msk divadlo Specifika mskho divadla l Nahrazen divadlaobadu
Římské divadlo
Specifika římského divadla l Nahrazení divadla-obřadu divadlem- zábavou l To ovšem existuje i v klasické době – Xenofóntova Hostina l V ničem nebyli Římané Řekům bližší než v v dramatu, v ničem vzdálenější než v divadle l Nepoměřujme římské divadlo řeckým!
Vznik římského divadla l Livius Andronicus - řecký otrok l Překlad Odyssei do latiny l 240 – překlad komedie a tragédie – počátek římského divadla l Gnaeus Naevius – „pořímštil“ řecké drama l Flyacká komedie l Fescennijské verše
Divadlo v římské republice (509 – 27 př. Kr. ) l Divadelní představení pevnou součástí lidových slavností l Organizováno státními úředníky l Panem l Ludi et circenses Romani l Ludi Plebei
Divadlo v římském císařství (27 př. Kr. – 476 po Kr. l Považováno za dobu úpadku l Kvantitativně však nepochybný rozkvět l Známe hlavně z pamfletů křesťanských autorů l Síť divadel po celé říši l Vznik soukromých divadel
Jiné zábavy l Závody vozů l Gladiátorské zápasy l Venationes (zápasy dravých zvířat) l Naumachiae (námořní bitvy) l Teatralizace všednícho života l Divadlo má silnou konkurenci - Terentiova Tchyně
Architektura l Dlouho dřevěné provizorní stavby, budované jen pro slavnosti – některá však navýsost exkluzivní l V letech 55 – 11 př. Kr. tři stálá kamenná divadla (první Pompeiovo)
Architektura 2 l Budovaná na rovině l Chodby pod hledištěm l Zastřešené vchody l Bohatá scaenae frons l Orchéstra půlkruhová, od scény oddělená l Sociálně diferencované hlediště
Herci l Herecké skupiny l Většina římských her pro 5 -6 herců l Dominus gregis – herecký mananžer, šéfproducent – kupuje od autora hru, platí herce, hudebníky i výpravu l Postavení herců i autorů oproti Řecku značně nižší
Žánry římského divadla
Atellana l Krátká fraška jako dohra – nahrazuje satyrské drama l Nejprve provozována amatéry l Nazvaná podle kampanského městečka Atelly l Žádná se nám nezachovala l Zřejmě měla dosti blízko k palliatě – podobné komické typy
Mimus l Jakýsi univerzální multižánrový typ kočovného improvizovaného divadla l Obsahuje zpěv, tanec, recitaci l Hrály jej i ženy l Hrán i jen 2 herci – malé komické scénky l Děje mimu zachovány jen minimálně
Komedie l Dominantní římský žánr l Palliata – komedie „přeložená“ z řečtiny l Togata – původní komedie, zřejmě dosti realistická, obrazy z všedního života
Titus Maccius Plautus l Zchudlý podnikatel, který znovu zbohatl divadlem l Populární, často napodobovaný, i po smrti hojně reprízovaný l Vychází z Menandra, ale je mnohem drastičtější, bulvárnější, méně uměřený
l Neváhá zařazovat osvědčené gagy a komické scény, které příliš nesouvisí s dějem l Zamilovaný pán a jeho otrok l Výrazný podíl hudby l Lišák Pseudolus l Aulularia (Komedie o hrnci) l Mostellaria (Komedie o strašidle)
Publius Terentius Afer l Původně otrok, poté vážený občan l Považován za Menandrova následovníka l Umírněné komedie l Jeho postavy psychologičtější a idealizovanější, zdůrazňuje jejich sympatické rysy l Nejde mu primárně o komický efekt
Publius Terentius Afer l Jemná a uhlazená mluva jeho postav – ve středověku příklad dobré latiny l Při adaptaci mísí motivy různých komedií l Dívka z Andru l Bratři l Kleštěnec l Formio
Tragédie l. V Římě nemá tragédie takovou popularitu jako v Řecku l Vychází většinou z řeckých vzorů l Trójská válka – Aeneus l Fabula crepidata – mytologická tragédie l Fabula praetexta – historická tragédie
Luccius Annaeus Seneca l Stoický filosof, Neronův „poradce“, poté donucen spáchat sebevraždu l Jeho tragédie jsou heremetickými studiemi zničující lidské vášně l Postrádají vývoj a gradaci l Dlouhé rétorické monology l Silně zhuštěné dialogy
Lucius Annaeus Seneca 2 l Postavy, které posedlost jedinou vášní žene do záhuby l Trójanky l Faidra l Thyestes l Zuřící Herkules
Medea l Medea, která už četla Euripída l Menší počet postav l Soustředěnější děj l Gradace hrůz – postupné vraždění dětí
Senecův vliv na renesanční divadlo l Pětiaktová forma l Kruté, násilné scény l Moralistní demonstrace lidské zkaženosti l Záliba v magii, smrti a průniku lidského a nelidského l Psychologická celistvost postav
Pantomimus l Ztvárnění mytologických témat jedním (většinou) tanečníkem s maskou l Hraje většinou více postav l Doprovázen hudebníky a recitátory l Může se však změnit i ve velevýpravnou taneční podívanou
Literatura Eva: Řecké divadlo klasické doby. KLP 1991. l Stehlíková, Eva: Římské divadlo. KLP 1993 l Stehlíková, Eva: Divadlo za časů Nerona a Seneky. Divadelní ústav 2005 l Stehlíková, Eva: Antické divadlo. Univerzita Karlova 2005. l Stehlíková, Eva: Co je nám po Hekubě, Brkola 2012 l Stehlíková,
Literatura 2 Poetika. Praha 1993 l Groh, František: Řecké divadlo. Praha l Aristotelés: 1933. l Thomson, George: Aischylos a Athény. Praha 1952 l Kocur, Miroslaw: We wladzy teatru. Aktorzy i widzowie w antycznym Rzymie. Krakov 2006
- Slides: 30