Problematika neprospchu ka koln spnost n kola je
Problematika neprospěchu žáka
Školní úspěšnost n Škola je místem učení, kde se dosažená úroveň ověřuje prostřednictvím výkonu, který je klasifikován. Děti školního věku mají velkou potřebu úspěchu, který lze interpretovat i uspokojovat různými způsoby. n Školní úspěšnost žáka chápeme jako soulad vytvářený v průběhu výchovně vzdělávacích kooperací a řešící rozpory mezi požadavky školy na straně jedné a výkony, činnostmi a vývojem žákovy osobnosti na straně druhé.
Neprospívající žák n n n Určitá část dětí však ve škole úspěšná není, neprospívá. Za neprospívajícího žáka se pokládá ten, který z jednoho nebo z několika učebních předmětů soustavně nedosahuje stanovených výsledků v učení. Z pedagogicko-psychologického hlediska se za neprospívajícího žáka pokládá ten, který nedosahuje výsledků přiměřených svým schopnostem.
Příčiny neprospěchu n Vyspělost a dobrá úroveň rozumových schopností je jedním ze základních předpokladů pro dobrý školní prospěch, ale není jediným. Neprospěch nevzniká zpravidla z jedné příčiny. Výsledky ve škole jsou ovlivněny celou řadou dalších faktorů.
Příčiny neprospěchu n Faktory vnitřní – vše, co souvisí s osobností žáka, co vyplývá z jeho osobnostních vlastností n n Snížená úroveň rozumových schopností (= snížená inteligence) Nerovnoměrné nadání (dílčí poruchy učení) Mimointelektové faktory - vývojově podmíněné změny - somatický stav dítěte - psychický stav dítěte n Faktory vnější – rodina a rodinné prostředí, škola (zvláště n pak osobnost učitele)
Snížená úroveň rozumových schopností n Inteligence = komplexnost vlastností, která zahrnuje: schopnost myslet, z toho vyplývající schopnost učit se, schopnost přizpůsobovat se požadavkům svého okolí (tedy i škole). n Žák se sníženou inteligencí : omezený rozvoj myšlenkových operací, vázanost na konkrétní realitu, neschopnost zobecňovat, aplikovat naučené poznatky na různé situace, stereotypní přístup k řešení problému, závislost na dospělých, atd. n Pro takovéto žáky je průměrný výkon a následně průměrný známka ve škole relativním úspěchem, hovoříme o tzv. relativně úspěšném žákovi (jeho prospěch je tedy nad očekávání lepší s ohledem na jeho schopnosti)
Nerovnoměrné nadání n Inteligence se skládá z celé řady dílčích funkcí, které se mohou ale také nemusí vyvíjet stejně rychle a dobře. Úroveň některých intelektových funkcí zaostává za úrovní ostatních rozumových schopností (např. logická paměť, slovní pohotovost či přesnost vnímání)
Nerovnoměrné nadání n n U dítěte se proto mohou projevit specifické poruchy učení – dyslexie, dysgrafie, dysortografie, dyskalkulie Dyslexie = vývojová porucha čtení; neschopnost naučit se číst, přestože dítěti nechybí přiměřené rozumové schopnosti, ani přiměřená výchovná a výuková péče Dysgrafie = vývojová porucha psaní Dysortografie = ztížená schopnost osvojit si pravopis Dyskalkulie = porucha počítání a práce s matematickými symboly
Nerovnoměrné nadání n Odstraňování či zmírňování specifických poruch učení je proces dlouhodobý. Na základě odborné diagnózy je nutné stanovit specifickou péči, která by měla respektovat druh a závažnost poruchy. n Poruchy jsou většinou doprovázeny lehkou mozkovou dysfunkcí (=LMD) Je to porucha chování, a vztahuje se na děti téměř průměrné, nebo nadprůměrné inteligence. Poruchy jsou v chování či učení v rozsahu od mírných po těžké poruchy, které jsou spojeny s odchylkami funkce v centrální nervové soustavě. Můžeme se také setkat s jiným – novějším označením ADHD neboli syndrom deficitu pozornosti spojený s hyperaktivitou.
Nerovnoměrné nadání Nejčastější příznaky: n nerovnoměrný vývoj jednotlivých duševních funkcí n těžkopádné vyjadřování n chybí orientace v prostoru (plete si pravou a levou stranu, těžko se učí hodiny, dny v týdnu, měsíce, …) n nápadně zvýšená pohyblivost, živost a neklid, někdy naopak těžkopádnost a pomalost n obtíže se soustředěním n impulzivní chování (často se perou, křičí a dostávají do sporů) = v kolektivu jsou méně oblíbeny n dítě je nešikovné (obtíže s psaním, kreslením, střiháním).
Mimointelektové faktory Vývojové změny: n nezralost a nepřipravenost žáka pro školu začátek školní docházky je stanoven nejenom časově : „povinná školní docházka začíná počátkem školního roku, který následuje po dni, kdy dítě dovrší šestý rok věku“ n ale současně s ohledem na tělesnou i duševní vyspělost dítěte : „začátek školní docházky je volen tak, aby dítě dosáhlo tzv. školní zralosti“ n
Mimointelektové faktory Vývojové změny: n n n Školní zralost můžeme definovat jako: - stav dítěte, který zahrnuje jeho zdravotní, psychickou i sociální způsobilost začít školní docházku a zvládnout požadavky školní výuky - k určení školní zralosti je zapotřebí dosažení určité úrovně řeči, myšlenkových operací, pozornosti, soustředěnosti i sociálních dovedností Pokud dítě není připravené/zralé, pak je od samého počátku handicapováno. Předčasné zařazení dítěte do základní školy může u něho způsobit ztrátu sebedůvěry, neurotizaci či regresi (útlum) , což může vést k neprospěchu. U starších dětí můžeme mluvit o vývojových změnách v pubertě – citová labilita, změna emočního prožívání
Mimointelektové faktory – Somatický stav dítěte n n n Jakékoliv somatické (tělesné) onemocnění žáka ovlivňuje jeho aktuální prožívání, tím tedy chování a výkon ve škole problémy týkající se přílišného počtu absencí; žák není schopen „dohonit“ učivo problém rekonvalescence – zvýšená vyčerpanost a oslabení nemocí
Mimointelektové faktory – Psychický stav dítěte Motivace ve škole: n n Motivaci řadíme k jednomu z nejdůležitějších faktorů, který ovlivňuje prospěch žáka. Motivovat znamená vyvolat v žácích soubor pohnutek, aby se ochotně, s pozorností a zájmem učily nebo účastnily vyučování
Mimointelektové faktory – Psychický stav dítěte Funkce motivace: aktivace - vzbuzuje a stimuluje chování n perzistence – udržuje chování, dokud není dosaženo cíle n direkce – usměrňuje, zaměřuje chování n dává chování smysl n
Mimointelektové faktory – Psychický stav dítěte Nedostatečná motivace znamená, že dítě se ve škole nudí , vyučování je pro ně nezajímavé. Dítěti je tudíž jeho školní prospěch lhostejný, nemá pro ně žádnou cenu. n Učitel se může snažit zvýšit motivaci žáků několika způsoby, typickým prostředkem může být hra. n
Mimointelektové faktory – Psychický stav dítěte n Hra má svůj význam nejen jako prostředek pro zpestření vyučování, ale také napomáhá celkovému rozvoji osobnosti jedince: n n hra umožňuje postupné zvládání potřebných návyků a dovedností v dětském věku, jakýsi nezávazný nácvik budoucích činností (zvládání reality experimentem, příprava na dospělé fungování) zprostředkovává rozvoj tvořivých schopností, hodnotové orientace a důležitých složek socializačního procesu
Rodinné prostředí jako faktor neúspěchu n n Důležité je sociální zázemí dítěte a výchovné podmínky. Rodina by měla své dítě na školu připravit, a to po stránce celé řady dovedností; návyků, zkušeností, atd. Dítě může být ve stresu a tedy následně neprospívat například kvůli trvalému nesouladu mezi rodiči, kvůli životu v neúplné rodině, kde se dítě musí starat o mladší sourozence. Učitel by si měl plně uvědomovat, jaké zátěži bývají děti mnohdy vystavované, když mají panovačné či citově nevyrovnané rodiče. Důsledkem špatně fungujícího domova může být stáhnutí se do sebe a nezvládání školských činností.
Školní prostředí n Ve vyučování působí větší počet činitelů, takže prospěch i neprospěch žáka může záviset na mnoha dalších podmínkách: n n spolužáci (sociometrická pozice žáka – obliba/neobliba) učitelé (postoj vůči žákům, nedostatky v didaktické práci) pedagogické požadavky a podmínky (přílišné nároky na žáka) prostředí (přeplněnost třídy)
Strach Děti mohou také neprospívat proto, že se bojí. Bojí se nejčastěji toho, že neuspějí, že zklamou nebo nepotěší starostlivé dospělé kolem sebe, a to hlavně rodiče. n Děti se také mohou obávat opovržení a posměchu ze strany svých vrstevníků, spolužáků n
Zmatek n Děti se ve škole mohou cítit zmatené. Děje se tak proto, že většina z vodopádu slov, který na ně ve škole dopadá, má jen malý nebo vůbec žádný smysl. Často je ve zřejmém rozporu s jinými věcmi, které jim byly řečeny, a jen velmi zřídka má nějaký vztah k tomu, co skutečně znají, k hrubému modelu skutečnosti, který si nosí ve svých hlavách.
Zmatek n n Učitel by se měl snažit vykládat učivo srozumitelně, jasně, podávat vysvětlení. Právě učitel je mnohdy nejdůležitějším motivačním činitelem. Důležité je tedy brát v úvahu co nejvíce působících činitelů. Učitel by se měl pokusit vystihnout nejen dílčí nedostatky žáka, ale i celou jeho osobnost, jeho způsob života a jeho vývoj.
Individuální přístup Důležitý je učitelův přístup k žákovi a jeho mínění o něm n Individuální přístup ke každému jednotlivci je podmínkou rozvoje dítěte tak, jak to dovolují jeho možnosti n O to se musí učitel neustále snažit, své působení promýšlet a odstraňovat vše, co by žáky mohlo negativně ovlivnit. n
Literatura: n n Vágnerová, M. : Psychologie problémového dítěte školního věku, UK Praha, 1997 Holt, J. : Proč děti neprospívají, Strom, Praha 1994 Helus Z. , Hrabal V. , a kol. : Psychologie školní úspěšnosti žáků, SPN Praha, 1979 Szachtová, A. : Vybrané kapitoly z pedagogické psychologie, ZCU Plzeň, 2000
- Slides: 24