Psychologie jako vda Psychologie pat k vdnm oborm

Psychologie jako věda Psychologie patří k vědním oborům, které se v posledních letech značně rozvinuly, získala široké uplatnění ve školství, zdravotnictví, ekonomice, politologii apod. Původně byla součástí filosofie, za jejího zakladatele je považován Aristotelés (Spis o duši), jako samostatná věda se začala vyčleňovat ve druhé polovině 19. století.

Psychologie je empirická (vychází ze zkušenosti) přírodně – společenská věda o člověku. Slovo psychologie má původ v řečtině (psyché = duše, logos = rozum).

• Psychologie má interdisciplinární povahu : - úzce se stýká jak s přírodními vědami (antropologie, biologie) - tak se společenskými (humanitními) vědami (filozofie, etnografie, sociologie apod). - úkolem psychologie je zkoumat zákonitosti a mechanizmy vzniku, utváření a průběhu lidského prožívání a chování…

Prožívání. Je souhrnný název pro všechny vnitřní, subjektivní psychické procesy a stavy (např. vjemy, představy, emoce, rozhodování, vybavování z paměti), které tvoří celek. Člověk si psychické procesy a stavy uvědomuje jen do určité míry, a proto můžeme rozlišit vědomé a nevědomé prožívání. Prožívání se projevuje navenek v chování člověka (např. výraz emocí).

Chování • Je souborem vnějších projevů, které jsou zpracováním a vyjádřením vnitřní situace člověka. Zahrnuje všechny činnosti, pohyby, úkony, jednání, reakce, řeč, výrazy člověka (mj. i pocení, pláč, rudnutí blednutí, smích, mimiku, změny v dýchání, držení těla apod. ). • Rozlišujeme tyto formy chování: - expresivní - vyjadřující skutečné smýšlení a pocity – bezprostřední výraz prožívání - adaptivní – účelně se přizpůsobující dané situaci – předstírání, zastírání, stylizace

• Chování a prožívání jsou vždy projevem osobnosti určitého člověka s jeho individuálními vlastnostmi a dispozicemi ve vzájemném působení prostředí.

Psychologické vědy • V současnosti je dělíme do dvou skupin: - základní - aplikované – neboli používané v praxi

Základní psychologické vědy • Obecná psychologie – podává celkový obraz o člověku. Zabývá se problematikou poznávacích procesů, dynamikou citového života, problematikou zaměřenosti a usilování člověka (motivy, zájmy, postoje apod. ) • Psychologie osobnosti se zabývá strukturou a vývojem osobnosti, zkoumá podobnosti a odlišnosti mezi lidmi

• Vývojová psychologie (ontogenetická) se zabývá otázkami pojetí psychického vývoje člověka, zkoumá činitele ovlivňující vývoj. • Sociální psychologie řeší otázky forem a mechanismů začleňování lidí do mezilidských vztahů, sociálních skupin a společenských institucí a i samotné mezilidské vztahy a sociální skupiny. • Psychopatologie se zabývá otázkami pojetí psychických poruch a potíží, zkoumá příčiny jejich vzniku , hledá léčebné metody, které je odstraňují.

Aplikované psychologické vědy • Pedagogická psychologie –řeší psychologické aspekty člověka v podmínkách výchovy a zkoumá problematiku účinného vyučování i poznávání žáka. • Klinická psychologie – se orientuje na diagnostiku duševních nemocí a potíží a na psychoterapeutickou péči o nemocné , včetně somaticky nemocných lidí.

• Poradenská psychologie – se zabývá školním, výchovným, profesním a manželským poradenstvím. • Soudní (forenzní) psychologie – se zabývá studiem zločinnosti, psychologií pachatelů trestných činů, psychologickými expertizami pro soudní potřeby. • Další aplikované vědy: psychologie zdraví, práce, reklamy, sportu, umění apod.

Metody výzkumu v psychologii • Psychologie využívá celý soubor výzkumných metod, které slouží ke sběru empirických dat a následnému vyhodnocování (měření, posuzování, interpretování).

Mezi výzkumné metody patří: • Pozorování – je metoda, kterou sledujeme člověka a jeho projevy bez záměrného zásahu psychologa a zaznamenáváme je. Pozorování dělíme na metodu: -Extrospekce – pozorování vnějších projevů člověka v přirozených nebo speciálně upravených situacích, -Introspekce – pozorování vlastních vnitřních psychických jevů

• Experiment – je metoda, ve které záměrně zasahujeme do podmínek a vlivů na zkoumanou osobu tak, aby všechny proměnné byly kontrolovány a ze změn se daly kvantitativně vyjádřit souvislosti. Při této metodě výzkumu využíváme dalších výzkumných metod a technik (dotazníky, rozhovor, analýza výsledků činnosti, analýza slovních projevů apod).

• Explorační (zjišťující) metody – v psychologii slouží ke sběru dat, využívají různých technik (např. explorační rozhovory, dotazníky, testy apod. ) - např. sociometrie – slouží ke zjišťování a analýze vztahů mezi členy malých skupin.

• Psychodiagnostické metody – soubor metod postihující úroveň vývoje člověka , vlastnosti jeho osobnosti, jeho aktuální stav, přítomnost symptomů a syndromů, potenciální možnosti dalšího rozvoje (ke sběru dat se využívají např. výkonové testy, testy osobnosti, rozhovor, pozorování, analýza slovních projevů, rozbor výsledků činnosti apod. )

Něco málo z dějin psychologie • Psychoanalýza – zakladatelem se stal vídeňský lékař Sigmund Freund (1856 -1939), rodák z Příbora na Moravě, který se zabýval problémem, zda se v psychologickém výzkumu stačí zabývat pouze vědomím a zda vedle vědomí neexistují ještě další pochody, jež mohou ovlivňovat i naše jednání a chování, a to v nevědomí. Freund zjistil vztah mezi minulou zkušeností člověka a jeho současnými problémy, a tím upozornil na vliv nevědomí na chování člověka.

Osobnost a její vlastnosti • Pojem osobnost patří k velmi často používaným pojmům v oblasti společenského života i v jednotlivých vědách. • Specifický význam má v psychologii a ta definuje osobnost takto: Osobnost je souhrn vlastností, procesů, stavů, návyků, postojů apod. , které tvoří celistvou strukturu a dynamiku, individualitu konkrétního člověka. Každá osobnost má své jedinečné psychické, biologické a sociální vlastnosti.

Psychická struktura osobnosti • Promítá se v ní jednota prožívání a chování… • Může se měnit s vývojem a změnou životních podmínek… • Psychická struktura osobnosti je tvořena uspořádáním psychických vlastností a rysů osobnosti…

Psychické vlastnosti osobnosti • Jsou relativně trvalé charakteristiky jedince, kterými se vyznačuje a které ovlivňují chování, prožívání či myšlení. Na jejich základě můžeme předvídat, jak se člověk asi zachová, jak bude asi jednat apod. (např. intelektová schopnost, temperament).

Rysy osobnosti • Jsou psychické vlastnosti člověka projevující se v jeho chování a jednání. Jsou příznačné pro určitého jedince, odlišují ho od ostatních. Mezi rysy důležité pro život člověka patří např. družnost – uzavřenost, sklon vést – podřizovat se (dominance – submisivita), svědomitost – nezodpovědnost, sebedůvěra – sebepodceňování.

Typ osobnosti • • Vyjadřuje pozorovanou konstelaci vlastností a rysů osobnosti, které spolu souvisejí. Od 2. pol. 20. stol. Využívá řada psychologů v psychodiagnostice pět základních faktorů (rysů) osobnosti – tzv. velká pětka (Big Five) • • • 1. Extraverze – zjišťuje kvalitu a kvantitu mezilidských interakcí, úroveň aktivace 2. Přívětivost – zjišťuje kvalitu mezilidské orientace od soucítění po nepřátelství v myšlenkách, pocitech a činech 3. Svědomitost – zjišťuje individuální úroveň při organizaci, motivaci a vytrvalosti chování zaměřeného na cíl 4. Emocionální stabilita – zjišťuje míru přizpůsobení 5. Intelekt, kultura, otevřenost ke zkušenosti – zjišťuje aktivní vyhledávání nových zážitků, toleranci k neznámému a jeho objevování.

Období lidského života z hlediska věkového členění: • Prenatální období – období nitroděložního vývoje, nejdůležitější roli hraje psychohygiena těhotné ženy • Rané dětství - novorozenec – první měsíc života - kojenec – první rok života - batole – druhý a třetí rok života

• Předškolní věk (asi 3 -6 let) • Mladší školní věk – dítě navštěvuje první stupeň základní školy (asi 6 -11 let) • Střední a starší školní věk - puberta (asi kolem 13 – 15 let) - adolescence (asi do 20 – 30 let)

• Dospělost - mladší dospělost (asi 20 – 30 let) - střední dospělost (30 – 45 let) - pozdní dospělost (asi do 60 – 65 let). Stáří (po 60. – 65. roce)

Psychické jevy osobnosti • Jednotlivé psychické jevy jsou navzájem spojeny a působí na sebe jako celek a to se projevuje v osobnosti člověka. • Psychické jevy jsou funkcí mozku, zformovaly se vlivem společnosti a to působením výchovy – umožňují člověku poznávat svět a zároveň na něj aktivně působit. • průběhu života se mění a vyvíjejí – některé více – např. vědomosti, jiné méně – např. schopnosti.

A) Psychické jevy dělíme na: • Psychické vlastnosti (dispozice) osobnosti - temperament - schopnosti - charakter - motivy a postoje - volní vlastnosti

B) Psychické jevy dělíme: • Psychické procesy osobnosti - poznávací (kognitivní) procesy – vnímání, fantazie, myšlení, řeč, představy - procesy paměti (zapamatování, uchování, vybavení) - motivační procesy (citové a volní)

C) Psychické jevy dělíme: • Psychické stavy osobnosti - stavy pozornosti - citové stavy

Aa) Psychické vlastnosti osobnosti Pro lepší porozumění osobnosti člověka budeme v následujícím textu rozlišovat a třídit jednotlivé vlastnosti osobnosti (strukturu osobnosti). Budeme se zabývat těmito vlastnostmi: - Temperament - Schopnosti - Charakter - Motivy a postoje - Volní vlastnosti

Aa) Psych. vlastnosti osobnosti TEMPERAMENT • Temperament (z lat. temperamentum = poměr) – soubor převážně vrozených psychických vlastností, které určují dynamiku celého prožívání a chování osobnosti (např. způsob reagování). Projevuje se zejména způsobem reagování člověka a zvláště tím, jak snadno reakce vznikají, jak jsou silné a jak rychle se střídají. Obecně se vlastnosti temperamentu považují za vrozené, i když se mohou výchovou a sebevýchovou do určité míry měnit.

• Nejstarší teorii temperamentu vypracoval ve starověku řecký lékař Hippokrates a pak ji dále upravil lékař Galénos: • Lidé by podle souvislosti temperamentu se stavbou a činností těla zařazeni do čtyř skupin: • Sangvinik (sanguis = krev) – čilý, veselý, společenský, nestálý • Cholerik (cholé = žluč) – rychlý, samostatný, dráždivý, vzteklý, snadno se rozhněvá, ale i rychle uklidní

• Flegmatik (flegma = hlen) k – klidný až lhostejný, netečný, pomalý • Melancholik (melaina cholé = černá žluč) – vážný, svědomitý, zodpovědný, často bojácný, skleslý • Tato typologie se po různých úpravách používá do dnes, i když současná věda vysvětluje rozdíly v temperamentových vlastnostech nikoli tělesnými tekutinami, ale vlastnostmi nervových procesů. (teorie I. P. Pavlova, který je zakladatelem teorie o vyšší nerv. soustavě.

Švýcarský psycholog Jung rozlišil dva typy osobnosti: • Introvert – člověk zaměřený do svého nitra, plachý a nejistý, málo průbojný, s intenzivním vnitřním životem a hlubokými city • Extrovert – člověk zaměřený na vnější svět, společenský, přístupný, otevřený, aktivní, snadno přizpůsobivý

Na výzkum I. P. Pavlova, • který na základě zkoumání nervových procesů (síly, vyrovnanosti a pohyblivosti) rozlišil typy vyšší nervové činnosti, navázal volně psycholog H. J. Eyseck, jenž vytvořil model osobnosti, ve kterém užívá základních termínů introverze – extroverze a stabilita – labilita.

Model temperamentu podle H. J. Eysencka • Většinu lidí nelze jednoznačně zařadit do určitého typu, vlastnosti se většinou vzájemně kombinují.

Psyc. vlastnosti osobnosti SCHOPNOSTI • Schopnosti jsou vlastnosti osobnosti, které jsou předpokladem pro úspěšné vykonávání určité činnosti, jsou ukazatelem toho, jaký rozdíl bude v kvalitě, rychlosti a snadnosti osvojení si určitého výkonu u různých lidí za stejných vnějších podmínek • Schopnosti se vyvíjejí na základě vrozených anatomicko-fyziologických dispozic člověka, které nazýváme vlohy.

• baleni-sushi. jpg

Stupně schopností • Nadání - souhrn schopností určitého druhu, který umožňuje pozoruhodné až nadprůměrné výkony v určité oblasti činnosti • Talent - zvlášť vysoce rozvinutý souhrn schopností, který umožňuje pozoruhodné až nadprůměrné výkony v určité oblasti činnosti • Genialita - mimořádně rozvinutý talent, který umožňuje vytvářet vrcholná díla

Rozlišují se různé schopnosti: § verbální - schopnost chápat a vyjadřovat složité vztahy zprostředkované slovy § prostorová představivost - orientace v prostoru, vizualizace (schopnost představit si vzájemné vztahy předmětů v určitých polohách) § numerická - schopnost operací s číselnými symboly

• § paměťové - paměť krátkodobá a dlouhodobá • § percepční pohotovost - schopnost rychlého postřehu např. pro zrakově vnímané detaily • § psychomotorické - schopnost koordinovat dva a více současných pohybů • § umělecké - literární, hudební, výtvarné a dramatické schopnosti.

INTELIGENCE • • Je označením pro rozsah určitých kognitivních (poznávacích) schopností, které umožňují řešit problémy, učit se, přizpůsobovat se, zobecňovat apod.

Znaky inteligentního chování • Dobrá orientace a dobré myšlení, tj. soudnost, pohotové a přesné vyjadřování • Přesné vnímání a dobrá paměť (pohotové vybavování informací z paměti) • Schopnost koncentrace na objekt činnosti s pružným a správným myšlením

Inteligence má dva druhy: • Fluidní inteligence je vrozená, nezávislá na dřívějším učení, během lidského života se již nevyvíjí. • Krystalická inteligence je založená na zkušenostech, vědomostech získaných učením a na schopnostech je využívat.

Ke zjišťování inteligence • Se používají inteligenční testy – soubory úloh, které byly statisticky zpracovány. • Úroveň obecné inteligence se vyjadřuje hodnotou inteligenčního kvocientu IQ. • Průměrná hodnota je IQ 100. IQ 80 je hraniční pásmo defektu, IQ 120 a více je nadprůměr.

Se schopnostmi souvisí i další psychologické pojmy • Dovednosti, vědomosti, návyky • DOVEDNOST – je učením získaná dispozice ke správnému, rychlému a úspornému vykonávání určité činnosti (fyzické i psychické) vhodnou metodou. • VĚDOMOST – je učením osvojený poznatek, tj. zapamatovaný a pochopený fakt (informace) nebo vztah mezi fakty v podobě pojmu, pravidla, vzorce apod. • NÁVYK – je opakováním získaný sklon k vykonávání určité činnosti, zautomatizovaný, bez potřeby uvědomělé kontroly.

TVOŘIVOST • (kreativita, lat. Creo = tvořím) je zvláštní soubor schopností, které umožňují tvůrčí činnost, jejímž výsledkem je něco nového, originálního, popř. tvůrčí řešení problémů.

Tvořivá osobnost se vyznačuje těmito rysy • Má tvořivé a flexibilní myšlení • Vnímání a asociace tvořivé osoby směřují k menší všeobecnosti a typičnosti • Projevuje zájem a formu a eleganci, není svázána přesností a pečlivostí • Je intuitivní a empatická, psychicky náladová, má zájem o lidské jednání • Je otevřená, vnímavá, nachází zalíbení v nových přístupech • Je esteticky, emocionálně a sociálně senzitivní

Psych. vlastnosti osobnosti CHARAKTER • Je souhrn psychických vlastností osobnosti, které se projevují v mravní stránce jejího chování a jednání. • Projevují se ve vztahu člověka k ostatním lidem, k práci, k přírodě, i k sobě samému. • Formuje se především působením výchovy a dalších společenských jevů.

Psychické vlastnosti osobnosti • CHARAKTER je část osobnosti, která kontroluje a reguluje jedincovo chování podle společenských, zejm. morálních norem a požadavků. • Je těsně spjat s temperamentem, motivací, intelektem člověka.

Psychické vlastnosti osobnosti • CHARAKTER je někdy označován jako emoční inteligence, kterou mnozí psychologové považují vzhledem k úspěšnosti v životě za stejně důležitou jako obecnou inteligenci.

Psychické vlastnosti osobnosti EMOČNÍ INTELIGENCE se vyznačuje těmito znaky: § znalost vlastních emocí § zvládání emocí § schopnost sám sebe motivovat § schopnost vnímat emoce jiných lidí § schopnost dobrých mezilidských vztahů

Psychické vlastnosti osobnosti SVĚDOMÍ • S charakterem souvisí také pojem svědomí • Je to systém morální kontroly a autoregulace, jakýsi „vnitřní hlas“, který člověku říká, co je dobře a co špatně, • Svědomí přináší člověku uspokojení, když jednal ve shodě s morálními zásadami, a naopak mu působí výčitky, když tyto zásady porušil.

Psychické vlastnosti osobnosti MOTIVY A POSTOJE • MOTIVY jsou pohnutky, psychologické příčiny reakcí, činností a jednání člověka zaměřené na uspokojování lidských potřeb • Za základní formu motivů jsou pokládány potřeby, ostatní formy se vyvíjejí z potřeb. • POTŘEBA je stav nedostatku nebo nadbytku něčeho, co nás vede k činnostem, jimiž tuto potřebu uspokojujeme.

Psychické vlastnosti osobnosti • Lidé se vzájemně liší v jednotlivých motivech i v celkové individuální motivaci. • Motivace má alespoň stejný vliv na úspěch či neúspěch jako schopnosti. • Často průměrně schopný člověk může díky vysoké motivaci dosáhnout nadprůměrného postavení a naopak.

POTŘEBY • Potřeba je stav nedostatku nebo nadbytku něčeho, co nás vede k činnostem, jimiž tuto potřebu uspokojujeme. • Potřeby dělíme na: • Biologické (primární, vrozené) – potřeba dýchání, potravy, bezpečí, spánku apod. • Sociální (získané) – kulturní (vzdělání, kulturní život apod. ) • Psychické (radost, štěstí, láska apod. )

Psychické vlastnosti osobnosti POTŘEBY dělíme: • BIOLOGICKÉ (primární, vrozené) - potřeba dýchání, potravy, bezpečí, spánku apod. • SOCIÁLNÍ (získané) - kulturní (vzdělání, kulturní život apod. ) • PSYCHICKÉ (radost, štěstí, láska apod. )

Americký psycholog ABRAHAM MASLOW • Je autorem stupňovitého řazení potřeb, které v hierarchickém systému organizoval podle naléhavosti pro člověka. • Potřeba vyšší se objevuje až po uspokojení potřeb nižších. • Člověk má obvykle potřebu seberealizace, pokud není hladový, je v bezpečí, milován a uznáván. • Např. člověk netouží po nových závěsech do pokoje nebo obraze (5. stupeň), když je ohrožován nějakou katastrofou nebo je hladový (nenaplněný 1 a 2. stupeň).

Maslowova pyramida potřeb

Hierarchické uspořádání potřeb • bývá u různých lidí pochopitelně různé, je ovlivňováno mnoha činiteli… • např. fázemi osobního vývoje, • životními zkušenostmi, • zdravotním stavem

Existují i výjimky z hierarchie potřeb, např. : • Potřeba úcty může být silnější než potřeba lásky(když se lidé skrze úctu snaží získat lásku) • Potřeba seberealizace, plnění ideálů může být silnější ne fyziologické frustrace • Někteří psychopati nemají potřebu lásky (nedostávala se jim, nedovedou ji přijímat ani dávat)

HODNOTY • Jsou komplementárním pojmem k potřebám, jejichž výběrem mohou být potřeby uspokojovány. • Hodnota je vlastnost, kterou jedinec přisuzuje objektu, situaci, události nebo činnosti ve spojitosti s uspokojováním potřeb a zájmů. • Hodnoty se vytvářejí a postupně diferencují v procesu socializace. • Např. jedinec přisuzuje hodnotu materiálnímu zabezpečení, a proto bude usilovat (má potřebu) o vysoké výdělky.

Dále rozlišujeme na příklad tyto motivy: • PUD – vrozená pohnutka činnosti, označení pro energii nebo cílenou činnost až nutkání (pud pohlavní, mateřský pud apod. ) • ZÁJEM – získaný motiv, který se projevuje kladným vztahem člověka k předmětům nebo činnostem, které ho upoutávají po stránce poznávací nebo citové. Vyhraněný zájmem označujeme pojem záliba • ASPIRACE (ambice) – snaha po sebeuplatnění, vyniknutí. Někdy se označuje také jako ctižádost.

Motivy a postoje • CÍL – uvědomělý směr aktivity, když chceme něčeho dosáhnout, něco vykonat, něčemu se vyhnout, něco dělat či nedělat apod. • IDEÁLY – jsou vzorové cíle, např. ideál životního partnera, způsobu života apod. • ZVYK – tendence vykonávat za určitých okolností určitou činnost.

POSTOJE • Jsou sklony člověka reagovat ustáleným způsobem na předměty, osoby a situace. • Odrážejí hodnotící vztah člověka k určité skutečnosti.

POSTOJ ZAHRNUJE TŘI SLOŽKY • poznání objektu, názory na něj • citové hodnocení objektu, sympatie – antipatie • pobídku k jednání či chování

ROZDÍL MEZI MOTIVY A POSTOJI • Motivy aktivizují chování • Postoje se projevují v jeho obsahu • Např. motiv mateřské péče je aktivizován křikem dítěte • Způsob reakce matky závisí na jejím postoji

Volní vlastnosti • Jsou vlastnosti podmíněné vůlí člověka. • Vyjadřují záměrné, cílevědomé úsilí směřující k dosažení vědomě vytčeného cíle, které je vlastní jen člověku

Volní vlastnosti se projevují • např. v samoregulaci chování a jednání • uplatňují se při přípravě určité činnosti, procesu rozhodování, tak při vlastním vykonávání činnosti • Pomáhají při překonávání překážek k dosažení určité cíle • Volní vlastnosti se formují v průběhu života zejména pod vlivem výchovy.

Mezi volní vlastnosti např. řadíme: • • • ODPOVĚDNOST VYTRVALOST ROZVÁŽNOST SPOLEHLIVOST SEBEOVLÁDÁNÍ • • • ZÁSADOVOST SVĚDOMITOST SEBEHODNOCENÍ SEBEŘÍZENÍ SEBEKÁZEŇ SEBEKRITIČNOST

Psychické procesy osobnosti Vnímání, představy, fantazie • VNÍMÁNÍ je psychický proces, který zachycuje to, co zrovna v daném okamžiku působí na naše smyslové orgány • Naše poznávání začíná zpravidla VNÍMÁNÍM • Vnímání je složitý proces realizovaný neurofyziologickými mechanismy informačních procesů • Vnímání je významně ovlivněno zkušeností lidí a nejrůznějšími psychickými procesy, stavy a vlastnostmi, které mohou vnímání zdokonalovat, ale také vést ke klamům.

Druhy vnímání se rozlišují dle jednotlivých smyslových orgánů: • Zrakové vnímání – umožňuje poznávat předměty i na značnou vzdálenost, s velkou přesností, při mnoha činnostech (např. psaní) závisí kontrola a regulace pohybů z velké části právě na zraku. • Čichové a chuťové vnímání – mají význam v odlišování potravy od látek nevhodných nebo životu nebezpečných

Druhy vnímání • Sluchové vnímání – poskytuje informace také o předmětech značně vzdálených, má výstražnou funkci, velký význam má sluch pro vnímání řeči (poruchy sluchu ztěžují osvojení řeči) • Pohybový analyzátor – umožňuje vnímat polohu těla a kontrolovat pohyby

Druhy vnímání • Vnímání doteku (kožní analyzátor) – vnímáme např. bolest, chlad nebo teplo, tyto kožní smysly slouží k obraně před nebezpečím. • Hmat – vnímání, které slučuje informace kožního a pohybového analyzátoru při ohmatávání předmětů

Ve vnímání se rozlišují dva druhy zážitků: • VJEM – zobrazuje obraz předmětu jako celku, tedy výsledek vnímání • POČITEK – obraz některého jednotlivého znaku vnímaného předmětu (např. barva, vůně), počitky se obvykle u člověka nevyskytují izolovaně, jsou součástí vjemů • Počitky a vjemy zanechávají v našem mozku stopy. Obraz, který z nich vzniká, se nazývá představa a proces představivost.

PŘEDSTAVA • Je názorný obraz něčeho, co v daném okamžiku nepůsobí na naše smyslové orgány, zakládá se na minulém vnímání, je méně výstižná než bezprostřední vjem • Dovedeme si představit to, co jsme vnímali zrakem, ale i sluchem, ale také soustavu pohybů při určité pracovní činnosti. • Mezi základní druhy představ patří paměťové Vzpomínkové) představy, tj. vybavení z paměti, a fantazijní představy.

SMYSLOVÉ KLAMY

Podprahové vnímání • Je vnímání, které probíhá po prahem vědomí, na velmi nízké úrovni pozornosti.

FANTAZIE (obrazotvornost) • Je psychický proces, ve kterém vytváříme relativně nové představy, základem jsou vždy zkušenosti, vjemy a paměťové představy, ale často značně pozměněné nebo zkombinované do takových celků, které se ve skutečnosti nevyskytují.

Fantazijní představa • Je odraz předmětů a jevů, které jsme v dané podobě nikdy nevnímali, např. představa nadpřirozených pohádkových bytostí. • Při zapamatování hraje významnou úlohu motivace, člověk si zapamatuje to, co má pro něj význam.

Rozlišujeme fantazii: • Rekonstrukční – vytvoření představy na podkladě slovního popisu nebo schematického znázornění, je důležitá v technických oborech, ale také při geometrii nebo geografii • Tvůrčí – znamená vytvoření nových představ, např. v umělecké tvorbě

Podle způsobu vybavování může být fantazie: • Záměrná – řídí se vědomým záměrem, např. vytvořit nové technické zařízení • Bezděčná – nemá takové záměrné usměrnění, představy se vybavují samy, probíhá např. při snění v bdělém stavu nebo ve spánku.

Rozdíly v představách a fantazii • Mohou být značné. • Velmi živé představy mají např. děti a umělci. • Představy mohou vznikat proto, že disponujeme schopností zachycovat, uchovávat a znovu si vybavovat dříve vnímané předměty a jevy. • Této schopnosti říkáme PAMĚŤ

PAMĚŤ • Je jedna z nedůležitějších vlastností člověka • Je to soubor procesů, které umožňují osvojení informací, jejich uchování a vybavení