Problmy meninovch skupin II 05 Poradenstv v rmci

Problémy menšinových skupin II 05 Poradenství v rámci práce s menšinami

Definice poradenství komplex poradenských služeb určených specifickým skupinám jedinců, kteří jsou znevýhodnění zdravotně nebo sociálně a jejichž handicap mívá dlouhodobý nebo trvalý charakter, vychází s poznatků lékařských věd, etiky, filozofie aplikované sociologie, sociální patologie, psychologických disciplín, speciální pedagogiky, kulturní antropologie, politologie a teorie i metod sociální práce – poznatky jsou analyzovány, syntetizovány, vyhodnocovány

Definice poradenství • všechny oblasti pomáhajících profesí - školství, zdravotnictví, podnikový sektor, komunity = poradenský tým (interní, externí poradci) • nejdůležitější je umět komunikovat, aktivní využití dialogu (fáze: příprava, otevření, dojednání, průběh, ukončení)

Definice poradenství cílem poradenství je získat informace, které lidem umožní zvýšit rozsah znalostí, dovedností a řešit problémy, překonat problémy, objasňovat jejich osobní cíle a pomoc při jejich dosahování,

Definice poradenství důležité jsou dovednosti poradce opravdovost, věrohodnost – autentičnost, bezprostřednost – přímé jednání bez zábran, emotivnost – umět přiměřeně projevit svoje city • otevřenost, nezříkat se konfrontace, • konkrétnost – vyvarovat se cizím slovům, empatie, komunikační dovednosti • •

Definice poradenství • předejít vytvoření sociálního stigmatu – reakce společnosti na něco odlišného, • naučit klienta uvědomit si předsudky, vyjít z izolace a hledat zdroje podpory jinde, sdělovat okolí svoje pocity, • vytvořit si adekvátní a pozitivní sebepojetí

Základní poradenství • Základním poradenství je poskytnout informace o nárocích, službách a možnostech, které mohou vyřešit nebo zmírnit obtížnou situaci člověka. Důležitá dostupnost i menších regionech pověřenou osobou.

Odborné sociální poradenství • Odborné sociální poradenství – poskytuje přímou pomoc lidem při řešení konkrétní situace (manželství, generační soužití, zdravotně postižení, delikvence, náhradní rodinná péče) a to i formou terapeutickou

6 typů pomoci druhým • 1) podání jednoduchých věcných informací (vyplnění formuláře) • 2) poskytnout rady (názor odborníka) • 3) prostřednictvím učení (umožnit někomu získat informace – školení, kurz)

6 typů pomoci druhým • 4) prostřednictvím psychologického náhledu (objasnit problém, proč a jak k němu došlo) • 5) prostřednictvím přímé akce – pomáhající vykoná něco za jinou osobu, nebo obstará něco co nutně potřebuje – jednání na úřadu • 6) změna systému – organizační úpravy, změny v předpisech

• Individuální - K má osobní problémy, je v krizové situaci, má psychosomatické problémy, je osamělý, nedokáže navázat a udržet vztah, K který ztratil zaměstnání

• Rodiny a páry – předmanželská poradna, neplnoletým snoubencům, u opakovaného rozvodu, osamělým rodičům, disfunkční rodina, před rozvodová, rozvodová a porozvodová krize, závislost partnera, u handicapovaných, rodinám v nezaměstnanosti, v náhradní rodinné péči.

Oblasti poradenské činnosti • Lékařské poradenství • Psychologické poradenství – rodinná terapie, partnerské poradenství • Pedagogicko psychologické poradenství – problematika špatného školního prospěchu • Profesní poradenství – poradenství v nezaměstnanosti

Oblasti poradenské činnosti • Sociálně právní poradenství – bydlení, zaměstnání • Pastorační činnost – duchovní pomoc • Resocializační poradenství, kurátorská činnost – propuštění z výkonu trestu, ústavní ochranné

Cíle poradenské práce • dosažení klientova zdraví v interakci se sociálním prostředím – ve kterém žije, což není chápáno jen ve zdravotní rovině • dosáhnout žádoucí změny v sociálním prostředí

Podoby poradenství v rámci zdravotně sociálně-charitativní rehabilitace • depistáž – vyhledávání K v terénu • primární prevence – zabránit výskytu defektu a rozvoje efektivity • diagnostika – popis, začlenění či kategorizace příznaků • sekundární prevence – omezení prohlubující se neb násobící se efektivity • náprava, terapie – stanovení postupu a aplikace nápravných metod – kompenzace a rehabilitace • terciární prevence – předcházení regresivním trendům • resocializace – finální začlenění do společnosti v maximální možné míře

Metody ve speciálním poradenství 1) anamnestická 2) metoda analýzy výsledků činnosti 3) metoda studia dokumentace 4) metoda terapeutická (nápravná, regulační) 5) metoda prevence

Metody ve speciálním poradenství 1) anamnestická – osobní (vývojové zvláštnosti, patologické změny, podílejí se lékaři, pedagogové, psycholog) x rodinná (co třeba mohl K získat dědičně, • vztahy v rodině, výchovné metody v rodině, materiálně ekonomická situace rodiny, vztahy mezi rodiči a prarodiči, postavení dítěte v rodině, zdravotní stav rodiny,

Metody ve speciálním poradenství • sociálněpatologické jevy v rodině, zaměstnanost, právní statut rodiny; sociální anamnéza – vztahová stránka K, atmosféra v rodině, vztah se školou, pracovištěm, sousedy, životní styl K, schopnost kooperace

Metody ve speciálním poradenství 2) metoda analýzy výsledků činnosti – spíše ve speciální pedagogice, dle předložených výtvorů • např. arteterapie, ergoterapie = jsou zdrojem informací o prožívání, aktivitě, úrovni K, zálib

Metody ve speciálním poradenství 3) metoda studia dokumentace – doklady o činnosti škol, ústavů, učební plány, osnovy, přípravy na výuku, metodické pomůcky

Metody ve speciálním poradenství 4) metoda terapeutická (nápravná, regulační) • metoda rehabilitace a socializace – souhrn pokroků, jimiž dochází k úpravě společenských vztahů a vytváří se podmínky pro seberealizaci a pro společenskou integraci - socializaci

Metody ve speciálním poradenství 5) metoda prevence – nejdůležitější je předcházet vzniku (duševní hygiena, sociální politika států, odborná edukace, multidiciplinární pojetí poradenství K.

Literatura • Gabura, J. , Pružinská, J. : Poradenský proces. Slon, Praha, 1995 • Koščo, j. a kol. : Poradenská psychológia. Bratislava, 1987 • Novosad, L. : Základy speciálního poradenství. Portál, Praha, 2000 • Úlehla, I. : Umění pomáhat. Slon, Praha, 1999 UK Praha 2000

Průběh poradenského procesu • navázání vztahu, navázání spolupráce, důvěry, realistický optimismus, porozumět znamená pomoci • shromažďování informací, popis problému, zpracování zpráv – záznamů, které jsou podkladem pro anamnézu a kasuistiky, katamnéza je sledování klienta po ukončení terapie • stanovení cílů, plány jednání, intervence, oslabení tíživosti situace • vlastní průběh řešení, uskutečnění intervencí a smíření se s okolnostmi, které nelze ovlivnit • zpětná vazba, zhodnocení průběhu práce a její závěr

Chyby v poradenské práci – dogmatismus a dirigování – K není v roli podřízeného a má právo na svůj názor a postoje, odborník není nejvyšší autoritou ve vztahu, neomračuje K svými kvalitami – bleskové diagnózy – překvapit během několika minut K dg – nachytání – poradce se drží špatně vysloveného rozporuplného výroku a staví na něm dg. – Bagatelizace – pracovník interpretuje K případ jako jeden z mnoha jim podobných – Moralizování a kategorické hodnocení – nehodnotit bez celkového kontextu, nevyzdvihovat model morálky

Chyby v poradenské práci – Monologizace – rozhovor bez interakce, bez zpětné vazby – Přísná racionalizace – preferování rozumových hledisek a potlačování přirozené emocionality – Projekce a identifikace – poradce přenáší do své práce své osobní zkušenosti a problémy, nerespektuje nutný odstup – Abstrakce – komunikace v odborných termínech, kterým K nerozumí

Fáze poradenského procesu • 1. etapa sociální evidence a prvního kontaktu s klientem • 2. Etapa diagnostická • 3. Etapa zpracování plánu sociální terapie • 4. Etapa sociální terapie • 5. Etapa ověřování výsledků

Fáze poradenského procesu 1. etapa sociální evidence a prvního kontaktu s klientem • klient vyhledá pomoc sám – nejlepší motivace klienta • na klienta upozorní instituce, organizace – nedobrovolný klient, správního nebo soudního rozhodnutí soudu • depistáž (streetworker)

Fáze poradenského procesu 1. etapa sociální evidence a prvního kontaktu s klientem Evidence • evidence skutečností – lze se o nich přesvědčit vlastními smysli, je to evidence reálná (týrané dítě) • evidence svědecká – tvrzení jiných osob (soused, lékař) • evidence podle okolností – vše, co není přímým pozorováním či sdělovanou reprodukcí druhých osob (záznam o trestné činnosti)

Fáze poradenského procesu 1. etapa sociální evidence a prvního kontaktu s klientem • První kontakt • soc. pracovník musí respektovat potřeby klienta (individualizace, vyjádřit své pocity, emoční angažovanost, akceptace, právo na sebeurčení a možnost se sám rozhodnout, důvěrnost sdělení, rovnocenný vztah klienta a sociální pracovník), klient se musí cítit kompetentní, odpovědný za vlastní jednání • roli hraje – věk, pohlaví, temperament, sociální prostředí, prostředí prvního rozhovoru, zda klient žádá o radu sám

Fáze poradenského procesu 2. Etapa diagnostická • zaměřena na zjišťování a hledání příčin, které vedly k sociálnímu problému • ke stanovení sociální diagnózy dospějeme na základě záměrných rozhovorů s klientem, členy rodiny, sociálního šetření • pozorováním klienta se zjišťuje jak se chová ve svém přirozeném prostředí, jak jedná se svým okolím

Fáze poradenského procesu 2. Etapa diagnostická • s klientem vypracujeme podrobnou sociální anamnézu • klientův problém hodnotíme z hlediska stávající sociálních podmínek a sociální situace, z hlediska lidí, kteří chování hodnotili jako problematické a nežádoucí, z hlediska příčin nebo důvodů, pro které k tomuto hodnocení došlo

Fáze poradenského procesu 2. Etapa diagnostická • Sociální anamnéza • na základě analýzy základní situace • základem je vyšetření sociální situace u klienta – návštěva v rodině, šetření, návštěva instit. • zdrojem informací – klienta sám (rozhovor, dotazník), užší rodina, příbuzní, přátelé, sousedé, instituce (škola, lékař, policie, soud) • požadavky na informace- objektivnost, úplnost, přehlednost

Sociální anamnéza • • • 1. Osobní anamnéza 2. Rodinná anamnéza 3. Sociální anamnéza 4. Zdravotní anamnéza 5. Školní, profesní anamnéza 6. Anamnéza problému

Fáze poradenského procesu 2. Etapa diagnostická 1. Osobní anamnéza • základní identifikační údaje – pohlaví, věk, jméno, adresa • etnicita, rasa, životní etapa, sociální role, intapersonální fungování, schopnost zvládat životní nároky, vztahy, dostupná sociální podpora • stresory a podmínky prostředí, stigmatizace • hodnoty, náboženské přesvědčení, sexuální a kulturní orientace • zda došlo již k využití služeb nebo institucí

Fáze poradenského procesu 2. Etapa diagnostická 2. Rodinná anamnéza • struktura rodiny- fakta o osobních datech • ekonomické poměry – hospodaření rodiny, zaměstnání, fakta o výdělcích (možnost ověření) • bytové poměry – kvalita bytu, vybavení, udržování • výchovné poměry – kdo a jak se dítěti věnuje, spolupráce se školou • vztahy mezi členy rodiny + vztahová mapa

Fáze poradenského procesu 2. Etapa diagnostická 3. Sociální anamnéza • blízcí lidé, společenské postavení, vztahy na pracovišti

Fáze poradenského procesu 2. Etapa diagnostická 4. Zdravotní anamnéza • zdravotní poměry a hygienická úroveň – lékař, pediatr, dlouhodobé nemoci, duševní poruchy, nemoci, které dítě prodělalo, průběh porodu, zda dítě bylo chtěné

Fáze poradenského procesu 2. Etapa diagnostická 5. Školní, profesní anamnéza • dosažené vzdělání, intelektová úroveň • doplňuje se ekonomickou situaci klienta, finanční možnosti • + celkový dojem z klienta (na prvním setkání nediagnostikujeme), stanoví se pouze předběžná diagnóza

Fáze poradenského procesu 2. Etapa diagnostická 6. Anamnéza problému • co je problém, jak problém vidí klient, které osoby zahrnuje problému systém (včetně interakce), jaké role hrají osoby v problémovém systému, jaké mají postoje, jaké má problém příčiny – deprivace, absence jednoho z rodičů či autority, nedostatek příležitostí; v jakém prostředí či situacích se problémové chování objevuje; kdy se problémové chování objevilo poprvé;

Fáze poradenského procesu 2. Etapa diagnostická 6. Anamnéza problému • jaký je vývoj problému; jaké jsou klientovi potřeby; jak se klient pokoušel problém řešit; proč se nezdařilo problém zvládnout; jaké dovednosti potřebuj klient k tomu, aby mohl problém zvládnout; jaké vnější zdroje jsou nutné k tomu, aby byl problém vyřešen

Fáze poradenského procesu 2. Etapa diagnostická Sociální diagnóza – sociální problém • definovat prioritní problém • stanovit základní problémy jednotlivce, rodiny, skupiny, komunity • stanovit pořadí důležitosti – co řešit nejdříve • vyjasnit příčiny – kontext (minulost, současnost, budoucnost) • zda jde o rozpory ve vztahu ke společnosti (antisociální chování), k třídě (problémy na pracovišti), rodině (vazby), zábavě (nedostatek volnočasových aktivit, workoholismus) nebo problémy k sobě samému

Fáze poradenského procesu 3. Etapa zpracování plánu sociální terapie Dvě stránky: • vnější (zahrnuje všechny objektivní překážky v životě jednotlivce, rodiny, skupiny) a • vnitřní ( je charakterizovaná nedostatkem sil tuto překážku překonat nebo se jí přizpůsobit).

Fáze poradenského procesu 3. Etapa zpracování plánu sociální terapie Plán opaření na základě • odborného posouzení – psycholog, tým sociální pracovníků, supervize • opatření – neboli restituce, obnova původní situace • kompenzace – náhrada jinou činností • reintegrace – znovuzačlenění do společnosti (př. po léčbě) • readaptace – nová adaptace

Fáze poradenského procesu 3. Etapa zpracování plánu sociální terapie • Dva druhy zásahu • odstranění vnějších příčin – dítě do náhradní rodinné péče, pracovní uplatnění postiženého klienta • odstranění vnitřních příčin – forma výchovy, sociální terapie

Fáze poradenského procesu 4. Etapa sociální terapie nejnáročnější etapa Má tři teorie pro úspěšný průběh poradenství • terapeutický rozhovor • vztah soc. pracovníka a klienta – schopnosti pracovníka znát dobře problematiku řešeného problému, vytvořit vhodné podmínky pro kontakt přijatelné pro obě strany • autorita soc. pracovníka – být si vědom své role a dokázat udržet hranice vztahu, odhadnout reálné možnosti klienta i svoje a respektovat je

Fáze poradenského procesu 5. Etapa ověřování výsledků • hodnocení účinku, prevence recidiv a opakování sociálních problémů a situací u dalších generací • sledujeme zlepšení uplatnitelnosti klienta ve společnosti, prevenci sociálních jevů, které musí společnost řešit nákladnými represivními nebo kurativními zásahy, motivujeme klienta k samotnému řešení problému

Literatura • Boss, M. : Poskytování a odpírání v psychoterapii. Institut psychoterapie, Praha, 1990 • Donigian, J. – Malnati, R. : Critical Incidents in Group Therapy. Monterey, 1987 • Gabura, J. , Pružinská, J. : Poradenský proces. Slon, Praha, 1995 • Křivohlavý, I. : Povídej, naslouchám. Návrat, Praha, 1993