PSYCHOLOGIE Operan program Vzdlvn pro konkurenceschopnost Nzev projektu

PSYCHOLOGIE Operační program Vzdělávání pro konkurenceschopnost Název projektu: Inovace magisterského studijního programu Fakulty ekonomiky a managementu Registrační číslo projektu: CZ. 1. 07/2. 2. 00/28. 0326

Předmět psychologie Jako věda o duši – byla v historickém pojetí chápána jako zvláštní substance, která je nositelkou života. V polovině 19. století se vlivem rozvoje přírodních věd vydělila psychologie od filozofie a pojem duše byl jako nevědecký opuštěn.

PŘEDMĚT PSYCHOLOGIE Psychologie zkoumá psychické jevy, jejich přesná interpretace se dotýká řady dalších činností a projevů člověka. Historicky existují různá pojetí předmětu psychologie: -Jako věda o duši ( Homér, Aristoteles. . ) -Jako věda o subjektivní zkušenosti (Titchener) -Jako věda o chování ( Watson – behaviorismus…. ) -Jako věda o prožívání a chování ( současnost)

Systém základních psychologických věd Ø Ontogenetická (vývojová)psychologie Ø Diferenciální psychologie Ø Fylogenetická(srovnávací) psychologie Ø Patopsychologie ( „psychika nemocných“) Ø Obecná psychologie Ø Psychopatologie ( „nemocná psychika“) Ø Biologická psychologie Ø Kulturně-antropologická psychologie Ø Sociální psychologie

SYSTÉM APLIKOVANÝCH PSYCHOLOGICKÝCH VĚD Klinická psychologie: psychodiagnostika psychoterapie Aplikace na konkrétní společenské obory: - Psychologie práce ( inženýrská, dopravy, sociální psy. práce…. . ) - Pedagogická psychologie - lékařská psychologie - Forenzní (soudní) psychologie - Psychologie vojenství - Psychologie sportu, umění, životního prostředí, etc….

POSTAVENÍ PSYCHOLOGIE V SYSTÉMU PSYCHOLOGICKÝCH VĚD A) PSYCHOLOGIE OBECNÁ B) PSYCHOLOGIE KLINICKÁ C) PSYCHOLOGIE PRÁCE D) PSYCHOLOGIE PERSONÁLNÍ E) PSYCHOLOGIE PEDAGOGICKÁ F) PSYCHOLOGIE VOJENSKÁ G) PSYCHOLOGIE OBCHODU……. .

Vzájemné vazby oborů Psychologie aplikovaná Obecná psychologie Vojenská, dopravy, Pedagogická. . Psychologie práce

PSYCHICKÉ PROCESY Psychické procesy představují nejdynamičtější složku psychiky. Průběh poznávání okolního světa je doprovázen prožíváním poznávaného, které vede ke vzniku emocionálních (citových) procesů. Emoce jsou významné především v hodnotící činnosti. Signalizují, zda se má člověk přiblížit k předmětu, nebo se mu vyhnout. Při realizaci aktu přiblížení nebo vyhnutí sehrávají důležitou úlohu procesy volní. Spojení mechanismu emocí a vůle má specifický význam zejména pro regulaci chování a jednání v zátěžových situacích

MASLOWOVA PYRAMIDA POTŘEBY SPECIFICKY LIDSKÉ

PSYCHIKA

CNS – MOZEK A JEHO FUNKCE Mozková polokoule (levá) Podvěsek mozkový (hypofýza) Mozkový kmen Mozeček Mícha prodloužená

FUNKCE MOZKOVÝCH HEMISFÉR

SCHÉMA PROŽÍVÁNÍ A CHOVÁNÍ PSYCHIKA VÁNÍ POZNÁVÁNÍ PROŽÍ CÍTĚNÍ VĚDOMÉ SNAHY CHOVÁNÍ JEDNÁNÍ ŘEČ VÝRAZ NEVĚDOMÉ

Základní determinanty psychické činnosti člověka VNĚJŠÍ faktory VNITŘNÍ faktory PŘÍRODA A TECHNIKA STAV CNS SPOLEČNOST VNITŘNÍ PROSTŘEDÍ ORGANISMU VLASTNOSTI OSOBNOSTI AKTIVITA SUBJEKTU SCHOPNOSTI VĚDOMOSTI DOVEDNOSTI A NÁVYKY POTŘEBY, ZÁJMY A HODNOTY

Literatura : ŘÍČAN, P. Psychologie. Příručka pro studenty. Praha: PORTÁL, 2008. Vyd. 2. ISBN 978 -80 -7367 -406 -9 HARTL, P. Psychologický slovník. Praha : Česká Typografie, 1993, 1. vyd. ISBN 80 -7178 -303 -X NAKONEČNÝ, M. Základy psychologie. Praha : Academia, 1998 ISBN 800 -200 -0689 -3 NAKONEČNÝ, M Encyklopedie obecné psychologie. Praha : Academia, 1997. ISBN 80 -200 -0625 -7 PTÁČEK, B. Úvod do studia psychologie. Studijní text. Brno, UO, 2005. S 2431.

OSOBNOST ČLOVĚKA Operační program Vzdělávání pro konkurenceschopnost Název projektu: Inovace magisterského studijního programu Fakulty ekonomiky a managementu Registrační číslo projektu: CZ. 1. 07/2. 2. 00/28. 0326

ONTOGENEZE

Co je osobnost, v čem je její podstata a jaké jsou její funkce (teorie) Ø z čeho se skládá (struktura), Ø jak jedná (dynamika), Ø jak se vyvíjí a mění (změna), Ø co ji ovlivňuje (činitelé formování), Ø jaké jsou její poruchy (patologie), Ø jak je možno ji poznat (metodologie)

JAKÝ JSEM STRUKTURA OSOBNOSTI motivace temperament charakter CO ZVLÁDNU CO CHCI intelekt JAK REAGUJI

Typologie VNČ ( podle Pavlova) SILNÝ SLABÝ MELANCHOLIK VYROVNANÝ NEVYROVNANÝ POHYBLIVÝ NEPOHYBLIVÝ SANGVINIK FLEGMATIK CHOLERIK

EYSENCKOVO POJETÍ TYPOLOGIE

TEMPERAMENTOVÉ VLASTNOSTÍ Tato oblast zahrnuje především to, jak člověk reaguje na určité podněty, zda je klidný, vyrovnaný nebo naopak, zda je vznětlivý, reaktivní. Většinou se totiž nevyskytují "čisté“ typy, a proto taková typologizace by mohla spíše ublížit než pomoci.

Jedinec může být spíše: nápadný svým chováním – a) že je tichý, a do ničeho se nezapojuje a nebo b) je výbušný, neukázněný úměrnost reagování – a) reaguje neúměrně na jakýkoli podnět b) reaguje odpovídajícím a vhodným způsobem

ROZUMOVÁ OBLAST V této oblasti nejčastěji používáme pojmu "schopnosti". Vedle toho však rozlišujeme i další pojmy, jako: dovednosti, vlohy (dispozice), talent, či nadání. K tomu, abychom výstižněji schopnosti charakterizovali, užíváme těchto termínů:

MYŠLENÍ vždy se jedná o proces řešení nějaké problémové situace, v tomto procesu dochází k rozpoznání podstatných souvislostí a vztahů mezi předměty a jevy. Myšlení : a) abstraktní (teoretické) - osoba je schopna se učit a vyjadřovat na základě pojmů, nepotřebuje názornost b) konkrétní (praktické) - osoba se učí na základě názorného výkladu Mezi individuální rysy myšlení můžeme zařadit tyto bipolární (dvoustranné) charakteristiky: komplexnost - omezenost pohotovost – těžkopádnost samostatnost - kritičnost závislost - sugestibilita.

Vlastní nápady, originálnost v přístupu k práci, samostatnost myšlení se dají shrnout do jednoho pojmu, a to "tvořivost" (kreativita). Řeč - všímáme si její obsažnosti, srozumitelnosti, výraznosti, účinnosti, vedle toho sledujeme i chyby ve slovním projevu - frázovitost, neúměrné tempo, chyby ve výslovnosti, gramatické nedostatky apod.

emocionální prožívání – a) má tendence všechno citově prožívat, může ve vypjatých chvílích výrazně podléhat emocím b) nemá výraznější sklony podléhat emocím je klidný, vyrovnaný společenské kontakty – a) je společenský, rád se pohybuje ve skupině lidí, je závislý na společenském mínění, ohodnocení, apod. b) je spíše samotářský, dává přednost menšímu okruhu přátel, známých atd.

CHARAKTEROVÉ VLASTNOSTI Charakterem rozumíme komplex osobnostních vlastností a rysů, které jsou pro určitého člověka příznačné a relativně stálé. Charakter se formuje působením společenského prostředí a výchovou za aktivní spoluúčasti daného člověka.

v Vlastnosti, které se projevují ve vztahu člověka k sobě samému - zdravé sebevědomí X snížené sebevědomí v Rysy a vlastnosti vůle (volní vlastnosti) cílevědomost, samostatnost, houževnatost, sebeovládání, energičnost X nerozhodnost, nerozvážnost, negativismus, nedostatek sebeovládání, zbabělost. Je třeba mít na paměti, že uvedené charakteristiky vyjadřují extrémní hodnoty. Proto nelze brát jednu charakteristiku po druhé a zvažovat, jestli ji posuzovaná osoba má či nemá.

Literatura : MIKŠÍK O. psychologické teorie osobnosti. Praha: KAROLINUM, 2007. NAKONEČNÝ, M. Základy psychologie. Praha : Academia, 1998 ISBN 800 -200 -0689 -3 NAKONEČNÝ, M Encyklopedie obecné psychologie. Praha : Academia, 1997. ISBN 80 -200 -0625 -7 NAKONEČNÝ, M. Psychologie osobnosti. Praha : Academia, 1995, 1. vyd. ISBN 800 -200 -0628 -1. PTÁČEK, B. Úvod do studia psychologie. Studijní text. Brno, UO, 2005. S 2431. ŘÍČAN, P. Psychologie. Příručka pro studenty. Praha: PORTÁL, 2008. Vyd. 2. ISBN 978 -80 -7367 -406 -9