PRVO I Pt pednka Subjektivn prvo PRVO I
PRÁVO I Pátá přednáška – Subjektivní právo
PRÁVO I – logicko-systematické členění práva právní odvětví: ústavní právo, správní právo a finanční právo, občanské a rodinné, obchodní, pracovní, trestní, právo sociálního zabezpečení, právo životního prostředí Základní členění: a) Právo mezinárodní x vnitrostátní b) Veřejné x soukromé Teorie zájmová „Publicum ius est, quod ad statum rei Romanae spectat, privatum quod ad singulorum utilitatem“ (Veřejné právo je to, které se týká římského státu, soukromé to, které se týká prospěchu jednotlivců). Ulpianus (Digesta) Teorie mocenská (organizační) podle toho, zda účastníci právního poměru jsou k sobě navzájem ve vztahu nadřízenosti a podřízenosti (subordinace) Teorie organická (subjektů, Subjektstheorie) podle toho, zda se právní subjekt ocitá v určitém právním vztahu z důvodů svého členství v některé veřejné korporaci (př. stát, obec, profesní komora) c) Hmotné a procesní Evropské právo: Komunitární x unijní + Primární x sekundární
PRÁVO I – subjektivní právo Pojem subjektivního práva Pojem „právní nárok“ Předmět subjektivních práv: a) právní chování (konativní/omisivní) - Dare – dát - Facere – činit - Omittere – zdržet se - Pati – strpět b) Objekt chování = věc
PRÁVO I – subjektivní právo - druhy a) Soukromá x veřejná b) Hmotná x procesní Hmotná = souhrn těch právních norem a subj. práv, které slouží k naplnění účelu právní úpravy bezprostředně stanoví práva a povinnosti, které jsou smyslem právní úpravy procesní = úprava postupu orgánů veřejné moci při rozhodování o hmotněprávních vztazích = aplikace práva při tvorbě práva (hmotného i procesního), způsob ustavení veřejné moci, vymezení pravomoci a působnosti, rozhodovací činnost (procesní postup) a) Relativní x absolutní b) Základní lidská práva a svobody – nezadatelná, nepromlčitelná, nezcizitelná
PRÁVO I – subjektivní právo Pojem subjektivního práva – míra možnosti subjektu chovat se určitým Pojem „právní nárok“ způsobem vyjádřená a zaručená objektivním právem Předmět subjektivních práv: a) právní chování (konativní/omisivní) - Dare – dát - Facere – činit - Omittere – zdržet se - Pati – strpět b) Objekt chování = věc
PRÁVO I – subjektivní právo - druhy • Vlastnictví Oddíl 1 Povaha vlastnického práva a jeho rozsah Předmět a obsah vlastnického práva § 1011 Vše, co někomu patří, všechny jeho věci hmotné i nehmotné, je jeho vlastnictvím. § 1012 Vlastník má právo se svým vlastnictvím v mezích právního řádu libovolně nakládat a jiné osoby z toho vyloučit. Vlastníku se zakazuje nad míru přiměřenou poměrům závažně rušit práva jiných osob, jakož i vykonávat takové činy, jejichž hlavním účelem je jiné osoby obtěžovat nebo poškodit. Omezení vlastnického práva § 1013 (1) Vlastník se zdrží všeho, co působí, že odpad, voda, kouř, prach, plyn, pach, světlo, stín, hluk, otřesy a jiné podobné účinky (imise) vnikají na pozemek jiného vlastníka (souseda) v míře nepřiměřené místním poměrům a podstatně omezují obvyklé užívání pozemku; to platí i o vnikání zvířat. Zakazuje se přímo přivádět imise na pozemek jiného vlastníka bez ohledu na míru takových vlivů a na stupeň obtěžování souseda, ledaže se to opírá o zvláštní právní důvod. (2) Jsou-li imise důsledkem provozu závodu nebo podobného zařízení, který byl úředně schválen, má soused právo jen na náhradu újmy v penězích, i když byla újma způsobena okolnostmi, k nimž se při úředním projednávání nepřihlédlo. To neplatí, pokud se při provádění provozu překračuje rozsah, v jakém byl úředně schválen. § 1014 (1) Ocitne-li se na pozemku cizí movitá věc, vydá ji vlastník pozemku bez zbytečného odkladu jejímu vlastníku, popřípadě tomu, kdo ji měl u sebe; jinak mu umožní vstoupit na svůj pozemek a věc si vyhledat a odnést. Stejně tak může vlastník stíhat na cizím pozemku chované zvíře nebo roj včel; vletí-li však roj včel do cizího obsazeného úlu, nabývá vlastník úlu vlastnické právo k roji, aniž je povinen k náhradě. (2) Způsobí-li věc, zvíře, roj včel nebo výkon práva podle odstavce 1 na pozemku škodu, má vlastník pozemku právo na její náhradu.
PRÁVO I – subjektivní právo - druhy § 33 Práva obviněného (1) Obviněný má právo vyjádřit se ke všem skutečnostem, které se mu kladou za vinu, a k důkazům o nich, není však povinen vypovídat. Může uvádět okolnosti a důkazy sloužící k jeho obhajobě, činit návrhy a podávat žádosti a opravné prostředky. Má právo zvolit si obhájce a s ním se radit i během úkonů prováděných orgánem činným v trestním řízení. S obhájcem se však v průběhu svého výslechu nemůže radit o tom, jak odpovědět na již položenou otázku. Může žádat, aby byl vyslýchán za účasti svého obhájce a aby se obhájce účastnil i jiných úkonů přípravného řízení (§ 165). Je-li ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody, může s obhájcem mluvit bez přítomnosti třetí osoby. Uvedená práva příslušejí obviněnému i tehdy, je-li jeho svéprávnost omezena. (2) Osvědčil-li obviněný, že nemá dostatek prostředků, aby si hradil náklady obhajoby, rozhodne předseda senátu a v přípravném řízení soudce, že má nárok na obhajobu bezplatnou nebo za sníženou odměnu. Vyplývá-li ze shromážděných důkazů, že obviněný nemá dostatek prostředků na náhradu nákladů obhajoby, může, je-li to třeba k ochraně práv obviněného, rozhodnout předseda senátu a v přípravném řízení na návrh státního zástupce soudce o nároku na obhajobu bezplatnou nebo za sníženou odměnu i bez návrhu obviněného. V případech uvedených ve větě první a druhé náklady obhajoby zcela nebo zčásti hradí stát. (3) Návrh na rozhodnutí podle odstavce 2 jsou oprávněny podat kromě obviněného a jeho obhájce i osoby uvedené v § 37 odst. 1. Návrh na rozhodnutí podle odstavce 2 včetně příloh, jimiž má být prokázána jeho důvodnost, podává obviněný v přípravném řízení prostřednictvím státního zástupce a v řízení před soudem soudu, který koná řízení v prvním stupni. Proti rozhodnutí podle odstavce 2 je přípustná stížnost, jež má odkladný účinek. (4) Pokud byl pravomocným rozhodnutím podle odstavce 2 obviněnému přiznán nárok na bezplatnou obhajobu nebo obhajobu za sníženou odměnu a obviněný o ustanovení obhájce požádá, bude mu obhájce neprodleně ustanoven. Obhájce ustanoví a, pominou-li důvody pro rozhodnutí podle odstavce 2, ustanovení zruší předseda senátu a v přípravném řízení soudce. Ustanovení § 38 odst. 2, § 39 odst. 2, § 40 a 40 a se použijí obdobně. (5) Všechny orgány činné v trestním řízení jsou povinny vždy obviněného o jeho právech poučit a poskytnout mu plnou možnost jejich uplatnění. Obviněného, který byl zadržen či zatčen, je třeba poučit též o právu na naléhavou lékařskou pomoc, o maximální lhůtě, po kterou může být omezen na svobodě, než bude odevzdán soudu, a o právu nechat vyrozumět konzulární úřad a rodinného příslušníka nebo jinou fyzickou osobu, u nichž uvede údaje potřebné k vyrozumění. (6) Orgán činný v trestním řízení, který provedl zadržení či zatčení, předá obviněnému bez zbytečného odkladu písemné poučení o jeho právech; obviněnému musí být umožněno si toto poučení přečíst; obviněný má právo
PRÁVO I - Právní skutečnosti definujeme jako ty skutečnosti právně významné, tj. takové, které objektivní právo uznává za relevantní příčinu právních následků, tj. vzniku, změny a/nebo zániku subjektivních práv a/nebo povinností (popř. uspořádaných do právních poměrů).
PRÁVO I – vznik, změna a zánik subjektivních práv Právní titul x exekuční titul Právní skutečnosti: a) Právní jednání + konstitutivní právní akty b) Právní události c) Protiprávní stavy
Teorie práva I – vznik, změna a zánik subjektivních práv Právní skutečnosti: a) Právní jednání x protiprávní jednání Vážnost, svobodnost, absence omylu (srozumitelnost), vady právního jednání, neplatnost a zdánlivost právního jednání Pohnutka, delikt, právní odpovědnost (objektivní/subjektivní) b) Právní události – uplynutí lhůty: hmotněprávní x procesní, prosté x k úkonu, pořádkové x prekluzivní, promlčecí, objektivní x subjektivní
PRÁVO I - Právní jednání Právním jednáním se rozumí takové chování subjektu práva (osoby), které je – podle ustanovení objektivního práva – schopno (mocno) vyvolat právní následky. Přitom právními následky (neboli právními účinky) mohou být/jsou vznik, změna nebo zánik práv a/nebo povinností. NOZ již žádnou definici právního jednání neobsahuje, pouze formuluje jeho následky • pojem“právní úkon”v SOZ nahrazuje NOZ pojmem“právní jednání” • § 547 NOZ: „Právní jednání musí svým obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu. ”
PRÁVO I – právní jednání Soukromoprávní x veřejnoprávní Hmotná x procesní A) soukromoprávní jednání = právní úkony B) veřejnoprávní jednání = rozhodnutí Rozhodnutí: Konstitutivní x deklaratorní Meritorní x procesní
Následky právního jednání • Vyvolává právní následky, které jsou v něm vyjádřeny, jakož i právní následky plynoucí ze (i) zákona, (ii) z dobrých mravů, (iii) zvyklostí, (iv) zavedené praxe stran • lze jednat – konáním / opomenutím • Jednání musí odpovídat dobrým mravům a zákonu
Právní jednání za právnickou osobu • K 1. 1. 2014 odpadlo rozlišování mezitím, když někdo jedná za PO a když ji někdo zastupuje (prokurista či zmocněnec) • nově PO zastupuje jak zmocněnec, tak i statutární orgán rozdíl je v rozsahu zastupování (z čeho jeho oprávnění vyplývá)
Posouzení právního jednání – simulace/disimulace • 555 odst. 1 NOZ: „Právní jednání se posuzuje dle svého obsahu. ” • § 555 odst. 2 NOZ: „Má-li být určitým právním jednáním zastřeno jiné právní jednání, posoudí se podle jeho právní povahy. ”
Výklad právního jednání • Právní jednání se posuzuje dle svého obsahu • NOZ sjednocuje podmínky pro výklad právního jednání • podpora principu autonomie smluvních stran
Preference platnosti právního jednání § 574 NOZ: „Na právní jednání je třeba hledět spíše jako platné než jako na neplatné. ”
Náležitosti právního jednání • subjektu - svéprávnost • Projevu a vůle – skutečně existující vůle a její vážnost a svoboda • Předmětu • Obsahu – nesmí být v rozporu se zákonem nebo dobrými mravy
Forma právního jednání • právní jednání může být učiněno písemně, ústně nebo konkludentně • Nutnost písemné formy – zřizuje se nebo převádí věcné právo k nemovitosti, nebo se takové právo mění nebo ruší • NOZ upouští od písemné formy u některých smluvních typů X právní jistota
Soukromá / veřejná listina • NOZ rozlišuje mezi soukromou a veřejnou listinou • Soukromá listina – ten, kdo se dovolává soukromé listiny nese důkazní břemeno • veřejná listina – listina vydaná orgánem veřejné moci v mezích jeho pravomoci nebo listina, kterou za veřejnou prohlásí zákon
Neplatnost právního jednání Pokud právní jednání nemá náležitosti, je neplatné, tzn. nevyvolává zamýšlené účinky, ale není bez následků • absolutní neplatnost • relativní neplatnost
Relativní neúčinnost (dříve odporovatelnost) • Namísto „odporovatelnosti“ se zavádí pojem relativní neúčinnosti • Rozšiřuje se právní úprava tohoto institutu • Relativní neúčinnost se musí uplatňovat soudní cestou (odpůrčí žaloba)
Zdánlivost • zdánlivé právní jednání – jeví jako právní jednání, ale fakticky právním jednáním není • Zdánlivé právní jednání postrádá základní pojmové znaky právního jednání • § 551 NOZ: „O právní jednání nejde chybí-li vůle jednající osoby. ” • § 552 NOZ: „O právní jednání nejde, nebyla-li zjevně projevena vážná vůle. ” • § 554 NOZ: „Ke zdánlivému právnímu jednání se nepřihlíží. ” • § 553 NOZ odst. 1: „O právní jednání nejde, nelze-li pro neurčitost nebo nesrozumitelnost zjistit jeho obsah ani výkladem. ”
Příklady zdánlivého právního jednání v rámci NOZ • § 16 NOZ: „Právní osobnosti ani svéprávnosti se nikdo nemůže vzdát ani zčásti; učiní-li tak, nepřihlíží se k tomu. ” • § 19 odst. 2 NOZ: „Přirozená práva spojená s osobností člověka nelze zcizit a nelze se jich vzdát; stane-li se tak, nepřihlíží se k tomu. ” • § 32 odst. 2 NOZ: „Je-li zákonných zástupců více, postačí projeví-li vůči třetí osobě vůli alespoň jeden z nich. Jedná-li však vůči další osobě vice zástupců společně a odporují si, nepřihlíží se k projevu žádného z nich. ”
Účinky zdánlivého právního jednání • Pravidla o oddělitelnosti části právního jednání u zdánlivého jednání nepřichází v úvahu částečná neplatnost(§ 576 NOZ) • Nevzniká povinnost nahradit škodu (§ 579 NOZ)
Konvalidace zdánlivého právního jednání § 553 odst. 2: „Byl-li projev vůle mezi stranami dodatečně vyjasněn, nepřihlíží se k jeho vadě a hledí se, jakoby tu bylo právní jednání od počátku. ”
Vady právního jednání • Rozpor s dobrými mravy • Rozpor se zákonem • Počáteční nemožnost plnění • Nedostatek svéprávnosti • Nedostatek formy • omyl
Čas jako právní skutečnost Čas je objektivní právní skutečnost – tzn. jde o právní událost Čas působí jako právní skutečnost ve dvou formách: a) Pevně stanovený čas – kupř. datum b) Plynoucí čas - lhůta
Lhůta = časový úsek vymezený počátkem lhůty koncem lhůty - Trvání je dáno ve dnech, měsících, letech a
Význam lhůty a) Pro trvání určitého práva – kupř. právo stavby b) K uplatnění určitého nároku – kupř. k uplatnění nároku na náhradu škody
Lhůty prekluzivní a promlčecí a) Lhůta prekluzivní neboli propadná – následkem jejího marného uplynutí je zánik práva, které mělo být uplatněno (prekluze), právo zaniká a nelze jej uplatnit úspěšně u soudu, k jejímu uplynutí se přihlíží ex offo a) Lhůta promlčecí následkem jejího marného uplynutí není zánik práva, které mělo být uplatněno, ale jeho oslabení. Nárok se stává podmíněným, tj. závislým na tom, zda se promlčení někdo dovolá nebo ne
Promlčení práv Pozor: Promlčují se všechna práva majetková s výjimkou práva vlastnického, nepromlčují se práva na ochranu osobnosti, práva z vkladů na vkladní knížce nebo na jiných formách vkladů a běžných účtech, pokud vkladový vztah trvá
Lhůty zákonné a smluvní A) lhůty zákonné – jsou určeny zákonem B) Lhůty smluvní - jsou určeny smluvním ujednáním C) Lhůty soudcovské – jsou určeny soudem nebo orgánem veřejné moci
Další dělení lhůt a) Lhůty hmotně právní působí v oblasti hmotného práva a) Lhůty procesní Působí v oblasti procesní
Další dělení lhůt a) Prosté následky má pouhé plynutí času a) K projevu vůle v jejich průběhu je třeba něco vykonat (kupř. schválit zboží při prodeji na zkoušku) nebo v jejich průběhu něčemu zabránit (kupř. reklamovat, aby nezanikla odpovědnost za vady)
Další dělení lhůt a) Pořádkové marné uplynutí nemá vliv na existenci práva b) promlčecí/prekluzivní
PRÁVO I - lhůty a) Objektivní – jejich počátek je dán okamžikem, kdy nastala nějaká skutečnost b) Subjektivní – počátek je závislý na tom, kdy se subjekt o skutečnosti dozvěděl, popř. mohl dozvědět
- Slides: 37