PRAVOPIS pravidla iy po obojetnch souhlskch 1 pedponu

PRAVOPIS pravidla

i/y po obojetných souhláskách • 1 – předponu a kořen slova řeší vyjmenovaná slova • 2 – v příponách je vždy měkké i • 3 – koncovky řešíme podle a) vzorů podstatných a přídavných jmen (pán, muž, mladý, jarní…) b) shody přísudku s podmětem (muži šli, ženy šly, hrady se tyčily, města stála…) (muži) vy/mysl/il/i

Vyjmenovaná slova • být, obyčej, bystrý, bylina, kobyla, býk, babyka • slyšet, mlýn, blýskat se, polykat, plynout, plýtvat, lýko, lysý, lyže, lýtko, pelyněk, vzlykat, slynout, plyš, plytký, vlys • my, mýt, hmyz, myslit, mýlit se, myš, hlemýžď, mýto, mýlit, mykat, zamykat, smýkat, dmýchat, chmýří, mys • pýcha, pytel, pysk, netopýr, slepýš, pyl, kopyto, klopýtat, třpytit se, čepýřit se, zpytovat, pýřit se, pykat, pýr • sytý, syn, sýr, syrový, sychravý, usychat, sýkora, sysel, sýček, syčet, sypat • vy, vykat, vysoký, vydra, výr, zvykat, žvýkat, výt, výskat, povyk, vyžle • brzy, jazyk, nazývat

i/y v koncovkách podstatných jmen • rod mužský pán** – hrad – muž – stroj – předseda – soudce • rod ženský žena – růže – píseň – kost • rod střední město – moře – kuře – stavení Pamatuj: ** v 1. pádě čísla množného rodu mužského životného –i (ti mladí páni šli)

i/y v koncovkách přídavných jmen • tvrdá přídavná jména mladý**, mladá, mladé • měkká přídavná jména jarní, jarní Pamatuj: ** v 1. pádě čísla množného rodu mužského životného –i (ti mladí páni šli)

i/y v koncovkách přídavných jmen přivlastňovacích • podle vzorů otcův, matčin je -y** Pamatuj: ** v 1. pádě čísla množného rodu mužského životného –i (ti matčini synové šli, ti otcovi synové šli… ale viděl jsem ty matčiny syny = 4. pád)

-ovi/-ovy • 1 – je to podstatné jméno - vždy -ovi (v 3. nebo 6. pádě – komu? , čemu? , o kom? , o čem? ) • 2 – je to přídavné jméno přivlastňovací – čí? a) matčini (synové) – slyším měkké, píšu měkké b) (vidím) matčiny (syny) – slyším tvrdé, píšu tvrdé

i/y v koncovkách sloves • 1 – sloveso je v přítomném čase -i spí, mluví, bdí… • 2 – sloveso je v minulém čase: SHODA PŘÍSUDKU S PODMĚTEM: a) podmět je rodu mužského životného -i muži šli, psi štěkali, žáci psali… b) podmět není rodu mužského životného -y ženy šly, kytky kvetly, kosti chrastily… Pamatuj: podmět je rodu středního -a (města stála, moře bouřila)

SHODA PŘÍSUDKU S PODMĚTEM • • • podmět rodu mužského neživotného, ale s koncovkami životnými-měkkými (-i, -é, -ové) má shodu na –i: Ledoborci vypluli. X Ledoborce vypluly. Slanečci leželi. X Slanečky ležely. Dni/dny plynuly. X Dnové plynuli. Větrové duli a stromové se ohýbali. Rodiče/koně/lidičky běželi.

časování slovesa být • já jsem • ty jsi • on je • my jsme • vy jste • oni jsou Pamatuj: na začátku je jale: nezaměňovat se zájmenem osobním zvratným: se, si smál se, hrál si

časování slovesa být v podmiňovacím způsobu • já bych spal • ty bys spal • on by spal • my bychom spali • vy byste spali • oni by spali

n/nn základové slovo končí na –n a připojuje se přípona -ný (-ní, -ná, -né) kámen + ný = kamenný Pamatuj: 1. neplatí pro přípony –ík, -ice, -ina (ceník) 2. neplatí u zvířat, která se tvoří příponou –i (havraní)

ě/je -je- se píše po předponě (ob-, v-) na začátku základu slova v/jel ob/jednal Pamatuj: po p je vždy ě, protože žádná předpona nekončí na p

mě/mně • 1 – zájmeno já: 2. pád – mě (jako tě) 3. pád – mně (jako tobě) 4. pád – mě (jako tě) 6. pád - (o) mně (jako tobě) Pamatuj: jako pomůcka nemůže sloužit tebe, ti

s-/z-/vz • 1 – sa) směr dohromady (sbíral) b) směr dolů (spadl) c) směr z povrchu pryč (smazal) • 2 – za) změna stavu (zhnědl) b) dokončení děje (zvadl) • 3 – vza) směr vzhůru (vzplanul)

ú/ů vývoj: kóň – kuoň – kůň (o vycestovalo nad u) stalo se to jen uprostřed českých slov Proto: 1. na začátku slov je ú: účast, úhel (i po předponě nebo ve složenině: zúčastnit, trojúhelník) 2. také citoslovce: vrkú, vrkú 3. také cizí slova: léčebná kúra

předložky s/z • 1 – s se pojí se 7. pádem dítě s (kým, čím) míčem • 2 – z se pojí s 2. pádem dům z (koho, čeho) cihel

ji/jí • s tvary zájmena ona (a s podobnými situacemi jejich/jejích, našim/naším…) si pomáháme ukazovacím zájmenem je-li dlouhé, píšeme dlouhé: viděl tu dívku – viděl ji mluvil s tou dívkou – mluvil s ní za tím naším domem k těm našim vratům Poznámka Když uděláte chybu, je to jako byste: „v knihkupectví koupili knihou“

Velká písmena ve jménech a oficiálních názvech 1 – ve víceslovných je VP na začátku indián Sedící býk, Červená karkulka, Česká republika, Spojené státy americké 2 – je-li název v názvu, své VP si zachovává Spolková republika Německo, Vysoké Tatry 3 – jde-li o města, píše se VP všechno kromě předložek Karlovy Vary, Nové Město na Moravě, Jihozápadní Město

Velká písmena ve jménech a oficiálních názvech 4 – zeměpisná jména a názvy malých částí měst se píšou VP v přívlastku a obecná část malým (ať stojí, kde stojí) Balkánský poloostrov, poloostrov Balkánský, Krušné hory, Severní ledový oceán, řeka Svatého Vavřince náměstí Republiky, Národní třída, nábřeží Kapitána Jaroše, most Legií, hotel Hvězda

Velká písmena ve jménech a oficiálních názvech 5 – začíná-li název malé části města na předložku, píše se pak ještě jedno VP dům U Dvou zlatých medvědů, restaurace U Černého koně, náměstí Pod Malou kapličkou 6 – úřady a školy začínají na VP, je-li uvedeno, kde jsou (je to tedy určitá instituce) Základní škola Kuncova (X základní škola)

Čárka 1 – se píše mezi větami v souvětí Marie napsala babičce, že zítra přijede. 2 – mezi částmi několikanásobného větného členu Petr si koupil sešit, kružítko a dlouhé pravítko. 3 – okolo něčeho „samostatného“ (vloženého) Vyřiď, Jano, doma mé pozdravy.

Čárka v souvětí • 1. odděluje jednotlivé věty, píše se před všemi spojovacími výrazy: vztažnými zájmeny - kdo, co, jaký, který, čí, jenž 2. příslovci- kde, kdy, jak… 3. spojkami a) podřadnými – že, když, jestliže… b) souřadnými – ale, neboť, ba i… KROMĚ – a, i, nebo, ani, či – V POMĚRU SLUČOVACÍM Poznámka: !! vloženou větu oddělit z obou stran) Příklad: Mužstvo, které vyhrálo, pojede do Londýna a bude nás reprezentovat, protože drží krok se světem.

Čárka v několikanásobném VČ • věty v souvětí jsou jako členy několikanásobného VČ – platí stejné pravidlo: • čárka je všude, KROMĚ – a, i, nebo, ani, či – V POMĚRU SLUČOVACÍM (slučovací a je ale nejčastější) Příklad: Vysázeli jsme nové jabloně, hrušně a švestky. Citlivé broskve, ale i meruňky nám letos pomrzly.

Další čárky ve větě jednoduché 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. přívlastek volný přístavek oslovení citoslovce vsuvka samostatný větný člen a to, totiž, např. , tj. , jako – uvádějícími vysvětlivky

Další čárky ve větě jednoduché • ad 1) přívlastek volný Dva holubi, poletující nám nad hlavami, se snesli níže. X přívlastek těsný Chlapci přihlášení na závody přijdou ráno dříve.

Další čárky ve větě jednoduché • ad 2) přístavek Božena Němcová, známá česká spisovatelka 19. století, napsala Babičku.

Další čárky ve větě jednoduché • ad 3) oslovení Vítejte, milí hosté, na naší slavnosti. • ad 4) citoslovce Haló, počkejte!

Další čárky ve větě jednoduché • ad 5) vsuvka Tato věc je, upřímně řečeno, velmi nepříjemná. • ad 6) samostatný větný člen Pavel, ten je výborným atletem.

Další čárky ve větě jednoduché • ad 7) a to, totiž, např. , tj. , jako – uvádějícími vysvětlivky Skladby velkých mistrů, např. A. Dvořáka nebo L. Janáčka, se budou hrát ještě dlouhou dobu. Přijďte zítra, a to do 14 hodin.

Čárka před a 1. v poměru důsledkovém – a proto, a tedy, a tudíž, a tak *** viz následující list 2. v poměru odporovacím – Všichni šli, a (ale) já ne. 3. v poměru stupňovacím – Už se stmívalo, a (ba i) začalo hustě sněžit. 4. kolem vložené VV (či něčeho jiného vloženého) Sestra seděla u krbu, který příjemně hřál, a poslouchala zprávy. Šel pomalu, a když*** se unavil, ještě odpočíval.

*** • jestliže u a stojí ještě nějaká spojka, čárka se píše – a když, a protože, a tak… X ale ne, jedná-li se o dvě stejné VV: Řekl, že se zlobí a že nepřijde.

Čárka se nepíše: 1 – před a, i, nebo, ani, či v poměru slučovacím 2 – přívlastek postupně se rozvíjející (bublinový) – náš první vítězný zápas 3 – přívlastek těsný – žáci už přihlášení odejdou 4 – před než, jako, až – když nenásleduje věta (není tam sloveso) 5 – v ustálených spojeních – jakž takž, v zimě v létě… 6 – před aneb, čili, neboli vyjadřujícími totožnost – Fidlovačka aneb Žádný hněv a žádná rvačka