Politick nboenstv Rikov Sirko imsa tefan Zelinka vod

Politická náboženství Růžičková, Sirko, Šimsa, Štefan, Zelinka

Úvod • Po první světové válce, a zvlášť po konci komunistického režimu v Evropě, věnovalo množství vědců svou pozornost zkoumání totalitních systémů. • Jde-li o komunismus, fašismus nebo nacionální socialismus – všude existovaly „svaté knihy“, „hereze“, „nová mravnost“, „víra a čistá nauka“, uctívání vůdce strany apod. Mnozí stoupenci totalitních hnutí chápali své působení jako nějaké náboženské poslání.

• V politickém životě jsou přítomny četné prvky mající náboženský charakter. Týká se to používaných pojmů, způsobu vyjadřování světového názoru, síly přesvědčení o pravdivosti zaujímané pozice a mnohého dalšího. Těmito fenomény se v minulosti a dnes zabývali četní vědci, mezi nimi i teologové. • Když člověk slyší nebo čte o sekulárním, občanském, politickém, státním, civilním náboženství, není vždycky jasné, v jakém vzájemném vztahu se tyto pojmy nacházejí.

Sekulární náboženství • Vidíme, že v současné konzumní kultuře jsou přítomné četné kvazináboženské prvky. Jsou viditelné zejména v masmédiích, v jejich reklamě, v pohybu člověka směrem k neomezené svobodě a v používání všech věcí a osob k vlastnímu soukromému uspokojení. Člověku se slibuje štěstí bez hranic, neomezená všemoc, moudrost, síla. Všechny jevy, o kterých jsme teď jednali, se stručně nazývají „sekulární náboženství“.

Politická náboženství • tento pojem použil poprvé Eric Voegelin v roce 1938. Tak nazval svou knihu, ve které byly také poprvé uvedeny do univerzální souvislosti komunismus, nacismus a fašismus. O rok později použil pojem religion politique – politické náboženství – také Raymond Aron. • Co to ale je? „Politické náboženství je termín označující typ religiozity zakořeněný v politickém společenství natolik, že bez této politické báze nemůže existovat.

Státní náboženství • „Je poznamenáno zásadní samostatností a nadřazeností náboženství vůči státu, který je zatlačen do služebné role, stává se ´advocatus ecclesiae´, státním zástupcem a světským ramenem církve. “ • Tento typ byl dlouhou dobu, od Konstantina až do osvícenství hlavním typem existence křesťanství v Evropě. Největšího stupně rozvoje dosáhlo státní náboženství ve středověku.

Civilní náboženství • navazuje svými kořeny na antické politické náboženství. Jeho první teoretik, Jean Jacques Rousseau, tvrdil, že bez jednoty náboženství se státem, jaká byla ve starověku, nemůže stát správně existovat. Civilní náboženství je státně předepsaným vyznáním víry, které by mělo být respektováno všemi občany. • Jako forma náhražkového náboženství může nastoupit na místo křesťanství, anebo se může spokojit s tím, že si z křesťanství odvodí svou legitimitu a o víc se nestará.

Nová politická teologie • V současné době existuje ještě jiná forma civilního náboženství. Robert N. Bellah poukázal na náboženské prvky v politické kultuře Spojených států. Jako první použil pro jejich popsání pojem civil religion. USA jsou také hlavním místem, kde se civilní náboženství zkoumá. Jiná centra jsou v Německu, kde vznikla důležitá kritika civilního náboženství, základů, o něž se opírá. • Podle stoupenců tohoto teologického směru musíme obrátit větší pozornost ke skutečnosti, že slabý a hříšný člověk není schopen sám se vysvobodit, spasit, zachránit. Ani žádný politický systém to nemůže udělat, poněvadž je dílem člověka. Jedním z důvodů, proč Metz a jeho žáci začali pracovat na koncepci nové politické teologie, byl protest proti teologickému ospravedlňování nebo podporování jakéhokoliv politického systému.

Občanské náboženství • není totožné se sekulárním nebo politickým anebo civilním náboženstvím. V určitém smyslu je podmínkou vzniku těchto forem kvazináboženství. Je falešnou formou křesťanství, v níž jsou ideály Ježíšova evangelia jen verbálně přednášeny, ale ve skutečnosti žije a působí občanské křesťanství podle toho, co je akceptováno občany: úspěch, konkurence, majetek, stabilita. • Křesťanství se v takové podobě stává obětí občanů, jeho viditelná podoba se stala servisní církví. Občan je používá, když chce dát slavnostní charakter nějaké společenské nebo rodinné události, ale nedovolí, aby k němu proniklo něco ze zvěsti hlásané církví. Vznik takové církve je především výsledkem jejího vlastního vývoje • Občanské náboženství brzy zmizí, poněvadž je banální, nikoho skutečné nepotěší, nikoho neprovokuje k myšlení, k revizi pohledu na svět a život.

Reforma podle Metze • Církev by měla věnovat více pozornosti chudým a slabým ve společnosti, aby byla víc respektována subjektivita každého věřícího. • Je to návrat k pravdě, kterou křesťanství od počátku hlásalo a která rozhodovala o jeho sociální síle: ukřižovaný Kristus nikdy nebyl idolem pro bohaté a silné, ale byl a je pramenem síly pro chudé, nemocné, pronásledované. • Podle Metze by se křesťanství mělo stát radikálnější, žádat od věřících to, co žádá evangelium. Největší nemocí označuje její banalitu – čili situaci, ve které teologie opakuje pouze to, co lidé už vědí, co jim říká mediální kultura, a ne to, co nám říká Kristus.

Totalitarismus • do roku 1970 se religionistika a sociologie náboženství vůbec nezabývaly zkoumáním diktatur. • Komunismus, fašismus a nacismus byly považovány výhradně za jev politický • od 70 let dochází ke změně, začínají být sledovány otázky náboženství, spásy, zaslíbení, víry, religiozity a nároku na pravdu uvnitř moderních ideologií

• užíváním některých náboženských prvků jako masových a vzpomínkových pochodů, chór a hudby, výzev a chvál, vlajek, pochodní a ohňů vznikla směs rituálů spojující výpůjčky z křesťanské liturgie s vojenskými a folklórními tradicemi

• v Německu dokonce křesťané přiřkli motlitbu Hitlerovi, neděkovali tedy za chléb vezdejší Bohu, ale diktátorovi • Mnozí pomocníci a aktivisté totalitních režimů byli vlastně stoupenci nové pravé víry (církve), což vysvětluje jejich horlivost, ochotu a vášnivost daleko přesahující politickou rozvahu a racionalitu

Michael Rohrwasser ve své studii o nacismu a marxismu píše: • … nehledě na jejich moderní charakter se obě ideologie vyznačují zcela patrnými militantně náboženskými rysy, což nikterak neudivuje, neboť znakem revoluční mentality bývá obvykle intenzivní víra v možnost totálního vykoupení člověka, které stojí v opozici vůči současnému stavu otroctví nebo rasové dekadence (na základě jeho vlastních sil, ne s pomocí boží)

charakteristika totalitarismu • oficiální ideologie, kterou musí všichni členové společnosti přijímat a akceptovat • jediná masová politická strana ve většině případů v čele s jediným vůdcem • prakticky absolutní monopol na kontrolu všech prostředků ozbrojené moci; tato kontrola je prováděna buď politickou stranou, nebo s ní spojenou a jí řízenou byrokracií • prakticky úplná kontrola prostředků masové komunikace • systém fyzické a psychologické kontroly společnosti prostřednictvím policie využívající teroristických postupů

autoritářský režim • • povolují vyjadřování omezeného pluralismu postrádají vypracovanou a vůdčí ideologii nepraktikují intenzivní politickou mobilizaci moc, vykonávaná vůdcem, případně úzkou skupinou osob, má nepříliš jasně, avšak zjistitelně definované hranice

totalitní vs autoritativní režim • Pro autoritářství je tedy důležité, že na rozdíl od demokracie staví na omezeném pluralismu. Autoritářský systém omezuje autonomii politického života vyjádřenou existencí politických stran a parlamentem. Nedokáže však vytvořit jedinou, rozhodující masovou politickou stranu, která by vystupovala v roli vůdce. Nedokáže umlčet činnost odborů, nedokáže plně kontrolovat kulturní život ve všech jeho aktivitách. Ponechává prostor pro autonomní život různých subkultur, např. církví, na okraji společnosti.

Komunismus a náboženství • komunismus- totalitní politický režim, na společném vlastnictví, respektive společném vlastnictví výrobních prostředků • vztah mezi komunismem a náboženstvím je vysloveně negativní • opium lidstva přinášející falešné uspokojení ze zjednodušeného výkladu světa a sílu dočasně překonávat třídní rozdíly

Komunismus a náboženství • důsledný boj proti náboženství („Čím více svobody, tím méně bohů!“)-pronásledování představitelů a jejich likvidace, zneužití některých k propagandě • hlavní nepřítel-katolická církev, která sídlí mimo dosah komunistické moci, ale narušuje ji • Pokusy o vytvoření států s národním náboženstvím (Čína)

Komunismus a náboženství • aktivní věřící perzekuováni – znemožnění studia SŠ či VŠ – záznamy do posudků o návštěvách kostela, – omezena výuka náboženství na školách – věřící nesmí vyučovat na školách • Marxismus- křesťanská hereze, slibující náboženství jako zbytečné

Komunismus a náboženství • Marxismus-vize dokonalé společnosti-nápadně podobná Božímu království, kde náboženství mělo odumřít po revolučním nastolení beztřídní společnosti (později i za pomoci policejních složek)

Komunismus a náboženství • Původní náboženství bylo náboženstvím otroků, utlačovaných a vykořisťovaných. Pak se ale křesťanství proměňovalo, až se stalo nástrojem k potlačování vykořisťovaných. Přežívají-li v rozvinutém socialismu ještě zbytky náboženského vědomí, pak je to tím, že se lidové masy nemohou těšit ze života, neboť žijí v socialistickém státě obklíčeném silami kapitalismu a imperialismu, pod hrozbou válečného nebezpečí.

Komunismus a náboženství v SSSR • Lze rozdělit na dvě hlavní období: – Leninovské: silné potlačování náboženství, Lenin těmito lidmi pohrdá a snaží se je odstranit, zabavení majetku církve, vytvoření Živé církve (spolupráce s kolaborantskými kněžími) – Stalinovské : sám vystudovaný pravoslavný kněz viděl v církvi veliký potenciál a zároveň si uvědomoval, že ji nelze zničit; zrušil Živou církev a zařadil členy do pravoslavné •

Komunismus a náboženství v ČSSR • • • snaha o podřízení režimu katolická akce a její krach akce „ K“ a „VŽK“ omezení církevního vzdělání bilance obětí

Paradox • náboženství vždy nahrazeno uctíváním zasloužilých vůdců komunistických režimů • brojení proti uctívání relikvií svatých, ale budování mauzoleí • snaha o vymýcení náboženství vedla k nárůstu zájmu mladé generace o víru

Nacismus = nacionální socialismus • NSDAP (1919) – hnutí mladých mužů • Ideologie vycházející z vypjatého nacionalismu, rasismu a některých prvků socialismu (kolektivismus, sociální demagogie) • činitelem historického pokroku konflikt mezi vyšší a nižší rasou a nadřazenost árijské rasy • Duchovní sféra – důraz na iracionalitu a psychologii davu

Nacismus • Hlavní postava – Adolf Hitler • 1920 – program strany („sociálně opravné pasáže“) • 1928 - Mein Kampf (Můj boj) – nový program strany – Dopředu zde vyjádřil, co hodlá udělat – Sepsán ve vězení (R. Hess + katolický kněz)

Nacismus a náboženství Nacismus a křesťanství • Zprvu tolerance ostatních náboženství • „Křesťanství a národní socialismus nelze sloučit. “ (M. Borrman) • Křesťanství = učení s cejchem židovství • 68 milionů křesťanů (protestanti a římští katolíci)

Nacističtí protestanti • Nacističtí protestanti = pozitivní křesťané • A. H. – Ježíš seslaný na zem • árijský způsob života (víra v hanebnost míšení ras) je posvěcen od Boha • Církevní úřad → árijský původ • Kritika církevních rituálů • Rušení církevních svátků (1938 – koledy, ∆ terminologie) • Podpora lidových slavností • Martin Niemöller - Pohotovostní svaz protestantských pastorů

Nacismus a katolická církev Silný protivník, strana Centrum 20. 7. 1933 – konkordát s Vatikánem Cenzura tisku, povolení úřadů (procesí, školy) 1936 – výhrady vůči politice → A. H. ostře vystoupil → Pius XI - S palčivou starostí • reakce: zatýkání, obvinění, deportace • Goebbels – osobně řídil, ač ŘK • •

Nacistické novopohanství • Alternativa, politické náboženství • uctívání kultu krve, půdy, německého folkloru a tisícileté říše • Učení o rasové nadřazenosti • Obdiv války (Odin) • Germáni a jejich mytologie • 1933 – ideologie povýšena na náboženství • 1939 – více než 3 miliony věřících

Fašismus • „fascio“ = sjednocení • Důraz na společnou vůli a stát • Berou, co se aktuálně hodí z filosofických směrů • 1922 – Italská fašistická strana • fasci di combatimiento – bojové svazy • squadre d’azione – útočné oddíly

Fašismus • Hlavní postava Benito Mussolini • totalitní stát – všezahrnující režim, sjednocení Italů, 1 koncept života • Cíl – velikost a výlučnost Itálie • nejvyšší občanská ctnost – každý je součástí státu, slouží mu a bojuje za něj • 1943 – konec fašismu v Itálii (obsazení Německem) • Mussolini – loutka, poté zajat a popraven

Fašismus a náboženství • Opora z tradičních vrstev společnosti (monarchie, křesťanská církev)→ bezproblémové • 1927 – Lateránské dohody – Vatikán = suverénní stát – Rozdělení sféry vlivu na děti a mládež • Mladší děti – církev, starší děti - stát – Nikdy nedošlo ke sporům či diskriminaci – 1943 – obsazení Německem (Vatikán ne)

Velká francouzská revoluce • 1789 – 1799 • Monarchie X Lidovláda/republikánství

Situace ve Francii před revolucí • Rolník nebyl nevolníkem, ale stává se vlastníkem půdy • Francouzští šlechtici neměli vliv na veřejnou správu kromě justice • Nezájem státu o rolníky, stejně tak jako o zchudlé šlechtice • Reformy Ludvíka XVI

• Volnost - Rovnost – Bratrství • Naděje v nový pořádek uspořádání státu • Napoleon sliboval republiku

Zdroje • • Teologické texty: časopis pro teoretické a praktické otázky teologie. In: [online]. [cit. 2012 -1018]. Dostupné z: http: //www. teologicketexty. cz/casopis/2000 -3/Francouzska-revolucenabozenstvi-a-budoucnost. html DVOŘÁKOVÁ, Daniela. Sociologicke_motivy_u_Alexise_de_Tocquevilla. _Revoluce_v_sociologic ke_perspektive [online]. Brno, 2007 [cit. 2012 -10 -18]. Dostupné z: http: //www. google. cz/url? sa=t&rct=j&q=&esrc=s&source=web&cd=5&cad=rja&ved=0 CDk. QF j. AE&url=http%3 A%2 F%2 Fis. muni. cz%2 Fth%2 F 74381%2 Ffss_b%2 FSociologicke_motivy_u_Ale xise_de_Tocquevilla. _Revoluce_v_sociologicke_perspektive. txt&ei=f. UV_UOy. FJKz. R 4 QSY 5 o. Gg DQ&usg=AFQj. CNHg. ZPTC_P 12 Lu 9 Ll 23 T 2 Tc. Iz. MTo. Jw. Bakalářská práce. MASARYKOVA UNIVERZITA FAKULTA SOCIÁLNÍCH STUDIÍ. Vedoucí práce doc. Ph. Dr. et Ing. Radim Marada, Ph. D. Attlanka, Nacismus a křesťanství [online]. 4. 10. 2007. [cit. 2012 -10 -18]. Dostupné z: http: //www. atllanka. estranky. cz/clanky/krestanstvi/naciste-a-krestanstvi. html HANS, Maier. Politická náboženství: Totalitární režimy a křesťanství. Brno: CDK, 1999. ISBN 80 -85959 -43 -7.