OTOKAR BEZINA Vclav Jebav Vclav Danovsk Ilustrace c

OTOKAR BŘEZINA Václav Jebavý Václav Danšovský

Ilustrace (c) Josef Váchal k básním a esejům Otokara Březiny

Dětství 13. 9. 1868 Počátky Otec Ignác Jebavý - obuvníku a měšťan matka Kateřině, rozené Fákyové. Pokřtěn byl jako Václav Ignác Jebavý Otec byl již potřetí ženat a syn Václav vyrůstal jako jediné dítě starších rodičů. (v době svatby, v roce 1866, bylo Ignáci Jebavému 50 a manželce Kateřině 34 let)

Studium na reálném gymnáziu 1883 -87 v Telči Po maturitě se stal učitelem na obecné škole v Jinošově u Náměště nad Oslavou

Anna Pammrová (1860— 1945), • dnes již málem zapomenutá „žena s duší lesa“, básnířka, prozaička, esejistka, filosofka, mystička, feministka. • Vzdělaná osobnost, která si dopisovala s básníkem Otokarem Březinou, evangelickým knězem a filosofem Jánem Maliarikem, filosofkou a spisovatelkou Pavlou Moudrou, rodinou stavitele Václava Havla, dědečka bývalého českého prezidenta, a překládala do češtiny dílo filosofa Theodora Lessinga. • Publikovala mimo jiné v časopisech Dvacátý věk, Vesna, Ženský obzor. Vydala několik knih, z nichž nejznámější jsou Antieva, Zápisky nečitelné, Zrcadlo duše či Cestou k zářnému cíli. • Asi tolik bychom mohli uvést ve strohém encyklopedickém hesle. Pokud však chceme zjistit, čím nás může život a dílo této výjimečné ženy inspirovat ještě dnes, odpovědi musíme hledat pod povrchem, v důležitých událost http: //www. sedmagenerace. cz/text/detail/prochazeti-se-bez-vzpominek-liduprazdnym-lesem ech a hlavních myšlenkách jejího dlouhého bytí.

Učitel • v letech 1888– 1901 v Nové Říši • 1902 - 1925 v Jaroměřicích

Jaroměřice - přátelé • Zde se setkával Františkem Bílkem • básníkem Jakubem Demlem • Karlem Čapkem • F. X. Šaldou • malířem Josefem Váchalem a dalšími • Zde jej také navštívil T. G. Masaryk.

Otokar Březina zemřel na vrozenou srdeční vadu 25. 3. 1929 v Jaroměřicích nad Rokytnou, kde je také pohřben. Pomník Tvůrce a jeho sestra Bolest na jeho hrobě vytvořil přítel sochař František Bílek.

Dílo • Vliv francouzských symbolistů(Baudelairem) • Těžce na něj dolehla smrt obou rodičů během jednoho týdne v roce 1890. Celé Březinovo (od roku 1892) dílo prostupuje základní zákonitost: • každé vzepětí, opojení či radost je vzápětí vystřídáno depresí, únavou a smutkem. • Tyto dva póly ovládají nejen myšlenkovou vrstvu jeho poezie, ale ovlivňují i tvar jeho veršů – v básnických vizích, v nichž je vyostřen konflikt mezi snem a skutečností. • Březinova básnická tvorba, stojí často na pomezí mezi uměním a filozofickou meditací, patří umělecky i myšlenkově k nejnáročnějším hodnotám evropského literárního symbolismu.

Ocenění • Březina byl několikrát navržen na Nobelovu cenu za literaturu. • 1919 získal čestný doktorát na Karlově univerzitě • 1923 se stal řádným členem České akademie věd a umění. • 1928 obdržel Státní cenu za literaturu • 1931 Mé svědectví o Otokaru Březinovi od Jakuba Demla

Básnické sbírky • Tajemné dálky – smrt obou rodičů, báseň Moje Matka. • Svítání na západě – • chápe bolest a samotu spíše jako nutné stádium v nekonečném životě Větry od pólů – která mystická síla řídí náš svět? • Stavitelé chrámu – láska je klíčem k hlubšímu poznání lidského života i přírody. Nositeli pokroku lidstva podle autora byli nadaní jedinci, kteří chtějí svými činy odstranit utrpení lidí. • Ruce – poznání zákonů světa nespočívá jen v duchovní práci individuí, ale v aktivitách všech pracujících lidí, kterým byl upřen podíl na duchovním i materiálním bohatství světa. Jako básník se odmlčel r. 1907, jako esejista r. 1908.

Šla žitím matka má jak kajícnice smutná, den její neměl vůně, barev, květů, jasu: plod žití suchý jen, jenž jako popel chutná, bez osvěžení trhala ze stromu času. OTOKAR BŘEZINA: MOJE MATKA Tajemné dálky (1895) Prach ostrý chudoby jí v tváři krásu šlehal a řezal do očí a v slzách zánět hasil, jak samum v závějích se v její cesty sléhal a ve svých vlnách umdlené jí sklenul asyl. Pod tíží tmavých let svou nakláněla šíji, žeh práce žíravý jí z nervů svěžest leptal, smrt svoji líbala a v těžké agónii ret její s úsměvem jen slova díků šeptal. Na vlhký mramor chrámů klekávala v snění v hrobových vůních voskovic a před oltáři a vonných útěch déšť i vizi vykoupení v své duše kalich chytala jak rosnou záři. O matko má, dnes v světlo proměněná, ty šípe zlatý, vystřelený do ohniska Tajemství věčně planoucích! Zvuk tvého jména na našich vlnách dochvěl se, však vím, jsi blízka! Tvé mrtvé krve vychladlé jsem bledým květem, jenž vláhou zraků tvých se rozpučel a vzrůstal: chuť trpkou života svým vlíbalas mi retem a tvojím dědictvím mi v duši smutek zůstal. A půlnoc zelená když svítí nočním tiším, ta z hrobu povstáváš a se mnou lože sdílíš; v svém dechu známý rytmus tvého dechu slyším a vlnou mého hlasu oživená kvílíš. V mých žilách zahřívá se teplo tvého těla, tvých zraků tmavý lesk se do mých očí přelil, žeh víry mystický, jímž duše tvá se chvěla, v mé duši v oheň žíhavý a krvavý se vtělil. A jako tvoje kdys i moje cesta smutná: bez vůně den je můj, bez barev, květů, jasu; plod žití jen, jenž jako popel chutná, tvým stínem ovíván se stromu trhám času.

Další tvorba a korespondence Torzo poslední sbírky, která se měla jmenovat Země vyšlo až v roce 1939 Eseje: Hudba pramenů Skryté dějiny eseje Přítomnost, Skryté dějiny a Mír • korespondoval jednak se svými přáteli a také odpovídal na všechny ostatní dopisy, které dostával. • Jeho dopisy byly několikrát knižně vydány. Naposled souborně vyšly začátkem roku 2004 zásluhou editora Březinova díla Petra Holmana.

Proč Otokar Březina dílo nikdy nedokončil? 5. září 1928 napsal básník Veselému z lesní samoty nedaleko Nové Říše – hájenky Sv. Magdaleny u Krásonic: Přál bych si, aby má šedesátka prošla pokud možno tiše a nepovšimnuta. Co mi bylo přáno říci lidem, vyslovil jsem ve svých knihách a byl jsem vždy ochoten říci důvěrným bratrským slovem každému, kdo mne navštívil. Také na naše setkání rád vzpomínám a těším se, že se ještě někdy v našem kraji uvidíme.

Životní filosofie • nehlásil se k určitému náboženskému vyznání, jeho mystika čerpá ze staroindických véd, řeckého platonismu a z mystiky křesťanské a využívá i moderní přírodovědecké evoluční názory. • Jeho pojmy Věčný, Nejvyšší jsou symbolem Tajemství • Vyzvedává význam idealistické filozofie jako nutného protikladu ryze scientistního pojetí světa. neviditelného světa a zákona Lásky.

Poselství • Odmítá únavu ze života a je přesvědčen o jeho neoslabitelné síle, která přináší stále těžší, nebezpečnější a složitější situace jako stále duchovnější a skrytější variace základu životního tématu. • Toto dílo vyrůstá ze světa neviditelného, skrytého, do kterého se naše dějiny vracejí. Nic se v duchovním světě neztrácí, každý náš čin, všechno naše úsilí se podílí na vytváření dějin lidstva.

Poselství • Naše skryté dějiny jsou součástí „vyššího systému dějin, jež se rozvíjejí v kosmu. . . vyšších duchovních světů, s nimiž je náš svět spojen“. • Je přesvědčen, že „veškerý boj na zemi jest jenom obrazem boje ve světě neviditelném“ • odmítá násilné sjednocování národů a zdůrazňuje sjednocení duchovní. • Každý jednotlivý život má smysl, je třeba ho bránit. • Proti kultu muk, bolestí, utrpení a krutosti stojí činy a gesta lásky. • B. dílo je výzvou k plnosti života v přítomnosti, k duchovní jednotě milionů, ke kosmickému sjednocení.

Napsali o něm Otokara Březinu dávno považuji za jediného úměrného českého kandidáta Nobelovy ceny literární. Arne Novák v dopise F. X. Šaldovi, 1921 Já „rozumím“, jak se rozumět má, jednotlivým Bř. větám jen ve výjimečných okamžicích, nejčastěji v prvním polosnění před usnutím nebo po procitnutí; planoucím, snovým, ekstatickým myšlenkám porozumíme náležitě jen v planoucím, snovém, ekstatickém stavu. Lidé rozumějí špatně, i kde mluví o kšandách nebo o volbách; Březinovi nerozumělo by patřičně ani duševní dvojče s ním. Ladislav Klíma v dopise Emanuelu Chalupnému, 1912 Jest dostatek ctitelů, jichž zájem hraničí s hysterií, kteří vidí v osobě básníkově něco tajemného a nadzemského, aniž vlastně vědí proč. Ve slovech Březinových jest totiž velmi mnoho složitých věcí, jichž smysl a spojitost nelze pochopit bez značnějšího napětí mozku. Jaroslav Durych, 1918

A po smrti? Březinova poezie svou smělou architekturou, bezmezným obrazovým a myšlenkovým bohatstvím a zázračnou inspirovaností přečněla všechnu soudobou českou poezii a ztělesňuje ve zhuštěném, napovídavém, a přece hymnickém výraze drama vzácné a osamělé citlivosti. Vítězslav Nezval, Moderní básnické směry, 1937 Marasmus? Askeze? Už mě to nebaví!/ stejně tak celibát, ten mne sral po léta/ nevím, proč Březina nezůstal Jebavý/ může snad krásnější jméno chtít poéta? J. H. Krchovský, Nové valčíky, 1984– 1985 Březinova poezie je po padesáti letech naprosto nečitelná, je to o ničem, není v ní řádky svědectví, opravdové bolesti, o prožitku nemluvě. Ivan Diviš, 1995

Otokar Březina - dnes Ctěte ho, ale nečtěte ho, tomu byste nerozuměli. Nelze odpovídat „globálně“ a za všechny a ani se pokoušet podávat jakýkoli všeobecně platný návod. Jiný vztah k básníkovi bude mít čtenář „kulturně“ – alespoň trochu – „vyspělý“, jiný „člověk přírodní“, kulturu či současnou komerční pakulturu odmítající a vnímající verše – bez často bahnitých nánosů a naplavenin literární a jiné vědy, nebo v nejlepším případě alespoň jejich hudebnost – „jen“ citem a srdcem. Jiný vztah bude asi mít ten v technohadrech a technobotách, s technokovem v nose, v boltcích, ve tváři, v jazyku, bradavkách i jinde, nebo ten v dokonale padnoucím drahém obleku, v teniskách a s laptopem přes rameno (případně kombinace obou) s dráty v uších a drze obtěžující své okolí stupidně monotónním chrastěním, a to i při koncertě filharmonie v Rudolfinu! I když kdo ví, Březinovy verše dnes už „zhudebňují“ nejenom solitérní písničkáři anebo folkaři, ale i těžcí rockeři… A kdo psal o Březinovi?

A co dál… • Pamatujte si však slovo Březinovo: „Podle hloubky otázek měřte výšku duše!“ Jakub Deml, Mé svědectví o Otokaru Březinovi, 1931