Nrodn obrozen V evropskch souvislostech Potek nrodnho obrozen
Národní obrození V evropských souvislostech
Počátek národního obrození Tereziánské a josefinské reformy Kdy a proč k nim došlo? 1740 – 1748 válka o dědictví rakouské; 1756 – 1763 sedmiletá válka; 1778/9 válka o dědictví bavorské („bramborová válka“) =nutnost reforem: mít dobře připravené vojáky, loajální úředníky, rozvinutý obchod, dopravu, průmysl =nutnost vzdělání, uvolnění pohybu obyvatelstva, přesun obyvatel do měst, mezinárodních kontaktů Zahraniční vlivy (osvícenství zezdola x osvícenství shora)
Osvícenství • Osvícenství je intelektuální hnutí, životní postoj a filosofický směr 17. až 18. století, který znamenal převrat ve vývoji evropského myšlení. Osvícenství je odmítavou reakcí na barokní religiozitu, proti níž staví vlastní prostředky a možnosti člověka: racionalismus, logiku a humanismus. Vytvořilo vlastní duchovní, etické a estetické principy, do té doby neznámé, které daly základ mj. dnešním konceptům občanské svobody a rovnosti, demokracie, pokroku a lidských práv. • U nás – poslední čtvrtina 18. století – do napoleonský válek
K jakým reformám dochází? Povinná školní docházka Reforma státní správy Toleranční patent Odstranění nevolnictví (nikoli však robotních povinností /to až 1848/) X germanizace, centralizace, útok na „tradiční hodnoty“ a jejich opory + nutnost vzdělání v národním jazyce, laicizace školství a jeho rozšíření, uvolnění pohybu obyvatel vede ke stěhování venkovského (=česky hovořícího) obyvatelstva do měst
Národní obrození a jeho fáze • Obranná (konsolidační) fáze (1775 – 1805) • Obrana češtiny jako dorozumívacího (a literárního) jazyka „lidových“ vrstev, jednalo se o období učeneckého zájmu o češtinu a historii. Tzv. generace Dobrovského. Datují se sem počátky českého divadla, básnictví a žurnalistiky. Je to doba hledání vlastenectví a stavění se na odpor josefínským centralizačním snahám. Umělci a vědci této doby hledají inspiraci v osvícenství, později také v klasicismu. Nejvýznamnější osobností této doby byl Josef Dobrovský. Jednotlivé významné osobnosti: historikové: Gelasius Dobner, František Martin Pelcl jazykovědec: Josef Dobrovský vydavatel: Václav Matěj Kramerius divadelníci: Václav Thám, Karel Ignác Thám a Prokop Šedivý básníci: Antonín Jaroslav Puchmajer, Šebestián Hněvkovský, Vojtěch a Jan Nejedlí
Ofenzivní fáze (1805 – 1830) • Generace jungmannovská • Pronikání klasicismu do české literatury (O klasičnosti – J. Jungmann); vznik literární historiografie = Jungmannova Historie literatury české • Vznik vědeckých časopisů (a také literárních), literární kritiky, umělecké literatury „pro vyšší vrstvy“ =čeština jazykem literátů a vzdělanců (J. Jungmann; P. J. Šafařík + F. Palacký: Počátkové českého básnictví, obzvláště prozódie 1818) • České divadlo – V. K. Klicpera; frašky – J. N. Štěpánek • M. Z. Polák: Vznešenost přírody • Klasicistní estetika • Počátky preromantismu (sentimentalismu) – Čelakovského Ohlasy, RKZ
Vyvrcholení obrozeneckých snah (1830 – 1848) • Preromantismus; romantismus (Mácha, Tyl); počátky realismu (Havlíček, Němcová) • Vznik Palackého Dějin =nová (vlastně už romantická) koncepce historiografie; „stýkání a potýkání“ Čechů s Němci; vlastenectví jazykové x vlastenectví zemské (B. Bolzano) =vítězí koncepce jazyková (romantický nacionalismus – viz revoluce 1848 /jíž končí NO/) • Doznívání preromantismu; největší osobností českého romantismu K. H. Mácha (x jeho /ne/přijetí českou literární kritikou) • Vznik metodologie české literární kritiky – Chmelenský, Havlíček • Umělecké počátky prvních realistických osobností české literatury: Havlíčka a Němcové • Přesto i po roce 1848 doznívají ještě romantické snahy (Erben; „revoluční romantici“)
Klasicismus • • Klasicismus je umělecký směr, který se inspiruje především antickými vzory a zdůrazňuje střízlivý rozum, uměřenost a jasný, pravidelný řád. Vznikl v polovině 17. století jako reakce na citové až vášnivé baroko a odtud se rozšířil do celé Evropy a napodoboval to, co bylo zachováno, tedy architekturu a sochy. Tato první fáze klasicismu se někdy také nazývá barokní klasicismus, protože se zde barokní prvky mísí s prvky klasicistními. Historicky se toto období řadí ještě do kultury baroka. Následující rokoko se od klasicismu do značné míry odvrací. Nový nástup klasicismu (také louis-seize či sloh Ludvíka XVI. ) přinesl osvícenský absolutismus (josefinismus), kdy se klasicismus stal slohem osvícenských panovnických dvorů, a Velká francouzská revoluce, v níž se rozšířil také k bohatým měšťanům. Pro další vlnu klasicismu, jíž přinesl Napoleon Bonaparte a napoleonské války, se užívá označení empír (z franc. empire, císařství). V období klasicismu se rozvíjí zejména epická poezie a dramatická tvorba. Roku 1680 bylo založeno divadlo Comédie. Française, kde se klasické drama dodnes pěstuje. Dramata musela dodržovat trojjednotu (času, děje a místa) a psala se obvykle v "alexandrinských" verších. Byl zde požadavek stylové vybroušenosti, srozumitelnosti a jasnosti. Klasicistní literatura vyzdvihuje nutnost společenského řádu, pevné morálky a schvaluje i absolutní moc vládce. Na rozdíl od baroka je zastáncem střídmosti, kázně a rozumu. • Typické pro klasicismus jsou literární salony, kde se literární díla předčítala i kritizovala a kde se o literatuře diskutovalo. Právě tyto salony se významně podílely na utváření uměleckého vkusu a ovlivňovaly veřejné názory. Vedle nich vznikaly také literární akademie, jejichž úkolem bylo dbát na jazyk uměleckých děl a také preciznost jejich formy. • Literární tvorba se dělila na dva proudy: • • • vysoká – eposy, ódy, hymny, tragédie, zpracovávaly vznešená témata, líčily urozené hrdiny. Náměty většinou z antiky nízká – komedie, bajka, satira, zobrazovaly život měšťanstva i venkovanů, často pojaty komicky https: //lemonarchiv. files. wordpress. com/2016/03/franc 3 a 7 ois-pascal-simon-gc 3 a 9 rard-pani-recamic 3 a 9 rovc 3 a 11802. jpg? w=840
Preromantismus • • Termínem preromantismus je označován umělecký proud, který vznikl přibližně v polovině 18. století jako reakce na klasicismus a osvícenství, a který ohlašoval blížící se romantismus. Protože se orientoval na posílení emocionální působivosti uměleckých děl, bývá často nazýván sentimentalismem. Preromantismus představuje souhrn různých uměleckých projevů a estetických tendencí v evropských literaturách na předělu mezi klasicismem a romantismem, který vznikl jako výraz nového životního postoje a uměleckého stylu měšťanstva. Tato nastupující sociální třída v něm zdůrazňovala citové hodnoty prostého, nezkaženého člověka (nejen šlechtic, ale i měšťan může prožívat nejušlechtilejší city), čímž vyjadřovala svůj protest proti chladnému rozumářství klasicismu (jako uměleckého směru aristokracie) a proti stavovskému feudálnímu zřízení, které jí neposkytovalo možnost plného uplatnění a všestranného svobodného rozvoje. Navíc začalo měšťanstvo na rozdíl od klasicistních uměleckých zásad chápat umění jako prostředek k proměně světa. Preromantičtí spisovatelé zdůrazňují oproti rokokové konvenční galantnosti a rozumářské tradici opravdovost citu, hloubku vášně, prožitek srdce a právo každého člověka na plný, neomezovaný citový život. Cit není jimi vnímán jako chaotická síla, nýbrž je pro ně zdrojem morálních hodnot, a proto nemusí být regulován rozumem. Za silný inspirační zdroj je považována lidová poezie, horlivě sbíraná a napodobovaná.
Romantismus • • Romantismus je umělecký a filozofický směr a životní postoj euroamerické kultury konce 18. století a začátku 19. století. Vznikl přibližně na přelomu 18. a 19. století a hlavní rozvoj zažíval od první třetiny 19. století do poloviny 19. století. Základními kameny romantismu jsou cit, individualita (a individuální prožitek) a duše (zejména trýzněná duše). Romantismus vznikl jako reakce na monopol rozumu ve filozofii osvícenství, strohost antikou inspirovaného klasicismu. Výchozí podněty hledal v minulosti (hlavně ve středověku) a v exotických zemích. Literatura zachycuje melancholii, stesk (oblíbený termín spleen - trudomyslnost, smutek) a boj jednotlivce proti společnosti. Romantismus je široké umělecké hnutí především první poloviny 19. století, které vzniklo jako umělecký protiklad klasicismu a jako reakce na hluboký rozpor mezi realitou a humanistickými ideály, které proklamovala Velká francouzská revoluce. Své jméno dostalo od románu, tehdy moderního slovesného útvaru, v němž obraznost a citovost převládala nad rozumovostí. Romantismus vznikl koncem 18. století a jako výraz nových sociálně ekonomických skutečností v Evropě odrážel prohlubování protikladů mezi individuem a společností, ideálem a skutečností, uměním a životem. Za kolébku literárního romantismu je považována Anglie (tzv. jezerní básníci), ale jeho počátky lze vystopovat již v polovině 18. století, kdy nastupující sociální třída měšťanstva začala vyjadřovat svůj protest proti chladnému rozumářství klasicismu (jako uměleckému směru aristokracie) a proti stavovskému feudálnímu zřízení, které jí neposkytovalo možnost plného uplatnění a všestranného svobodného rozvoje. https: //cs. wikipedia. org/wiki/Josef_Mat%C 4%9 Bj_Navr%C 3%A 1 til#/media/File: Navratil, _Josef_Ma tej_-_Krajina_se_zriceinou. jpg
- Slides: 10