Nty a ntov spoje Tomasz Nogol Autorem materilu

  • Slides: 12
Download presentation
Nýty a nýtové spoje Tomasz Nogol Autorem materiálu a všech jeho částí, není-li uvedeno

Nýty a nýtové spoje Tomasz Nogol Autorem materiálu a všech jeho částí, není-li uvedeno jinak, je Tomasz Nogol. Dostupné z Metodického portálu www. rvp. cz, ISSN: 1802 -4785, financovaného z ESF a státního rozpočtu ČR. Provozováno Výzkumným ústavem pedagogickým v Praze.

Nýtové spoje patří mezi nerozebíratelné spoje. Nýtování rozdělujeme na: • Nýtování přímé • Nýtování

Nýtové spoje patří mezi nerozebíratelné spoje. Nýtování rozdělujeme na: • Nýtování přímé • Nýtování nepřímé Zatímco v minulosti se nýtování využívalo především při stavbě nýtovaných ocelových konstrukcí, při konstrukcích tlakových nádob nebo stavbě plavidel, kde nýtování nahradilo svařování, v dnešní době se nýtování přesunulo do jiných odvětví, jako je stavebnictví, elektrotechnika, oděvní průmysl, přesná mechanika apod.

Jednou z nejznámějších staveb, v niž bylo použito nýtových spojů, je Eifellova věž. Obr.

Jednou z nejznámějších staveb, v niž bylo použito nýtových spojů, je Eifellova věž. Obr. 1 Obr. 2

Využití nýtových spojů na mostní konstrukci:

Využití nýtových spojů na mostní konstrukci:

Ukázky současného využití nýtových spojů:

Ukázky současného využití nýtových spojů:

Nepřímé nýtování Podstatou nýtových spojů je sevření spojovaných částí mezi hlavy nýtů. Nýt se

Nepřímé nýtování Podstatou nýtových spojů je sevření spojovaných částí mezi hlavy nýtů. Nýt se vkládá dříkem do vyvrtané nebo prostřižené díry a ručním nebo strojním roznýtováním přečnívajícího konce dříku se za studena, nebo u větších nýtů za tepla, vytvoří závěrná hlava nýtu.

Přímé nýtování U tohoto druhu nýtování se na jedné spojované části vytvoří dřík a

Přímé nýtování U tohoto druhu nýtování se na jedné spojované části vytvoří dřík a v druhé díra. Roznýtováním vznikne závěrná hlava, která může mít různý tvar, která obě části spojí. Takto se spojují například součásti stavebního kování a součásti v přesné mechanice.

Roznýtovává se nejčastěji za studena, proto musí být součást, která se roznýtovává, z dobře

Roznýtovává se nejčastěji za studena, proto musí být součást, která se roznýtovává, z dobře tvárného materiálu. Tohoto spojení se používá jen u málo namáhaných součástí. Na obrázcích je znázorněno spojení tenkých plechů.

Nepřímé nýtování dále můžeme rozdělit podle účelu: Pevné konstrukční Pevné a nepropustné - kotlové

Nepřímé nýtování dále můžeme rozdělit podle účelu: Pevné konstrukční Pevné a nepropustné - kotlové Nepropustné • Pevné konstrukční nýtování – pro spojování ocelových konstrukcí, např. mostů, jeřábových nosníků, stožárů. • Nepropustné nýtování – při spojování plechů, pásů a tyčí různých nádrží na tekutiny bez přetlaku, nebo jen s malým přetlakem. • Pevné a nepropustné nýtování – při výrobě nádob s vnitřním přetlakem. Spoje musí být pevné a nesměji jimi pronikat stlačené plyny a kapaliny.

Typy nýtů podle ČSN Přesné nýty ČSN 02 2031 z roku 1955 Jedná se

Typy nýtů podle ČSN Přesné nýty ČSN 02 2031 z roku 1955 Jedná se o kmenovou normu. Jednotlivé druhy přesných nýtů popisují samostatné normy (viz Nýty. Přehled ČSN 02 2300 z roku 1967). Nýty. Přehled ČSN 02 2300 z roku 1967 Některé z následujících názvů byly nahrazeny, avšak tato norma je i nadále platná. Norma stanovuje mezní úchylky souososti hlavy a dříku v rozsahu průměrů dříků do 10 mm, mezní úchylky kolmosti dosedací plochy hlavy k ose dříku, hodnoty požadované pevnosti ve střihu, značení materiálu, zkoušení pevnosti ve střihu, přejímání, dodávání a balení nýtů. Přesné nýty s půlkulovou hlavou ČSN 02 2302 z roku 2004 Norma pro nýty s půlkulovou hlavou pro jmenovité průměry d od 1 mm do 36 mm. Nýty s nízkou půlkulovou hlavou ČSN 02 2303 z roku 2004 (Tato norma nahradila normu z roku 1967 Nýty s plochou kulovou hlavou ČSN 02 2303. ) Norma stanovuje charakteristiky nýtů s plochou půlkulovou hlavou se jmenovitými průměry d od 5 mm do 10 mm. Zápustné nýty ČSN 02 2311 z roku 2004 Norma stanovuje charakteristiky zápustných nýtů se jmenovitými průměry d od 1 mm do 36 mm.

Trubkové nýty tenkostěnné válcové ČSN 02 2380 z roku 2004 Norma stanovuje charakteristiky tenkostěnných

Trubkové nýty tenkostěnné válcové ČSN 02 2380 z roku 2004 Norma stanovuje charakteristiky tenkostěnných trubkových válcových nýtů vyráběných z mosazných trubek se jmenovitým průměrem d od 2 mm do 6 mm. Nýty trubkové s lemovanou hlavou ČSN 02 2382 z roku 1969 Nýty trhací podle ČSN EN ISO 15 975 až 15 984 a ČSN EN ISO 16 582 až 16 585 Tyto normy charakterizují jednotlivé typy trhacích nýtů. Pro tento druh nýtů se používá u nýtovacích kleští různých druhů. Tažené nýty kuželové ČSN 02 2379 z roku 2004 Tato norma platí pro výrobu a používání tažených nýtů kuželových vyráběných z mosazného pásu, používaných pro spojování tuhých a poddajných materiálů. Dvoudílné nýty ČSN 02 2039 z roku 1992 Nýty s trnem ČSN 02 2391 byly nahrazeny ČSN EN ISO 15 977 z roku 2003 a jejich název byl změněn na: Trhací nýty otevřené s předepsaným přetržením trnu a s plochou hlavou – AIA/St Trubkové nýty s lisovanou hlavou ČSN 02 2381 z roku 2004 Norma stanovuje charakteristiky trubkových nýtů s lisovanou hlavou se jmenovitými průměry d od 4 mm do 8 mm.

Zdroje: Obr. 1 Obr. 2 [cit. 2011 -01 -15]. Dostupný pod licencí Creative Commons

Zdroje: Obr. 1 Obr. 2 [cit. 2011 -01 -15]. Dostupný pod licencí Creative Commons na WWW: <http: //commons. wikimedia. org/wiki/File: 845 -Paris. jpg>. Immanuel Giel: commons. wikimedia. org. [online]. 1992 [cit. 2011 -01 -15]. File: Eiffel. Traeger. jpg. Dostupný pod licencí Creative Commons na WWW: <http: //commons. wikimedia. org/wiki/File: Eiffel. Traeger. jpg>. Ostatní obrázky a fotografie – archiv autora. České státní normy Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví dostupné na WWW: <http: //csnonline. unmz. cz/vyhledavani. aspx> DOLEČEK, Josef, HOLOUBEK, Zdeněk. Strojnictví I. 2. vyd. Praha : SNTL – Nakladatelství technické literatury, 1988. Bez ISBN. Kapitola 2. 6. , s. 33 – 35. ČERNOCH, Svatopluk. Strojně technická příručka. Svazek 1. 13. vyd. Praha : SNTL – Nakladatelství technické literatury, 1977. Bez ISBN. Kapitola 6. 1. 7. , s. 640 – 642.