Obansk spolenost demokracie totalita Obansk spolenost Demokracie je
Občanská společnost, demokracie, totalita
Občanská společnost • "Demokracie je natolik silná, nakolik je v ní rozvinutá a fungující občanská společnost. " • Viz. Str. 116 -119 učebnice
Znaky OS • OS je vše, co není stát • tvoří meziprostor mezi privátní a veřejnou sférou • hájí partikulární zájmy (= částečné, dílčí) • nezávislá na státu (stát do její činnosti a programu nezasahuje, nefinancuje tuto sféru • může, pokud. . • odkud je tato oblast financována? )
• přicházejí odtud signály státu, že zde není něco v pořádku • posiluje vědomí, sounáležitost a odpovědnost občanů • nelze ji redukovat jen na společnost občanů (proč? ) • není to protiklad státu
V rámci OS vznikají • • • nevládní neziskové organizace: Církve a náboženské společnosti (registrace na ministerstvu kultury) Veřejnoprávní korporace: Hospodářská komora ČR profesní komory: Agrární, Lékařská, Stomatologická, Architektů, Advokátní, . . . dbají na odbornou a morální úroveň profesí Rada hospodářské a sociální dohody = tripartita; tvoří ji: vláda + odbory + podnikatelé Nadace - sdružení majetku, poskytují finanční prostředky pro realizaci veřejně prospěšných aktivit Obecně prospěšné společnosti
demokracie
• Původ slova z antického Řecka demos (lid) + kratos (vláda) = vláda lidu • 6. -4. stol. PNL Princip podřízení menšiny většině a uznání rovnosti a politických práv občanů • Tvorba vůle lidu se realizuje všeobecnými volbami • Základní formy demokracie jsou přímá a zastupitelská • Základem demokracie je člověk jako občan • V širším smyslu zahrnuje postoje a názory člověka a občana ke světu, k ostatním lidem, ke společnosti
• Princip podřízení menšiny většině a uznání rovnosti a politických práv občanů • Tvorba vůle lidu se realizuje všeobecnými volbami • Základem demokracie je člověk jako občan • V širším smyslu zahrnuje postoje a názory člověka a občana ke světu, k ostatním lidem, ke společnosti
• Cílem je hledání ideální forma demokracie • Nesmí být ohrožena pravicovými ani levicovými totalitními režimy
Reálná demokracie – základní principy • Státní moc nepochází od panovníka ale od všech lidí • Svobodné volby založené na všeobecném, přímém, tajném a rovném hlasovacím právu • Stát slouží lidem, nikoliv lidu státu • Dodržování všech základních lidských práv a svobod • Politická rovnost, rovnost před zákonem • Právní stát, tzn. Vztah mezi občanem a státem je vymezen pomocí práva • Dělba státní moci
• Nezávislost soudní moci • Vláda většiny, tzn. politická rozhodnutí vycházejí z vůle většiny • Práva menšin • Decentralizovaná státní správa • Ekonomický systém založený na svobodném podnikání • Právo na soukromé vlastnictví • Aby se dalo hovořit o demokracii, musí být tyto principy víceméně splněny a dodržovány
Základní otázky demokracie • Proč demokracie? Jde o jediný politický systém, který je založen na principu suverenity lidu; státní moc se odvíjí od lidu; vláda všeho lidu • Kdo je „lid“? Lidem se myslí všichni dospělí občané neboli všichni, kdo mají rovné volební právo; důležitý je věk a občanství • Proč vláda většiny? Ideální demokratický sytém by byl asi takový, ve kterém se všichni lidé souhlasili s daným politickým rozhodnutím. To je však pro různost názorů ve společnosti složené z plurality skupin a jednotlivců nemožné.
• Co se myslí většinou (lidu)? Více než polovina, jestliže se rozhoduje mezi dvěma alternativami. – tzv. absolutní většina • Jak zabráníme „tyranii většiny“? Vládne – li v demokracii většina, neznamená to, že bude vládnout spravedlivě, že nebude utiskovat menšinu. Řešení pomocí tzv. omezené vlády. Vládní rozhodnutí se může pohybovat jen v mezích, ve kterých je k tomu vláda zmocněna. Výkonná moc je vázaná zákonem, tj. může být uplatňována jen v mezích stanovených zákonem. O tom, zda vláda nebo parlament překročil své pravomoci, rozhoduje Ústavní soud. Omezená vláda tedy předpokládá dělbu státní moci.
Způsoby demokratické kontroly 1) Přímá demokracie – volby a referenda (korigování rozhodnutím většiny občanů) - nutná politická vzdělanost voličů - nutný také zájem se politického života účastnit
2) Nepřímá demokracie – zájmové skupiny – snaží se získat vliv na úrovni státních orgánů - problém zmanipulovatelnosti demagogy - např. Křesťanská mládež, Duha, Romská iniciativa
Formy demokracie Zastupitelská demokracie – politická rozhodnutí přijímají v zájmu lidu jeho na určité období zvolené zástupci jako doplněk je přímá demokracie (referenda) Většinová demokracie – klade důraz na většinová rozhodnutí lidu - snaha omezit vliv zájmových a nátlakových skupin
Konsensuální (pluralitní) demokracie - politická rozhodnutí jsou výsledkem střetu různých politických sil vzešlých většinou z dvoukolového politického systému Konsociační demokracie – vláda v zemích s rozdrobenou politickou kulturou (např. díky náboženským, národnostním konfliktům)
Nereální demokracie – vychází z demokratických pravidel, ale není naplněna v realitě Fiktivní demokracie – polit. systém, který sám sebe vidí jako demokratický, ale reálně není
Způsoby demokratické kontroly Formální způsob – prostřednictvím voleb a referenda + vláda je korigována rozhodnutím všech - zneužitelný způsob demagogy, ne všichn stejně vzděláni Neformální způsob – kontrola prováděna prostřednictvím organizovaných skupin
Občan a právo v demokratickém státě • Primát jednotlivce přes státem • Nezadatelná, nezcizitelná, nepromlčitelná a nezrušitelná základní lidská práva a svobody • Rovnost lidí v důstojnosti i právech • Pravidelné volby založené na principech hlasování • Demokratické zákony by měly být obecné a jednoznačné
Právo na soudní ochranu • Každý člověk má právo na soudní ochranu, jestliže byla porušena jeho práva • Každý má právo odepřít výpověď, nikdo nesmí být nucen vypovídat proti sobě nebo osobě blízké • Nikdo nesmí být zadržen bez písemného obvinění • O vině a trestu může rozhodovat jedině soud • Každý má právo na právní pomoc v řízení před soudy • Zákaz retroaktivity (nesmí být přijat zákon se zpětnou vazbu) • Všichni účastníci v řízeni jsou si rovni • Nikdo nesmí být za stejný čin trestán dvakrát • Policie nesmí vniknout do soukromého obydlí bez rozhodnutí soudu
Stoupenci demokracie • Perikles • T. G. Masaryk (svoboda je cílem a podstatou demokracie)
Kritika demokracie • Vládne určitá uzavřená skupina lidí • Vláda většiny, která může své názory a vize vnutit menšině • Volební proces (nedostanou se odborníci, ale lidé, která navrhne stranická byrokracie)
Kritika demokracie: teorie elit • Teorie elit vzniká na přelomu 19. a 20. stol. (i když první zmínky už u Platóna) • Za zakladatele je považován Vilfredo Pareto • Vytvoření sociálního kuželu, na jehož vrcholu stojí elita • Elita jsou ti, kdo nejen v politice obsazují vrcholné pozice
Kritikové demokracie • Platón – vláda všech = vláda i nevzdělanců a lehce ovlivnitelných jedinců • Alexis de Tocqueville (když boháči vládnou sami, je osud chudých vždycky ohrožen; a když vydávají zákony chudí, je osud bohatých ve velkém nebezpečí)
Totalita, typy diktatur • politický systém, jehož vládnoucí skupiny neuznávají žádné meze své pravomoci a snaží se regulovat všechny aspekty veřejného a soukromého života. Základními znaky totalitarismu jsou autokratická vláda a prosazování politické ideologie v oblasti veřejného i osobního života. Zpravidla je provázena a podmíněna státním nevolnictvím, zákazem cest do zahraničí, uzavřením hranic. • Totalitarismus je nedemokratickou formou vlády, typicky nastolovanou masivní ideologickou propagandou a neskrývaným terorem a brutalitou. Od autokracie se odlišuje tím, že usiluje o „totální“, naprostou moc, a to zpolitizováním veškeré společenské i individuální existence. Totalita je obecně charakterizována propojením autoritativní vlády a politické ideologie.
• Totalitní stát zcela ovládá a řídí ekonomiku, potlačuje svobodu slova a kritiku režimu. Totalitní režim zasahuje do všech stránek veřejného i soukromého života, přesněji smazává rozdíl mezi soukromým a veřejným životem a neuznává svobodného jedince ani žádnou hranici své moci
Rysy totality • státem vynucovaná ideologie, • jediná strana ovládající státní aparát, • policejní kontrola a sledování občanů včetně používání mimosoudní represe a zastrašování, • centrální řízení ekonomiky, • uzavření hranic, • monopol na prostředky masové komunikace.
Typy diktatur • Fašismus • Komunismus • Nacismus • Státní kapitalismus • Politologové: Hannah Arendtová, Karl Popper
Lidská práva • Práva fyzických osob • První významný dokument – Magna charta libertatum (1215) – omezení pravomocí krále Jana • Novověk – reformační hnutí – požadavek na svobodný výklad Písma, vyznání a svědomí • Později právo na odpor proti panovníkovi • Osvícenství – nezcizitelnost přirozených práv
• J. Locke – právo na život, zdraví a majetek (stát slouží k jeho ochraně, nikoli se vznikem státu) • Pol. 18. stol. – Deklarace nezávislosti USA (1776) a ve Francii Deklarace práv člověka a občana (1789) • Tyto dokumenty se staly základem všech moderních listin lidských práv
• R. 1791 byla americká Deklarace doplněna o 10 dodatků tzv. Listina práv (Bill of Rights) – Kongres nesmí uzákonit žádné náboženství, nesmí omezovat svobodu projevu, tisku, shromažďování a petiční • 20. stol. – dvě světové války ukázaly potřebu chránit lidská práva • 1948 – Všeobecná deklarace lidských práv a svobod – pouze deklarační charakter (dobrá vůle každého státu, zda bude dodržovat)
• 1968 – Mezinárodní konference o lidských právech v Teheránu (zrušen deklarativní prvek) – zdrželo se 8 států (ČSR, SSSR, PLR, Jugoslávie aj. ) • Tyto státy měli zásadu, ztotožnil – li se jedinec se státem, měl právo na práci, na odpočinek po práci, zabezpečení ve stáří, právo na bezplatné vzdělávání • Socialistický stát měl totiž v rukou celou ekonomiku a společnost
• 1966 Mezinárodní pakt o občanských a politických právech a Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech – normativní závaznost pro členy OSN • Pro státy V Evropy až po KBSE v Helsinkách r. 1975
• Evropská úmluva o lidských právech • Participace i nezávislých organizací – Charta 77, Výbor na obranu nespravedlivě stíhaných (str. 310) • Nyní – Amnesty International, Human Rights Watch
Nedůležitější dohody o lidských právech 1945 – Charta OSN 1946 – Komise OSN pro lidská práva 1948 – Všeobecná deklarace lidských práv 1956 – Úmluva zakazující otroctví 1984 – Úmluva proti mučení 1989 – Úmluva o právech dítěte 1998 – stálý Tribunál pro válečné zločiny
Listina základních práv a svobod • Součást Ústavy ČR • 5 hlav Hlava první – obecná ustanovení Hlava druhá – lidská práva a základní svobody Hlava třetí – práva národnostních a etnických menšin Hlava čtvrtá – hospodářská, sociální a kulturní práva Hlava pátá – práva na soudní a jinou právní ochranu
Státní občanství • Viz. Str. 81, učebnice
- Slides: 38