojeny předem nastavenými vztahy. Tabulka obsahuje jednotlivé sloupce – atributy a řadky – záznamy. Atributy tabulky určují vlastnostiobjektů, které se do tabulky budou vkládat – do tabulky se vkládají objekty stejného druhu, nicméněkaždý vždy jen jednou. Atributy při návrhu tabulky však rozhodně neobsahujísamotné hodnoty (!), pouze určují jaké vlastnosti budou vkládané objekty mít v databázi uložené.

Atribut je sloupec v tabulce, vlastnost záznamů v tabulce. U atributu určujeme při návrhu tabulkyjeho doménu – rozsah hodnot, kterých může nabývat (doména může být například u atributu datumnarození zapsána jako číslo od 1900 do 3000). Při vlastní implementaci (sestavení) navržené databázedo DBMS se pak z domény atributů určí jeho datový typ (například pro doménu výše je to Integer =celé číslo). DBMS se pak postará o to, že do daného sloupce nebude možné zapsat hodnotu, kteránevyhovuje datovému typu (v předchozím případě tedy nezapíšu třeba nevím). Atomicita atributu –atribut je atomický, pokud jej již nelze rozložit na dílčí atributy (jméno na jméno, příjmení a titul například). Atribut u jednoho záznamu může obsahovat vždy jen jednu hodnotu, v případě že potřebujeme vložitdo atributu u jednoho záznamu více hodnot (například telefonních čísel), musíme pro ně vytvořitnovou tabulku, ve které specifikujeme ke kterému záznamu se telefonní čísla váží.

Obráááázek

Relační databáze Základem každé relační databáze je tabulka, která obsahuje data. Některé databázové systémy mají pouze jednu tabulku, ale u relačních databází jich můžeme mít více. Tabulka se skládá ze sloupců a řádků. Sloupce - Každý sloupec musí mít jedinečný název a určitý datový typ podle dat, která chceme ukládat. Datových typů je velmi mnoho a je dobré si řádně rozmyslet, jaký datový typ zvolíte. Určitě je zbytečné využívat datový typ TEXT, když chcete uložit jen jeden znak. Řádky - Řádky nebo také záznamy. Oba pojmy jsou identické, jelikož jeden řádek reprezentuje jeden záznam. Každý řádek by měl mít určitý jedinečný identifikátor, který jednoznačně určí příslušný záznam. Tento problém řeší klíče. Klíče

Existují speciální druhy atributů, které plní v relační databázi specifické funkce Primární klíč – tabulky nemají nijak pevně zafixováno pořadí záznamů (řádků), aby se tedy dalojednoznačně ukázat na jeden záznam (pro editaci, nebo jeho vybrání), je nutné zvolit jeden atributtabulky jako unikátní. Takovému atributu říkáme primární klíč – každý záznam v tabulce musí míthodnotu tohoto atributu unikátní pro celou tabulku (nesmí se vyskytnout dva lidé se stejným RČ). Každá tabulka musí mít vytvořen primární klíč. Cizí klíč – záznamy v tabulkách, které jsou propojeny vztahy musí být nějakým způsobem provázány. Provázání se docílí vytvořením speciálního atributu – tzv. cizího klíče – v jedné z tabulek. Do tohotoatributu se pak bude u jednotlivých záznamů kopírovat hodnota cizího klíče navázaného záznamuz druhé tabulky.

Datové typy Integer – celé číslo Varchar – krátký text (do 255 znaků) Text – dlouhý text Boolean – logická hodnota (ano/ne, 1/0, true/false)

Propojení tabulek Některé tabulky v relační databázi mají mezi sebou logické vztahy, ty určujeme při návrhu databáze. Například v databázi knihovny budou mít mezi sebou vztah tabulky spisovatel a kniha. V rámci návrhudatabáze musíme tyto vztahy nejprve popsat (jak ten vztah vypadá, tedy například spisovatel napsalknihy, určit multiplicitu) a pak navrhnout i jejich fyzické vytvoření. Multiplicita vztahu - Po slovním označení vztahu je nutné určit jeho multiplicitu – multiplicita určuje, kolik záznamův první tabulce může být spojeno s jedním záznamem v tabulce druhé a naopak,

Klient-server Jako server vystupuje počítač (místní či vzdálený), na němž je spuštěna služba naslouchající na portu určeném konfigurací. Je připraven naslouchat a dávat odpovědi na smysluplné dotazy. Klient je většinou www server, který se ptá. Ale pokud databázi upravujete, používáte klienta jiného.

Transakční zpracování je v informatice a výpočetních technologiích zpracování, při kterém je skupina logických operací chápána jako transakce. Transakce musí být vždy provedena jako jeden celek. Pokud se při zpracování v rámci transakce vyskytne jakákoliv chyba a transakce nemůže být dokončena, všechny dílčí operace musejí být vráceny do stavu před začátkem transakce.

Transakční zpracování - příklad Předpokládejme, že chcete převést částku 1000 Kč z vašeho spořicího účtu na účet výdajový. To, co se na první pohled jeví jako jedna operace, jsou ve skutečnosti operace dvě. První operace představuje odepsání částky 1000 Kč ze spořicího účtu a druhá připsání částky 1000 Kč na výdajový účet. Pokud by se podařilo pouze odepsat částku ze spořicího účtu a připsání na výdajový účet by se z jakéhokoliv důvodu nepodařilo, částka 1000 Kč by se nenávratně ztratila. Ve skutečnosti je to obvykle ještě složitější a každá taková operace se skládá z řady podoperací. Každá tato podoperace může za určitých okolností skončit chybou. Transakční zpracování dovoluje všechny tyto operace seskupit do jedné transakce. Transakce se pak chová jako jedna elementární operace. Buď se povede vše, nebo nic. Pokud z jakéhokoliv důvodu selže jakákoliv operace v rámci transakce, je možné transakci přerušit a stav systému vrátit do stavu před zahájením transakce

SQL Princip práce s databází na principu SQL je založen na relační algebře a relací množin. Zjednodušeně lze říci, že je založen na tabulkovém uspořádání dat. Každá množina dat je uložena v určité tabulce a vztahy mezi tabulkami jsou určené relační vazbou.

SQL příkazy Příkazy pro manipulaci s daty (SELECT, INSERT, UPDATE, DELETE, …) Příkazy pro definici dat (CREATE, ALTER, DROP, …) Příkazy pro řízení přístupových práv (GRANT, REVOKE) Příkazy pro řízení transakcí (START TRANSACTION, COMMIT, ROLLBACK)

Typy relací 1: 1 - Člen může být zahraniční člen, pak u něho můžeme evidovat stát, případně číslo pasu a další údaje, které by u tuzemského člena zůstalynevyplněné. Propojíme přes sloupec IDC. (Číslo člena) 1: n - nejběžnější typ relace, jednomu údaji první tabulky odpovídá více údajů ve druhé tabulce. Klub může mít více zaměstnanců, propojení zajistí sloupec IDK (číslo klubu) m: n - Klub může mít víc členů a naopak jeden člen může navštěvovat více klubů. Ve většině databázových systémůento typ relace nejde přímo vytvořit, proto se k propojení používá pomocná spojovací tabulka Cle. Kluby, kde s nacházejí pouze primární klíče obou propojovaných tabulek. (IDK, IDC) Tabulky být ovšem také v relaci nemusí