Nzev koly Zkladn kola Chomutov Psen 5144 Nzev

Název školy: Základní škola Chomutov, Písečná 5144 Název materiálu: VY_52_INOVACE_24_Středověk_ad 2 Číslo projektu: CZ 1. 07/1. 4. 00/21. 3355 Autor: Mgr. Angela Doubravová Datum tvorby: 10. 04. 2012 Cílový ročník: čtvrtý Vzdělávací oblast/obor: Člověk a jeho svět Klíčové slovo: Středověk, hrady, města, vesnice, řemesla, cechy Anotace: Tato prezentace slouží k názornému výkladu učiva o Středověku

STŘEDOVĚKÉ VESNICE Ø Ø Ø Ø Většina obyvatelstva středověké Evropy žila na venkově. Dům na venkově tvořily tři místnosti - jizba, síň a komora. Centrem společenského života byl kostel, kde se vesničané scházeli k pravidelným bohoslužbám. V čele každé vesnice stál rychtář. Rychtář z pověření místního pána trestal drobné přestupky, vybíral pokuty a feudální dávky. Rolníci museli pracovat na panském pozemku, tomu se říkalo „robota“ a odvádět vrchnosti dávky. Dnešní hospodě se ve středověku říkalo krčma. Na vesnici žili nejen poddaní sedláci, řemeslníci a bezzemci, ale i drobná šlechta - zemani - a kněží, pro každého však platily různé právní předpisy.

STŘEDOVĚKÁ MĚSTA Ø Ø Ø Město i hrad byly obehnané dlouhými ochozy kolem hradeb, které bránily ozbrojení vojáci a vstupní brány mohly být uzavřeny těžkými, železnými kovanými padacími mřížemi. Skrz úzké střílny ve zdech vystřelovali obránci šípy. Ve většině měst v podhradí se jednou či dvakrát týdně konal trh. Tehdy se náměstí zaplnilo prodavači s různým zbožím. Koupit bylo možné cokoli. Několikrát do roka se konal jarmark, jenž byl větší než běžný trh a prodávalo se tu mnohem více zboží. Měšťanské domy měly dřevěnou konstrukci. Volné plochy mezi trámy byly vyplněné zdí z propletených tyčí a větví omazaných jílem.

ULICE Ø Ulice byly špinavé a zablácené, kanalizaci nahrazovaly jen otevřené stoky, kudy tekla voda a splašky. Ø Odpadky se vyhazovaly z oken na ulici, proto se také především v létě, hodně šířily nemoci ze špíny, nejvíce mezi chudými lidmi

ŘEMESLA Ø Málo lidí umělo číst, a tak před krámky visely zvláštní štíty, aby každý věděl, co se kde prodává. Tak třeba nůžky označovaly krejčovství a zelený keř hospodu. Ø Nejpočetnějších skupinu obyvatel tvořili řemeslníci, mlynáři, pekaři, řezníci, krejčí, hrnčíři, truhláři, bednáři, řemenáři…a patřili do spolků zvaných cechy. Ø Cechy dohlížely na ceny a jakost zboží a organizovaly výchovu učňů a tovaryšů. Ø Hlas zvonu ohlašoval zavírání městské brány. Až do rána nemohl nikdo do města ani z města ven. Zvon byl také znamením pro obyvatele města, aby než půjdou spát, přikryli ohně v domech zvláštními baňatými poklicemi z pálené hlíny.

ŠLECHTICI Ø Šlechta se dělila na pány a zemany. Ø Páni žili v pevných hradech, byli majiteli rozsáhlých panství. Ø Zemané často vlastnili jen jednu vesnici, žili v nevelkých tvrzích a mnohdy se od sedláků lišili jen tím, že byli svobodní.

JAK SE ŽILO NA STŘEDOVĚKÉM HRADU Ø Ø Ø V mírových dobách chránila hrad jen malá posádka. Majitel několika hradů strávil na každém z nich ročně jen pár měsíců. Zbytek času pobýval buď u královského dvora, nebo na bitevním poli. Během pobytu na svém sídle zkontroloval pán pozemky, promluvil s hejtmanem a jeho úředníky, aby se ujistil, že vše probíhá jak má. Pořádal pro své hosty hony, slavnosti a případně i turnaje.

STŘEDOVĚKÉ OPEVNĚNÍ

JÍDLO A PITÍ Ø Ø Ø Na většině hradů se běžně přechovávala jen malá zásoba potravin. Maso se většinou udilo či nasolovalo, aby vydrželo přes zimu. Také se nakládalo do sudů a prokládalo se zeleninou a ovocem. Ovocná šťáva se nasákla do masa a pomáhala je konzervovat. Některé hrady pěstovaly včely. Med se používal ke slazení pokrmů a nápojů. Používal se také pro výrobu nápojů – medoviny silného alkoholického nápoje oblíbeného ve středověku. Každý hrad potřeboval vlastní zdroj pitné vody. Proto byly vykopány hluboké, kamenem obezděné studny a džbery s vodou se nahoru tahaly rumpálem. Někdy vedla šachta ze studně přímo do kuchyně. Některé hrady měly vlastní rybníky, sady a zelinářské zahrady. Na přilehlých farmách se choval hovězí dobytek, ovce a prasata.

KUCHYNĚ HRADU Ø Ø Ø V době pánovy nepřítomnosti kuchyně ztichla. Ožila opět v době, kdy pán přijel na hrad. Nejteplejší část kuchyně byla před sálajícím ohništěm. Na velkém rožni se opékalo maso. Z boku ohniště byla obvykle zbudována klenutá chlebová pec. Roztápěla se otýpkami chrastí a vydržela horká dlouhé hodiny. K nejdůležitějšímu kuchyňskému náčiní patřil hmoždíř s paličkou na drcení koření a bylin, kopist na míchání, tlouk na naklepávání masa, železná sběračka na polévky a různé nože na krájení zeleniny a masa. Jídlo bývalo často silně okořeněné, čímž se přebíjela chuť kazícího se masa. V každé kuchyni byl nejméně jeden velký železný kotel, zavěšený na háku nad ohněm. Kotle se používaly pro přípravu dušených pokrmů, polévek omáček.

CÍRKEV Ø Ø Vlastnila kostely, kláštery, rybníky, pole, lesy Vesnice s poddanými i některá města Nesmírně bohatla díky štědrým darům některých šlechticů, až někteří hodnostáři zapomínali na příkaz křesťanské chudoby a žili v přepychu Usilovali i o moc a účast na vládě

ILUSTRACE BYLA ČERPÁNA Z INTERNETOVÝCH STRÁNEK: http: //hradkrasov. sweb. cz/hrad_13 s. gif, 10. 4. 2012