Projekt Evropskho obrannho poleenstv a Evropskho politickho poleenstv
Projekt Evropského obranného polečenství a Evropského politického polečenství a příčiny jejich neúspěchu Kateřina Grygarová
Politicko-bezpečnostní aspekty integrace • První evropské integrační seskupení mělo ekonomický i politický rozměr, ale netýkalo se přímo otázek bezpečnosti a neřešilo možnost případného zapojení Německa do západní vojenské soustavy. • Západní Evropa čelila hned několika tlakům ze strany USA: především požadavek Američanů na USA: znovuvyzbrojení Německa a jeho zapojení do NATO
• Snahu USA zapojit Německo do NATO ztroskotala především na nesouhlasu nesouhlas Francie. • Hrozba ze strany USA, že pokud nebude využito USA německého potenciálu, zreviduje se otázka pobytu amerických vojsk na kontinentu • Spojené státy tedy pomýšlely na znovuvytvoření německých ozbrojených sil: sil navrhli organizaci armády integrované do Evropy, 10 německých divizí napojených na divize ostatních zemí
• Proti návrhu se postavil Robert Schuman, návrh Proti Schuman znamenal nebezpečí pro Francii, Francii jelikož velká část její armády byla v Indočíně. • Na následném zasedání Rady NATO se k americkému návrhu připojili všichni představitelé členských zemí NATO. • Návrh odmítla Francie, kterou podpořila Belgie.
Plevenův plán evropské armády • Francouzská vláda se pokusila řešit postavení Německa předložením vlastního evropského řešení na podnět Roberta Schumana • Monnet předal návrh plánu na Evropskou armádu premiérovi Renému Plevenovi, který jej přednesl před Národním shromážděním 24. října 1950
Plevenův Plán - 1950 • Připomněl, že budování Evropy musí pokračovat metodou integrace po odvětvích • Chtěl vytvořit evropskou armádu a sjednotit její vedení do jednoho centra (Evropské ministerstvo vedení do jednoho centra obrany) • Francie považovala Plevenův plán za projekt řešící evropské bezpečnostní potřeby • Později se stal podkladem pro založení Evropského obranného společenství
René Pleven • V rámci Rady NATO pokračovaly diskuze ohledně zapojení Německa do západní vojenské soustavy • dvě možná řešení: Ø Plevenův plán evropské armády Plevenův plán Ø Spoffordův plán na zvýšení početních stavů německých vojsk daných podřízenost atlantickému velení. • Německo dalo přednost francouzskému plánu, na Německo plánu vytvoření nadnárodní organizace s rovností všech jejích členů
Evropské obranné společenství • 15. února 1951 začalo jednání ohledně evropské 1951 armády za účasti Francie, Německa, Belgie, Itálie a Lucemburska. • Nizozemí, Velkou Británii, Norsko, USA a Kanadu zastupovali pozorovatelé. • Konference probíhala zhruba rok, během ní došlo na přechod k používání pojmu Evropského obranného společenství spočívajícího na rovnoprávnosti členských zemí
Projekt EOS • Projekt smlouvy byl zveřejněn 1. února 1952, 1952 jeho cílem bylo vytvoření EOS, které by disponovalo jednou integrovanou armádou pod společným velením bez jakékoliv diskriminace mezi členskými státy. • Před podepsáním smluv proběhly významné debaty ve Francii na půdě Národního shromáždění, v Německu v Bundestagu. v Německu
Francie • Národní shromáždění nakonec stanovilo přesné Národní shromáždění podmínky pro závěrečné znění smlouvy: • Ve vojenské oblasti by se integrace měla uskutečnit na nejnižší možné úrovni • Dále bylo třeba vzít v úvahu francouzskou vojenskou angažovanost v zámoří – v Indočíně • Požadavek, aby evropská armáda spadala pod kontrolu nadnárodní politické moci, která by měla omezenou, ale reálnou pravomoc • Trvání na sblížení zahraničních politik členských zemí
Německo • vláda kancléře Adenauera zdůrazňovala nezbytnost zajištění obrany Evropy, avšak narazila na kritiku ze strany socialistů • Ti se obávali znovuvyzbrojení Německa, jeho většího zakotvení k Západní Evropě a tím oslabení naděje na znovusjednocení Německa • I přes vlnu kritiky byla smlouva schválena
Lisabonská konference • Proběhla 20. - 25. února , sešli se zde ministři Rady NATO, došlo ke schválení projektu evropské armády. • Vstřícný krok směrem k Francii – rozhodnutí, že k Francii nebude povolán žádný německý voják do té doby, než bude ratifikována smlouva o vytvoření EOS.
Smlouva o EOS • Smlouva o EOS byla podepsána ministry zahraničních věcí zemí ESUO 27. května 1952. • Hlavním principem smlouvy bylo ujištění, že princip vojenský útok vedený proti členským státům v Evropě, nebo proti evropským obranným silám bude vnímán jako útok proti všem členským státům • Nejvyšším orgánem EOS měla být Rada ministrů, mezi další klíčové orgány měla patřit Komise, (odpovědná Radě), dále Shromáždění a soud
Evropské politické společenství • Po jednáních o smlouvě o EOS se tedy přistoupilo k rozpracování projektu Evropského politického společenství • 10. března 1953 byl předložen návrh na výstavbu Evropského společenství. • V návrhu se mluví o zřízení Evropského společenství nadnárodní povahy • Cílem smlouvy je ochrana lidských práv a základních smlouvy svobod, spolupráce k zajištění bezpečnosti, koordinace zahraniční politiky členských států, podpora ekonomického rozvoje a zaměstnanosti. Součástí je i předpoklad vytvoření společného trhu.
Institucionální struktura EPS • Dvoukomorový parlament složený z přímo volené Komory národů a Senátu, jehož členy by Senátu jmenovaly parlamenty členských zemí. • Mezi další instituce by patřila Evropská výkonná instituce rada, Rada ministrů členských zemí, Soudní dvůr a Poradní ekonomická a sociální rada • Vytvoření politické unie bylo přímo svázáno s vytvořením EOS, EOS jehož podmínkou byla úspěšná ratifikace ve všech členských zemích
Ratifikace Smlouvy o EOS • Březnem 1953 začala postupná ratifikace Smlouvy o EOS. • Smlouva byla ratifikována v Německu, následně v Nizozemí, Belgii, Lucemburku a Itálii • Chyběla ratifikace Francie – rozdělení francouzského veřejného mínění ve vztahu ke smlouvě, k čemuž přispěly i mezinárodní události jako ukončení Korejské války, smrt Stalina
Argumenty stoupenců a odpůrců EOS Stoupenci: • znovuvyzbrojení Německa je nevyhnutelné • pokud dojde k odmítnutí EOS, nezbude jiné řešení nežli rámec NATO - Německo se bude dožadovat vlastní rovnoprávné armády Odpůrci: • Kritika samotného principu znovuvyzbrojení Německa • EOS není dostačující k tomu, aby se předešlo vytvoření německé armády • Paradox většího sblížení se s bývalým nepřítelem – Německem , než s tradičním spojencem – Velkou Británií • ztráta suverenity francouzské armády
Upuštění Francie od projektu EPS a odmítnutí EOS • Důsledkem vývoje politické situace ve Francii bylo odložení projektu Politického společenství • Paradoxní situace - Francie navrhla smlouvu a podepsala ji. Před její ratifikací však na svých partnerech požadovala významné úpravy týkající se samotného ducha smlouvy. Těsně se spojovala s Německem a zároveň s tím chtěla od mocností, které stály mimo Společenství, získat co nejvíce možných záruk proti svému klíčovému evropskému partnerovi.
Francouzská politická scéna • Na francouzské politické scéně se rozhořela „válka o EOS“ • Politickou scénu poznamenal pád vlády (1954) a následné jmenování nové vlády • Předsedou vlády se stal Pierre Mendès-France, který Mendès-France zároveň zastával i funkci ministra zahraničí, vůči EOS zaujal rezervovaný postoj • Mendès-France považoval prosazení Smlouvy v dané Mendès-France podobě za nemožné, proto připravil nový aplikační protokol, protokol který směřoval především k omezení nadnárodního charakteru EOS a měl být součástí smlouvy o EOS
Situace po vytvoření aplikačního protokolu pro EOS • Stoupenci Smlouvy o EOS viděli v protokolu ztrátu podstaty celé této smlouvy • Odpůrcům se zdály úpravy nedostatečné • 19. - 22. srpna 1954 proběhla konference ministrů zahraničí Šestky, Šestky kde předseda francouzské vlády představil své požadavky • I přes mnohé výhrady partnerské země nakonec přistoupily na rozsáhlé ústupky Francii, ani to však neodvrátilo neúspěch konference
Odmítnutí ratifikace smlouvy EOS • 29. srpna 1954 proběhlo jednání Národního shromáždění Francie o ratifikaci smlouvy. • Stoupenci smlouvy navrhli odložení diskuze • Odpůrci toho využili a navrhli předběžné opatření, které dostalo přednost a vedlo k zastavení rozpravy a odložení diskuze
Západoevropská unie • Roku 1954 převzala iniciativu Velká Británie, která hledala řešení dané situace formou mezivládního charakteru budoucí organizace. • Velká Británie navrhla řešit aktuální bezpečnostní potřeby západní Evropy v rámci již existující struktury Západní unie – na základě Bruselské smlouvy. • Britská diplomacie se při tvorbě nové Smlouvy zaměřila pouze na modifikaci textu Bruselské smlouvy.
Smlouva o Západoevropské unii • Smlouva byla podepsána 23. října 1954 mezi Velkou Británií, Francií, Belgií, Nizozemím, Lucemburskem, Spolkovou republikou Německo a Itálií. • Cílem bylo čelit rozpínavosti komunistického impéria • Smlouva zakládající ZEU k 20. říjnu 1955 ukončila okupační statut západního Německa, Německa uznala jeho suverenitu a otevřela mu cestu k členství v NATO • Uspokojení ze Smlouvy bylo i na straně Francie Uspokojení ze Smlouvy bylo i na straně Franci
- Slides: 23