Pragmatick pojet argumentace Jakub Kopeck rek listopad 2012
Pragmatické pojetí argumentace Jakub Kopecký Žďárek listopad 2012
• definice argumentu • argument vs. vysvětlení • argumentace a spornost • relevance argumentu
Definice argumentu/-ace A) logické pojetí – B. Švandová (1999, s. 103): „Každý argument má dvě základní části. To, co tvrdí a co zdůvodňuje, se nazývá závěr, a to, co uvádí jako důvod pro tento závěr, se nazývá jeho předpoklad nebo premisa. Premis může mít argument více. “ – J. Kraus (2008, s. 149): „Argumentací (zdůvodňováním) rozumíme soubor tvrzení (argumentů) jako myšlenkových a řečových struktur složených z východisek, premis, a z nich vyplývajících závěrů. [. . . ] mezi příčinou a závěrem se předpokládá příčinný (kauzální) vztah. “ A = premisy + závěr
Definice argumentu/-ace B) komunikační pojetí – P. Karlík in ESČ (2002, s. 45): „ARGUMENT [. . . ] 3. V rétorice a v jazykovědě zkoumající jaz. jakožto formu lidského jednání prostředek zdůvodnění nějaké sporné teze. “ – O. Klein (2007, s. 46): „S pojmem argument se pokusíme pracovat ve významu důvodu či podpory pro tvrzení [. . . ]. “ – F. H. van Eemeren – R. Grootendorst (2004, s. 1): „Argumentation is a verbal, social, and rational activity aimed at convincing a reasonable critic of the acceptability of a standpoint by putting forward a constellation of propositions justifying or refuting the proposition expressed in the standpoint. “
Definice argumentu/-ace B) komunikační pojetí – W. Klein (1980, s. 19): „Argumentace představuje pokus převést pomocí něčeho kolektivně platného něco kolektivně sporného na něco kolektivně platného. “ – P. Kaderka (2010, s. 132): „[. . . ] zpochybněnou platnost výroku se pokoušíme v procesu argumentace znovuustavit tím, že sporný výrok spojíme s výrokem nesporným, který odkazuje ke světu známých věcí. “ A = podpora sporné výpovědi
Proces argumentace sporná teze obhájená teze argumentace argument Zdroj: Stürmer (2009, s. 4) (http: //www. c-phil. uni-hamburg. de/pub/Main/Termine. Themen. So. Se 09/Stuermer. Argum. pdf)
Argument vs. argumentace jednoduchý argument – zdůvodnění sporné teze složený komplex argumentů podporujících jednu tezi argumentace proces argumentování
Spornost teze • J. Kraus (2008, s. 149): příklad sylogismu Naší zásadou je bezplatné školství. – první premisa Protistrana předkládá k rozpravě návrh na zavedení vysokoškolských poplatků i ve sféře státních škol. – druhá premisa Tento návrh nepodpoříme. – závěr • argumentace Vysokoškolské poplatky jsou špatné, protože by znamenaly studium jen pro bohaté. Tento návrh nepodpoříme, protože nechceme studium jen pro bohaté.
Argument vs. vysvětlení Dukla vyhrála, protože měla lepší útok – vysvětlení (V) Dukla určitě vyhraje, protože bude hrát na domácím hřišti – argument (A) V ← „Proč tomu tak je? “ A ← „Jak to víš? “ („Proč si to myslíš? “) principle reason(s) → conclusion principle evidence → belief (A) principle cause → fact (V) (Klein, 2009; Meyes, 2000) „Z pragmatického hlediska vysvětlení popisuje kauzální souvislosti a vztahy reálného světa, argument naproti tomu činí více přijatelnými „kauzální“ vztahy mezi tvrzeními, tj. primárně ve sféře řeči“ (O. Klein, 2009, s. 110).
Relevance „p platí, protože platí q (na základě R)“ (Kopperschmidt, 2000, s. 63) Relevanci zajišťuje: - vyvozovací pravidlo / Schlussregel (Kaderka, 2010; Kienpointner, 1983) - warrant (← backing) (Toulmin, 1957) - Berechtigung (← Norm ←Rechtfertigung) (Völzing, 1979) - premisa?
Chybějící relevance? Moderátor: Jmenovala byste vládu jako prezidentka, v níž by byli zástupci právě komunistické strany? (= KSČM, pozn. JK) Bobošíková: Samozřejmě že ano. Už jsem uvedla, že jsme měli čtyři premiéry, členy KSČ, a současné politické strany jsou bývalými komunisty prošpikované. (ČT, Události, 22. 11. 2012)
Literatura • • • • • BAYER, K. (2007): Argument und Argumentation. Logische Grundlagen der Argumentationsanalyse. Göttingen: Vandenhoeck & Ruprecht. EEMEREN, F. H. van – GROOTENDORST, R. (2004): Systematic Theory of Argumentation: The Pragma-Dialectical Approach. New York: Cambridge University Press. KARLÍK, P. (2002): Argument. In: Encyklopedický slovník češtiny. Praha: NLN, s. 45. KIENPOINTNER, M. (1983): Argumentationsanalyse. Innsbruck: Verlag des Instituts für Sprachwissenschaft. KLEIN, O. (2007): Argumentace v komunikaci. Praha: FF UK. KLEIN, O. (2009): Argument vs. vysvětlení: případ souvětí příčinného typu. Slovo a slovesnost, 70, s. 100– 112. KLEIN, W. (1980): Argumentation und Argument. Literaturwissenschaft und linguistik, 38/39, s. 9– 57. KADERKA, P. (2010): Slogany, obrazy, argumenty: nekomerční reklama v sociálním kontextu. Nepublikovaná disertační práce. Praha: FF UK. KOPPERSCHMIDT, J. (2000): Argumentationstheorie zur Einführung. Hamburg: Junius. KRAUS, J. (2004): Rétorika a řečová kultura. Praha: Karolinum. KRAUS, J. (2008): Jazyk v proměnách komunikačních médií. Praha: Karolinum. MAYES, G. R. (2000): Resisting explanation. Argumentation, 14, s. 360– 380. STÜRMER, T. : Argumentation und Bedingungen fur ihre Kohärenz. Ein Referat uber Argumentation zum seminarspezifischen Thema „Kohärenz“. Online: <http: //www. c-phil. uni-hamburg. de/pub/Main/ Termine. Themen. So. Se 09/Stuermer. Argum. pdf>. SZYMANEK, K. (2003): Umění argumentace. Terminologický slovník. Olomouc: Univerzita Palackého. ŠVANDOVÁ, B. (1999): Argumenty a logika. In: M. Jelínek – B. Švandová a kol. , Argumentace a umění komunikovat. Brno: Pedagogická fakulta MU. TOULMIN, J. E. (1957): The Uses of Argument. Cambridge: Cambridge University Press. VÖLZING, P. -L. (1979): Begründen, Erklären, Argumentieren. Modelle und Materialien zu einer Teorie der Metakommunikation. Heidelberg: Quelle und Meyer.
- Slides: 12