Prvn pozitivismus 20 stolet Ryz nauka prvn normativn

Právní pozitivismus 20. století

Ryzí nauka právní (normativní teorie) q Vznikla ve dvacátých letech 20. století q Za jejího zakladatele jsou považováni Hans Kelsen (škola vídeňská) a František Weyr (brněnská normativní teorie) q Oba právní vědci si vytýčili úkol vybudovat skutečnou teorii práva (právní vědu) se svou vlastní normativní metodou q V meziválečném období byla tato teorie rozvíjena především ve Vídni, tzv. vídeňskou školou, vedenou Hansem Kelsenem (sem patřili např. A. Merkl, A. Verdross). q Dalším centrem ryzí nauky právní bylo Brno, kde se její příznivci shromažďovali kolem Františka Weyra (např. Jaromír Sedláček nebo Adolf Procházka).

Znaky normativní teorie q. Východisko tvoří transcendentální (kritická) filozofie Immanuela Kanta – kantovská myšlenka dualismu přírody a mravnosti q. Ostré oddělení sfér Sein a Sollen q. Rozlišování mezi kognitivní a volitivní sférou q. Antiideologická tendence a akcentace hodnotového relativismu q. Požadavek ryzosti (čistoty) metody právní vědy q. Kritické stanovisko k ostatním směrům v právním myšlení

Hans Kelsen (1881 – 1973) q. Rakouský právní teoretik, právní filozof a státovědec q. Zabýval se zejména teorií práva, ústavním právem a mezinárodním právem

Kelsen – život q Narodil se v Praze, v německy mluvící židovské rodině, ale brzy se přestěhoval do Vídně, kde získal vzdělání. V roce 1906 zde získal titul doktora práv. q Po první světové válce se stal profesorem ústavního práva. Podílel se na tvorbě ústavy Rakouska, která platí dodnes a stal se přísedícím ústavního soudu. q Po roce 1930 musel opustit z politických důvodů Rakousko a jeho působištěm se stal Kolín nad Rýnem, dále působil v Ženevě a v letech 1936 -1938 také na německé právnické fakultě v Praze. q V roce 1940 opustil Evropu a po krátkém působení na Harvardu se stal profesorem na Universitě v Berkeley v Kalifornii, kde působil až do své smrti.

Kelsen – vymezení práva q. Kelsen podává výklad svého učení v práci Ryzí nauka právní q. Definuje právo v jeho nejobecnějším smyslu jako „specifickou techniku společenské organizace“ q. Kelsen zdůrazňuje funkci práva a ta může být univerzálně platná q. Právo lze definovat jako donucující řád lidského chování

Kelsen – právní norma q. Konstitutivním prvkem právního systému jako donucujícího společenského řádu je norma, která stanoví, že něco má být v daném právním řádu q. Právní řád je systém právních norem q. Určitá množina norem tvoří systém, jestliže jejich platnost lze převést na jedinou normu jako konečný důvod platnosti – Grundnorm (základní norma)

Kelsen a teorie práva q. Kelsen ostře vystupoval proti dosavadní právní teorii jak se vyvinula v 19. století. q. Vytýkal jí míšení práva s mimoprávními jevy (morálka, náboženství, sociologie) a prosazoval přísně juristický přístup k právu. q. Odmítal také tzv. dualismy v právu (tedy rozlišování objektivního a subjektivního práva, veřejného a soukromého práva, atp. ).

Kelsen a státověda q. V ústavním právu se Kelsen pokládá za tvůrce evropského modelu ústavního soudu jako nejvyššího ochránce demokracie. q. Tento model, odlišný od ústavního soudnictví v USA, převzala řada dalších zemí (od roku 1921 také Československo).

František Weyr (1879 – 1951) qČeský právník, právní filosof, státovědec, statistik q. Nejdůležitější práce: Základy filosofie právní (1920), Teorie práva (1936), Československé ústavní právo (1937).

Weyr – život q Narodil se ve Vídni, vystudoval práva na české univerzitě v Praze. q V roce 1919 byl jmenován řádným profesorem na české technice v Brně. q Byl členem Revolučního národního shromáždění, jako člen ústavního výboru se podílel na tvorbě nové ústavy po roce 1918. q Patřil k zakladatelům Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně, byl jejím řádným profesorem a prvním děkanem, v roce 1923– 1924 byl rektorem Masarykovy univerzity. q Po komunistickém převratu (1949) byl nucen odejít do důchodu.

Weyr – teorie q Centrem pozornosti je přísné rozlišování normativního poznání od poznání kauzálního, předmětem normativního může být pouze norma, tedy vyjádření povinnosti, toho, co má být. q Tvůrcem právních norem je stát, což je z normativního hlediska jedno a totéž. Vzhledem k této identitě státu a právního řádu pak neexistuje rozdíl mezi právem veřejným a soukromým. q Normativní právní teorie se snaží o ryzí, objektivní popis práva takového, jaké je, nikoli, jaké by mělo podle představ interpretujícího být.

Herbert L. A. Hart (1907 – 1992) q. Jeden z nejvlivnějších právních teoretiků 20. století q. Profesor právní filozofie v Oxfordu (1952 – 1969) q. Několik jeho žáků se stalo také slavnými teoretiky práva

Herbert Hart q. Je pokračovatelem analytického právního pozitivismu založeného Austinem a Benthamem q. Byl ovlivněn také filozofií jazyka Ludwiga Wittgensteina q. Jeho nejdůležitější prací je dílo Pojem práva (The Concept of Law) z roku 1961

Minimální obsah přirozeného práva q. Bez jistého obsahu nemohou právo a morálka podporovat minimální účel, který lidé mají ve svém společenství, jímž je přežití q. Obsahy právních a morálních pravidel se vztahují k následujícím přirozeným danostem: Ø Lidská zranitelnost Ø Přibližná rovnost Ø Omezený altruismus Ø Omezené zdroje Ø Omezené porozumění a síla vůle

Separace práva a morálky q. Debata Hart v. Devlin q. Doporučení, aby homosexuální aktivity dospělých v soukromí již nebyly nadále posuzovány jako trestní delikty q. Základní premisy Hartovy koncepce separace práva a morálky jsou: Ø porušení nějakého standardu konání není dostatečnou podmínkou pro uplatnění trestu Ø nemorální jevy není možné řešit právem Ø morálku společnosti není možné prosazovat státním donucením

Hartovo chápání práva q. Hartovo chápání práva vychází z odmítnutí představy Austina o suverénovi q. Hart tvrdí, že obsahem práva nejsou pouze příkazy zaštítěné hrozbou sankce q. Primární pravidla – pravidla, která lidem ukládají povinnosti q. Sekundární pravidla – pravidla, která přenášejí na individua veřejnou nebo soukromou moc – pravidla změny, pravidla rozhodování, pravidla uznání