OCEOVN LESA Kurz oceovn lesa a znaleck minimum

OCEŇOVÁNÍ LESA Kurz oceňování lesa a znalecké minimum Jiří Matějíček MENDELU, LDF Brno 1. výukový blok dne 19. - 20. 10. 2018

Obsah 1. 2. 3. 4. Úvod Oceňování přírodních zdrojů Ekonomické školy a ekonomie ŽP Teorie hodnoty (cena-hodnota) ------- Teorie oceňování lesa ------- 5. 6. 7. 8. 9. 10. Zvláštnosti lesního hospodářství Pojetí funkcí lesa Historické školy oceňování lesa Systematika oceňování lesa Ekonomický model Vstupy do oceňování lesa, pojmy aj.

1. ÚVOD

CO JE OCEŇOVÁNÍ ? VĚDA & UMĚNÍ ? ODBORNOST + POLITIKUM Královská disciplina – nadstavba nad hospodářskou úpravou lesů (nejen m 3, ale také Kč) *** Nutnost odborné terminologie !!! Důležitost správného chápání a používání pojmů pro srozumitelnost vědy, předávání myšlenek a poznatků Správná terminologie je v každém vědním oboru zásadní

JE OCEŇOVÁNÍ MAJETKU SKUTEČNĚ VĚDA?

OCEŇOVÁNÍ MAJETKU A VĚDA-1 Jedna ze základních lidských profesí od počátku užívání peněz Stanovení ceny majetku = teoretické znalosti ekonomie, zbožíznalství, techniky, lesnictví, práva = praktické dovednosti, znalost trhů, umění správného odhadu potřeb zákazníků V době formování moderní vědy nebyla tato disciplina mezi ekonomické vědy zahrnuta Do konce min. tisíciletí oceňování majetku stálo mimo oficiální vědu a bylo prezentováno jako činnost, která spojuje vědu a umění, a proto nebyla mezi vědecké discipliny začleněna

OCEŇOVÁNÍ MAJETKU A VĚDA-2 Svět se však neustále mění a věda také + Důsledek vývoje, postupných změn v konceptech, nástrojích, metodách či standardech vědeckých poznatků + Filozofický přístup k hodnotě a k procesu oceňování Opuštění zjednodušených definicí v encyklopediích

OCEŇOVÁNÍ MAJETKU A VĚDA-3 • Některé disciplíny jsou více systematické než jiné • Vědy se liší mezi sebou v objektu výzkumu a v používaných metodách a) Vědy reálné – přírodní vědy (fyzika, chemie, astronomie, biologie) a kulturní nebo sociální vědy – intelektuální vědy (např. historické, jazykové, technické vědy, umění) b) Sociální a ekonomické vědy – formální vědy (formální logika, matematika, mikroekonomika)

OCEŇOVÁNÍ MAJETKU A VĚDA-4 Je jednoznačné, že předmět ocenění majetku může být začleněn do moderní vědy. Jedná se o sociální vědu, aplikovanou ekonomickou vědu Obdobně jako je - Účetnictví Obchodní finance Logistika Marketing apod.

OCEŇOVÁNÍ MAJETKU A VĚDA-5 Koncept: Cena = peněžní vyjádření hodnoty věci (PENÍZE – VĚC – HODNOTA) CÍL = zjistit hodnotu (různé typy) Cena je však stále předmětem „vrtoch“ trhu ve vysoce dynamickém a konkurenčním prostředí

OCEŇOVÁNÍ MAJETKU A VĚDA-6 Výsledkem toho je, že znalec je postaven tváří v tvář nekonečnému počtu různých vlivů či hodnot ovlivňujících cenu. Výběr těch zásadních vlivů záleží na kreativitě znalce Jejich statistické vyhodnocení a následné ocenění na jejich základě jsou již exaktní vědecké postupy. Současná transformace dřívějšího výroku: OCENĚNÍ JE UMĚNÍ A NIKOLIV VĚDA OCENĚNÍ JE VĚDA VE SMYSLU MODERNÍHO POJETÍ VĚDY

OCEŇOVÁNÍ MAJETKU JAKO APLIKOVANÁ EKONOMICKÁ VĚDA Část aspektů oceňování majetku je nepochybně založena na vědeckých principech: • • Předmět je definován (les) Sledování významných faktů (trh, ceny, analýzy) Formulace hypotéz jak stanovit hodnotu (metody) Prezentace výsledků z použitých hypotéz (testování, verifikace, opakované analýzy) • Po verifikaci výsledků uznání metod jako správných a použitelných • Institucionální zabezpečení předmětu ocenění (profesní komory, periodika, výzkumné projekty, klíčová pracoviště)

OCEŇOVÁNÍ MAJETKU JAKO APLIKOVANÁ EKONOMICKÁ VĚDA Vliv užití moderních počítačových technologií ve vědě je ohromný – věda se rovněž stala politickou silou Pokračující globalizace volá po spolupráci znalců - Evropská úroveň (TEGo. VA) - Mezinárodní úroveň (IVSC) Nutnost mezinárodního sjednocení - počátečních definicí, - základních metod kalkulací, - obsahu znaleckých posudků - apod.

2. OCEŇOVÁNÍ PŘÍRODNÍCH ZDROJŮ

LES = PŘÍRODNÍ ZDROJ = MULTIFUNKČNÍ AKTIVUM

Přírodní zdroj - 1 (Wikipedia) Přírodní zdroj je druh environmentálního zdroje. Jedná se o ty environmentální zdroje, které buď již jsou využívány člověkem nebo budou moci být využívány v budoucnosti

Přírodní zdroj - 2 (Wikipedia) Do přírodních zdrojů v širším slova smyslu lze zahrnout: • Přírodní zdroje v užším smyslu, tedy takové, které člověk odebírá z přírody a přetváří je v různé produkty. Mohou z nich být získávány suroviny, paliva, energie nebo mohou být bezprostředně využívány jako spotřební předměty (jako např. pitná voda) • Přírodní procesy, tedy síly přírody, které společnost využívá jak ve výrobním procesu, tak i v nevýrobní sféře (např. sluneční záření, energie vodních toků, větrná energie apod. ) • Ostatní přírodní podmínky, kam patří např. klimatické, tepelné, srážkové poměry, vegetace aj.

Přírodní zdroj - 3 (Wikipedia) Vztah k ekonomice: - V současnosti či v budoucnosti jsou využitelné ve výrobě nebo ve spotřebě - Ekonomie přírodních zdrojů, které existují v omezeném množství vzhledem k výrobním či spotřebním hodnotám a je potřeba s nimi hospodařit • Velikost přírodního bohatství ovlivňuje ekonomický a vědeckotechnický pokrok spotřeba/nové přírodní zdroje a způsoby jejich přetváření překonávání omezenosti

Přírodní zdroj - 4 (Wikipedia) Rozdělení – hledisko reprodukovatelnosti: Obnovitelné • umožňují určitou míru využívání, aniž se likviduje jejich zásoba • reprodukce působením přírodních procesu (např. ryby v mořích a oceánech) • reprodukce vynakládáním práce a kapitálu (např. chov rybnících, jezerech apod. ) Neobnovitelné • mají svůj kvantitativní limit • přírodní zdroje nerostného původu (např. ložisko hospodářsky využitelného nerostu – zlata, stříbra, mědi aj. ) • pozemky – můžeme využívat po neomezenou dobu bez jeho technického opotřebení, ale nemůžeme je reprodukovat

OCEŇOVÁNÍ LESA = Oceňování produkční funkce lesa = Oceňování přírodního zdroje

Systemizace funkcí (užitky z lesa, soukromé a veřejné statky)

Systemizace funkcí (užitky z lesa, soukromé a veřejné statky)

NOVÝ NÁVRH systemizace (kategorizace) lesní produkce PRODUKČNÍCH A MIMOPRODUKČNÍCH FUNKCÍ LESA (užitků polyfunkčního lesa) v konceptu ekosystémových služeb, tj. v systému čtyř oblastí, které mají zásadní význam pro zdraví člověka a jeho blahobyt Pramen: The Millennium Assessment (2005) TEEB (2010) Matějíček (2016) 23

24

PŘÍRODA A JEJÍ SYSTÉMY = MULTIFUNKČNÍ AKTIVA Poskytují široké spektrum ekonomicky cenných funkcí a služeb (Turner, Pearce, Bateman, 1994) 1) jsou zásobárnou přírodních zdrojů obnovitelných i neobnovitelných (ekon. funkce) 2) mají schopnost asimilovat odpady z lidských činností (ekon. funkce) *** 3) jsou množinou přírodních krajinných statků a přírodních krás (dosud bezplatné) 4) představují systém podpory života na Zemi (dosud bezplatné)

PŘÍRODNÍ ZDROJE Zdroje a SÍLY přírody, které jsou či mohou být využívány člověkem, resp. lidskou společností k výrobě či spotřebě (tzv. soukromé statky) Pokrývají jen jednu ze 4 hlavních funkcí ŽP • neobnovitelné zdroje (nerostné suroviny) • obnovitelné zdroje - biologické (lesy, populace zvířat, zásoby biomasy aj. ) - fyzické (půdní struktury, ozónová vrstva, asimilační kapacita prostředí apod. )

ENVIRONMENTÁLNÍ ZDROJE Zdroje a SLOŽKY přírody, které měly a mají význam pro vznik a udržování života na Zemi (čisté ovzduší, oceány, sluneční svit, biodiverzita aj. ) (tzv. veřejné statky – bezplatné a volně přístupné zdroje) Pokrývají všechny 4 funkce ŽP • Mezi hlavní envi-zdroje patří ekosystémy, které jsou přírodním prostředím pro vznik a udržování různých forem života (různých populací) – i pro život lidí • dosud bez ekonomické hodnoty

Složky životního prostředí (§ 2 zákona č. 14/1991 Sb. ) Životním prostředím je vše, co vytváří přirozené podmínky existence organismů včetně člověka a je předpokladem jejich dalšího vývoje. Jeho složkami jsou zejména • • ovzduší voda horniny půda organismy ekosystémy energie

HISTORIE KLASICKÉ EKONOMIE A OCEŇOVÁNÍ PŘÍRODY Klasická politická ekonomie 18. a 19. st. – tři základní výrobní faktory (půda, práce, kapitál) Půda = vlastní půda, lesy, naleziště nerostů, vodní zdroje (např. vodní spády) apod. , ale i platba (nájemné) za užívání přírodního zdroje Oceňování podle skutečných a očekávaných výnosů neoceňoval se vlastní zdroj samotný, nýbrž suma čistých efektů (finanční výnos minus náklady na jeho vytvoření), kterou bylo možno očekávat za dobu využívání tohoto zdroje Adam Smith (1723 -1790) – tzv. neviditelná ruka trhu (nabídka a poptávka bez regulací) Thomas Malthus (1766 -1834) – předpoklad vyčerpání omezených zdrojů David Ricardo (1772 -1823) – teorie renty

RENTA Ricardova teorie renty Produkt půdy se rozděluje na 3 třídy společnosti – majitele půdy, majitele peněz nebo kapitálu a mezi dělníky Různé stupně vývoje společnosti = různý podíl z celkového produktu půdy renta zisk mzda Stanovit zákony pro toto rozdělování Renta = aspekt rozdělování důchodů i zdrojů, zabezpečuje rovnováhu mezi disponibilitou přírodních zdrojů a společenskou poptávkou po jejich využívání Renta jako tzv. toková (na čase závislá) veličina vyjadřuje cenu služby půdy

SCHEMA DIFERENCIÁLNÍ A ABSOLUTNÍ POZEMKOVÉ RENTY Absolutní renta Diferenciální = vlastník = nájemce DR I a II renta isk z ý rn ě rům P ČISTÝ VÝNOS (DŮCHOD) = RENTA + ZISK Individuální výrobní náklady na jednotku produkce nejlepší pozemky průměrné nejhorší (marginální) pozemky

MARXOVA EKONOMICKÁ TEORIE K. Marx (1818 -1883) rozvinul pracovní teorii hodnoty klasických ekonomů Jediným zdrojem tvorby nových hodnot je pouze lidská práce Ricardo = uznával tvorbu cen podle práce pouze u reprodukovatelných zdrojů Marx = připsal pracovní teorii hodnoty všeobecnou platnost a ceny půdy vyhlásil za iracionální, pozemková renta = „falešná sociální hodnota“, v plánovitě řízené ekonomice rentu odstranit a používat přírodní zdroje bezplatně Vyloučení renty a rentních vztahů z cenového systému = nadměrné, plýtvavé využívání přírodních zdrojů, devastace *)

*) Tragédie společného vlastnictví-1 Příklad: obecní půda ve vesnicích Nové Anglie – nadměrné spásání společné půdy • Pastvina přístupná všem • Každý pastýř se snaží držet co největší množství dobytka na společném • Po staletí to funguje uspokojivě, početní stav dobytka je pod úrovní únosné kapacity půdy (války, pytlačení, nemoci aj. ) • Den zúčtování: snaha každého pastýře o maximalizaci osobního prospěchu zvětšováním svého stáda Stáda jsou rozšiřována bez omezení – ve světě, který je omezený. V tom je tragédie. Volnost užívání společného přináší záhubu všem

*) Tragédie společného vlastnictví-2 • Klíčový problém: Když není vzácný zdroj zatížen žádnou rentou, může dojít ke špatné alokaci nebo dokonce k nadměrnému využívání zdrojů • Kdo pase svůj dobytek na společném pozemku a není povinen platit žádnou rentu, tak to vede k nadměrnému spásání a dokonce ke ztrátě úrodnosti půdy

*) Tragédie společného vlastnictví-3 Další případy: • Oceány jsou přístupné všem (každý rybaří a loví nadměrné množství ryb, bez dostatečně velké rybí populace není možné množení a udržování rybích hejn) • V období špiček je mnoho letišť přetíženo („poplatky z přetížení“ přidělovat vzácná přistávací práva – zvýšení cen letenek během špiček) • Továrny vyrábějící elektřinu nebo chemikálie často vypouští znečišťující látky do vody a ovzduší (považují čistý vzduch a čistou vodu za zdroje ve společném vlastnictví, jejichž dispoziční služby mohou využívat bez placení) *** Proč by firmy neměly platit za používání čistého vzduchu a čisté vody právě tak jako platí za vzácný kapitál práci? • Rybolov, létání nebo vypouštění odpadů zatěžují náklady jiné členy společnosti – jsou to externality.

*) Tragédie společného vlastnictví-4 Proč zde neexistují renty? = 2 obecné příčiny: 1) Neexistují žádní vlastníci nebo vlastníci nejsou zainteresováni na maximalizaci svých zisků. Nikdo není vlastníkem ovzduší ani oceánů, takže není nikdo, kdo by ukládal a vybíral příslušnou rentu. Půda každého je půdou nikoho a lidé na ní mohou často složit odpadky nebo ji znečišťovat s nulovými soukromými náklady. 2) Špatné zacházení se zdroji ve společném vlastnictví je způsobeno tím, že monitorování užití a vybírání rent může být neobyčejně nákladné vlády často raději povolují bezplatné použití zdrojů ve společném vlastnictví Ohraničování společného (např. zákon o mořské konvenci, EU ETS aj. ) pomáhají redukovat nejhorší výstřelky špatného zacházení se zdroji ve společném vlastnictví.

NEOKLASICKÁ EKONOMICKÁ TEORIE-1 70. léta 19. století Princip = s rostoucí omezeností zdrojů roste pod vlivem působení tržních sil i jejich cena stimulace uživatele zdrojů k hledání levnějších náhrad (substituce) Původní přístup utilitární (utilitarismus posuzuje aktivity pouze z hlediska jejich efektu pro jednotlivce nebo společnost), netržními funkcemi se nezabývala Paradigma neoklasického systému = utilitarismus a liberalismus (min. úloha vlády či státu) Optimální alokace zdrojů v podmínkách dokonalé konkurence *)

*) Podmínky dokonalé konkurence Pramen: Perman, Ma, Mc. Gilvray 1996, str. 93 a) Trhy existují pro všechna zboží a služby b) Všechny trhy jsou dokonale soutěžní (velký počet kupujících a prodávajících – atomizace subjektů trhu) c) Neexistují externality d) Všechny statky a služby jsou soukromými (čili neexistují veřejné statky) e) Vlastnická práva jsou plně definována a připsána f) Všichni mají dokonalé informace g) Firmy maximalizují zisk a jednotliví spotřebitelé užitek h) V tržních cenách jsou vyjádřeny plné náklady výroby a spotřeby i) Dlouhodobé průměrné náklady jsou neklesající j) Transakční náklady jsou nulové k) Všechny funkce splňují podmínky konvexnosti

ZÁKLADY OCEŇOVÁNÍ PŘÍRODNÍCH ZDROJŮ Základní metody : • metoda komparativní (porovnávací) • metoda nákladová • metoda výnosová (nejpřirozenější a nejvíce používaná - suma očekávaných budoucích užitků)

ZÁKLADY OCEŇOVÁNÍ PŘÍRODNÍCH ZDROJŮ Působení FAKTORU ČASU: - tzv. časová preference – preference současných užitků před budoucími užitky – „netrpělivost“ (pokles hodnoty v čase) - produktivita kapitálu (investice místo současné spotřeby) - diskontování (složené úrokování) – budoucnost má menší význam než současnost, kladné diskontní a úrokové míry, vliv inflace – znehodnocení ekonomických veličin v čase, nebezpečí v preferenci krátkodobých opatření, u veřejných projektů sazby nižší – společenské diskontní míry (neobsahují rizika soukromých subjektů) - pojem současná hodnota pro porovnávání peněžních částek v čase Součást vyhodnocování ekonomické efektivnosti Analýza nákladů a výnosů (CBA) – kladná (záporná) čistá současná hodnota (NPV)

ODHAD CENY PŘÍRODNÍHO ZDROJE Nejobecněji lze vzorec pro odhad ceny přírodního zdroje zapsat v této formě: rt C = ------t (1 + it) t kde C = cena přírodního zdroje rt = očekávaná veličina ročního rentního efektu „r“ v roce t it = očekávaná veličina úrokové (diskontní) míry „i“ v roce t

ZÁKLADNÍ METODY OCEŇOVÁNÍ PŘÍRODNÍCH ZDROJŮ CS ∞ r r = ------- = -----t=1 (1 + i)t i kde CS = cena přírodního zdroje za předpokladu konstantnosti r a i a nekonečného časového horizontu

ZÁKLADNÍ METODY OCEŇOVÁNÍ PŘÍRODNÍCH ZDROJŮ Oceňování lesní půdy: ∞ ru ru CL = ------- = -------u=1 (1 + i)u - 1 kde u = doba obmýtní (např. 40 nebo 100 let) ru = konstantní rentní efekt na konci obmýtí (pozn. : při nekonečném opakování produkčního cyklu)

ZÁKLADNÍ METODY OCEŇOVÁNÍ PŘÍRODNÍCH ZDROJŮ Cena přírodního zdroje za omezenou dobu jeho využívání: 1 r [(1 + i)t - 1] CV = r. ----- = ----------t=1 (1 + i)t i (1 + i)T T r 1 CV = ---- = [ 1 - ------- ] i (1 + i) T

ZÁKLADNÍ METODY OCEŇOVÁNÍ PŘÍRODNÍCH ZDROJŮ Metoda čisté současné hodnoty (ČSH), resp. angl. Net Present Value (NPV) t NPV = CFi. (1 + r)-i - I i=0 kde r = úroková míra, CF = cash flow t = doba životnosti investice I = investiční náklady

3. EKONOMICKÉ ŠKOLY A EKONOMIE ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ (ochrana a využívání přírodních zdrojů)

Co je ekonomie? • Ekonomie je věda zabývající se účelným lidským jednáním ve světě omezených zdrojů a neomezených potřeb • Ekonomie úzce spolupracuje s dalšími obory jako je účetnictví, matematika, ekonometrie, zbožíznalství, marketing, psychologie, sociologie, politologie, ekonomická geografie či právo • Dělí se na – mikroekonomii - zabývá se ekonomickým chováním jednotlivých subjektů, tedy jednotlivců, domácností, firem a státu; zkoumá např. relativní ceny statků a výrobních faktorů, vliv daní na podnik apod. – makroekonomii - zkoumá ekonomiku jako celek (na úrovni ekonomických agregátů), zkoumá např. HDP a hospodářský růst, cenovou hladinu, inflaci, nezaměstnanost apod.

Genealogie ekonomické vědy Quesnay 1758 17. a 18. st. Adam Smith 1776 Fyziokraté David Ricardo 1817 Klasická škola Merkantilisté T. R. Malthus 1798 Socialismus J. S. Mill 1848 K. Marx 1867 V. I. Lenin 1914 Radikální ekonomie Neoklasická ekonomie Čína SSSR J. M. Keynes 1936 Moderní ekonomie hlavního proudu Walras, Marshal 1890 Makroekonomie racionálních očekávání Chicagský libertarianismus

Klasická škola Adam Smith - dokonalý neselhávající trh (tzv. neviditelná ruka trhu) - nabídka a poptávka bez regulací - sobecké jednání každého člověka klíč k efektivní alokaci vzácných zdrojů Thomas Malthus (1798) - obava o životní prostředí člověka - populační teorie (geometrický růst populace vs aritmetický růst zdrojů obživy) předpoklad vyčerpání vzácných přírodních zdrojů (omezených zdrojů)

Obyvatelstvo – vývoj ve světě • • • 1. mld r. 1830 2. mld r. 1930 (100 let) 3. mld r. 1960 (30 let) 4. mld r. 1975 (15 let) 5. mld r. 1987 (12 let) 6. mld r. 1998 (11 let) z toho: ve vyspělých státech 1, 2 mld. v rozvojových státech 4, 8 mld • 7 mld………. dnes

Neoklasická škola Vznik ekonomie blahobytu (Vilfredo Pareto, Arthur Cecil Pigou) Pojmy: veřejný zájem, společenský blahobyt, tržní selhání, externality, veřejné statky Marshal (1890) – externí efekty mezi firmami Pigou (1920) – rozšířil koncept externalit (soukromé a společenské náklady a užitky, východiskem z neefektivní alokace zdrojů trhem = internalizace externalit, tj. zahrnutí externích nákladů a užitků do ceny daného statku pomocí daňových sazeb stanovených státem)

Ekonomické školy a ochrana ŽP • různé předpoklady a teorie různé závěry • odlišné metody zkoumání • formulace různých doporučení pro ekologickou politiku (ochranu přírodních zdrojů)

Přehled ekonomických škol 3 hlavní klíčové myšlenkové směry současné ekonomie životního prostředí (ŽP): a) Ucelený rámec pro přístup k ochraně ŽP • neoklasická ekonomie A. Ekonomie ŽP (environmentální ekonomie) • různé vědní obory B. Ekologická ekonomie • rakouská škola C. Tržní environmentalismus b) Dílčí problémy (minoritní směry) • bioekonomie • koevoluční teorie v ekonomii c) Životního prostředí se dotýká pouze částečně • institucionální ekonomie

A. Ekonomie životního prostředí – environmentální ekonomie (EŽP-1) • samostatná disciplina v 70. letech 20. století • vychází z marginalistické metody neoklasické ekonomie a z Pigouovy ekonomie blahobytu, využívá teorii subjektivní hodnoty • pojem ŽP = prostředí pro zdravý život člověka a jako zdroj přírodních surovin • tento pohled je antropocentrický • EŽP studuje příčiny degradace ŽP = tržní nedokonalosti (tržní selhání) • v oblasti přírodních statků je dokonalost trhu omezena z důvodu klamavého či zcela chybějícího cenového signálu. Přírodní statky a služby nemají buď přiřazenou žádnou cenu a na trhu nejsou obchodovány (např. čistý vzduch), nebo je jejich tržní cena zkreslená (např. z důvodu existence externalit a nedokonalých informací)

Ekonomie životního prostředí – environmentální ekonomie (EŽP-1 a) Neoklasická Pigou – teorie externalit a později okrajově Coaseho teorém CBA začala ovlivňovat formování politiky ŽP Nezabývá se vhodnými institucionálním rámcem pro správu přírodních zdrojů statky ŽP jsou veřejné a jsou spravovány veřejně Neoklasické modely vycházející z předpokladu dokonalé konkurence a nulových transakčních nákladů (teoretické modely – silná abstrakce skutečnosti) Rozvíjení mimotržních metod oceňování statků ŽP Místo exaktních výpočtů daní a dotací jen hrubé odhady vodítkem ekologické politiky v realitě je společenská volba, tj. taková míra znečištění ŽP, kterou je společnost ochotna akceptovat dosažení politických cílů s minimálními náklady

Ekonomie životního prostředí (EŽP 2) • tyto nedokonalosti vedou k neefektivní alokaci zdrojů a k nedostatečné míře ochrany ŽP • dle EŽP jsou tržní selhání zásadnějšího charakteru než selhání vlády • nedokonalost trhu spočívá v nemožnosti efektivní substituce přírodních statků a služeb ekonomickými statky a službami vytvářenými člověkem • EŽP hledá pro nápravu trhu ekonomickou hodnotu přírodních statků a služeb a odvozuje ji od individuální ochoty vzdání se soukromé spotřeby. • Celková společenská ekonomická hodnota přírodních statků a služeb je potom součtem individuálních ekonomických hodnot (je to fiktivní tržní cena). EŽP nepracuje se součtem individuálních užitků, ale se součtem ekonomických hodnot. • oceňování ŽP neboli hledání jeho ekonomické hodnoty, probíhá na základě empirického zjišťování ochoty platit (WTP) či ochoty přijímat kompenzaci (WTA)

Ekonomie životního prostředí (EŽP 3) CELKOVÁ EKONOMICKÁ HODNOTA životního prostředí: • osobní užitná hodnota (use value) - přímé uživatelské hodnoty (přímá konzumace - potrava, biomasa, rekreace, zdraví) - nepřímé uživatelské hodnoty (funkční požitky - ekologické funkce, řízení povodní, ochrana před bouří…. ) • neosobní užitná hodnota - neužitná hodnota (non-use value) - ponechání možnosti volby (option value) (biodiverzita, uchování lokality) - hodnota odkazu (bequest value) (lokalita, nevratné změny) - hodnota existenční (existence value) (lokalita, ohrožené druhy)

Ekonomie životního prostředí (EŽP 4) Různé metody ke zjištění společenské ochoty platit či přijímat za změny kvality ŽP a) nepřímé tržní metody (nalezení tzv. odhalených preferencí - hédonické oceňování, TCM) b) mimotržní metody hledající tzv. vyjádřené preference pomocí dotazníkových šetření Zjištěná společenská ekonomická hodnota přírodních statků a služeb se zahrnuje do cenového rozhodování společnosti (veřejné projekty a analýzy společenských nákladů a užitků-CBA)

Ekonomie životního prostředí (EŽP 6) Podobor environmentální ekonomie = ekonomie přírodních zdrojů Neobnovitelné: - racionální rychlost vyčerpávání zdroje, změny cen, životní cykly (celkovou dobou využívání) Obnovitelné: - vztah mezi přirozenou obnovou zdroje (jeho produkční funkcí) a jeho využíváním člověkem - bioekonomie = propojení biologie a populační dynamiky s ekonomickými modely

Ekonomie životního prostředí (EŽP 7) Shrnutí: • optimální ochrana ŽP = preference společnosti • oprávněnost státních zásahů v případě existence externalit, veřejných statků nebo vysokých transakčních nákladů • Víra v kontrolu výkonné a zákonodárné moci pomocí volebních mechanismů = vůle občanů vzata lépe v úvahu

Ekonomie životního prostředí (EŽP 7) Kritika zastánci ekologické ekonomie: - antropocentrický přístup k ochraně ŽP - trvale udržitelný rozvoj a ochrana ŽP nejsou zaručeny, pokud se budeme řídit preferencemi společnosti - Zavedení platby (např. dotace) za společensky přínosné jednání může v konečném důsledku způsobit snížení motivace pro toto jednání v důsledku efektu vytěsňování – morální motivace byla nahrazena platbou - je to „koncept slabé udržitelnosti“

Ekonomie životního prostředí (EŽP 8) Kritika ze strany rakouské ekonomické školy: - důraz na tržní selhání a opomíjení selhání vlády - opomíjení principiální nemožnosti státních zásahů z důvodu nedostatečného množství informací k optimálním rozhodnutím na centrální úrovni - kritika vzájemné neporovnatelnosti a nemožnosti sčítat individuální hodnoty z nemožnosti sčítání užitků plyne teoretická nemožnost zlepšovat blahobyt lidí prostřednictvím zásahů státu - s odmítnutím společenských veličin (nákladů, užitku) ztrácí základní vodítko pro identifikaci míry tržních selhání, čímž je diskreditována internalizace externalit

Základní problémy ekonomie životního prostředí (ŽP) - překračuje se schopnost vlastní regenerace přírodních zdrojů a životního prostředí - projev chybného ekonomického chování = znečištění životního prostředí, devastace krajiny, ubývání přírodních zdrojů statky ŽP se stávají omezené otázky pro ekonomii ŽP (např. poskytování veřejných a soukromých statků) - nefungující cenový mechanizmus alokační selhání trhu 3 příčiny: teorie veřejných, kolektiv. a meritorních statků teorie externalit teorie vlastnických práv

Veřejné statky = statky, jejichž přínos je nedělitelně rozptýlen po celé společnosti bez ohledu na to, zda jednotlivci chtějí tento veřejný statek koupit. Mají nerivalitní spotřebu. Efektivní poskytování si často vynucuje aktivní přítomnost vlády. *** Soukromé statky = statky, které lze dělit a poskytovat odděleně různým jednotlivcům, aniž vznikají vnější přínosy nebo náklady jiným jednotlivcům. Mohou být efektivně alokovány trhy.

TEORIE VEŘEJNÝCH STATKŮ Klasifikace veřejných statků – 2 znaky znemožňující cenový mechanizmus: - exkludace – vylučitelnost (nelze vyloučit jednotlivce z konzumace určitého statku – zboží a služeb) - rivalita - konkurence (statek, který konzumuje jeden jednotlivec, nemůže být konzumovaný jiným jednotlivcem) (např. bobuloviny/vyhlídové místo) *** 4 druhy statků (viz tabulka) Přiblížení realitě: Smíšené statky (splňují pouze jednu z uvedených vlastností), lokální statky, meritorní statky

Druhy statků (a jejich spotřeba) Rivalita 1 (ANO, vysoká) 0 (NE, nízká) Vylučitelnost (exkludace) 1 (ANO, vysoká) 0 (NE, nízká) Soukromé statky Kolektivní statky Omezený přístup a soukromá spotřeba Neomezený přístup a soukromá spotřeba (spotřeba je možná jen tehdy, když jedinec splní podmínky poskytovatele, tedy zaplatí, např. dřevo) rivalitní, ale vylučitelnost obtížná) Klubové statky (zboží za poplatek) Veřejné statky Omezený přístup a společná spotřeba (vlastnická práva jsou držena skupinou uživatelů, jež disponuje schopností vyloučit ostatní – přirozený monopol) (jezdecké stezky, lovmyslivecké sdružení) (intenzivní rekreace v ZCHÚ) Neomezený přístup a společná spotřeba (televizní vysílání)

Teorie externalit EXTERNALITA = nedobrovolný výskyt vedlejších účinků při výrobě nebo spotřebě statků, který způsobuje jiným náklady nebo výnosy, aniž za to subjekty musí platit nebo jsou za to odškodňovány. Externalita neboli efekt přelévání. Je to dopad chování jednoho ekon. subjektu na blahobyt jiného subjektu, přičemž tento dopad se neodráží v Kč nebo tržních transakcích. Neprocházejí trhem. Negativní externality (např. emise vs lesní podnik, eroze půdy při těžbě vs vodohosp. podniky) Pozitivní externality (např. úspory z vynálezů = vynálezce vs společnost, mimoprodukční funkce lesů) Úloha státu při tomto selhání trhu = vyrovnat hodnoty mezi soukromými náklady, výnosy hospodářského subjektu a vzniklými externalitami INTERNALIZACE EXTERNALIT

B. Ekologická ekonomie-1 • vzniká v 80. letech 20. století jako reakce na environmentální ekonomii • empirický a pragmatický směr (studium formálních i neformálních pravidel hry při využívání a ochraně ŽP) • ŽP chápe jako dynamický a vzájemně silně provázaný systém teorie max. únosné kapacity prostředí, protože je rizikové překračovat asimilační schopnost tohoto ekosystému • parametry TUR – neudržitelné využívání přírodních zdrojů je totiž důsledek režimu správy, jenž neposkytuje lidem dostatečné motivace zdroj chránit • ekosystémový přístup = příroda není vnímána pouze jako životní prostředí člověka, ale naopak, člověk a jeho ekonomický systém je pouhou součástí přírodního systému, ekosystému • cíl = rozšířit a pozměnit vnímání environmentální ekonomie, které je zúžené a založené na neuspokojivých předpokladech neoklasické ekonomie • od r. 1989 časopis Ecological Economics

Ekologická ekonomie-1 a • tato věda se nechce omezovat jen na ekonomii a ekologii • pochopení tohoto komplexního systému lze jen s využitím různých metodologií současného širokého vědeckého poznání (Norgaard, 1989) • základna pro formulace tezí = zákony a teorie ekologie, fyziky, psychologie a sociologie = metodologický pluralismus • metodologicky zatím neurčitá a nevyvinutá • snaha po snížení vlivu environmentální ekonomie v blízké budoucnosti

Ekologická ekonomie-2 • fyzika: termodynamické zákony (1. zákon=konstantní množství hmoty a energie v uzavřeném systému, 2. zákon = entropie, ekonomická aktivita je klasickým příkladem rychlého zvyšování entropie s negativními budoucími důsledky) • ekologie: teorie max. únosné kapacity prostředí (místo optima max. přípustná míra) • vychází z ekocentrické etiky = ochrana ŽP • oproti environmentální ekonomii uznává kromě užitné hodnoty přírody pro člověka také tzv. vnitřní hodnotu přírody (intrinsic value) • hodnocení ekosystému nezakládá na preferencích společnosti, ale na jeho úloze v přírodě v globálním měřítku (Constanza, 1991)

Ekologická ekonomie-3 • příčiny degradace ŽP = sobecké jednání člověka a jeho autoritativní přístup k přírodě • ani potenciálně dokonalý trh nemusí být schopen přírodu dostatečně chránit • lidé si začínají vážit přírody až když se stává vzácnou = příliš pozdě na ochranná opatření • předpokládá neexistenci vládních selhání, spoléhá na ekologickou vládní politiku • pro udržitelný rozvoj společnosti jsou podstatné vazby v ekonomice na lokální úrovni (Schumacher, 1973)

Ekologická ekonomie-5 • vytváří koncept tzv. silné udržitelnosti na termodynamických a ekologických zákonech s předpokladem ekonomiky ustáleného stavu, tedy ekonomiky s konstantní populací a konstantní spotřebou per capita (Daly, 1974) = zachování celkové zásoby přírodního kapitálu, nemožnost substituce mezi přírodním a člověkem vytvořeným kapitálem.

Ekologická ekonomie-5 Ryze státní (veřejné) vlastnictví je zatíženo řadou selhání a způsobuje degradaci přírodních zdrojů Stát = tvůrce a garant pravidel hry Teorie správy komunitního (obecního či společného) vlastnictví zdrojů - přírodní zdroje jsou chápány jako kolektivní statky a - jako nejvhodnější způsob/režim udržitelné správy přírodních zdrojů (Elinor Ostrom, nositelka Nobelovy ceny za ekonomii) Neexistuje jedno univerzální řešení Využít otevřený, společenský dialog význam empirických podkladů pro tvorbu vědeckých závěrů, jež jsou dále transformovány do hospodářsko-politických rozhodnutí

Ekologická ekonomie-6 Institucionálně orientovaná Interdisciplinární (zahrnutí přírodních věd, psychologie, etiky) Větší otevřenost v diskusi Diskuse o vymezení základních pojmů (efektivnost, udržitelnost) Určitá neukotvenost myšlenek ekologické ekonomie Instituce = výsledek lidských činů, jsou tvořeny lidmi Působnost spravující organizace musí korespondovat s hranicemi spravovaného ekosystému Komunita využívající zdroj musí nést plné náklady a užitky svého počínání (Ostrom 1999) Matematizace společenských jevů nevyústí v určení účinného řešení ekologických problémů místo predikcí upřednostňuje empirický výzkum, tj. zkoumání jevů v reálném prostředí

Ekologická ekonomie-7 • obavy o vyčerpání neobnovitelných i obnovitelných přírodních zdrojů – neomalthusiánství • zpráva Římského klubu (Meadows, 1972 a 1992) aj. • obavy o budoucnost lidstva a možnost jeho ekonomického rozvoje, o vývoj ŽP, které je pod příliš silným tlakem ekonomických aktivit člověka (P. Ehrlich, H. Daly, E. Mishana aj. )

Ekologická ekonomie-8 Shrnutí: • fyzická potřeba chránit přírodu bez ohledu na preference společnosti • spoléhá se na zásahy státu Kritika: • neuchopitelnost jejich závěrů – vágnost neumožňující formulaci jasného postupu ekologické politiky • předpoklad neexistence vládních selhání • Pro-tržní ekonomové kritizují snahy o postihnutí existenční hodnoty, jež je primárně tématem ekologické ekonomie, že se jedná o ekonomicky neuchopitelný koncept • Kritika mýtu vyčerpatelnosti přírodních zdrojů, neboť současnou zásobu zdrojů je nezbytné chápat jako substituovatelný kapitálový statek

C. Tržní environmentalismus-1 (tržní přístupy k ochraně ŽP) • vznikl v 70. letech 20. století • Zaměření na kritiku neoklasické teorie blahobytu • předmětem zájmu = ochrana ŽP prostřednictvím svobodného trhu • vyzdvihuje nedotknutelnost svobodného jednání člověka a také selhání veřejného sektoru • oponenti státních zásahů do ekonomiky (negativní průvodní jevy vládních selhání) • vychází z liberálních proudů moderní ekonomické teorie: - z rakouské ekonomické školy, ) - z teorie selhání vlády, - ze školy veřejné volby

) Rakouská škola ekonomické teorie • odvolává se k liberálnímu myšlení A. Smithe a jeho konceptu neviditelné ruky trhu • ústřední myšlenkou pojetí společnosti a státu je rozptýlenost informací mezi jednotl. členy společnosti (Hayek, 1991) • žádná centrální moc nemůže pojmout veškeré informace, které se mezi lidmi vyskytují, nemůže znát individuální preference všech členů ve společnosti. • Hodnoty uznávané lidmi jsou subjektivní, vzájemně neporovnatelné, nelze je sčítat a získávat hodnoty společenské • Vláda tak nemůže koordinovat či plánovat z centrální pozice ekonomický chod společnosti • Minimalizace státu, jinak obavy o zvyšování moci vládních orgánů a ztráty svobody jedince vláda by neměla do svobodného trhu zasahovat ani v oblasti životního prostředí • optimální stav ŽP je možno dosáhnout pouze na svobodném trhu

Tržní environmentalismus-2 • v důsledku selhání vlády je přírodní zdroj obhospodařovaný jako veřejný statek ve veřejném vlastnictví předem odsouzen k horšímu zacházení než ve vlastnictví soukromém • jsou odmítány zásahy státu na základě smíšeného soukromoveřejného vlastnictví zdroje (zásahy ekologické politiky do činnosti soukromého sektoru) jako tržní socialismus (Anderson, 2001) • nevěří altruistickému chování ani použitelnosti teorie vnitřní hodnoty přírody. Pokud má člověk možnost ovlivňovat ŽP, bude to vždy dělat na základě vlastního antropocentrického vnímání přírody • tržní selhání mohou existovat, jsou však méně závažná než selhání vlády • trh ochrání ŽP ve většině případů lépe než vládní regulace • zlepšení kvality ŽP = více se spoléhat na svobodné jednání jednotlivců a vytvořit v této oblasti podmínky pro fungování trhů

Tržní environmentalismus-3 • příčiny tržního selhání a konfliktů v oblasti environmentálních statků a služeb = nedostatečně definovaná soukromá vlastnická práva • také u zdánlivě netržních statků (veřejných statků, volných statků) je nutno vlastnická práva definovat • statky a služby lze v mnoha směrech za netržní považovat (např. oceán), • je nutné najít jejich tržní aspekty (např. ryby v oceánu) a ty převést do soukromého vlastnictví

Tržní environmentalismus-3 a Nadřazenost soukromého vlastnictví je obhajována na zásadě argumentu efektivnosti, tj. vlastnická práva jsou podmínkou ekonomické prosperity, zamezují konfliktům o užívání zdrojů Odstranění ekologických problémů: • odstranění bariér pro vznik individuálních vlastnických práv • dokonalá definice soukromých vlastnických práv k přirodním zdrojům je nutnou a zároveň postačující podmínkou pro efektivní ochranu ŽP • Garance vlastnických práv v dlouhém období • volná převoditelnost těchto práv Přírodní zdroje nejsou ze své podstaty veřejné či kolektivní statky a jejich privatizace je technickou, nikoliv principiální otázkou

Tržní environmentalismus-4 • předpokládá, že přírodní statky a služby jsou dělitelné a mohou být vlastněny • PRIVATIZOVAT lze veškeré přírodní statky s nižšími či vyššími privatizačními náklady, které se odvíjejí od charakteru přírodního statku či služby (např. půda s nízkými náklady privatizace vs vzduch s vysokými náklady privatizace) • Role státu je redukována na roli pouhého garanta spontánně vznikajících práv na trzích • vysoké náklady na převod zdroje do soukromého vlastnictví a na vymáhání vlastnických práv (např. vyloučení někoho ze spotřeby) nemusí být ekonomicky ospravedlnitelné, a proto zdroj zůstává nevlastněn s důsledkem jeho postupné degradace

Tržní environmentalismus-4 a • ani u dosud netržních environmentálních zdrojů nejsou veřejné zásahy ospravedlnitelné • je pouze OTÁZKOU ČASU, kdy bude privatizace i těchto přírodních zdrojů možná: - buď se zvýší hodnota zdroje poklesem jeho nabízeného množství nebo - se sníží náklady na vymáhání vlastnických práv technologickým pokrokem (můžeme je chápat jako transakční náklady)

Tržní environmentalismus-5 Shrnutí: • důraz na vládní selhání • možnost ochrany přírody pomocí racionálního jednání jedince Pozn. : Tržní přístupy ze strany environmentální ekonomie hlavního směru jsou prakticky ignorovány Kritika: • zanedbává problém transakčních nákladů (ve skutečném světě inhibiční vliv) • vedle přímých nákladů na rozdělení zdroje mezi soukromé subjekty chybí transakční náklady vyjednávání spojené s ovlivňováním soukromého vlastnictví mnoha subjektů velkým množstvím subjektů jiných (např. znečišťování ovzduší automobily) • komplexnost vztahů v ŽP nelze ošetřit prostřednictvím smluvních vztahů • jsou pozitivní příklady z praxe u soukromého vlastnictví a negativní příklady u vlastnictví veřejného a naopak • předpoklad, že trh zobrazuje veškeré hodnoty přírodních statků a služeb nebo alespoň většinu hodnot (příjem = stimul k ochraně zdroje) • majitelé přírodního zdroje mají lepší informace o tomto zdroji než veřejný sektor

*) Vládní selhání - 1 • Představitelé tržních přístupů k ochraně ŽP uvádějí, že znečištění životního prostředí je výsledkem absence vlastnických práv a řešením je logicky jejich zavedení. • Neselhává tedy trh (který v případě veřejných přírodních zdrojů dosud nevznikl), ale stát, který jako tvůrce legislativy neustanovil individuální vlastnická práva nebo nepodpořil jejich vymáhání. • Proto dochází ke znehodnocování přírodních statků v důsledku tragédie obecní pastviny nebo k legalizovanému poškozování majetku třetích osob, které jsou vystaveny znečištění.

*) Vládní selhání - 2 • Kritici z řad pro-tržních ekonomů zdůrazňují, že stát či vládu tvoří jednotlivci, kteří sledují především své vlastní zájmy (podstata člověka v politické aréně se nemění). • Existují-li přírodní zdroje ve státním vlastnictví (voda, půda, nerosty aj. ), politici a úředníci se k nim chovají jako ke svému dočasnému majetku, avšak nenesou plné náklady své správy, protože neinvestují vlastní finanční prostředky a nejsou nositeli případných ztrát.

*) Vládní selhání - 3 • Časový horizont uvažování je v případě politiků (kterým se úředníci zodpovídají) velmi krátký, jejich individuální diskontní míra je proto vysoká • Existuje silný tlak na vyčerpávání zdrojů ve státním vlastnictví • Ochrana zájmů budoucích generací obvykle nepřináší politické reprezentaci podporu současných generací, pokud nejsou hodnoty trvale udržitelného hnutí sdíleny většinovou společností

*) Vládní selhání - 4 • Zatímco individuálním podnětům, poskytovaným jednotlivcům na trzích, je v rámci neoklasické environmentální ekonomie věnována pozornost, stejným podnětům poskytovaným jednotlivcům v rámci politické arény se tento směr vyhýbá • Dochází tak k přeceňování schopností vlády, která svými zásahy do alokace zdrojů nepřináší nutně lepší výsledky než alternativní režimy správy (soukromé či komunitní vlastnictví) požadavek tržních přístupů na minimalizaci vládních zásahů do ekonomiky

Ekonomice ŽP na rozcestí-1 Hlavní myšlenkové směry současnosti v ochraně a využívání životního prostředí: • A. Neoklasická environmentální ekonomie (tržní selhání) • B. Ekologická ekonomie (m. j. absence zapojení komunitních/lokálních úrovní do rozhodování o alokaci zdrojů) • C. Tržní přístup (vládní selhání)

Ekonomice ŽP na rozcestí-2 Hlavní myšlenkové směry současnosti Zastánci i odpůrci Rozdílnost přístupů = odpovědi na 2 otázky: 1) Co je příčinou degradace ŽP? 2) Jak má být dosaženo žádoucí míry jeho ochrany?

Ekonomice ŽP na rozcestí-3 • Závěry o způsobech ochrany ŽP si odporují • Komplexní názorová komparace všech 3 směrů neexistuje • Představitelé jednotlivých myšlenkových směrů spolu prakticky nevstupují do vzájemné interakce (nebo je tato interakce vedena jako jednostranný výpad, nikoliv dialog vůči metodologii či metodě zkoumání či hospodářsko-politickým doporučením) • Určitá předpojatost vůči práci vědců z jiných směrů • Důsledkem tohoto stavu je absence diskuse o teoretických a metodologických základech jednotlivých směrů a jejich do značné míry izolovaný vývoj • Chybí polemika a kritická diskuse k dosažení konsensu o některých předpokladech a řešeních, která by do jisté míry eliminovala ideologické spory pro-tržních a pro-regulačních ekonomů • Fragmentace prováděného empirického výzkumu

Ekonomice ŽP na rozcestí-4 • Nutno eliminovat ohniska sporů ideologického typu • Vystřídat jednosměrnou kritiku kritickým dialogem (např. inspirativnost obsahu polemiky, prohloubení argumentace) za účelem objasnit zásadní odlišnosti • Společným cílem v rámci ekonomie ŽP je zamezit degradaci ŽP • Současná situace je kontraproduktivní (není společná snaha o nalezení účinných způsobů k zajištění rovnováhy mezi čerpáním a využíváním přírodních zdrojů)

K neoklasické environmentální ekonomie-1 Narazila na své hranice a není schopna (respektive v průběhu více než 30 let praktické aplikace nebyla schopna) v rámci stávajícího paradigmatu reflektovat postupné znehodnocování složek životního prostředí

K neoklasické environmentální ekonomie-1 Ohniska kritiky (shoda kritiků v prvních 2 bodech): 1. Absence analýzy institucí (související s nereálností předpokladu nulových transakčních a informačních nákladů) Reakce: Instituce jsou prý „alokačně neutrální“, mnoho stran při vyjednávání řešení pomocí dohody je neefektivní/příliš nákladné řešení problému pomocí vládní regulace 2. Marginalizace problému vládních selhání *), resp. min. reflexe na teoretické poznatky o fenoménu vládních selhání (či efektivnosti fungování státního nebo veřejného vlastnictví Reakce: Řešením jsou především korekce tržních cen 3. Metodologický individualismus a absolutní racionalita jednání jedince („homo oeconomicus“) řídícího se cenovými signály ne absolutní, ale omezená racionalita

K neoklasické environmentální ekonomi-1 Ohniska kritiky (shoda kritiků v prvních 2 bodech): 4. Mimotržní oceňovací metody neberou dostatečně vážně v úvahu společenské hodnoty ŽP (zejména estetickou a existenční hodnotu) Nedostatky jednotlivých mimotržních oceňovacích metod jsou patrné zejména v okamžiku, kdy se snažíme zachytit hodnotu přírody jako společenského bohatství nad rámec užitných hodnot 5. Odmítání Kaldor-Hicksova kompenzačního mechanismu jako smysluplného vodítka pro společenskou volbu

Závěr-1 Jak představitelé – tržních přístupů, tak i – institucionální ekologické ekonomie • nepreferují veřejné (státní) vlastnictví přírodních zdrojů jako optimální režim správy • požadují převod vlastnických či alespoň části užitných práv do rukou jednotlivců či komunit • jsou v určité míře shody o podobě institucí k udržitelnému čerpání přírodních zdrojů

Závěr-2 Absence jednotnější metodologie oceňování přírody má v současnosti negativní dopady na: • Ekonomickou teorii (izolovaný vývoj jednotlivých myšlenkových směrů) • Legislativně institucionální systém • Ekonomickou praxi a rozhodování • Chybějící základ pro ekonomickou optimalizaci využívání území

DĚKUJI ZA POZORNOST !