Npl semin III ronk veobecn lkastv 1 Semin

Náplň seminářů III. ročník všeobecné lékařství 1. Seminář - úvod, příprava protilátek, vyšetření parametrů buněčné imunity 2. Seminář - vyšetření parametrů humorální imunity 3. Seminář - exkurse do laboratoře 4. Seminář - 1. test 5. Seminář - imunodeficity, autoimunitní onemocnění, autoprotilátky 6. Seminář - alergická onemocnění 7. Seminář - 2. test, zápočet

Úvod do imunologie Hlavní funkce imunitního systému • Obranyschopnost • Autotolerance • Imunitní dohled

Imunitní mechanismy 1. Nespecifické imunitní mechanismy složka buněčná – neutrofilní, eosinofilní a bazofilní granulocyty, mastocyty, NK buňky, monocyty, makrofágy složka humorální – komplement, interferony, lektiny a další sérové proteiny 2. Specifické imunitní mechanismy složka buněčná – T lymfocyty složka humorální - protilátky

Imunitní mechanismy

Antigen (imunogen) • Ag je látka, která vyvolává imunitní odpověď a reaguje s produkty této odpovědi (protilátkami nebo receptory na T lymfocytech) • Obvykle proteiny nebo polysacharidy (lipidy a nukleové kyseliny pouze v kombinaci s proteiny nebo polysacharidy) • Molekuly < 5 k. Da nemohou vyvolat imunitní odpověď, optimální velikost molekuly antigenu pro vyvolání imunitní odpovědi je cca 40 k. Da

Epitop je část antigenu, která je rozpoznávána imunitním systémem (lymfocyty- BCR, TCR; Ig)

Protilátka (imunoglobulin) je glykoprotein, který je syntetizován plazmatickými buňkami; tvorba protilátek je vyvolána přítomností antigenu

Monoklonální protilátka – je produkována klonem buněk pocházejících z jedné plazmatické buňky; váže se velmi specificky k určitému epitopu antigenu Polyklonální protilátka – je produkt mnoha klonů plazmatických buněk; jde o směs protilátek namířených proti různým epitopům antigenu

Příprava monoklonálních protilátek

Využití protilátek v diagnostice Reakce protilátek s antigenem je základem všech sérologických metod využívaných v medicíně. Jednotlivé metody se liší způsobem jejich vizualizace. Existuje velké množství detekčních systémů umožňujících zviditelnit reakci antigenu s protilátkou. Takto lze diagnostikovat široké spektrum infekčních či autoimunitních chorob člověka a zvířat.

Využití monoklonálních protilátek v terapii § inhibice rejekce transplantátu § léčba některých nádorových onemocnění (imunotoxiny, radioimunotoxiny, bispecifické protilátky…) § léčba autoimunitních chorob § léčba některých virových onemocnění Humanizované protilátky