Pedagogika a didaktika 1 MGR VERONIKA SVOBODOV Doporuen

Pedagogika a didaktika 1 MGR. VERONIKA SVOBODOVÁ

Doporučená literatura 2 • • • • Cangelosi, J. S. : Strategie řízení třídy. Praha, Portál, s. r. o. 1994. Cipro, M. : Průvodce dějinami výchovy. Praha, Panorama 1984. Filová, P. : Pedagogika a didaktika (skripta) Jůva, V. jun. , sen. : Stručné dějiny pedagogiky. Brno, Paido 2007. Kalhous, Z. , Obst, O. a kol. : Školní didaktika. Praha, Portál, s. r. o. 2002. Kyriacou, Ch. : Klíčové dovednosti učitele. Praha, Portál, s. r. o. 1996. Kyriacou, Ch. : Řešení výchovných problémů ve škole. Praha, Portál, s. r. o. 2005. Petty, G. : Moderní vyučování. Praha, Portál, s. r. o. 2002. Průcha, J: Přehled pedagogiky. Praha, Portál, s. r. o. 2006. Průcha, J. : Moderní pedagogika. Praha, Portál, s. r. o. 2002. Průcha, J. : Alternativní školy a inovace ve vzdělávání. Praha, Portál, s. r. o. 2004. Štverák, V. : Stručné dějiny pedagogiky. Praha, Karolinum 1999. Průcha, J: Přehled pedagogiky. Praha, Portál, s. r. o. 2006. Průcha, J. : Moderní pedagogika. Praha, Portál, s. r. o. 2002. Švarcová, I. : Základy pedagogiky pro učitelské studium. Praha, VŠCHT 2005. Vališová A. , Kasíková H. a kol. : Pedagogika pro učitele. Praha, Grada 2007.

Vymezení pojmu, etiologie 3 Paidagógos – paedagogus (řečtina, latina, indoevropské jazyky) Pedagogika = receptář na výchovu dětí ve škole? Duální povaha – explanační + explorativní Moderní pedagogika - edukační věda o edukačních procesech v různých edukačních prostředích

Nové pojmy 4 Edukační realita Edukační procesy – intencionální, nonintencionální Edukační prostředí Edukace x vzdělání Vzdělání = specifická edukace – dlouhodobá, institucionalizovaná, realizují ji profesionálové, legislativně vymezená Vzdělání dle zaměření: všeobecné a odborné Vzdělání dle obsahu: přírodovědné, humanitní, ekonomické, technické, umělecké Vzdělanost = celkový stav (úroveň) vzdělání jednotlivce, sociální skupiny, státu, národa

Nové pojmy 5 Kulturní antropologie Pedagogická antropologie Antropology of education nebo Culture and education Interkulturní výzkumy – cross – cultural studies Témata pedagogické antropologie: interkulturní rozdíly, jazyk a komunikace, učení, problematika hodnot, postojů a předsudků, problematika edukace imigrantů, problematika sexismu

Pedagogika jako věda 6 Věda – science nebo humanities? Společenskovědní disciplína zkoumající záměrné ovlivňování vývoje osobnosti člověka Původně součást filosofie Základy položil J. A. Komenský Význam studia pedagogiky: - porozumět podstatě výchovy, umět předat poznatky, pochopit hodnotové dimenze žáků

Předmět pedagogiky 7 Objasňuje výchovné jevy, procesy a systémy Dříve – věda o utváření mladé generace Dnes – celoživotní proces (nové obory andragogika, gerontopedagogika) Nové trendy – internacionalizace a globalizace Mezinárodní projekty – ERASMUS, EURYDICE, LEONARDO atd.

Základní pedagogické disciplíny 8 Obecná pedagogika Didaktika Teorie výchovy Sociální pedagogika Andragogika Srovnávací pedagogika Dějiny pedagogiky Speciální pedagogika (psychopedie, somatopedie, tyflopedie, surdopedie, logopedie, etopedie, SPU)

Spolupracující vědní disciplíny 9 Biologie Sociologie Logika Filosofie Etika Estetika Psychologie Ekonomie výchovy Multidisciplinárnost pedagogiky – přístup intelektuální, estetický, etický

Výchova a sociální role 10 Jedinec jako občan Jedinec jako pracovník Jedinec jako ochránce a tvůrce životního prostředí Jedinec jako člen rodiny Jedinec jako tvůrce a uživatel kulturních hodnot Jedinec jako uživatel volného času Jedinec jako účastník dopravy http: //www. ceskatelevize. cz/ivysilani/100956901 93 -pred-pulnoci/412231100252061/

Výchova a vychovatelnost 11 G. A. Lindner: “ Člověku je potřebí výchovy již proto, že přichází na svět jako malomocný, slabý a nesamostatný tvor, jenž bídně by se vyvinul, kdyby zůstal jenom náhodě ostaven. Člověk jest však také způsobilý k výchově: způsobilost ta se zakládá na jeho vzdělavatelnosti. Vzdělavatelnost jest poddajnost vůči vnějším vlivům ku zvýšení vlastní hodnoty vzdělávaného. “ (Lindner, 1888)

Výchova a dědičnost 12 Optimistické koncepce: J. A. Komenský, J. Locke, A. Helvétius, D. Diderot, A. S. Makarenko, J. B. Watson Pesimistické koncepce: J. J. Rousseau, rasisté

Dědičnost, inteligence 13 1905 – Francie – povinná školní docházka – přeplněnost škol ( u nás již 1869) A. Binet – test inteligence – 30 otázek (dnes podobné testy školní zralosti) Stern – nový test – měření IQ (poměr mentálního a skutečného věku násobený 100) Dědičnost IQ – Hamer, Copeland: Geny a osobnost, 2003 J. Šmarda – 75 -87% IQ dědíme, 13 -25% IQ je výchova a vzdělání Čím je kvalitnější předškolní výchova, tím více schopností dítěte se může projevit a tím bude lepší i školní výchova

Křivka inteligence a její druhy 14 Gaussova křivka Druhy inteligence: jazyková logicko-matematická hudební prostorová tělesně-pohybová personální

Etnické rozdíly v inteligenci žáků 15 Český psycholog a pedagog V. Příhoda Sociální, hospodářská, kulturní a jazyková determinace vzdělání Bernsteinova teorie jazykových kódů: kód omezený a kód rozvinutý Mastery learning Integrované děti (1978, USA)

Dědičnost a vývoj charakteru 16 morální inteligence – schopnost morálně jednat a morálně uvažovat sociální dědičnost nedědí se špatné chování nebo agresivita, ale genetická citlivost na prostředí „Špatné semeno pěstované v dobré půdě má šanci vyrůst ve zdravou rostlinu. Špatné semeno ve špatné půdě však nevzklíčí. Lidská přirozenost reaguje na výchovu, ale také na její nedostatek. “ (Hamer, Copeland, 2003)

Vývoj učitelství 17 zasvěcování do vyšších a tajných vědomostí, magické a mytologické prvky, výjimečnost, posvátnost G. J. Caesar – Zápisky o válce galské zkázňování žáka – disciplína – discipulus starověk – Egypt, Indie, Čína, Řecko, Řím (první školy, vynález písma) Quintilianus – Základy řečnictví

Vývoj učitelství 18 sedmero svobodných umění: trivium – gramatika, rétorika, dialektika, quadrivium – aritmetika, geometrie, astronomie, musica (Marcus Terentius Varro) středověk – církevní edukace, scholastika vznik univerzit – Oxford, Bologna, Salamanca, Praha od 17. století nové humanistické tendence

Historie českého učitelství 19 reformy za vlády Marie Terezie 1774 – povinná školní docházka, tři typy škol: triviální, hlavní a normální od r. 1775 zřizování preparandií (3 -6 měsíční kurzy pro učitele) – první systematická příprava učitelů postupný růst počtu učitelů i délka přípravy na profesi (v ústavech zvaných pedagogie) J. I. Felbiger: Kniha metodní 1. část – hromadné vyučování, 2. část – pospolné čtení, 3. část – katechetická metoda, 4. část – výtah, 5. část – opora pamětného učení

Historie českého učitelství 20 Snahy o zkvalitnění vzdělávání učitelů – národní obrození: K. S. Amerling (kolem roku 1830) – Budeč Prodloužení docházky do preparand (1 -2 roky) Velký říšský zákon r. 1869 – vznik obecných a měšťanských škol, praktický charakter učitelské přípravy Od r. 1870 zakládány učitelské spolky a jednoty (vzdělat se i v oborech, které nevyučuji) Návrh na zřizování ped. seminářů při technických školách a univerzitách (G. A. Lindner)

Historie českého učitelství 21 po 2. světové válce – jeden z Benešových dekretů – o vzdělání učitelstva z r. 1945 (uzákoněno r. 1946), zřízení pedagogických fakult (nechtěné dítě univerzit) po r. 1950 pedagogické fakulty zrušeny, nahrazeny vysokými školami pedagogickými (pro SŠ pedagogy), pedagogickými školami (pro učitelky MŠ a 1. stupně gymnázií) a vyššími pedagogickými školami (pro učitele 2. stupně) po r. 1959 zřízeny pedagogické instituty (pro učitele 1. a 2. stupně) v r. 1964 znovuzřízeny pedagogické fakulty po r. 1976 pedagogické fakulty vzdělávaly učitele 1. a 2. stupně i středoškolské učitele (ústup po r. 1989)

Profesionalita učitelství 22 plný úvazek silná motivace a vědomí poslání prodloužené období vzdělávání a tréninku orientace na zájmy žáků diagnostické dovednosti vzájemná důvěra profesionálů a žáků dodržování etických standard

Zvláštnosti učitelství 23 Prestiž Tendence k sebepodceňování Feminizace Volba na „jistotu“ „právo“ požadovat po druhé lidské bytosti nějaký výkon Opora ve formální autoritě „Učitelé jsou nuceni vykonávat svou činnosti jako světci bez nároku na svatozář. “ (Vališová, 2007)

Dějiny pedagogiky 24 Prvobytně pospolná společnost – chlapci výroba zbraní, lov, dívky – domácí práce, hra, tanec. Tresty – slovní napomenutí, příklad (tělesné tresty jen po vzoru Evropanů) Egyptská civilizace – 3. tis. -4. stol. př. n. l. , úcta k pravdě a řádu, úplné vzdělání kněžím, vladařům. Jednoduchost, strohost, sebeovládání, potlačení individuality.

Dějiny pedagogiky 25 Čína – sezónní příprava (jaro, léto – vojenská, podzim, zima – hudba, tanec, rituály). Tři proudy – konfucianismus, mohisté, taoismus Indie – posvátné knihy védy, univerzita od r. 1000 př. n. l. do r. 500 n. l. (medicína, chirurgie, astronomie, obchod, střelba z luku, umění cvičit hady, magie) Budhistické období – morální výchova (dobro, láska, soucit, nenásilnost, svoboda, snášenlivost, oproštění od vášní – nirvána)

Dějiny pedagogiky 26 Hebrejská kultura a vzdělanost – první monoteistické náboženství (obrovská soudržnost po 2000 let), důraz na gramotnost a mravní výchovu, věrnost tradicím a respekt k výchově „Kdo šetří metlu svou, nenávidí syna svého. “ (Starý zákon)

VYUČOVAT? 27 VY – vysvětlení U – ukázka Č – činnost O – oprava a kontrola V – vybavovací pomůcky A – aktivní opakování T – testování ? Vyjasnění pochybností otázkami