Podivn ppad dr Jekylla a pana Hyda Robert

Podivný případ dr. Jekylla a pana Hyda Robert Louis Stevenson Mgr. Pavla Dobešová

OBSAH Robert Louis STEVENSON - život - dílo Podivný případ dr. Jekylla a pana Hyda - děj, rozbor - ukázka díla , úkoly - komparativní ukázka - dr. Jekyll a Petr Schlemihl - další OBRÁZKOVÉ PŘÍLOHY , RVP

Robert Louis (Balfour) Stevenson (13. 11. 1850 – 03. 12. 1894) - skotský romanopisec, spisovatel cestopisů, básník, vedoucí představitel novoromantismu v anglické literatuře; autor strašidelných příběhů a dobrodružné literatury; - pocházel z rodiny významných stavitelů a provozovatelů majáků

- vystudoval advokacii - mnoho cestoval (Francie, Fontainebleau, Barbizon, Grez, Nemours, Havaj, Gilbertovy ostrovy, Tahiti, Samojské ostrovy, Amerika …) → vliv nemoci (od dětství trpěl na slabé plíce – zřejmě TBC) → měl dobrodružnou povahu - životní láska, manželka – Fanny Van de Grift Osbournová - Sidney Colvin – jeho životopisec, literární agent - byl celebritou už za svého života - ke konci života se usadil na samojském ostrově Upolu, kde se stal oblíbencem místních domorodců → nazýván Tusitalu => „vypravěč příběhů“

DÍLO Klub sebevrahů (1878) – sbírka povídek Nové povídky Tisíce a jedné noci (1882) – sbírka povídek Ostrov pokladů (1883) – dobrodružný příběh o pirátech; první velký úspěch; mnohokrát zfilmován Rytíř z Ballantrae (1889) Falesánské pobřeží – ostrovní beletrie

Podivný případ dr. Jekylla a pana Hyda - z anglického originálu: The Strange Case of Dr. Jekyll and Mr. Hyde, 1886; - anglická viktoriánská novela s romantickým tématem dvojnictví; MÍSTO DĚJE => Londýn DOBA DĚJE => 19. století

POSTAVY => dr. Henry Jekyll – inteligentní, nadaný, ctižádostivý, majetný, přátelský, čestný, vážený vědec = v očích veřejnosti; ve svém nitru však skrývá svou „druhou, hříšnější tvář“ => pan Edward Hyde – „hříšné, zlé, druhé já“ H. Jekylla => Utterson – kamarád a advokát dr. Jekylla => doktor Lanyon – společný přítel Uttersona a Jekylla => Pool – sluha dr. Jekylla

STRUČNÝ DĚJ Dr. Jekyll (hlavní postava) je váženým a ve městě známým člověkem. Žije spořádaným životem a nikdo z jeho přátel netuší, že tajně skrývá i svou druhou „hříšnou“ tvář. Jako uznávaná osoba si nepřeje být odhalen, a tak se začne za-bývat otázkou, je-li možné oddělit od sebe dvě spolu sou-visející podstaty člověka – dobro a zlo. Po dlouhém bádání stvoří lektvar, jež mu umožní odloučit neřestnou stránku osobnosti … Následují ukrutné křeče, mění se v zakrslého a odpudivého Hyda, své horší já, čisté zlo. Zpočátku je uni-kátním objevem nadšen. Může se uvolnit a oddávat tomu, po čem celý život ve skrytu duše toužil, jenomže … Postupem času pan Hyde nabývá na své moci, páchá odpor-né zločiny a látka způsobující proměnu osobnosti přestává účinkovat. Henry Jekyll je šokován tím, co způsobil a roz-hodne se zvolit si jednu ze svých dvou stránek. Dá přednost „dobrému“ Jekyllovi před Hydem. Jednoho rána se však probu-dí jako dr. Jekyll, ale s rukou Edwarda Hyda. Uvědomí si, že už je pozdě. Konec jeho života je velice tragický, v zoufalství spáchá sebevraždu.

ROZBOR - příběh novely se odvíjí postupně a v hádankách - je plný napětí - je v něm velmi dobře vystižena ponurá atmosféra starého Londýna - obsahuje minimální počet klíčových postav - nástin hodnot v 19. stol. (váženost x vnitřní touha) - objevuje se v něm forma dopisu

ROZBOR - v závěru se vyjevují 3 svědectví: - Uttersonovo o Jekyllově konci (Poslední noc) - vyprávění doktora Lanyona - Jekyllova podrobná výpověď o vlastním případu (vlastní vysvětlení toho, co se vlastně stalo) Umberto Eco – studie o literárních monstrech → srovnává dr. Jekylla a pana Hyda s Frankensteinem Mary Shelleyové nebo s Golemem a rabi Loewem;

Podivný případ dr. Jekylla a pana Hyda R. L. Stevenson

UKÁZKA Narodil jsem se roku 18 -- jako dědic velkého jmění, mimoto obdařený výtečným nadáním, s vrozeným sklonem k píli, žádostivosti získat si úctu dobrých a moudrých lidí mezi mými bližními, a dalo se tedy celkem s jistotou předpokládat, že se v budoucnu čestně vyznamenám. Mou nejhorší povahovou vadou arci byla dost nezřízená záliba vesele užívat života, která mnohdy lidem skýtá blaženství, ale u mne se špatně snášela s nezkrotnou ctižádostí nosit hlavu vysoko a na veřejnosti se honosit kromobyčejnou vážností. Proto jsem se snažil své choutky tajit, a sotva jsem dospěl do let, kdy člověk dostává rozum, začíná se pozorně rozhlížet a odhadovat své postavení a možnosti, jak se ve světě uplatnit, už tehdy jsem byl vlastně nucen vést hluboce rozdvojený život. … Z hlediska etického jsem se sám na sobě přesvědčil o naprosté, prazákladní rozdvojenosti člověka; pochopil jsem, že v mém vědomí spolu svádějí zápas dvě povahy, a i kdyby se o mně mohlo právem tvrdit, že mám vlastně jen jednu z nich, bylo by to možné právě proto, že se v podstatě skládám z obou. Ještě než jsem ve svých vědeckých objevech pokročil tak daleko, abych měl vůbec tušení o možnosti takového zázraku, už dlouho předtím jsem se začal zálibně zabývat představou, jako roztouženým snem, že by se ty dva elementy možná daly oddělit. Říkal jsem si: kdyby se každý z nich mohl vtělit v jiného jedince, zbavil by se život všeho, co je v něm nesnesitelné – hříšník by si mohl jít svou cestou, osvobozen od ctižádostivých snah a od výčitek svědomí svého ctnostnějšího dvojníka, a spravedlivý by se mohl vytrvale a bezpečně ubírat svou strmou stezkou, mohl by konat dobré skutky, v nichž nachází zalíbení, a nehrozila by mu pohana a kajícná pokuta za zlo páchané tím druhým. Je to kletba lidstva, že dva zcela nesourodé pruty jsou takto spolu svázány – že ti protinožci musí spolu ustavičně zápasit ve zmučeném lůně vědomí. Ale jak je tedy rozpojit? … Už dávno jsem si připravil potřebný roztok – … s odvážným zápalem jsem ten lektvar polkl …

UKÁZKA Ten můj nerozlučný druh, kterého jsem vyvolal ze své duše a poslal samotného na honbu za zábavou, byl tvor vrozeně ničemný a zločinný, veškerým svým myšlením i jednáním sledoval jen sobecké zájmy, působilo mu bestiální rozkoš jakkoli ztýrat někoho druhého – nemilosrdně jako člověk se srdcem z kamene. Henry Jekyll se někdy děsil skutků Edwarda Hyda, ale sám byl v postavení nepostižitelném zákony pro normální smrtelníky a záludně se vymykal vyčítavému svědomí. Byl to přece Hyde a jedině Hyde, kdo se provinil. Jekyllovi to nemohlo nikterak škodit, ráno se zas probouzel se svými dobrými vlastnostmi zdánlivě neporušenými – dokonce si pospíšil, pokud to bylo v jeho moci, odčinit zlo spáchané Hydem. A takto si uspával svědomí. … Asi dva měsíce před zavražděním sira Danverse jsem byl na jedné ze svých dobrodružných výprav, vrátil jsem se domů hodně pozdě a ráno jsem se probudil s divnými pocity… v jednom bdělejším okamžiku jsem zahlédl svou ruku. … Byla to ruka Edwarda Hyda! … Ano, uložil jsem se ke spánku jako Henry Jekyll a probudil jsem se jako Edward Hyde. … Věděl jsem, že je na čase, abych mezi nimi volil. Mé dvě povahy měly společnou paměť, ale všechny ostatní schopnosti byly mezi ně rozděleny velmi nerovnoměrně. Jekyll (který se skládal z obou) někdy se zřejmými obavami, jindy zas chtivě a s gustem ze sebe vyloučil Hyda a bral účast v jeho zábavách a dobrodružstvích, ale Hyde na Jekylla vůbec nedbal, leda jen potud, pokud si nějaký bandita z hor připomene jeskyni, v níž se může skrýt před pronásledováním. Jekyll měl více než otcovský zájem o Hyda, kdežto Hyde byl vůči Jekyllovi lhostejný jako nezdárný syn. Rozhodnout se provždy pro Jekylla znamenalo umrtvit v sobě všechny choutky, jež jsem dlouho potají ukájel a jimiž jsem v poslední době bezuzdně hověl. Rozhodnout se pro Hyda, znamenalo odumřít tisícerým zájmům a ctižádostivým snahám, rázem a provždy se octnout bez přátel a upadnout v opovržení. Zdá se možná, že to nebyla těžká volba, ale padala zde na váhu ještě jedna okolnost: Jekyll by totiž musel snášet citelná muka ve

UKÁZKA výhni odříkání, kdežto Hyde by si ani neuvědomoval, co ztratil. Octl jsem se sice v prapodivných okolnostech, ale podmínky toho lidského zápasu jsou odvěké a obecně známé – velmi podobné svody i obavy jsou souzeny každému bojácnému hříšníkovi ve chvílích pokušení, a se mnou to dopadlo stejně, jako to dopadá s ohromnou většinou mých bližních: zvolil jsem si svou lepší stránku, ale neměl jsem dostatek sil, abych se jí přidržel.

OTÁZKY A ÚKOLY 1. Popište dr. Henryho Jekylla. 2. Jak by podle Vás měl vypadat (charakterově) lékař, vědec? 3. Popište pana Hyda. Co o něm víte? 4. O co se Henry Jekyll pokoušel, jaké pokusy prováděl? A proč? 5. Schvaloval Jekyll Hydovo chování? 6. Proč se Hydovi nemohlo nic stát? Proč nebyl potrestán? Je to správné? - prober to se svým spolužákem v lavici;

OTÁZKY A ÚKOLY 7. Co se Jekyllovi stalo 2 měsíce před zavražděním sira Danverse? Zkus to dramaticky ztvárnit. 8. Dr. Jekyll musel provést pro něj těžkou volbu, jakou? 9. Kdy jsi ty musel naposledy mezi něčím důležitým volit a jak jsi se při tom cítil? Bylo to jednoduché? 10. Představ si, že bys jako dr. Jekyll oddělil svou špatnou stránku od té dobré, jak by asi vypadala? 11. Zamysli se na svými dobrými vlastnostmi a vypiš je.

OTÁZKY A ÚKOLY 12. Čeho si dle tvého názoru na tobě tvé okolí nejvíce cení? 13. Jak asi dr. Jekyll skončil? Přečti si poslední větu ukázky. 14. Kdybys byl přítel Henryho Jekylla, jak by ses zachoval? Pomohl bys mu? Jak? 15. Kdy jsi naposledy pomohl svému kamarádovi? 16. Pokus se namalovat dr. Jekylla i jeho „stinnou stránku“ pana Hyda.

OTÁZKY A ÚKOLY 17. Vysvětli tato slova, můžeš použít i slovníku: 18. - úcta 19. - ctižádost 20. - vážnost 21. - svědomí 22. - element 23. - lůno 24. - gusto 25. 18. Pokus se Jekyll pozřel, namalovat vzorec lektvaru, který H. aby se proměnil v pana Hyda.

ROZVOJ KLÍČOVÝCH KOMPETENCÍ Kompetence k řešení problému, komunikativní kompetence, sociální a personální, občanská kompetence. MEZIPŘEDMĚTOVÉ VZTAHY Výchova k občanství, výtvarná výchova, dramatická výchova. PRŮŘEZOVÁ TÉMATA Osobnostní a sociální výchova.

Podivuhodný příběh Petra Schlemihla Adelbert von Chamisso

KOMPARATIVNÍ UKÁZKA „Nechť mi pán ráčí prominout mou dotěrnost, jestliže se osměluji vyhledat ho takovýmto neobvyklým způsobem. Mám k pánovi prosbu. Dopřejte laskavě – „ - „Ale proboha, pane!“ vyrazil jsem ve své úzkosti. „Co mohu učiniti pro člověka, který – „ Oba jsme se zarazili, a zdá se mi, i zrudli. Po chvíli mlčení ujal se neznámý zase slova: „Za tu krátkou dobu, co mi bylo dopřáno štěstí být ve vaší blízkosti, mohl jsem, pane, několikrát – dovolte, abych vám to řekl, - pozorovat s nevýslovným obdivem krásný, překrásný stín, který vrháte na slunci, a to takřka s jakýmsi vznešeným pohrdáním, aniž jste si toho sám vědom, – ten nádherný stín zde u vašich nohou. Promiňte mi moji arci zřejmou smělost. Snad byste nebyl proti tomu přenechat mi svůj stín. “ Umlkl a mně se zatočila hlava jako mlýnské kolo. Co jsem si měl počít s podivuhodnou nabídkou, že odkoupí můj stín? Je jistě pomatený, pomyslil jsem si a odpověděl jsem mu jiným tónem, který se lépe hodil k jeho ponížené mluvě. „Ale, ale, milý příteli, což nemáte dosti na svém vlastním stínu? To je mi obchod zcela nezvyklého druhu. “ Na to on ihned ruče opáčil: „Mám v kapse mnohé, co by se pánovi nezdálo tak úplně bezcenné; za tento neocenitelný stín pokládám i nejvyšší nabídku za nepatrnou. “ … „Fortunátův zázračný měšec!“ … „Platí! Obchod je sjednán, vezměte si za měšec můj stín. “ Potřásl mi rukou, načež bez meškání přede mnou poklekl a já jsem viděl, jak snímá z trávníku tiše a s obdivuhodnou zručností můj stín od hlavy až po patu, jak jej zdvihá, svinuje, překládá a konečně schovává. … „Mladý pane! Hej, mladý pane! Poslyšte přece!“ – ohlédl jsem se; jakási stařena volala za mnou: „Dejte si, pane, pozor, ztratil jste svůj stín. “ – „Děkuji matko!“ hodil jsem jí zlaťák za dobře míněnou radu a vešel jsem mezi stromy. U brány uslyšel jsem hned nato od stráže: „Kde nechal pán svůj stín? “ a hned nato od několika paniček: „Ježíšmarjá, ten chudák nemá stín!“ … Milý příteli, kdo sejde lehkomyslně jen o krok s přímé cesty, je nadále sveden na jiné stezky, které ho zavádějí stále hlouběji, a pak se dívá marně k nebi na vůdčí hvězdy, nemá jiné volby, musí nezadržitelně po srázu dolů a obětovat sebe sama Nemesis.

KOMPARATIVNÍ UKÁZKA Po ukvapeném chybném kroku, který na mne uvalil kletbu, vetřel jsem se, proviniv se láskou, do osudu jiné bytosti: co mi zbývalo, než přiskočit bez rozmyslu k záchraně tam, kde jsem zasil zkázu a kde byla ode mne očekávána rychlá záchrana? . . . – byl to muž v šedém kabátě, který, jak se zdálo, sotva popadal dech, jak za mnou běžel. Ujal se ihned slova: „Ohlásil jsem se na dnešek, nemohl jste se dočkat té doby. Ale ještě je všecko v pořádku, přijmete mou radu, vyměníte si se mnou můj stín, který je vám k službám, a hned se zase vrátíte. Budete v lesmistrově zahradě mile přijat a vše stalo se jen žertem. Rascala, který vás zradil a uchází se o vaši nevěstu, vezmu si už na starost. To chlapisko je již zralé. “ … Hned pokračoval: „Vyprošuji si jen maličkost na památku; budete tak laskav a podepíšete mi tento lístek. “ – Na pergamenu bylo napsáno: „Tímto svým podpisem odkazuji majetníku smlouvy svou duši, jakmile se přirozenou cestou oddělí od těla. “ … „Promiňte, pane, to nepodepíši. “ … „Zdá se mi to přece jaksi povážlivé, vyměnit svou duši za stín. “ … Můj trapič mi však šel neviditelný v patách a pronásledoval mne ostrými slovy: „… Dobrá pane paličatý, jen ode mne uprchněte, jsme přece nerozluční. Vy máte mé zlato a já váš stín, to nám oběma nedá klidu. – Slyšel někdo jakživ, že by byl stín opuštěn svým pánem? Váš stín mne potáhne za vámi, dokud jej nepřijmete zase na milost a pokud se ho nezbavím. Co jste zmeškal učinit z jaré radosti, budete muset, jenže pozdě, dohonit ze znechucení a z dlouhé chvíle; člověk neujde svému osudu. “ … Můj podivný průvodce, který se sám vydával za nehodného sluhu nejbohatšího muže na světě, byl mimořádně úslužný, nadmíru zručný a obratný, dokonalý vzor komorníka bohatého pána, ale nehnul se ode mne ani na krok a neustále do mne mluvil, dávaje najevo vždy největší důvěru, že přijde den, kdy

KOMPARATIVNÍ UKÁZKA se s ním konečně dohodnu o koupi stínu, i když jen proto, abych se ho zbavil. – Jak mi byl obtížný, tak jsem ho také nenáviděl. Měl jsem z něho důkladný strach. Byl jsem na něm závislý. Měl mě v moci, když mě zavedl zpět do nádhery světa, z níž jsem uprchl. Nezbývalo mi než smířit se s jeho výmluvností, a skoro jsem cítil, že má pravdu. Boháč musí mít na světě stín, a jakmile jsem chtěl potvrdit stav, který jsem připustil, byv k tomu sveden, bylo v dohledu toliko jediné východisko. Ale v tom jsem byl pevný, že když už jsem obětoval svou lásku, když už byl zmařen můj život, neprodám duši té stvůře ani za všechny stíny světa. Nevěděl jsem, jak to skončí.

dr. Henry Jekyll x Petr Schlemihl • Jekyll měl svého Hyda (=> • Petr Schlemihl měl svého „průjednalo se o totožnou osobu, její vodce, trapiče, pronásledovate-le. . . “ dvě protikladné složky– dobro x (=> nejednalo se o tutéž osobu); zlo); • Petr byl také zprvu rád, že mu-že v • Jekyll měl zpočátku z Hyda šedém kabátě potkal, pozdě-ji toho radost, později jej nenáviděl. trpce litoval, neboť mu prodal svůj stín. • Jekyll Hyda „stvořil“ (ve skutečnosti se jednalo o extrakt jedné složky jeho osobnosti); • Petr svého „průvodce“ náhodně potkal.

• Prostřednictvím Hyda mohl Jekyll ukájet své choutky, aniž by pozbyl své vážnosti v očích veřejnosti, nebo by za to byl potrestán. Když Hyda neměl, musel být opatrný a před lidmi své neřesti skrývat. • Pokud měl Petr svůj vlastní stín, mohl volně pobývat mezi lidmi a neomezeně se pohybo-vat. Jakmile jej prodal, svoboda skončila. Přes den se schovával, aby nikdo nepoznal, že nemá stín, a ani nabyté peníze z prode-je ho nezachránily. • Petr prodal svůj stín a po většinu života se nemohl zbavit svého • Vše má své klady i zápory… „průvodce“. Navíc ho okolí hanilo Jekyllovi se jeho snaha bezúhonně narušit konvence doby a odsuzovalo za to, že o stín přišel. vymkla z rukou a Hyde jej postupně začal čím dál tím více ovládat. • Petr byl závislý na muži v • Jekyll byl závislý na Hydovi. šedém kabátě („průvodce“).

• Jekyll byl plně oddán vědě. • Petr později rovněž zasvětil svůj život vědě. Henry Jekyll i Petr Schlemihl měli svůj osud. Učinili špatná rozhodnutí, vydali se nesprávnou cestou a po zbytek svého života za to nesli následky. Petr však na rozdíl od H. Jekylla nedopadl tak tragicky…

Podivný případ dr. Jekylla a pana Hyda ZAJÍMAVOST Inspirací k napsání povídky Podivný případ dr. Jekylla a pana Hyda byl Stevensonovi sen, který se mu nejspíše zdál pod vlivem opia, jež musel užívat. FILM => Mary Reilly (http: //www. youtube. com/watch? v=v. Hn. F 0 Sey. Xq 8)