Nty a ntov spoje Tomasz Nogol Autorem materilu

  • Slides: 12
Download presentation
Nýty a nýtové spoje Tomasz Nogol Autorem materiálu a všech jeho částí, není-li uvedeno

Nýty a nýtové spoje Tomasz Nogol Autorem materiálu a všech jeho částí, není-li uvedeno jinak, je Tomasz Nogol. Dostupné z Metodického portálu www. rvp. cz, ISSN: 1802 -4785, financovaného z ESF a státního rozpočtu ČR. Provozováno Výzkumným ústavem pedagogickým v Praze.

Nýtové spoje patří mezi nerozebíratelné spoje. Nýtování rozdělujeme na: • Nýtování přímé • Nýtování

Nýtové spoje patří mezi nerozebíratelné spoje. Nýtování rozdělujeme na: • Nýtování přímé • Nýtování nepřímé Zatímco v minulosti se nýtování využívalo především při stavbě nýtovaných ocelových konstrukcí, při konstrukcích tlakových nádob nebo stavbě plavidel, kde nýtování nahradilo svařování, v dnešní době se nýtování přesunulo do jiných odvětví, jako je stavebnictví, elektrotechnika, oděvní průmysl, přesná mechanika apod.

Jednou z nejznámějších staveb, v niž bylo použito nýtových spojů, je Eifellova věž. Obr.

Jednou z nejznámějších staveb, v niž bylo použito nýtových spojů, je Eifellova věž. Obr. 1 Obr. 2

Využití nýtových spojů na mostní konstrukci:

Využití nýtových spojů na mostní konstrukci:

Ukázky současného využití nýtových spojů:

Ukázky současného využití nýtových spojů:

Nýtování - současnost • nýtování je postupně stále více nahrazováno: • svařováním • pájením

Nýtování - současnost • nýtování je postupně stále více nahrazováno: • svařováním • pájením • lepením • stále se ještě používají u spojů a výroby letadel

Nepřímé nýtování Podstatou nýtových spojů je sevření spojovaných částí mezi hlavy nýtů. Nýt se

Nepřímé nýtování Podstatou nýtových spojů je sevření spojovaných částí mezi hlavy nýtů. Nýt se vkládá dříkem do vyvrtané nebo prostřižené díry a ručním nebo strojním roznýtováním přečnívajícího konce dříku se za studena, nebo u větších nýtů za tepla, vytvoří závěrná hlava nýtu.

Přímé nýtování U tohoto druhu nýtování se na jedné spojované části vytvoří dřík a

Přímé nýtování U tohoto druhu nýtování se na jedné spojované části vytvoří dřík a v druhé díra. Roznýtováním vznikne závěrná hlava, která může mít různý tvar, která obě části spojí. Takto se spojují například součásti stavebního kování a součásti v přesné mechanice.

Roznýtovává se nejčastěji za studena, proto musí být součást, která se roznýtovává, z dobře

Roznýtovává se nejčastěji za studena, proto musí být součást, která se roznýtovává, z dobře tvárného materiálu. Tohoto spojení se používá jen u málo namáhaných součástí. Na obrázcích je znázorněno spojení tenkých plechů.

Nepřímé nýtování dále můžeme rozdělit podle účelu: Pevné konstrukční Pevné a nepropustné - kotlové

Nepřímé nýtování dále můžeme rozdělit podle účelu: Pevné konstrukční Pevné a nepropustné - kotlové Nepropustné • Pevné konstrukční nýtování – pro spojování ocelových konstrukcí, např. mostů, jeřábových nosníků, stožárů. • Nepropustné nýtování – při spojování plechů, pásů a tyčí různých nádrží na tekutiny bez přetlaku, nebo jen s malým přetlakem. • Pevné a nepropustné nýtování – při výrobě nádob s vnitřním přetlakem. Spoje musí být pevné a nesměji jimi pronikat stlačené plyny a kapaliny.

Druhy nýtů PLNÉ DUTÉ

Druhy nýtů PLNÉ DUTÉ

Zdroje: Obr. 1 Obr. 2 [cit. 2011 -01 -15]. Dostupný pod licencí Creative Commons

Zdroje: Obr. 1 Obr. 2 [cit. 2011 -01 -15]. Dostupný pod licencí Creative Commons na WWW: <http: //commons. wikimedia. org/wiki/File: 845 -Paris. jpg>. Immanuel Giel: commons. wikimedia. org. [online]. 1992 [cit. 2011 -01 -15]. File: Eiffel. Traeger. jpg. Dostupný pod licencí Creative Commons na WWW: <http: //commons. wikimedia. org/wiki/File: Eiffel. Traeger. jpg>. Ostatní obrázky a fotografie – archiv autora. České státní normy Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví dostupné na WWW: <http: //csnonline. unmz. cz/vyhledavani. aspx> DOLEČEK, Josef, HOLOUBEK, Zdeněk. Strojnictví I. 2. vyd. Praha : SNTL – Nakladatelství technické literatury, 1988. Bez ISBN. Kapitola 2. 6. , s. 33 – 35. ČERNOCH, Svatopluk. Strojně technická příručka. Svazek 1. 13. vyd. Praha : SNTL – Nakladatelství technické literatury, 1977. Bez ISBN. Kapitola 6. 1. 7. , s. 640 – 642.