Obohacovn slovn zsoby 1 NAUKA O TVOEN SLOV

Obohacování slovní zásoby 1. NAUKA O TVOŘENÍ SLOV 2. SLOVA PŘEJATÁ (VÝSLOVNOST, PRAVOPIS)

1. Nauka o tvoření slov Synonyma. Homonyma. Tvoření slov: a) odvozování b) skládání c) zkratky. Přenášení slovního významu. Spojování slov v sousloví. Přejímání slov z cizích jazyků. Věcný význam slov. Cíl: rozlišení nejdůležitějších způsobů obohacování slovní zásoby, rozpoznání přeneseného pojmenování, zvl. ve frazémech (rčeních - vzít nohy na ramena, stahují se nad ním mračna, má na růžích ustláno ad. ).

Osvěžení paměti Synonymum (slovo souznačné) – slovo stejného nebo podobného významu: chlapec – hoch, dívka – holka, běžet – utíkat, zde – tady. Homonymum (slovo souzvučné) – slovo stejně znějící a mající většinou i stejnou písemnou podobu, ale se zcela odlišným významem a obvykle různého původu: rys = zvíře, rys = výkres, topit v kamnech nebo topit ve vodě, jeřáb = strom, jeřáb = stroj, pila – nástroj, pila limonádu, byl – bil, správa – zpráva, dub – dup, les – lez, pod – pot (nepravá homonyma).

Osvěžení paměti Tvoření slov: a) odvozování - předponou (les – prales); - příponou (žák – žákyně); - koncovkou (trn – trní). b) skládání – ze dvou nebo více slovních základů (cukrovar, čtyřúhelník, pravopis). c) zkracování – z počátečních písmen nebo slabik víceslovného názvu vznikají zkratková slova (Tonak – továrna na klobouky) a zkratky (ČVUT – České vysoké učení technické).

Osvěžení paměti Přenášení slovního významu – bývá u slov mnohovýznamových, mnohoznačných, kde jeden význam je základní a další významy bývají přenesené: ucho (orgán sluchu – význam základní), ucho u tašky, ucho u hrnce (významy přenesené). a) metaforicky – pojmenování přenesené z jedné věci na druhou na základě podobnosti některých znaků (např. vzhledu, rozměrů, vlastnosti, funkce apod. ): lopatka, ručička, svíčka, hrubý, vyhodit, podzim života. Existují metafory lexikální (ručička, svíčka…) a básnické (podzim života, oheň růží). b) metonymií – přenesení pojmenování jedné věci na druhou na základě věcné souvislosti, např. sladkost (název vlastnosti se přenese i na označení sladké věci (bonbon, zákusek). Četl Otu Pavla (tj. knihu spisovatele Oty Pavla), Praha vítala olympijské vítěze (tj. pražští občané).

Osvěžení paměti a něco nového Spojování slov v sousloví – sousloví je ustálené spojení slov pro označení jedné skutečnosti. Užívá se zejména v odborném stylu: dusitan hlinitý, shodný přívlastek, mladší doba kamenná. Pozn. V mluveném projevu se sousloví někdy nahrazuje jednoslovným pojmenováním, které bývá většinou hovorové (průmyslová škola – průmyslovka) nebo nespisovné (kazetový magnetofon – kazeťák). Jde o tzv. univerbizaci (opak multiverbizace – provést sběr místo sebrat).

Osvěžení paměti a něco nového Přejímání slov z cizích jazyků: Slovo cizí, přejaté – slovo, které bylo přejato z cizího jazyka: fotbal (football), bazén (basin), krize (crisis), klip (clip) apod. Věcný význam slov – význam, který má slovo samo o sobě, znamená jeho obsah: květina, výborný, snídat, zítra. Je u slova stejný ve všech jeho tvarech, nemění se při změně tvaru. Věcný význam slov můžeme najít ve slovnících.

2. Slova přejatá (pravopis, výslovnost) Pravopis přejatých slov a) Slova obecná 1. Obecné poučení – o pravopisu přejatých slov rozhoduje především míra jejich zdomácnění a rozšíření v češtině. Slova zdomácnělá se zpravidla píší podle zásad českého pravopisu. 2. Slova psaná původním pravopisem – abbé, brutto, watt, resumé, curriculum vitae, status quo, de iure, bulletin, interview, outsider, playback, revue (výslovnost se např. u vyznačených slov značně liší).

Pokračování výkladu 3. Slova pravopisně počeštěná – aféra (anglicky affair), prémie (dánsky praemia), kakao (anglicky cocoa, francouzsky de cacao), kvinta (německy Quint), sangvinik (německy Sanguinisch), víkend (německy Wochenende, anglicky weekend), tramvaj (německy Tramway), rododendron (německy Rhododendron), hokej (anglicky hockey), etika (německy ethik, anglicky ethics), adresa, pulovr, tenis, dilema, puding, iracionální (anglicky address, pullover, tennis, dilemma, pudding, irrational), bazilika (anglicky basilica).

Pokračování výkladu b) Vlastní jména – jména osobní a zeměpisná. 1. Jména osobní – původním pravopisem se píší osobní jména pocházející z jazyka, jenž používá latinskou abecedu. Příklady: Ludwig van Beethoven, William Shakespeare, Adam Mickiewicz, některé známé historické osobnosti se píší počeštěnou podobou – Kryštof Kolumbus, Mikuláš Koperník, Richard Lví srdce (latinsky Ricardus I Cor leonis), Jana z Arku. Podle ustálených pravidel se píší osobní jména pocházející z jazyků, které neužívají latinku. Příklad: Soul, Peking, A. Sergejevič Puškin.

Pokračování výkladu 2. Jména zeměpisná – žádné pravidlo pro počešťování cizích zeměpisných názvů neexistuje (Varšava, Španělsko, Ženeva ad. ). Počešťování bylo charakteristické pro 19. století. Dnes však dáváme přednost původním, cizojazyčným podobám nebo volíme obě varianty (Graz – Štýrský Hradec v Rakousku, Regensburg – Řezno v Německu). Některé vžité užívané podoby jmen počeštěných: Paříž (Paris), Londýn (London), Nil /an níl/ (Nile), Austrálie (Australia) ad.

Pokračování výkladu: 2. Slova přejatá Výslovnost přejatých slov 1. Psané di, ti, ni se vyslovuje tvrdě (diktát, titul, nikl, politik, technik, minimální aj. ). 2. Spojení i + samohláska se vyslovuje s vloženým j (dieta – výslovnost dijeta, dialekt – výslovnost dijalekt, anatomie – výslovnost anatomije, hyena – výslovnost hijena, kiosk – výslovnost kijosk, studium – výslovnost studijum, stadion – výslovnost stadijón aj. ). 3. Psané i po samohlásce a před souhláskou vyslovuje jako j, např. detail (výslovnost – detajl). 4. Ve slovech zakončených na –ismus, -smus vyslovujeme -z (anarchismus, orgasmus ad. ). se

Obohacování duše důležitými informacemi Co je to šikanování? Proč bývá člověk šikanován? Jak se můžeš bránit? Nikdo nemá právo druhému ubližovat!

Seznam použité literatury a dalších pramenů J. Pavlovská, Znáš pojmy z mluvnice češtiny? , Nakladatelství Olomouc, Olomouc 1998 Z. Krausová, M. Pašková, Český jazyk 8 pro základní školy a víceletá gymnázia, Nakladatelství Fraus, Praha 2005 Ústav pro jazyk český Akademie věd ČR, v. v. i. – Internetová jazyková příručka (http: //prirucka. ujc. cas. cz/)