PETR BEZRU A GENERACE ANARCHISTICKCH BUI Zkladn poznatky
PETR BEZRUČ A GENERACE ANARCHISTICKÝCH BUŘIČŮ Základní poznatky
SITUACE V ČESKÉ LITERATUŘE • generace české moderny se zabývala mj. : 1. postavením umělce ve společnosti 2. jaké mají být hodnoty uměleckého díla • došla k názoru, že umělec má právo na svobodný projev a nikomu/ničemu by se neměl podřizovat • Antonín Sova, F. X. Šalda, Otokar Březina, Vilém Mrštík, … • nezávisle na této generaci vyrůstala na opačném konci českého státu zcela nová osobnost, která chtěla upozornit na zcela jiné problémy…
PETR BEZRUČ (1867 – 1958) • básník • vl. jménem Vladimír Vašek • otec Antonín Vašek učil na gymnáziu v Opavě, český vlastenec a buditel (za trest byl pak přeložen do Brna), odpůrce pravosti Rukopisů • nedokončil VŠ, poštovní úředník v Brně a později v Místku → dokonale tak poznal sociální a národnostní problémy českého obyvatelstva ve Slezsku (utlačování německou i polskou většinou aj. ) • tyto problémy přijal za své a rozhodl se je nějakým způsobem vyřešit (nebo na ně alespoň upozornit)
• v r. 1899 přichází do pražské redakce časopisu Čas několik básní od autora se jménem Petr Bezruč – tento autor žádá o otištění svých básní • šéfredaktorovi Janu Herbenovi se básně líbily, ale cenzura dovolila uvést pouze jednu jedinou – otiskl tedy do Času výzvu, aby Petr Bezruč poslal další své básně • velký zájem čtenářů, Bezručova totožnost je prozrazena… • 1903 – souborné vydání Bezručových básní pod názvem Slezské číslo (příloha Času) • 1909 – sbírka Slezské písně (další vydání obsahují nové básně)
SLEZSKÉ PÍSNĚ • více než 70 básní (počet se u různých vydání liší) • reakce na krutou sociální a národnostní situaci v oblasti pod Beskydami: utlačování od bohaté polské i německé většiny – básník jako mluvčí lidu • ostré kontrasty, metafory, výrazná nadsázka, symboly • až apokalyptický popis slezské krajiny: všude kouř, důlní věže • přesné zeměpisné určení: skutečné názvy vesnic, řek atd. • výrazy slezského nářečí • postavy mají reálný předobraz
• básně jsou pochopitelné i pro obyčejného člověka • nesnaží se o vznešenost • proč si autor zvolil pseudonym Bezruč? 1. podle blízké přítelkyně Bezručové 2. bez ruč = bez rukou = bezmocný
• nejznámější básně: 1. Kantor Halfar 2. Maryčka Magdonova 3. Jen jedenkrát 4. Bernard Žár 5. Ostrava 6. Kdo na moje místo?
KANTOR HALFAR Kantor Halfar byl hoch dobrý, byl hoch tichý, byl hoch hezký, ale škaredou měl chybu: i v Těšíně mluvil česky. Léta táhnou, vlasy řídnou jako listí před jesení. Halfar pořád za mládence! Pro Halfara místa není. Tich po mezích chodí kantor, bez úsměvu, bez myšlenky, v krčmě v noci sám za stolem hledí k zemi, hledí sklenky. Byl to synek jako jedle, byla na něj pyšná máti, ale škaredou měl chybu: tu, že nechtěl poslouchati V krčmě zazní skočná hudba. Právě v kapli dalo slovo: což by mělo deset roků čekat děvče Halfarovo? V horký večer, na klekání když se jednou ve vsi zvoní, vrazí děvče v černou jizbu: Kantor visí na jabloni! těch, kdož vládli pod Lipinou. A když tak se kantor spustí. . . víš, jsou hříchy v katechismu, co se nikdy neodpustí. Přijdou páni: Škola polská! Burmistr v klín ruce složí. Ale vzpurný Halfar učí, jak mu káže zákon Boží. Bez modlitby, bez slzy ho, jak při hříšné duši jisto, v roh hřbitova zakopali, a tak dostal Halfar místo.
OSTRAVA Sto roků v šachtě žil, mlčel jsem sto roků kopal jsem uhlí, za sto let v rameni bezmasém svaly mi v železo ztuhly. Uhelný prach sed mi do očí, rubíny ze rtů mi uhly, ze vlasů, z vousů a z obočí visí mi rampouchy uhlí. Chléb s uhlím beru si do práce, z roboty jdu na robotu, při Dunaji strmí paláce, z krve mé a z mého potu. Všichni vy na Slezské, všichni vy, dím, nech je vám Petr neb Pavel, mějž prs kryt krunýřem ocelovým, tisícům k útoku zavel, Sto roků v kopalně mlčel jsem, kdo mi těch sto roků vrátí? Když jsem jim pohrozil kladivem, kdekdo se začal mi smáti. Všichni vy na Slezské, všichni vy, dím, hlubokých páni vy dolů, přijde den, z dolů jde plamen a dým, přijde den, zúčtujem spolu! Abych měl rozum, šel v kopalnu zas, pro pány dřel se jak prve máchl jsem kladivem - teklo to v ráz na Polské Ostravě krve!
KDO NA MOJE MÍSTO? Tak málo mám krve a ještě mi teče z úst. Až bude růst nade mnou tráva, až budu hnít, kdo na moje místo, kdo zdvihne můj štít? V dým zahalen vítkovských pecí jsem stál, noc zřela mi z očí, plam z nozdry mi vál, nech zářilo slunce, nech večer se šeřil, já semknutou brvou jsem vrahy ty měřil: ty bohaté židy, ty grofy ze šlachty, já škaredý horník, jak vyskočil z šachty. Nech diadem jednomu na skráni svítil, každý z nich upjatý pohled můj cítil, mou zaťatou pěst, můj vzdor, hněv horníka z Beskyd a z hor. Tak málo mám krve a ještě mi teče z úst. Až bude růst nade mnou tráva, až budu hnít, kdo místo mne na stáž, kdo zdvihne můj štít?
• sbírka je zcela jedinečná svým tématem, zdá se nezařaditelná do kontextu české literatury • přesto zde nalezneme prvky symbolismu i vlasteneckých buditelských textů (básník se stylizuje do mluvčího všeho českého lidu) • obsahuje také témata typická pro českou modernu (kritika poměrů ve společnosti, těžký život dělníků, …) • přesto byl Bezruč mnohem blíže nově se formující generaci autorů než české moderně → generaci „anarchistických buřičů“ (velmi ostrá sociální kritika, ironie, vzpoura)
GENERACE ANARCHISTICKÝCH BUŘIČŮ - ÚVOD • odmítali názory české moderny o tom, že umělec si má tvořit nezávisle ve „svém“ vnitřním světě – naopak chtěli prezentovat své názory na veřejnosti a veřejného života se plně účastnit • až radikální přístup: pohrdání církevními a vojenskými autoritami; rovnoprávnost žen (žena by se také měla osvobodit od ekonomické závislosti na muži) • odmítali volný verš • provokace, skandály, výstřední projevy • jaká má být poezie? = přímočará, útočná, srozumitelná, kritická, užita forma popěvku • vůdčí osobnost Stanislava Kostky Neumanna • František Gellner, Viktor Dyk, Fráňa Šrámek, Karel Toman
ZDROJE: • www. ceskatelevize. cz • www. cesky-jazyk. cz
- Slides: 13