prask ndra a zastvky Prask ndra a nkter

pražská nádraží a zastávky Pražská nádraží a některé zastávky hudba : Dan Bednář – Vlak houká

Nádraží císaře Fratiška Josefa I. dnes Hlavní nádraží - Wilsonovo V 2. polovině 19. st. se rodil pražský železniční uzel. Společnost Dráhy císaře Františka Josefa I. měla za úkol propojit již existující tratě s novým spojením mezi Prahou a Vídní a propojit i tehdejší pražská nádraží (dnešní Masarykovo a Smíchovské). V r. 1869 začaly práce za městskými hradbami mezi Koňskou a bývalou Špitálskou branou. V r. 1871 zde byla dokončena stavba vznosné budovy nádraží v novorenes. slohu se jménem nádraží Františka Josefa I. 14. prosince 1871 přijel po nové trati první vlak z Vídně a přivezl 9 cestujících.

Od roku 1871 se nádraží jmenovalo Praha nádraží Františka Josefa I. dobová pohlednice z roku 1898 severní část Fantovy budovy detail výzdoby Fantovy kavárny

Praha hlavní nádraží, nádraží prezidenta Wilsona Fantova budova V soutěži zvítězil v r. 1899 arch. Josef Fanta. Fantova budova, které se pro její vzhled říkalo "zámecké nádraží", se zachovala dodnes. Je postavena v tehdy oblíbeném bohatém secesním slohu. Má kopulovitý vestibul vyzdobený sochaři Františkem Kraumanem, J. Pikartem, Bedřichem Šimonovským a malířem J. Fröhlichem. Po stranách jsou dvě věže zdobené alegorickými plastikami Stanislava Suchardy a Hanuše Folkmanna. Na jižní věži s hodinami vytvořil Čeněk Vosmík sochy Géniů držících zeměkouli. Dekorativní sochařskou výzdobu fasády i interiérů doplnil Ladislav Šaloun, nástěnné malby dvorských místností provedl Václav Jansa a Viktor Stretti. Po stranách vestibulu jsou dvě patrová křídla, v nichž jsou restaurace, kanceláře provozu a ubytovna, v pravém křídle je reprezentační sál a bývalý císařský, dnes prezidentský salonek se secesním vybavením a dekorací stěn (dřevěné obklady, malby, štuky, zrcadla).

Názvy nádraží Od roku 1871 se nádraží jmenovalo Praha nádraží Františka Josefa I. S příchodem republiky bylo nádraží přejmenováno v r. 1919 na Praha Wilsonovo nádraží, v r. 1928 byla v parku před nádražím odhalena socha Woodrowa Wilsona. Za protektorátu Němci pomník odstranili a název nádraží změnili 15. února 1940 na Praha hlavní nádraží. Po válce se do r. 1948 vrátil název Wilsonovo nádraží, který byl od ledna 1953 opět změněn na Praha hlavní nádraží. 16. 11. 1990 ZA PŘÍTOMNOSTI PREZIDENTA U. S. A. GEORGE BUSHE BYL NAVRÁCEN ŽEL. STANICI PRAHA HL. N. ČESTNÝ TITUL NÁDRAŽÍ PREZIDENTA W. WILSONA a pamětní deska, kterou odhalila velvyslankyně USA Shirley Temple-Black je umístěna v podchodu pod nástupišti

Praha hl. nádraží – Wilsonovo r. 2008 Fantova budova rekonstrukce_2008

Masarykovo nádraží je nejstarší pražské nádraží. Celé nádraží, tehdy jedno z největších v Evropě, bylo i s výtopnami, vodárnami, skladištěm, několika budovami a vlečkou do celnice U Hybernů postaveno za devět měsíců. Nádraží mělo tehdy tři koleje pro osobní a tři pro nákladní dopravu. Ty procházely šesti novými branami, které se na noc zamykaly. 20. srpna 1845 vjela slavobránou do nádraží Praha poprvé slavnostně vyzdobená lokomotiva Čechy a za ní vlak tažený dvěma lokomotivami Praha a Olomouc na znamení spojení těchto dvou měst. Obě budovy - příjezdová v dnešní Havlíčkově a odjezdová v Hybernské ulici - se dochovaly téměř v orig. stavu: pozdně klasicistní stavba s dvěma věžemi čtvercového půdorysu o výšce necelých deseti metrů je rozložená do dvou kolmo na sebe navazujících křídel, mezi nimiž je vložena litinová zasklená hala. V horní části věží jsou nízká empírová okna a kulaté hodiny, střechy věží jsou nízké jehlancové. Interiér byl bohatě zdobený. O 10 let později byl vystavěn na nároží tzv. restaurační. V 90. letech přibyl k bočním křídlům odjezdové budovy boční trakt a v r. 1922 přistavila firma Nekvasil poštu. odjezdová část nádraží v Hybernské ulici obraz - svěcení vlaku v r. 1845 ke kresbám : svěcení vlaku (21. 8. 1845). a Masarykovo nádraží v roce 1850 je Repro z knihy "150 let železnice v Praze"

Měnily se také názvy nádraží: v r. 1862 se původní nádraží Praha přejmenovalo na Praha státní nádraží, v r. 1919 na Masarykovo nádraží, od r. 1940 se jmenovalo Hybernské, po válce od r. 1945 znovu Masarykovo nádraží, od 1. 1. 1953 Praha - střed od března 1990 opět Masarykovo nádraží.

Nádraží TĚŠNOV bylo vybudováno v letech 1872 - 75 jako konečná stanice tehdy dostavěné Severozápadní dráhy v místě, kde jako součást městského opevnění stála Petrská brána zvaná též Poříčská, později Špitálská (podleŠpitálského pole, dnešního Karlína). V r. 1873 byla brána zbořena Nádraží tehdy nazvané Severozápadní bylo komplexem novorenesančních budov: střední trojkřídlá monumentální budova o délce 115 m, která byla vstupem do odjezdové haly nádraží, byla honosně zdobena triumfálním římským obloukem s korintským sloupovím. Nad těmito čtyřmi sloupy stály čtyři alegorické sochy znázorňující Obchod, Vědu, Průmysl a Hospodářství. Na samém vrcholu pak bylo umístěno alegorické sousoší Austrie, chránící Orbu a Průmysl. Stěny, římsy a stropy interiéru měly štukové dekorace, zdobily je závěsné lustry. Boční křídla byla bez vnějších ozdob, o to dekorativnější však byl interiér: pravé křídlo s bohatě zdobeným reprezentačním salonem a čekárnou bylo ukončeno čtyřpodlažní budovou, v níž byla přízemní restaurace. Levé křídlo sloužilo jako příjezdový trakt a sídlily tam kanceláře. Odjezdová hala byla zdobena portréty měst, jimiž procházela někdejší Severozápadní dráha. Mezi odborníky bylo nádraží Těšnov považováno za jednu z nejkrásnějších nádražních budov střední Evropy. Budova sloužila železniční dopravě až do 1. července r. 1972, kdy tudy jel poslední osobní vlak. Tehdy byla stanice dopravně zrušena. V 60. letech překáželo severozápadní nároží budovy výstavbě Severojižní magistrály.

Uzavřené nádraží postupně chátralo, počátkem 70. let bylo z důvodů přeložky inženýrských sítí a zavedení tramvajové dopravy na Hlávkův most v souvislosti s výstavbou magistrály zbořeno severní křídlo budovy. I přes tento zásah bylo v r. 1978, téměř na konci své existence, nádraží Těšnov pro své výtvarné hodnoty zapsáno do I. kategorie Státního seznamu nemovitých kulturních památek. V r. 1919 bylo pojmenováno po významném francouzském historikovi a slavjanofilovi Ernestu Denisovi - Praha Denisovo nádraží. Za okupace od r. 1940 do 1945 nádraží Němci přejmenovali na Moldau Bahnhof čili Praha Vltavské nádraží, v roce 1945 se vrátil název Denisovo nádraží Praha od ledna 1953 bylo nádraží pojmenováno na Praha Těšnov. Marné bylo usilování o záchranu a dostavbu budovy, o její využití pro muzeum či archiv. Nakonec bylo rozhodnuto o likvidaci objektu. Před definitivní demolicí byl objekt odstrojen, byly odmontovány předměty umělecké a architektonické výzdoby a přeneseny do depozitářů Muzea hl. m. Prahy a Národního muzea. 16. března 1985 byla nádherná budova odstřelena.

Dnešní železniční stanice Praha - Dejvice je vůbec nejstarší železniční stanicí na současném území hl. m. Prahy. Její provoz byl zahájen už v roce 1831, kdy sem přijely první vlaky se dřevem na koněspřežné dráze z Lán. "Pražská" konečná tratě byla nazvána Bruska podle nedaleké brány v pražském barokním opevnění. Samotná stanice koněspřežky ovšem ležela za hradbami, tedy mimo území tehdejší Prahy. První železniční stanicí v Praze tak vlastně bylo dnešní Masarykovo nádraží, které sice bylo uvedeno do provozu "až" v roce 1845, ale jako první leželo přímo na tehdejším území města Prahy. Osobní doprava se na koněspřežné dráze udržela pouze do roku 1863, kdy byla trať přestavěna na klasickou železnici s parostrojním provozem, kterou provozovala Buštěhradská dráha Původní nádraží koněspřežné železnice Bruska-Lány z r. 1832, 1863 -1869 rozšířeno a r. 1871 doplněno přední neorenesanční přijímací budovou. DEJVICE- přelom 19. a 20. stol. DEJVICE po rekonstrukci v r. 2008

HLUBOČEPY a Pražský Semmering Železniční stanice Praha - Krč stanice Krč byla zprovozněna v roce 1882

Nádraží Praha – Vršovice Provoz nádraží na bývalé dráze Františka Josefa byl zahájen v r. 1880. V r. 1882 byl odsud zahájen provoz na trati do Modřan, která byla v r. 1897 prodloužena do Dobříše a v r. 1900 do Čerčan a která byla známá jako Posázavský Pacifik. Budova dnešního nádraží byla postavena v letech 1899 - 1903. Neoklasicistní budova s prvky neorenesance má statut kulturní památky. V letech 2002 - 2008 prošla náročnou rekonstrukcí za 50 milionů Kč.

Nádraží Praha – Libeň v r. 1877 – původní nádraží zahájilo provoz na Olomoucko - pražské dráze. Původně se nazývalo Libeň. v letech 1913 - 23 Libeň státní nádraží od r. 1923 Libeň horní nádraží Nádraží Praha – Libeň bylo přestavěno a dobudováno v r. 1978. Tehdy zde vyrostla nová moderní odbavovací hala, nástupiště jsou krytá, pod kolejištěm byly vybudovány podchody. Libeň dolní nádraží – dobová pohlednice Železniční stanice Libeň dolní nádraží na Palmovce je již zrušena

SMÍCHOV Původní nádraží bylo vybudováno v r. 1861 - 62 jako konečná stanice České západní dráhy ze směru Beroun, Plzeň a Cheb. V r. 1872 bylo propojeno tratí s dnešním Hlavním nádražím. Neuplynulo ani celých 100 let a nádraží bylo naprosto nedostačujícím. Proto bylo zbouráno a v letech 1953 - 56 bylo vybudováno nádraží nové podle projektu arch. Jana Zázvorky a arch. Ladislava Žáka. Nádraží je vybaveno krytými nástupišti a podchody. Má přímou návaznost na stanici metra trasy B i na tramvajovou a autobusovou dopravu. Kromě příměstské dopravy a rychlíků směr Plzeň a Písek obstarává zejména v létě silnou rekreační dopravu směr Beroun přes Rudnou i Karlštejn a ve směru do Kladna přes Hostivice. Vzadu na kolejišti smíchovského nádraží je malá stanice s názvem Smíchov - severní nástupiště, odkud jezdí malý motorový vláček na kopcovitou trať zvanou Pražský Semmering.

Pražský Semmering V letech 1870 - 72 vybudovala Společnost Buštěhradské dráhy odbočku z Hostivic na Smíchov o délce 15 km. Její horský úsek z Jinonic do Smíchovského nádraží se nazývá Pražský Semmering je dlouhý 9 km a překonává výškový rozdíl 180 m. Vlastní malé nádraží této trati je v zadní části smíchovského nádraží a jmenuje se Smíchov - severní nástupiště. Trať vede zprvu jižním směrem do Hlubočep. Tam se otáčí o 180 stupňů a po levém břehu Dalejského potoka přetíná hlubočepské údolí viaduktem o výšce 20 m, potom po vyšším 22 metrovém viaduktu překonává Prokopské údolí. Viadukty jsou dnes technickými památkami. Dále trať stoupá po úpatí Dívčích hradů přes Žvahov do Jinonic a odtud přes košířskou Cibulku, Stodůlky a Zličín do Hostivic

VYŠEHRAD nádraží – kresba zpočátku 20. stol. . Vyšehradské nádraží vzniklo jako nástupce stejnojmenné železniční zastávky z r. 1872. Stavbu si objednalo Císařsko-královské ředitelství státních drah a v r. 1904 bylo zrekonstruováno do secesní podoby. Jako jedno z posledních bylo zrušeno nádraží Praha - Vyšehrad. V r. 1960 bylo zrušeno jako stanice osobní dopravy a budova od té doby značně zchátrala. Její čistá secesní podoba však způsobila, že byla zapsána mezi památkově chráněné objekty. Opadané omítky, nepořádek, špinavá, mnohdy vymlácená okna a všudypřítomný vzrostlý plevel. Pohled na starobylé vyšehradské nádraží v Praze je smutný. Vypadá to, že chátrající budova brzy skončí stejně jako unikátní pražské nádraží Těšnov, tedy že po něm za pár let nebude ani památka.

Všechna pražská nádraží a železniční zastávky se do této prezentace nevejdou, tak snad zase někdy jindy. . foto nádražních budov Praha http: //vlak. wz. cz/fotogalerie_nb. html autoři: David Fuksa A Petr Kolomazník další foto z http: //www. zelpage. cz/ , http: //www. prahamhd. vhd. cz/index. html text většinou čerpán z http: //www. pis. cz/ © JS 2. 2. 2009 www. jkk. estranky. cz