Psychologie pro uitele Pedmt studia psychologie determinace psychiky

Psychologie pro učitele Předmět studia psychologie, determinace psychiky

KLÍČOVÁ SLOVA Psychika -dimenze psychiky – prožívání, chování, vědomí, nevědomí genetické faktory, vrozené faktory, prostředí a výchova, „nature versus nurture bio-psycho-socio-spirituální koncept člověka v současné psychologii co ovlivňuje školskou úspěšnost gendrové rozdíly, vývojové poruchy učení, ADD, ADHD, úzkost a tréma Huittův model, teorie deficitu, Bersteinova teorie, pozitivní diskriminace

Psychika • „psyché“ (ψυχή) = duše • Souhrn duševního dění člověka • Sled myšlenek, citů a zkušeností – ať už vědomých či nevědomých –, které vytvářejí náš psychický život • „mind-body problem“ – vztah duše + tělo • Mysl, duše, duch, osobnost psychický, mentální, duševní, duchovní, osobnostní

Psychika Základní formy psychiky (jak se psychika projevuje) • Psychické procesy – jednoduché základní měnící se psychické jevy (pozorování, vnímání) • Psychické stavy – stabilnější, dlouhodobější vyladění (radost, neklid) • Psychické vlastnosti – dlouhodobé, relativně stálé charakteristiky osobnosti, vlastnosti

Dimenze psychiky – prožívání, chování • PROŽÍVÁNÍ – sled uvědomovaných Ψ zážitků při různém stupni jasnosti vědomí (subjektivní, jedinečné, neopakovatelné) • CHOVÁNÍ – jakákoliv lidská tělesná aktivita, kterou lze pozorovat, zaznamenávat nebo měřit. (Patří sem nejen mimika a gestikulace, ale i fyziologické změny, jako zvý – šení tlaku, tepové frekvence atd. ) • Chování je nejen projevem psychi ckého dění, ale zpětně jej ovlivňuje

Rozdíl mezi chováním a jednáním ? Chování: • reakce – reflexy, instinkty • odpovědi – návyky, osvojené chování, založené na zkušenosti, i neuvědomované Jednání: • Takové chování, které provádíme vědomě, s nějakým záměrem

Dimenze psychiky – vědomí, nevědomí • VĚDOMÍ – spojitý proud psychických zážitků; uvědomování; „vědomí toho, že jsme při vědomí“; schopnost nejen pociťovat a prožívat, ale i prožívané sledovat; sebereflexe • NEVĚDOMÍ – souhrn psychických obsahů a procesů, které probíhají mimo vědomí, ale přesto mohou ovlivňovat chování a prožívání.

Nevědomí 1. momentálně neuvědomované (dřívější zážitky, naučené a zautomatizované činnosti – můžeme je volní činností vyvolat do vědomí) 2. neuvědomované (tzv. podprahové) podněty 3. pudy, instinkty… (mohou se projevit jako nevysvětlitelné touhy, sny)

Bio-psycho-socio-spirituální koncept člověka v současné psychologii Determinace psychiky (Rozpory v přístupech k determinaci) • Biologická – CNS, dědičnost, vlivy v době těhotenství • Psychická, vývojová – psychika se v průběhu člověka modifikuje, vyvíjí, proměňuje • Sociální – vliv sociálního prostředí, ve kterém člověk žije (prostředí, výchova, zkušenosti, učení, vliv médií…) • Spirituální – sebepřesah, víra, přesvědčení

Vliv prostředí Socializace není bez lidské péče možná: • Vlčí děti – Amala a Kamala • „šternberská dvojčata“ • Deprivace a subdeprivace (Zdeněk Matějček)

Vnitřní činitelé • Týkají se dítěte – osobnostní a intelektové dispozice 1. Vrozené či zděděné charakteristiky 2. Charakteristiky, které z něj aktuálně vycházejí při učení (nejen vrozené, ale i částečně získané nebo mohou být reakcí na aktuální okolnosti) např. motivace, snaha, píle, dovednost se učit (metakognitivní strategie), kognitivní či učební styl, únava, strach, tréma atd.

Vnější činitele • Zjednodušeně je můžeme rozdělit na: 1. Vlivy rodiny – prostředí, materiální zabezpečení, kulturní tradice, sociokultuní status, hodnota přisuzovaná vzdělání, přístup k učení a k výsledkům dítěte, schopnost a ochota rodičů věnovat dítěti pozornost pokud jde o přípravu do školy, dovednost vysvětlovat látku, trpělivost. . . 2. Vlivy školy – působení učitele, jeho vyučovací styl, přístup k žákům, metody užívané při výuce, způsoby hodnocení, poskytování zpětné vazby, klima třídy, vztahy ve třídě, klima školy…

Co ovlivňuje školskou úspěšnost • Bio-psycho-sociálně-spirituální multidimenzionální podmíněnost • Interindividuální variabilita Výzkumy: • Extraverze × Introverze (1. a 2. stupeň) • Zdraví a tělesný stav také (soustředění, snížená motivace, opakovaná absence v důsledku nemocnosti dítěte) • Městské × venkovské děti • Socioekonomický status rodin (intelektuální zázemí, volný čas) • Působení vzdělanostní úrovně rodičů • Počet dětí v rodině • Doba návratu rodičů z práce

Genderové rozdíly - V naší pedagogice zatím málo obvyklý termín, žák chápan (v literatuře) jako bytost bezpohlavní, stejně jako učitel (bez ohledu na feminizaci) • Otázky typu: Kdo se učí lépe? Jsou diference ve stylu učení, vzdělávacích výsledcích, přístupu k učení? Jsou rozdíly u učitelů? Které pohlaví je preferováno kterým? Jaká je úloha předsudků? • Verbální dovednosti – od 4. třídy se diferencuje slovní zásoba typická pro “mužský” a “ženský” jazyk • Úroveň sebevědomí (chlapci vyšší než dívky), někdy svůj výkon v páru s chlapcem záměrně snižují, snadno se smiřují s „ 2“místem • Existují rozdíly ve specifických rozum. dovednostech (výkony se mění v čase, vliv prostředí- hodné dívky bývají nadhodnocovány) • Chlapci lepší v matematických a prostorových úkolech, dívky v řečových dovednostech

Genderové rozdíly • Nejčastější názor je: školní prostředí je pro dívky svými vlastnostmi a požadavky příznivější (převaha žen). Tím i výhoda jazyková – ženský typ komunikace. Přizpůsobivost dívek. Diference nutno ještě výzkumně dokázat. Rozdílný přístup učitelů k chlapcům a dívkám • Výzkum (Susan Mc. Gee Baileová 1993): • Počínaje MŠ až po univerzitu učitelé věnují více pozornosti chlapcům, až pětina učitelů soustřeďuje pozornost jen na 1 -2 chlapce, kteří na sebe upozorňují, vykřikují odpovědi na učitelovy otázky, učitelé s jejich odpovědí dále pracují, vykřikující dívky spíše okřikují. • V přírodovědných předmětech jsou chlapci skoro dvakrát častěji vyvoláváni, v 80% jsou jako pomocníci k pokusům vyzýváni chlapci.

Genderové rozdíly - Děvčata – lepší známky po celou školní docházku - Chlapci – dle dlouhodobých plošných mezinárodních výzkumů mají vyšší výkon a inteligenci - Proč? Známka je ovlivněna tím, jak se žák/žákyně chová, jak dokáže vyjít učiteli vstříc, vystihnout jeho požadavky, jak je sociálně přizpůsobivý/á, jaké má strategie při podávání výkonu. Zatímco testy zjišťující znalosti nejsou zatíženy těmito faktory.

Podle prof. Matějčka jsou výsledky intelektových testů dobrou predikcí školní úspěšnosti, ale: Existují děti, které mají školní výsledky pod svými skutečnými možnostmi - tzv. „underachievers“ a děti, které naopak dosahují vyšších výsledků, než které bychom očekávali podle jejich rozumového nadání – tzv. „overachievers“. Příčiny?

Vývojové poruchy učení • Častá příčina horších školních výsledků už na počátku školní docházky • Je to omezení či neschopnost naučit se číst, psát či počítat běžnými vyučovacími postupy. • Pokud některá ze specifických vývoj. poruch učení není rozpoznána a reedukována včas, může dojít i k sekundárním důsledkům – zhoršuje se motivace k učení, celkové sebehodnocení, zhoršuje se sebeobraz dítěte. • dyslexie, dysgrafie, dysortografie, dyskalkulie, dyspraxie, dysmuzie, dyspinxie • Praxe: rozpoznání, motivace, pochvala, čas, vhodné pomůcky

ADD, ADHD • ADD (Attention Deficit Disorder) • ADHD (Attention Deficit Hyperactivity Disorder) • Obtíže dříve nazývané lehká mozková dysfunkce (LMD) • Hypoaktivní × Hyperaktivní forma LMD • Častěji bývá diagnostikována ADHD, protože děti s tímto problémem jsou výrazně živé, vyrušují, jejich neklid způsobuje projevy nevhodného chování. • Děti s ADD jsou méně nápadné, přitom jejich obtíže je také potřeba napravovat a respektovat jejich zvláštnosti.

Úzkost a tréma Někteří žáci jsou natolik úzkostní, že nedokážou podat adekvátní výkon například při zkoušení před tabulí, proto se doporučuje vyjít vstříc jejich potřebám a nechat je napsat test (ten většinou nezpůsobuje takovou trému) nebo přezkoušet žáka individuálně v kabinetu.

Huittův model • Bill Huitt (1995) • Otázka: Jak je možné, že se někteří studenti naučí za stejných podmínek více a jiní méně? 4 kategorie možných důvodů: 1. Kontext – vše mimo školu, co může žáka / učitele ovlivnit 2. Vklad – to, jací studenti a učitelé jsou (nadání, osobnost, motivace…) 3. Procesy ve třídě – klima, vztahy, chování ve třídě 4. Výsledek – míra naučeného, úspěchy Zajímavá otázka – čím začít při plánování výuky (např. ŠVP)?

Huittův model

Sociologické výzkumy související s determinací školní úspěšnosti Arthur Jensen (1969) – teorie deficitu • Podle Jensena je 82% variability skórů IQ je určováno geneticky. Velká část intelektových schopností je podle něj vrozená, a tudíž na intelektový rozvoj žáka nemá vzdělávání až tak významný vliv, jak je předpokládáno – existují podle něj biologicky zakotvená omezení, která nelze učením překonat • Dospěl k etnické podmíněnosti inteligence • Etnické zaujetí výzkumu? • Následovala kritika – výzkumy jednovaječných dvojčat

Kritika teorie deficitu Málo podnětů × culture fair IQ testy • Ginsburg – kniha „Mýtus o zaostalém dítěti“ – za rozdíly ve výsledcích může tz. kognitivní socializace“ – rozdíly v sociokulturních a ekonomických podmínkách • S. J. Gould – kniha „Jak neměřit člověka“ • Leo Kamin – také kritizoval užívání IQ testů a zařazování dětí do škol podle jejich výsledků Christopher Jencks: 45% IQ dáno genotypem, 35% IQ dáno prostředím, 20% vzájemné působení

Bersteinova teorie • Basil Bernstein (60. léta 20. stol. ) podle něj záleží vzdělávací úspěšnost žáka závisí na tom, v jakém socio-kulturním prostředí vyrůstal a jaký jazykový kód si osvojil 1. Jazykový kód ROZVINUTÝ – elaborated code 2. Jazykový kód OMEZENÝ – restricted code • Dalekosáhlé edukační důsledky, kompenzace nedostatků • Speciální jazyková cvičení • • Děti ze střední třídy používají oba Děti z nižší třídy jen omezený kód

Pozitivní diskriminace Způsob, jak zpřístupnit vzdělání a pozvednout vzdělanostní úroveň sociálně a etnicky znevýhodněným skupinám obyvatel - Ve snaze respektovat práva minorit v přístupu k vyššímu vzdělání byla v minulosti v některých zemích zavedena opatření, dle nichž při výběru mezi uchazeči se stejnými schopnostmi musí být dána přednost jedincům z rasových, etnických či jiných menšin. - Je to vhodná cesta? Model tzv. inkluzvního vzdělávání.

Děkuji za pozornost