Reformace reformace Idel nvratu k pvodnmu kesanstv Nejvy

Reformace

reformace • Ideál návratu k původnímu křesťanství. • Nejvyšší autoritou bible. Předchůdci: • V Anglii významnou osobností Jan Viklef. • V Čechách Jan Hus.

Martin Luther („luter“) • Německý mnich, který ostře vystoupil proti prodávání odpustků. Počátek reformace: • 1517 přibil na vrata kostela ve Wittenbergu 95 tezí. V nich požadoval nápravu církve. • Důraz na osobní víru jednotlivce a jeho vztah k Bohu.

• Překlad bible do Němčiny. • Po vzoru husitském zavedl přijímání z kalicha. • Poddané nabádal k poslušnosti své vrchnosti.

Další reformátoři • Švýcarsko: Ulrich Zwingli („cvingli“) Jan Kalvín – působil v Ženevě Jeho myšlenky se rozšířili do českých zemí, Polska, Uher, Dánska a Skandinávie. Také Francie. Sám se účastnil na pronásledování a upalování kacířů. Učení o předurčení (predestinaci). Bůh již předem rozhodl o osudu člověka.

Reformační směry • Dva hlavní směry reformace: luteránství a kalvinismus. • Církve, které vycházejí z reformace se nazývají protestantské nebo evangelické (řídí se biblí hlavně texty Nového zákona, tedy evangelii).

mapa

Protireformace

Protireformace • Neúspěšná snaha zabránit reformaci v šíření. Církev se sama chtěla změnit (reformovat).

Tridentský koncil (1545 – 1563 n. l. ) Nové formulování katolické víry. Zrušení prodeje odpustků. Snaha o upevnění pozic v zemích kde se rozšířila reformace (rekatolizace). - Významným pomocníkem Jezuitský řád. • -

Důsledky reformace: • Křesťanství v západní Evropě rozděleno do více církví. • Římskokatolická církev si postupně znovu upevnila své postavení. = rekatolizace • Stejného vlivu jako před reformací už nikdy nedosáhla. • Hrůzy náboženské války zrodily myšlenku lidských práv. např. svobodu vyznání

Literatura: • ČECHURA, Jaroslav – DUDÁK, Vladislav – RYANTOVÁ, Marie – NEŠKUDLA, Bořek. Dějepis středověk a raný novověk pro 7. ročník zš. SPN, Praha: 2004, s. 85 – 88