Nzvoslov kyselin a hydroxid Dostupn z Metodickho portlu

  • Slides: 11
Download presentation
Názvosloví kyselin a hydroxidů Dostupné z Metodického portálu www. rvp. cz, ISSN: 1802 -4785,

Názvosloví kyselin a hydroxidů Dostupné z Metodického portálu www. rvp. cz, ISSN: 1802 -4785, financovaného z ESF a státního rozpočtu ČR. Provozováno Výzkumným ústavem pedagogickým v Praze.

Kyseliny • Kyseliny jsou dvou- až tříprvkové sloučeniny vodíku s dalšími prvky. Jejich základní

Kyseliny • Kyseliny jsou dvou- až tříprvkové sloučeniny vodíku s dalšími prvky. Jejich základní vlastností je odštěpování vodíkového kationtu ve vodném roztoku. • Dělí se na bezkyslíkaté a kyslíkaté podle toho, zda obsahují, či neobsahují atomy kyslíku. • Ve většině případů jsou kyseliny silně žíravé (kyselina sírová, dusičná či fluorovodíková), existují však i méně nebezpečné kyseliny (siřičitá, uhličitá, chlorná). • Pro tvorbu vzorce bude důležité, že oxidační číslo vodíku je +I, kyslíku –II. • Oxidační čísla dalších atomů vycházejí z tabulky koncovek, kterou znáte již z dřívějška.

Hydroxidy • Hydroxidy jsou tříprvkové sloučeniny, které obsahují atom vodíku a kyslíku vázané v

Hydroxidy • Hydroxidy jsou tříprvkové sloučeniny, které obsahují atom vodíku a kyslíku vázané v tzv. hydroxylové skupině OH. • Pro tvorbu vzorce bude důležité, že oxidační číslo celé skupiny OH je –I (což logicky vyplývá z oxidačních čísel jednotlivých prvků, tj. O-II, H+I).

Tvorba vzorce bezkyslíkatých kyselin • Nejprve určete, které prvky kyselinu tvoří, a umístěte jejich

Tvorba vzorce bezkyslíkatých kyselin • Nejprve určete, které prvky kyselinu tvoří, a umístěte jejich značky v pořadí kation, anion. Tedy na první místo vodík, na druhé další prvek. • Doplňte oxidační číslo ke kationtu vodíku, tedy H+I. • Ostatní atomy, které tvoří bezkyslíkaté kyseliny, mají oxidační čísla, která již znáte, např. fluor F, chlor Cl, brom Br a jod I mají –I. • Síra S, selen Se a tellur Te mají –II. Opět je tu souvislost s jejich umístěním v PSP. • Další postup již znáte. Podle křížového pravidla umístěte čísla vpravo dolů ke značkám prvků. • Pokud lze krátit, kraťte. • Pokud nelze, je vzorec hotov.

Vzorové příklady • • Kyselina fluorovodíková (fluorovodík) HF H+I F-I HF • • Kyselina

Vzorové příklady • • Kyselina fluorovodíková (fluorovodík) HF H+I F-I HF • • Kyselina selenovodíková (selenovodík) H Se H+I Se-II H 2 Se

Tvorba vzorce kyslíkatých kyselin • • • Nejprve určete, které prvky kyselinu tvoří, a

Tvorba vzorce kyslíkatých kyselin • • • Nejprve určete, které prvky kyselinu tvoří, a umístěte jejich značky v pořadí kation, anion. Tedy na první místo vodík, na druhé další prvek (oba tvoří kation sloučeniny) a na závěr kyslík (ten tvoří anion sloučeniny). Doplňte oxidační číslo ke kationtu vodíku, tedy H+I, a k aniontu kyslíku, tedy O-II. Ostatní atomy, které tvoří kyslíkaté kyseliny, mají oxidační čísla vycházející z tabulky koncovek, např. koncovce –itý tedy náleží oxidační číslo +III. V dalším kroku sečtěte hodnoty oxidačních čísel u kationtů. Je-li tato hodnota lichá, nelze ji dělit dvěma, doplňte vpravo dolů ke značce vodíku 2. Vynásobte oxidační číslo vodíku dvěma a přičtěte k němu oxidační číslo dalšího prvku. Výsledek vydělte dvěma a výslednou hodnotu doplňte vpravo dolů ke značce kyslíku. Vzorec přepište bez oxidačních čísel. Je-li tato hodnota sudá, vydělte ji dvěma a výsledek doplňte vpravo dolů ke značce kyslíku. Vzorec přepište bez oxidačních čísel.

Vzorové příklady • • • Kyselina chloristá H Cl O H+I Cl+VII O-II I

Vzorové příklady • • • Kyselina chloristá H Cl O H+I Cl+VII O-II I + VII = VIII, VIII : II = IV HCl. O 4 • • • Kyselina dusičná HNO H+I N+V O–II I + V = VI, VI : II = III HNO 3 • • Kyselina uhličitá HCO H+I C+IV O–II I + IV = V, nelze dělit 2 H 2+I C+IV O–II 2. I +IV = VI, VI : II = III H 2 CO 3

Příklady k procvičení • • • 1. kyselina chlorná 2. kyselina siřičitá 3. kyselina

Příklady k procvičení • • • 1. kyselina chlorná 2. kyselina siřičitá 3. kyselina dusnatá 4. kyselina tellurovodíková 5. kyselina sírová 6. kyselina chlorečná 7. kyselina sirovodíková 8. kyselina jodistá 9. kyselina bromovodíková 10. kyselina selenová • • • 1. HCl. O 2. H 2 SO 3 3. H 2 NO 2 4. H 2 Te 5. H 2 SO 4 6. HCl. O 3 7. H 2 S 8. HIO 4 9. HBr 10. H 2 Se. O 4

Tvorba vzorce hydroxidů • Nejprve umístěte značky prvků, které tvoří hydroxid, OH skupina je

Tvorba vzorce hydroxidů • Nejprve umístěte značky prvků, které tvoří hydroxid, OH skupina je vždy na druhém místě, další prvek je na místě prvním. • Doplňte oxidační čísla, skupina OH má vždy –I, oxidační číslo dalšího prvku je dáno koncovkou, např. koncovce ičitý náleží oxidační číslo +IV. • Podle křížového pravidla umístěte počty atomů vpravo dolů. V případě, že skupina OH se vyskytuje vícekrát než jednou, dejte ji do závorky, např. (OH)3, čteme „ó há třikrát“.

Vzorové příklady • • Hydroxid olovnatý Pb OH Pb+II (OH)–I Pb(OH)2 • • Hydroxid

Vzorové příklady • • Hydroxid olovnatý Pb OH Pb+II (OH)–I Pb(OH)2 • • Hydroxid hlinitý Al OH Al+III (OH)–I Al(OH)3

Příklady k procvičení • 1. hydroxid sodný • 2. hydroxid železitý • 3. hydroxid

Příklady k procvičení • 1. hydroxid sodný • 2. hydroxid železitý • 3. hydroxid hořečnatý • 4. hydroxid vápenatý • 5. hydroxid draselný • 6. hydroxid olovičitý • 7. hydroxid měďnatý • • 1. Na. OH 2. Fe(OH)3 3. Mg(OH)2 4. Ca(OH)2 5. KOH 6. Pb(OH)4 7. Cu(OH)2