Politologie POLITOLOGIE JAKO VDA POLITIKA MOC Politologie jako

Politologie POLITOLOGIE JAKO VĚDA POLITIKA MOC

Politologie jako věda �Politologie odvozeno od “polis” (městský stát, starost o věci veřejné), logos (věda) �Nejde o vědu v pravém slova smyslu, nemá obecné zákonitosti, jednotící principy – názorová pluralita, používá slova víceméně, pravděpodobně �Nemá jednotnou metodu �Hlavním předmětem je POLITIKA �Politologie zkoumá: politiku, fungování státu, institucí, politické systémy, politické strany, ideologie, politické chování, vztah politiky a ekonomiky

Jednotlivé disciplíny politologie �Obecná politologie – historie, politologické školy, předmět politologie, vztah k ostatním vědám, metodologie �Politická teorie a pol. filosofie – vývoj pol. myšlení, teorie demokracie, spravedlnosti…. �Politické instituce – stát, ústava, volební systém, parlament, dělba moci… �Srovnávací politologie �Politická sociologie – studuje chování voličů �Politická ekonomie

Metody politologie �Pozitivní a normativní politologie �- pozitivní se zabývá popisem politické (sociální reality) – jak probíhají volby… � - normativní – vychází z filosofie, stanovuje normy a hodnoty, např. společnost by měla být založena na ideji rovnosti �METODY – popis, srovnávání –výstupy nemají objektivní platnost �Výzkum – výzkumná otázka, vysvětlení, definice použitých pojmů, hypotéza - Volba konkrétní metody – průzkum, rozhovor, analýza dokumetů, statistické metody,

Vztah k ostatním vědám, Vývoj politologie �Viz kopie : filosofie, státověda, sociologie, historie, ekonomie, právní věda, psychologie �Filosofické kořeny – politické názory už u sofistů, ale hlavně Platón, Aristoteles �Otec uvažování o politice – N. Machiavelli �Smluvní teorie – T. Hobbes, J. Lock, J. J. Rousseau, Ch. Montesquieu �K. Marx, J. S. Mill �Sociologické kořeny – A. Comte, H. Spencer �Založení politologie v USA a ve Frncii 19. st

POLITIKA �umění řídit stát �umění možného, umění kompromisu �boj s mocí a o moc �správa věcí veřejných �oblast společenské (veřejné) činnosti �služba občanů

Desatero správného politika �Viz kopie �Kopie politická participace �- jak byste se vy sami byli ochotni podílet na správě věcí veřejných

Politika, politický program, politický konflikt � 1) politika jako program, koncepce jednání, jednání jednotlivců nebo skupin, vlády (policy) � 2) politika jako oblast, kde se tyto programy střetávají (politics) �Politický program �Politika jako oblast střetů – různé programy � 1) nejprve konflikt – vzájemné napadání pol. koncepcí � 2) kompromis – usmiřování a hledání společné řeči

POLITICKÝ SYSTÉM, MOC, AUTORITA �Politický systém – je součástí celkového sociálního systému �zahrnuje všechny aktivity související s vykonáváním politiky: volby, volební kampaň, politické strany a hnutí, státní orgány. R. Dahl: “Politický systém je trvalý model lidských vztahů, které zahrnují do značné míry moc, vládu nebo autoritu. ”

MOC �M. Marshal: “Moc proniká vším ve světě, který nás obklopuje. ” �M. Weber: “Moc je možnost člověka nebo skupiny lidí realizovat svou vůli i proti vůli těch jichž se to týká. ” �Voltair: “Moc vždy zotročí člověka, který ji drží v ruce. ” �Z. Bauman: “Možnost subjektu závazně rozhodnout o činnosti objektu. ” �Druhy moci – politická, ekonomická, právní, sociální, morální

Legalita a legitimita MOCI Legalita (zákonnost) moci: - Subjekt získal moc zákonným způsobem, podle určitých pravidel a uplatňuje ji - Sama o sobě není zárukou demokratického uplatňování (komunistický režim byl legální, byla ústava, zákony) Legitimita (oprávnění): - Oprávnění vládnout, rozhodovat – dobrovolné respektování jejich rozhodnutí - Čím větší účast ve volbách, tím větší legitimita - Legitimní moc se nazývá AUTORITA (tradiční, racionální, charismatickou)