PEHLED ANTIBIOTIK VE VETERINRN MEDICN Antimikrobiln ltky Antibiotika

PŘEHLED ANTIBIOTIK VE VETERINÁRNÍ MEDICÍNĚ

Antimikrobiální látky Antibiotika jsou látky, které inhibují růst (množení) mikroorganizmů (navozují bakteriostázu), nebo je usmrcují (působí baktericidně). Jsou produkovány bakteriemi nebo houbami. Účinné jsou i jejich (semi) syntetické deriváty. Ze širšího hlediska se k nim řadí i jiné antimikrobiální látky, tj. chemoterapeutika (syntetické substance) – sulfonamidy a chinolony. • jedna z nejvýznamnějších skupin farmak, která má zvláštní postavení ve farmakoterapii • nejčastěji předepisovány • iniciální léčba • antibiotická politika

S rozvojem poznatků o molekulárních mechanismech účinku antibiotik a o vzniku bakteriální rezistence vznikla klasifikace antimikrobiálních látek podle chemické struktury a předpokládaného mechanismu účinku. Mechanismus účinku • charakterizuje způsob zásahu antibiotika do systému bakteriální buňky 1) Inhibice syntézy bakteriální buněčné stěny Buněčná stěna udržuje tvar a zabezpečuje optimální nitrobuněčné prostředí. Její poškození nebo inhibice tvorby některé z komponent vede k poruše její funkce nebo až k lýze buňky (baktericidní účinek). - peniciliny, cefalosporiny, monobactamy, karbapenemy, glykopeptidy, bacitracin, novobiocin

2) Narušení cytoplazmatické membrány Dochází ke ztrátě selektivní permeability únik endogenních látek extracelulárně zánik buňky - polyeny, polymyxiny 3) Inhibice syntézy nukleových kyselin Inhibice DNA-gyrázy, bez níž se nemůže transkribovat DNA (aminoglykosidy) Inhibice RNA-polymerázy (rifampicin)

4) Inhibice syntézy proteinů Vazba na ribosomy bakterií snížení tvorby proteinu (makrolidy, tetracykliny, linkomycin) Zabránění vestavby aminokyselin do bílkoviny (chloramfenikol) 5) Inhibice metabolismu bakteriální buňky - sulfonamidy (antagonisté kys. paraaminobenzoové brání tvorbě kyseliny listové) - trimethoprim (interferuje s reduktázou kyseliny dihydrolistové)

Hodnocení antimikrobiálního účinku antibiotika se provádí in vitro stanovením minimální inhibiční koncentrace (MIC) a minimální baktericidní koncentrace (MBC). MIC je nejmenší naměřené množství (koncentrace) antibiotika, které inhibuje růst a množení bakterií v testovacím mediu. MBC odpovídá nejnižší naměřené koncentraci antibiotika in vitro, která usmrtí exponovanou bakteriální kulturu v průběhu 24 hod. Aby byl účinek antibiotika dostatečný, je třeba, aby minimální koncentrace antibiotika v cílových tkáních odpovídaly hodnotám MIC a MBC. Vysoké koncentrace nebývají pro terapeutický efekt přínosné, naopak zatěžují nemocného riziky nežádoucích a toxických reakcí. U většiny antibiotik je pro terapeutický efekt důležitá doba expozice.

Antibiotika: a) Primárně baktericidní = usmrcují bakteriální buňku – peniciliny, cefalosporiny, aminoglykosidy, polymyxiny, glykopeptidy, rifampicin, chinolony, kotrimoxazol b) Primárně bakteriostatická = zastavují růst a množení – tetracykliny, chloramfenikol, makrolidy, sulfonamidy, nitrofurany Významnou vlastností některých antibiotik (aminoglykosidy, beta-laktamy) je postantibiotický efekt. Tím se rozumí doba, po kterou přetrvává zástava množení bakterií za podmínek, kdy bakterie už nejsou vystaveny účinkům antibiotika (není měřitelná koncentrace antibiotika v tělesných tekutinách či tkáních). Podstata tohoto jevu není dosud spolehlivě vysvětlena.

Rizika antimikrobní terapie REZISTENCE a) Rezistence primární – geneticky podmíněná neciltivost na dané antibiotikum bez ohledu na eventuální předchozí kontakt s antibiotikem b) Rezistence sekundární - vzniká až v průběhu antibiotické terapie nebo následkem předchozího podávání antibiotika. Rychlost rozvoje sekundární rezistence závisí na frekvenci mutací a na množství bakterií s určitým stupněm rezistence. c)

Obecné mechanismy rezistence: omezená penetrace antibiotika do buňky změna cílové struktury (receptoru) metabolické změny v bakteriální buňce, které zabrání účinku antibiotika na cílových strukturách enzymatická inhibice/inaktivace antibiotika Zkřížená rezistence znamená současnou necitlivost mikroorganizmů na antibiotika, která mají podobnou chemickou strukturu a stejný mechanizmus účinku.

NEŽÁDOUCÍ ÚČINKY používání antibiotik Toxické účinky - vznikají po vysokých dávkách, vlivem vysokých plazmatických koncentrací, eventuálně při vyšší citlivosti hostitele nebo následkem špatné eliminace. Účinky: neurotoxické, hepatotoxické, nefrotoxické, ototoxické, hematotoxické, gastrointestinální, lokální Alergie - jsou vyvolány po předchozí senzibilizaci i malou dávkou antibiotika. Bývají časté u penicilinů. Nebezpečné formy jsou spojeny zejména s parenterálním podáním antibiotika. Mohou se projevit jako časné i pozdní reakce v průběhu léčby nebo i po jejím skončení. Biologické účinky - jsou způsobeny změnou přirozené bakteriální mikroflóry kůže nebo sliznic. Jsou zvláště časté při používání širokospektrých antibiotik – průjmy, kvasinkové infekce, hypovitaminóza B a K, …

Zásady správného používání antibiotik 1. Podání antibiotik by se mělo uskutečnit jen na základě správně stanovené diagnózy bakteriálního onemocnění 2. Původce infekce musí být in vitro k použitému antibiotiku citlivý (test citlivosti) 3. V místě infekce musí být zajištěna dostatečná koncentrace antibiotika (alespoň MIC) 4. Doba podávání antibiotika má být taková, aby bylo infekční agens dokonale inhibováno nebo usmrceno 5. Podle možnosti dát přednost antibiotikům s užším spektrem a netoxickými účinky 6. Je třeba mít na zřeteli individuální kontraindikace

BETA - LAKTÁMOVÁ ANTIBIOTIKA Chemická struktura • všechny obsahují β-laktamový kruh, který může být enzymaticky narušen (beta-laktamázy = penicilinázy) nebo lze na něm provést substituci (např. z důvodu zajištění žádoucích farmakokinetických vlastností). • za penicilináza-rezistentní se považují isoxazolylpeniciliny a také cefalosporiny (citlivé jsou vůči cefalosporináze)

Spektrum • Úzkospektré: - benzylpeniciliny – zejména G+ koky - isoxazolylpeniciliny – G+ koky (i penicilinázu produkující zárodky) • Širokospektré: - G+ i G- bakterie (enterobakterie), neúčinkují však na Ps. aeruginosa • Cefalosporiny: - G+ koky, některé G-bakterie; cefalosporiny III. a vyšší generace účinkují i na Ps. aeruginosa Mechanismus účinku • inhibice syntézy bakteriální buněčné stěny - úloha specifických penicilin vážících proteinů (PBP) • BAKTERICIDNÍ

Rezistence • značně rozšířená, existují různé mechanismy : 1) enzymatický (beta-laktamázy) 2) redukce cílové struktury 3) narušení průniku přes buněčnou stěnu Kinetika • rychlá distribuce do většiny tkání • extracelulární působení • z organismu vyloučeny ledvinami Toxicita • nízká, spíše nebezpečí anafylaxe

BETA - LAKTÁMOVÁ ANTIBIOTIKA podskupiny a zástupci ve veterinární medicíně • I. ÚZKOSPEKTRÁ • BENZYLPENICILINY (včetně jejich solí a esterů) benzylpenicilin (PNC G), prokainbenzylpenicilin, benzatinpenicilin • IZOXAZOLYLPENICILINY oxacilin, cloxacilin, dicloxacilin, nafcilin

BETA - LAKTÁMOVÁ ANTIBIOTIKA podskupiny a zástupci ve veterinární medicíně • II. ŠIROKOSPEKTRÁ • AMINOPENICILINY ampicilin, amoxycilin • INHIBITORY BETA LAKTAMÁZ v kombinaci s AMINOPENICILINY kyselina klavulanová ( + amoxycilin)

Penicilinová antibiotika NÚ: Toxické příznaky u psů a koček jsou řídké. Rychlá i. v. injekce může vyvolat neurologické příznaky a záchvaty. Také bývají pozorovány hypersenzitivní reakce jako vyrážky, horečky, kloubní bolesti a anafylaxe (u psů i koček). Přecitlivělost k jednomu penicilinu odpovídá přecitlivělosti ke všem penicilinovým antibiotikům.

Interakce: Potrava a antacida snižují absorpci orálně podávaných penicilinů. Je vhodné aplikovat léčivo 1 hod. před a 2 hod. po krmení. Neomycin blokuje absorpci orálních penicilinů. Bakteriostatický účin chloramfenikolu, erytromycinu a tetracyklinů může být antagonizován baktericidní účinností penicilinů. Kyselina acetylosalicylová, indometacin a fenylbutazon zvyšují sérové hladiny penicilinů. Peniciliny se nesmí dávat s aminoglykosidy, protože se vzájemně inaktivují.

• III. CEFALOSPORINY • CEFALOSPORINY I. generace cefacetril, cefapirin, cefadroxil, cefalexin • CEFALOSPORINY cefuroxim II. generace • CEFALOSPORINY cefoperazon, ceftiofur III. generace ! indikační omezení • CEFALOSPORINY cefquinom, cefalonium IV. generace ! indikační omezení

Cefalosporinová antibiotika NÚ: Jako skupina jsou celkem bezpečná. Po orální aplikaci se může objevit vomitus nebo diarhoea. Aplikace spolu s krmivem snižuje nauzeu. Hlavně se vylučují ledvinami, a proto se tam zvýší jejich koncentrace a je nebezpečí poškození ledvin. Při parenterální aplikaci může být vyvolána flebitida, myositida (při i. v. nebo i. m. aplikaci). Alergické kožní reakce byly zjištěny po podání aceflexinu. Cephalotin může vyvolat bolestivost a sterilní absces v místě inj. aplikace. S peniciliny se může vyvolat křížová alergenicita. Při současné aplikaci s peniciliny, chloramfenikolem nebo s aminoglykosidy se vyvolá aditivní, resp. synergický efekt.

Interakce: Cefalosporinová antibiotika jsou potencionálně nefrotoxická a nedoporučuje se je aplikovat spolu s jinými léčivy jako jsou vankomycin, amfotericin B, aminoglykosidy nebo diuretika.

TETRACYKLINY • Spektrum širokospektré G+ i G-, citlivá jsou i mykoplazmata • Mechanismus účinku • inhibice proteosyntézy -vazba na 30 S ribozomální podjednotku • BAKTERIOSTATICKÉ • Rezistence • kódovaná plasmidy, v rámci skupiny úplná zkřížená • mechanismy : snížení permeability b. s. efflux systém snížení reaktivnosti cíle

• Kinetika • velmi dobré vstřebávání z trávicího traktu (výjimka tvorba chelátů s II+ kationty (např. Ca. II+) • vysoké koncentrace tkáně a orgány • ukládání v místech aktivní osifikace ( + zuby) • prakticky nemetabolizovány, vylučovány a aktivní formě • Použití • infekce systémové i lokální (bronchopneumonie, eneteritidy, metritidy, mastitidy, pyodermatitidy, …) • keratokonjunktivitida u skotu • chlamydióza a aktinobacilóza

• Toxicita a nežádoucí účinky • fotodermatózy u zvířat s nižší pigmentací • ukládání v kostech a zubech (zejména při intrauterinním vývoji a u mláďat) • poruchy oběhu při rychlé i. v. aplikaci • poruchy trávení - ! Nepodávat per os přežvýkavcům ani koním

TETRACYKLINY podskupiny a zástupci ve veterinární medicíně • TETRACYKLINY ZÁKLADNÍ : • tetracyklin • chlortetracyklin • oxytetracyklin • TETRACYKLINY II. generace : • doxycyklin

Tetracyklinová antibiotika NÚ: TC se nedoporučují používat u pacientů s poškozením ledvin v důsledku prodloužené exkrece. TC inhibují proteinovou syntézu. Zjišťuje se nauzea, vomitus, diarhoea, poškození renálních tubulů a metabolická acidóza. Zbarvení zubů se zjišťuje, jsou-li léčeny březí feny v období 2 -3 týdnů březosti nebo štěňata do 4 týdnů stáří. Při parenterální aplikaci lze pozorovat anafylaxi u psů i koček. Kočky jsou zvláště citlivé k těmto léčivům. Jsou pozorovány horečka, vomitus, diarhoea, deprese a anorexie.

Interakce: Snížená absorpce se zjišťuje při společné aplikaci s antacidy, protiprůjmovými léčivy, laxativy, železem, hliníkem a s kalciovými přípravky. TC potencují katabolický účinek glukokortikoidů a mohou tím působit kachexii. Jejich baktericidní účinek je snížen při společné aplikaci s baktericidními peniciliny, cefalosporiny a aminoglykosidy. Mohou potencovat antikoagulační účinek warfarinu. Vedlejší účinky na GIT mohou být potencovány theofilinem. TC mohou redukovat potřebu inzulinu u diabetických pacientů. TC inhibují hepatické mikrosomální enzymy a mohou prodlužovat eliminaci léčiv metabolizovaných v játrech.

POLYPEPTIDY kolistin a bacitracin • Spektrum • spíše užší, bacitracin G+ zárodky, kolistin G- zárodky • Mechanismus účinku • zvýšení propustnosti cytoplazmatické membrány • BAKTERICIDNÍ • Rezistence • vázaná většinou na změny v cytoplazmatické membráně nebo buněčné stěně

• • Kinetika per os podání - z trávicího traktu nejsou vstřebávány parenterální podání - dobrá distribuce do tkání a orgánů prakticky nemetabolizovány, z organismu vyloučeny ledvinami • Použití • u infekcí vyvolaných citlivými mikroby, bacitracin lokálně • Toxicita • poměrně vysoká • neurotoxicita, nefrotoxicita, myorelaxace

AMINOGLYKOSIDY • Spektrum • úzkospektré (základní) streptomycin a dihydrostreptomycin (salmonely, leptospiry, mykobakteria) • širokospektré (II. a III. generace) enterobaktérie, stafylokoky, pseudomonády • Mechanismus účinku • inhibice proteosyntézy vazba na 30 S i 50 S ribozomální podjednotku • BAKTERICIDNÍ

• • Rezistence produkce enzymů (acetylázy, fosforylázy, adenylázy) omezení penetrace do buňky (kódováno pomocí plasmidů) vyvíjí se rychle u streptomycinu, pomaleji u ostatních • Kinetika • aplikace perorální - téměř nevstřebávají, vylučování trusem • aplikace parenterální - vyšší absorpce, vylučování ledvinami

• Použití • celkové i lokální infekce vyvolané citlivými mikroby • Toxicita • vysoká nefrotoxicita a ototoxicita • možnost kumulace toxického účinku • Interakce • výrazná synergie s betalaktámy

AMINOGLYKOSIDY podskupiny a zástupci ve veterinární medicíně • AMINOGLYKOSIDY ZÁKLADNÍ • streptomycin, dihydrostreptomycin, neomycin, apramycin • AMINOGLYKOSIDY II. generace • kanamycin • gentamicin ! indikační omezení • AMINOGLYKOSIDY III. generace • amikacin ! indikační omezení

Aminoglykosidová antibiotika • • Amikacin Dihydrostreptomycin Gentamycin Kanamycin Neomycin Streptomycin Tobramycin

NÚ: Nefrotoxicita, hluchota, vestibulární toxicita, respiratorní paralýza a kardiovaskulární deprese. Lépe nepoužívat u štěňat a koťat, mohou vyvolat poškození ledvin. Neomycin je nejvíce nefrotoxický, následuje gentamycin, tobramycin, kanamycin, amitracin a streptomycin (sestupně). Topické použití gentamycinu také může u koček vyvolat nefrotoxicitu (rány, laváže).

Interakce: Aminoglykosidy mohou potenciovat účin neuromuskulárních blokátorů, což vede k respirační depresi, apnea, svalová slabost zvl. u zvířat s renální insuficiencí. Gentamycin, dihydrostreptomycin, kanamycin, neomycin a streptomycin mohou snižovat srdeční výkon a vyvolat hypotenzi a bradykardii a neměly by se tedy používat u zvířat v šoku nebo s těžkou srdeční insuficiencí … Aminoglykosidy prostupují placentární bariérou a mohou vyvolat fetální intoxikaci a neměly by se aplikovat březím zvířatům. (Nepoužívat společně peniciliny a Aminoglykosidy – mohou inaktivovat aminoglykosidy)

MAKROLIDY • Spektrum • relativně široké G+ i G-, s výjimkou enterobakterií a pseudomonád • Mechanismus účinku • inhibice proteosyntézy -vazba na 50 S podjednotku ribozómů • mohou pronikat i do intracelulárních prostor buněk • BAKTERIOSTATICKÉ • Rezistence • u některých G+ rychle se vyvíjející • zkřížená rezistence v rámci skupiny a s linkosamidy

• Kinetika • dobré vstřebávání a distribuce • vylučování hepatobiliární cestou • Použití • celkové i lokální infekce vyvolané citlivými mikroby • alternativa při alergii na betalaktámy u infekcí vyvolaných streptokoky a stafylokoky • Toxicita • nízká • u malých zvířat může dojít k nežádoucím GIT účinkům (průjmy, zvracení, anorexie) • bolestivost při intramuskulární aplikaci

MAKROLIDY podskupiny a zástupci ve veterinární medicíně • MAKROLIDY I. Generace • erythromycin • spiramycin • tylosin • MAKROLIDY • josamycin • tilmikosin II. generace

LINKOSAMIDY linkomycin • Spektrum • poměrně úzké, působí na G+ , mykoplazmata, anaeroby • Mechanismus účinku • inhibice proteosyntézy na ribozómech vazba na 50 S ribozomální podjednotku • BAKTERIOSTATICKÉ • Rezistence • chromozomální i plasmidová • zkřížená s makrolidy

• • Kinetika dobrá distribuce v organismu dobrý prostup buněčnými membránami a bariérami vylučování ledvinami a žlučí • Toxicita • velmi nízká • nepodávat u koní – až letální kolitida • • • Použití infekce vyvolané stafylokoky a streptokoky, dyzentérie prasat mykoplazmové infekce podává se často v kombinaci s gentamicinem nebo spektinomycinem

AMFENIKOLY • Spektrum • velmi široké G+ i G-, včetně anaerobů • Mechanismus účinku • inhibice proteosyntézy -vazba na 50 S podjednotku ribozómů • zásah do metabolismu tuků • BAKTERIOSTATICKÉ • Rezistence • častá rezistence (až 50%), často spojení s R na tetracykliny • tvorba acetyltransferázy - kódováno plasmidem (přenosná) (florfenikol odolný k acetyltransferázám)

• • Kinetika dobrá distribuce a průnik do tkání i do buněk působí i intracelulárně vylučování především močí • Použití • chloramfenikol - sepse, orgánové infekce, ušní, oční a kožní infekce psů a koček • florfenikol – respirační infekce skotu a prasat • Chloramfenikol - zákaz použití u potravinových zvířat • Toxicita • chloramfenikol - poruchy hematopoetického systému (aplastická anémie) • Zástupci ve veterinární medicíně: • CHLORAMFENIKOL FLORFENIKOL

ANSAMYCINY • Spektrum • působí na G+ bakterie, mykobakteria • Mechanismus účinku • inhibice syntézy nukleových kyselin • BAKTERICIDNÍ • Rezistence • tvorbou enzymu polymerázy • rychle se vyvíjející (proto častá kombinace s jinými ATB)

• Kinetika • dobrá penetrace do tkání • průnik intracelulárně • Použití • léčba mastitid krav • Zástupci ve veterinární medicíně • RIFAMYCIN ! indikační omezení • RIFAXIMIN ! indikační omezení

DITERPENY • Spektrum • mykoplazmata, spirochety • Mechanismus účinku • inhibice proteosyntézy -vazba na 50 S podjednotku ribozómů • BAKTERIOSTATICKÉ • Rezistence • zkřížená rezistence s tylosinem • pomalý nástup

• Kinetika • dobré vstřebávání • vylučování ledvinami a žlučí • Použití • léčba dyzentérie prasat, enzootické pneumonie prasat, • mykoplazmózy • Kontraindikace • tiamulin se nesmí podávat současně s : monensinem, salinomycinem, narazinem (deprese růstu, exity) • Zástupce ve veterinární medicíně (v humánní se nepoužívají): • TIAMULIN, VALNEMULIN

AMINOCYKLITOLY • Spektrum • mykoplasmata, G- bakterie • Mechanismus účinku • inhibice proteosyntézy • v terapeut. koncentracích BAKTERIOSTATICKÉ • Rezistence • rychlá, jednostupňová • zkřížená s erytromycinem, tylosinem

• Kinetika • viz aminoglykosidy • Toxicita • relativně netoxické pro zvířata • Použití • při respiratorních infekcích eventuelně při infekcích GIT, léčba mykoplazmóz • ve veterinární medicíně nejčastěji v kombinaci s linkomycinem (rozšíření spektra proti G+ bakteriím) • Zástupce ve veterinární medicíně • SPECTINOMYCIN

GLYKOPEPTIDY • Spektrum • úzké : G+ bakterie • Mechanismus účinku • inhibice syntézy buněčné stěny • BAKTERICIDNÍ • Rezistence • není běžná, ale existují rezistentní enterokoky a stafylokoky • Zástupce ve veterinární medicíně v současnosti není • dříve AVOPARCIN - růstový stimulátor -zakázán z důvodu obav ze zkřížené R k záložním humánním ATB vankomycinu a teikoplaninu

NITROFURANY • Spektrum • širokospektré - působí na G+ i G- mikroby • Mechanismus účinku • inhibice bakteriálních enzymu ovlivňujících metabolismus cukrů • BAKTERIOSTATICKÉ • Použití • NITROFURANTOIN: infekce močových cest psů a koček • ! zákaz použití u potravinových zvířat (z důvodu mutagenity a karcinogenity) • Toxicita • poruchy CNS

POLYÉTERY, IONOFORY MONENSIN SALINOMYCIN LASALOCID NARASIN MADURAMYCIN SEMDURAMYCIN • Spektrum • účinek proti kokcidiím • zlepšení konverze krmiva • Mechanismus účinku • narušují buněčnou permeabilitu a energetickou bilanci buňky • Použití • jako antikokcidika (preventivně - doplňková látka do krmiva) • některé jako stimulátory růstu (monensin, salinomycin)

• • Toxicita liší se mezi jednotlivými antikokcidiky i mezi druhy zvířat monensin, salinomycin - toxický pro equidy a přežvýkavce narasin - toxický pro nosnice, krůty

RŮZNÁ ANTIBIOTIKA • NOVOBIOCIN • Spektrum • relativně úzké, působí na G+ mikroby • Mechanismus účinku • zásah do syntézy DNA • BAKTERIOSTATICKÝ • Použití • v kombinaci s PNC se užívá při léčbě mastitid

RŮZNÁ ANTIBIOTIKA • FLAVOFOSFOLIPOL • stimulátor růstu u hospodářských zvířat • AVILAMYCIN • stimulátor růstu u hospodářských zvířat • VIRGINIAMYCIN • býval také používán jako stimulátor růstu u hospodářských zvířat, zakázán z důvodu obav z přenosu rezistence , která je zkřížená se záložními humánními streptograminy

CHINOLONY • Spektrum • širokospektré, zejména G- bakterie • novější preparáty i G+ , například stafylokoky • Mechanismus účinku • inhibice syntézy nukleových kyselin bakterií • • Rezistence chromozomální u chinolonů I. generace rychlý vznik u přípravků fluorovaných pomalejší nástup, ale může vzniknout i v průběhu léčby

CHINOLONY - pokračování • Kinetika • lepší u fluorochinolonů - dobrá resorpce, distribuce, vysoké koncentrace ve tkáních • vylučování močí, žlučí • Toxicita • poškozování kloubních chrupavek u rostoucích psů a koček (použití od 1 roku stáří) • Použití • celkové i lokální infekce způsobené citlivými mikroby

CHINOLONY Zástupci ve veterinární medicíně: • CHINOLONY NEFLUOROVANÉ : • kyselina oxolinová • • • CHINOLONY FLUOROVANÉ : enrofloxacin norfloxacin danofloxacin difloxacin flumequin u přípravků fluorochinolonů ! indikační omezení

Fluorochinolonová antibiotika NÚ: Zřídka se objevuje vomitus a diarhoea. Rychlá i. v. injekce u anestezovaných psů nebo koček může způsobit hypotenzi vzhledem k uvolnění histaminu. Vysoké dávky mohou škodit ledvinám krystalurií nebo depozicí krystalů v renálních tubulech. Proto může být sníženo dávkování u pacientů s onemocněním ledvin. Také mohou vyvolat erose na chrupavkách a kulhání u mladých zvířat, a proto se nedoporučují mezi 2 -8 měsícem věku u malých a středních plemen psů a do roku u velkých plemen a do 18 měsíců u obřích plemen. Nepodávat také u laktujících fen. Jsou potencionálně teratogenní, a proto se nedoporučují u březích zvířat.

Interakce: Potrava škodí absorpci a také jí brání antacida, multivitamíny a dvou a třívalentní substance železa, hliníku, kalcia, magnesia a zinku. Nitrofurany poškozují jejich farmakologickou účinnost. Mohou exacerbovat nefrotoxicitu cyklosporinu. Synergismus se projevuje při aplikaci s aminoglykosidy, cefalosporiny 3. generace a s peniciliny s rozšířeným spektrem.

SULFONAMIDY • Chemicky se jedná o sulfanilamidy, obsahující : benzolové jádro s aminoskupinou NH 2 sulfamidovou skupinou (SO 2 NH 2 ) • Spektrum • poměrně široké, působí na G+ i G- mikroby • • • Mechanismus účinku zásah do metabolismu kyseliny listové BAKTERIOSTATICKÝ • Rezistence • chromozomální i plasmidová • mezi sulfonamidy existuje úplná zkřížená rezistence

SULFONAMIDY - pokračování • Kinetika: • běžné sulfonamidy se po perorální aplikaci dobře vstřebávají ze žaludku i tenkého střeva • vylučování převážně ledvinami, minimálně trusem • u sulfonamidů s prodlouženým účinkem existuje ještě proces reabsorpce z moči • Použití • septikémie, pyémie, infekce mláďat, červenka, kokcidióza infekce močových cest • Toxicita • změny v místě i. m. aplikace, lehké trávicí poruchy, prodloužení srážení krve (ovlivnění tvorby vitamínu K)

SULFONAMIDY podskupiny a zástupci ve veterinární medicíně • SULFONAMIDY KLASICKÉ • sulfadimidin, sulfadiazin, sulfametoxazol, sulfafurazol, sulfaklozin, sulfathiazol, sulfamonomethoxin • SULFONAMIDY S PROTRAHOVANÝM ÚČINKEM • sulfadimetoxin, sulfadoxin • SULFONAMIDY S POTENCOVANÝM ANTIMIKROBNÍM ÚČINKEM • + trimetoprim • + diaveridin

Sulfonamidy NÚ: Precipitace a krystaleurie všeobecně u malých zvířat nečiní problémy, ale sulfonamidy není vhodné používat u poškozených ledvin. U psů mohou vyvolat vysoké dávky cystickou urolithiázu. Při dlouhodobém používání je problémem vznik potenciálně ireversibilní suché keratokonjunktivity, stejně tak jako pruritus, fotosenzibilizace a alopecie; dále polyartritis, kopřivka, horečka, polydipsie, polyurie, hepatitida, vomitus, diarhoea, anorexie, záchvaty, hypersensitivita a anafylaxe.

Interakce: Antacida snižují absorpci sulfonamidů. Methenamin a další acidifikující látky zvyšují riziko krystalizace sulfonamidů v moči. Kyselina paraaminobenzoová a lokální anestetika antagonizují účinek sulfonamidů. Fenothiaziny mohou zvyšovat toxický účin sulfonamidů.