Psychologie vchovy a vzdlvn Autoregulace uen Uen Jako

Psychologie výchovy a vzdělávání Autoregulace učení

Učení Jako produkt p Jako proces p Otázka efektivity i výsledků p Výstupní úroveň Vstupní úroveň Učení

Terminologie p učení se vs. řízení vlastního učení (Kulič, 1992) p řízení učení: n vnější p n (více rozpracováno – pedagogika, psychologie), vnitřní p autoregulace „Jsme odpovědní za své vlastní učení, ale je otázkou, jestli všichni mohou být odpovědni za řízení svého učení“ (Candy, 1987, Garrison, 1992)

Autoregulace p autoregulace (sebepojetí, sebehodnocení) p zdroje p n vnější (rodiče, učitelé, kamarádi) n vnitřní (vč. tzv. osobnostní autoregulace) autoregulace učení – aktivita v procesu učení po stránce činnostní, motivační i metakognitivní; stanovuje si cíle, iniciuje a řídí své úsilí a používá specifických strategií s ohledem na kontext učení (Zimmerman, 1998)

Autoregulace - předpoklady p potencialita každého žáka p výuka musí umožnit získat dovednost „jak se učit“ p vnější řízení má stimulovat autoregulaci p v prepubertě rozvoj metakognitivních strategií p postupným zdokonalování se žák stává nezávislým na vnějším řízení p může postupně lépe zvládat své emoce při učení p postupně aktivní přístup k prostředí pro učení p rozvoj vázán na rozvoj „já“ (self) p není ryze individuální proces; utváří se ve spolupráci s druhými (párové, skupinové, vrstevnické učení. . . ) p je to aktivní proces; nelze „předat návod“ p rozvíjí se více při souladu s vnějším řízením p celoživotní proces (vývojové změny a jejich integrace) (Mareš, 1998)

Teorie p přehled vlivných teorií – Čáp, Mareš, s. 508 (. . . ) n př. teorie cyklických fází (Zimmerman, 1998) Provádění a volní kontrola Uvažování cíle, strategie Sebereflexe bilancování

Autoregulace v praxi uvažování (Zimmerman, Schunk) Začátečníci Pokročilí p cíle chaotické, nespecifické p cíle hirarchické, spcifické i perspektivní p orientace na výkon, výsledek p orientace na proces učení p nízké self-efficacy p dostatečně vysoké selfefficacy p nezájem p vnitřní motivace

Autoregulace v praxi - provádění a volní kontrola (Zimmerman, Schunk) Začátečníci p mají nejasný plán p nedůvěřují si, používají sebesnižování p kontrolují jen výsledky Pokročilí p mají jasný plán p věří si p kontrolují průběh i výsledky

Autoregulace v praxi sebereflexe (Zimmerman, Schunk) Začátečníci p vyhýbají se sebehodnocení p příčiny úspěchu a neúspěchu hledají ve svých schopnostech (neovl. ) p reagují na sebe negativně p v měnících se podmínkách zmatení Pokročilí p snaží se o sebehodnocení p příčiny úspěchu a neúspěchu hledají v použité strategii (ovlivnitelné) p reagují na sebe pozitivně p dobrá adaptace i měnícím se prostředí

Výkon a jeho souvislosti p cíle, které si žák stanovuje p autoregulace p výkon (průběh) p motivace ovlivněny i kontextem

Vedení k autoregulaci p není možný pouhý „nácvik“; nutný rozvoj „já“ p zdroje p n sociální n osobnostní n situační cílený nácvik: n vyučování strategiím, praktické provádění a. strategií, zpětná vazba o účinnosti a. strategie, monitorování sebe samého, sociální opora, sebereflexe

Metody Pod vedení učitele Využití techniky p verbální instruování p předvedení vzoru (nápodoba) p supervize Pod vedením sebe samého p reciproční vyučování p sebemonitorovací protokoly p podpůrné vyučování p žákovský deník p transakční vyučování p domácí příprava p samostatná praxe S vrstevníky p vrstevnické učení p kooperativní učení p skupinové učení p CAL systémy

Možnosti při diagnostice – můžeme sledovat: p Kognitivní učební strategie p Metakognitivní strategie p Strategie vedoucí k poznání sebe samého p Motivační strategie nejlepším empirickým postupem je kombinace kvantitativního a kvalitativního přístupu

Záznamový arch (Lan, 1998)