Principy krystalografie Autor Mgr Marian Solansk Gymnzium K

Principy krystalografie Autor: Mgr. Marian Solčanský Gymnázium K. V. Raise, Hlinsko, Adámkova 55 2013, září

NEROST • • • je neústrojná stejnorodá přírodnina charakterizován chem. značkou (Au, Ag, S) nebo chemickým vzorcem (Si. O 2) tvoří horniny (neústrojné různorodé přírodniny) vyskytuje se v přírodě ve formě: • krystalované: tvoří velké, často pravidelné krystaly • krystalické: tvoří malé nedokonalé krystaly ve velkém počtu • amorfní (beztvaré): netvoří krystaly vůbec (opál, jantar)

1 KRYSTALY KŘIŠŤÁLU

KRYSTAL • geometrické těleso omezené krystalovými plochami, hranami a rohy • vzniká krystalizací z tavenin, roztoků nebo plynů • podle stupně uspořádanosti lze rozlišovat: • monokrystaly – velké a dobře vytvořené krystaly, např. diamant, křemen nebo kamenná sůl. • dvojčata - srostlé monokrystaly, např. karlovarská dvojčata živců, křemen • polykrystaly - složené z mnoha malých a ne vždy dobře vytvořených zrn, např. kovy

2 DVOJČATA KŘEMENE

PRVKY SOUMĚRNOSTI KRYSTALŮ osa souměrnosti • tvoří osní kříž, osy jsou 3 (nebo 4): a, b, c , (a 1, a 2, a 3, c) • osa a – zprava doleva (pravolevá) • osa b – zepředu dozadu (předozadní) • osa c – svislá (vertikála) • otáčením krystalu kolem této osy o 360° převádíme krystal několikrát do pozice stejnocenné s pozicí výchozí • dvojčetná osa s. – úhel otočení je 180° • trojčetná osa s. – úhel otočení je 120° • čtyřčetná osa s. – úhel otočení je 90° • šestičetná osa s. – úhel otočení je 60°

střed souměrnosti: • průsečík os souměrnosti, v centru krystalu, podle něj inverzně zobrazíme jednu plochu do protiplochy rovina souměrnosti: • plocha, která rozděluje krystal na dvě zrcadlově stejné poloviny

Použité zdroje CITACE OBRÁZKŮ: DESCOUENS, Didier. Wikimedia Commons [online]. [cit. 2013 -09 -25]. Dostupný pod licencí Creative Commons na WWW: http: //commons. wikimedia. org/wiki/File: Quartz_oisan. jpg DESCOUENS, Didier. Wikimedia Commons [online]. [cit. 2013 -09 -25]. Dostupný pod licencí Creative Commons na WWW: http: //commons. wikimedia. org/wiki/File: Quartz_Japan_Twin_Huaron_Peru. jpg

POUŽITÁ LITERATURA: ČERNÍK, Vladimír, Zdeněk MARTINEC a Jan VÍTEK. Přírodopis: pro žáky základní školy (9. ročník) a nižší ročníky víceletých gymnázií. 1. vyd. Praha: SPN - pedagogické nakladatelství, 1998, 87 s. ISBN 80 -723 -5044 -7. JAKEŠ, Petr. Geologie: učebnice pro základní školy a nižší stupeň víceletých gymnázií. 1. vyd. Praha: Nakladatelství České geografické společnosti, 1999, 64 s. Natura. ISBN 80 -860 -3430 -5. ZIMÁK, Jiří. Mineralogie a petrografie. 3. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, c 1998, 226 s. ISBN 80 -706 -7856 -9.