OBECN DIDAKTIKA 2 10 2008 DIDAKTIKA JAKO VDA

OBECNÁ DIDAKTIKA – 2. 10. 2008 DIDAKTIKA JAKO VĚDA, JEJÍ PŘEDMĚT, VÝVOJ DIDAKTIKY, ŠKOLNÍ DIDAKTIKA JAKO SUBSYSTÉM OBECNÉ DIDAKTIKY.

PROČ JE ZNALOST OBECNÉ DIDAKTIKY POTŘEBNÁ? Je totiž zdrojem návodů jak a proč a co dělat ve vyučovacím procesu. Didaktika – řeckého původu, „didaskein“ znamená učit, vyučovat, poučovat, jasně vykládat, dokazovat.

KDO JAKO PRVNÍ UŽIL TERMÍN DIDAKTIKA? Termín užit v 17. století, v té době snahy o encyklopedické vzdělávání, což ukazovalo, že zvládnout veškeré tehdejší vědění bude obtížené, slovo didaktický prvně užil W. Ratke – jako cesta k učení.

J. A. KOMENSKÝ Význam slova didaktika vykládal J. A. Komenský jako umění vyučovat – dílo Didaktika velká – chápe v něm didaktiku jako všeobecné umění, jak naučit všechny všemu. Pojímá didaktiku velmi široce a do pojmu taky zahrnuje obecné otázky cíle a úkolů výchovy, otázky obsahu vzdělání, mravní, náboženské a tělesné výchovy, vyučovací zásady i vyučovací metody, teorii školy i organizaci školské soustavy – dnes jde vlastně o veškerou nauku o výchově, která dnes tvoří předmět pedagogika.

I. pol. 19. století. Didaktika se samostatně vyčleňuje jako část zaměřená na otázky teorie vyučování (J. J. Pestalozzi, F. W. A. Diesterweg, J. F. Herbart). J. F. Herbart - zavedl pojem výchovné vyučování – zdůrazňuje rovněž výchovné činitele ve vyučování , u nás G. A. Lindner a O. Chlup.

Didaktiku jako teorii vzdělání chápal O. Willmann – také představitelé duchovědné pedagogiky: H. Nohl, E. Weniger – definice didaktiky jako obecné teorie vzdělání, soustřeďuje se pozornost na obsahovou stránku. Didaktiku jako teorii učení a vyučování chápou P. Hermann a W. Schultz

v reformním ped. hnutí ve 20. století se tento termín neobjevuje – např. daltonský plán, projektové vyučování sice rozvíjely aspekty učení a vyučování, ale nezabývaly se teoretickými analýzami předmětu, funkcí a systémem pedagogiky.

(SKALKOVÁ, 2007) „Obecnou didaktiku vymezujeme jako teorii vzdělávání a vyučování. Zabývá se problematikou obsahů, které se jakožto výsledky společensko-historické zkušenosti lidstva stávají v procesu vyučováním individuálním majetkem žáků. Zabývá se zároveň procesem, který charakterizuje činnost učitele a žáka a v němž si žáci tento obsah osvojují, tedy vyučováním a učením “

STOUPÁ VÝZNAM VZDĚLÁVÁNÍ V SOUČASNÉ DOBĚ? DOCHÁZÍ KE VZDĚLÁNÍ JEN VE ŠKOLE? Dle rostoucího vědeckého a technického rozvoje poznání už není vzdělání jen otázkou pro školní docházku, ale je to společenský problém, procesy učení a vyučování mají různé formy: prostřednictvím sdělovacích prostředků, rozličných kurzů, rekvalifikačního vzdělávání mládeže i dospělých, distanční studium na vysoké škole.

LZE DIDAKTIKU ODDĚLOVAT OD PEDAGOGIKY? nelze – uplatňuje vztahy k obecné pedagogice, dějinám pedagogiky, speciální pedagogice, sociologii výchovy a vzdělávání a především teorie výchovy, ale taky se vztahuje k dalším vědním disciplínám: jako je kognitivní psychologie, klinická psychologie, také ale využívá poznatků z biologie například výsledky výzkumu stavby a funkce mozku, využívá se i technických oborů jako je teorie komunikačních systémů, výpočetní technika apod.

VZTAH DIDAKTIKY A OBOROVÝCH DIDAKTIK TZV. METODIK opět vzájemný vztah – didaktika poskytuje jednotlivých oborovým didaktikám teoretický základ a oborové didaktiky jsou prameny pro didaktické výzkumy.

ŠKOLNÍ DIDAKTIKA (Kalhous, Osbt, 1998) - tvoří subsystém obecné didaktiky, chápeme ji jako vědu, které po teoretické i praktické stránce studuje procesy vzdělávání v rámci školských institucí.

CO JE PŘEDMĚTEM ŠKOLNÍ PEDAGOGIKY ? (Kalhous, Obst, 1998) - výuka, kterou definujeme jako organizovaný proces v určitém prostoru a čase v rámci školských institucí, se systematicky vymezeným učivem a ve vzájemné interakci učitele a žáka (žáků), směřující k dosažení stanovených výukových cílů.

CO JE TO VÝUKA? rovná se vyučování (činnost učitele) + učení (činnosti žáků).

JAK CHÁPE ŠKOLNÍ DIDAKTIKA OSOBNOST ŽÁKA? celostně: tj. záměrně postihuje jeho rozvoj nejen v oblasti kognitivní (rozvoj schopností a dovedností), ale také v oblasti afektivní (formování postojů, volního jednání, citů, ovlivňování sklonů a zájmů, charakterových rysů osobnosti apod. a v psychomotorické, tj. vytváření pohybových dovedností, rozvoj motorických schopností za účasti ostatních psychických procesů (jedná se o jazykové dovednosti, o pracovní a sportovní činnosti apod. ) – (Kalhous, Obst, 1998).

VĚDOMOST: chápeme ji jako soustavu představ a pojmů, teorií a komplexních poznatkových struktur, které si jedinec osvojil na základě vzdělávání (Průcha, Walterová, Mareš, 1995).

DOVEDNOST: způsobilost člověka k provádění určité činnosti (Průcha, Walterová, Mareš, 1995).

VZDĚLÁVÁNÍ (EDUKACE): proces, ve kterém jedinec na základě vnějších podnětů a osobního cítění získává vědomosti a dovednosti, osvojuje si určité postoje, hodnoty, normy z oblasti kognitivní, afektivní a psychomotorické.

VZDĚLÁNÍ: vybavenost jedince vědomostmi a dovednostmi, postoji a hodnotami a normami z oblasti kognitivní, afektivní a psychomotorické.

DVĚ KONCEPCE VZDĚLÁVÁNÍ J. A. Komenský a J. Dewey

J. A. KOMENSKÝ 1632 – Didaktika česká – předmět sám vymezil jako umění aneb o umělém vyučování mládeže v uměních, jazyku, a moudrosti a to jako by hrou. DRAMATIZACE učiva – kdy učivo zjednodušil na podstatné vztahy a přitom zachoval osobní zážitek – Komenský byl ovlivněn encyklopedismem – úsilím pochopit vše, co člověk potřebuje vědět, všechny poznatky – pansofii, a taky, jak to žákovi předat – pampedii. Metodicky vychází Komenský z předpokladu, že z poznání zásad, jimiž se řídí svět, lze vyvodit zásady, kterými se má řídit škola a vzdělávání

J. DEWEY vzdělávání vybudoval na dvou idejích velmi blízkých Američanům – na ideji vědy a demokracie. Ideu viděl nabývání zkušeností z praktické činnosti a v aktivním experimentováním. Hovořil o teorii zkušenosti - činnost podle Deweye nevzniká na základě jakékoliv zkušenosti, ale jen té, když konáme něco nového, a přece dostatečně spojeného s tím, co už umíme. Didaktika pragmatická – při formování člověka hraje velkou roli především jeho záměrná interakce se společenským prostředím .

JAKÉ JSOU POŽADAVKY NA SOUČASNÉ ABSOLVENTY ZŠ A SŠ?

uplatňuje se teorie kognitivně psychologická ve vztahu k organizaci a realizaci výuky mluví se často o konstruktivistické teorii – cílem není předání a osvojování poznatků, ale jejich objevování a konstruování samotnými žáky na základě jejich dosavadních zkušeností a dovedností. Klade se důraz na žákovu aktivní tvůrčí činnost, na jeho zájem, na změnu vztahu mezi učitelem a žákem apod.