MOTIVACE X MANIPULACE KLIENT Mgr Michaela Vesel Jen

MOTIVACE X MANIPULACE KLIENTŮ Mgr. Michaela Veselá

„Jen nevzdělanec zneužívá momentální slabosti druhého. “ (D. Bonhoeffer, Etika)

Obecná etika – výchozí otázka Etika se neptá, jak se lidé chovají, nýbrž jak se chovat mají; neptá se, zda se nějaký způsob jednání pokládá za správný, nýbrž, zda správný je.

Motivace X manipulace MANIPULACE MOTIVACE Snaha o působení na myšlení druhé osoby či více osob. Usměrňován naše chování a jednání pro dosažení určitého cíle. Manipulátor nenápadně přesvědčuje druhého člověka o své myšlence či názoru, a přimět ho tak k jednání v zájmu manipulujícího. Vyjadřuje souhrn všech skutečností, které podporují nebo tlumí jedince, aby něco konal nebo nekonal. Motivy jsou pohnutky, psychologické příčiny akcí a reakcí, činností a jednání člověka zaměřené na uspokojování určitých potřeb. Využívá k tomu svých znalostí o slabostech a potřebách druhých lidí a často i svého charismatu.

Rozdíly mezi motivací a manipulací Postavení stran Pocity a emoce Jednání a chování Důsledky Konečná odpovědnost X

Manipulace je nežádoucí jev s destruktivními následky: Jedná se zpravidla o zištný úmysl, který je dosahován na úkor druhého člověka. Ničí vztahy mezi lidmi. X Manipulace může mít i pozitivní dopad: Pokud používáme jako působení na ostatní s využitím autority a zkušeností. Může zachránit život člověka – psycholog, záchranář (většinou jde o vyjednávání či uklidňování) Mezilidská diplomacie – řešení situací nekonfliktní cestou, pomoc při řešení problémů, atd. Záchrana života se jeví jako jediná polehčující okolnost pro použití manipulativních technik vůči okolí.

Klasifikace manipulací Základní dělení podle obcházené mohutnosti: Přímé (nátlakové) – manipulátor obchází vůli manipulovaného. Ten si zřetelně uvědomuje, že musí udělat něco, co nechce. Typické pro jednání z pozice moci či autority – rodič vůči dítěti, učitel vůči žákovi, policista vůči občanovi, monopol vůči zákazníkovi. Nepřímé (taktizující) – manipulátor obchází vědomí manipulovaného. Ten si není vědom, že se momentálně děje něco, co je pro něj nevýhodné. Typické pro jednání z pozice podřízené – dítě obchází zákaz rodiče, žák opisuje při zkoušce, občan hraje blbečka při dopravní kontrole, uživatel porušuje licenční podmínky počítačového monopolu.

Obrana proti manipulaci Rozpoznat manipulaci a hrozící nebezpečí. Pěstovat si vlastní sebevědomí. Nemyslet si, že manipulátor je dokonalejší. Umí naši klienti vyjádřit odmítnutí? Dokážeme jejich vůli vnímat? Naučit se postupům, jak konkrétní manipulační techniky zneškodnit. Znají naši klienti svá práva? Umět odmítnout manipulátorovu žádost, nemít vůči němu zábrany a závazky. Mají naši klienti přiměřené sebevědomí? Mít jasnou představu o svých právech. Jsou naši klienti schopni rozpoznat manipulaci? Jaké mají naši klienti šance nás porazit, když je manipulujeme? Být přesvědčen o své pravdě. Jsou si naši klienti vážně sebou tak jistí?

Motivace Nebýt manipulativní znamená dát prostor: Osobním cílům klienta 1) přináší osobní nasazení klienta (individuální plány) zabraňují manipulaci klienta Svobodné vůli klienta 2) posiluje autonomii klienta podněcuje naší iniciativu, osobní nasazení pro klienta

Síla rozhodnutí ZKUŠENOST = hlavní nástroj pracovníka pro volbu mezi motivací a manipulací. ODPOVĚDNOST KONÁNÍ = realizace zvoleného rozhodnutí Jen zkušenost nás může naučit, která hlediska je třeba v daném rozhodnutí brát na zřetel a která nikoli. Vyžadující aktivitu a nasazení pracovníka i ve chvíli, kdy pochybuje o svém rozhodnutí. ODPOVĚDNOST = schopnost pracovníka unést tíhu rozhodnutí při práci s klientem. Odpovědnost může být samotným motivem pracovníka konat/nekonat, stejně jako může být i důsledkem daného rozhodnutí. KONÁNÍ ZKUŠENOST

Profesionalita sociální práce 1) 2) Sledování kvality života klientů sociálních služeb 1) Autonomie klienta – aby mohl rozhodovat sám o sobě 2) Individualizace péče – respekt ke zvykům klienta, jeho návykům, jeho schopnostem – pohybovým, smyslovým, mentálním, abychom brali na vědomí jeho věk Schopnost spolupráce na péči 1) Zapojení klienta do plánování služby, i samotného poskytování a vyhodnocování 2) Týmová spolupráce – ochota zapojovat různé aktéry do péče o klienta

Etické principy sociální práce Respektování jedinečnosti každého klienta Volné a svobodné vyjadřování pocitů klienta Akceptace klienta – takového, jaký je Respektování práva klienta svobodně se rozhodovat a volit mezi alternativami Nemoralizování Empatický přístup Podporujme prosociální komunikaci v našich organizacích.

„Zodpovědný člověk jedná ve svobodě vlastního „já“. On sám se musí rozhlížet, usuzovat, rozvažovat, rozhodovat a jednat. Sám musí zkoumat motivy, příznivé okolnosti, cenu a smysl svého jednání. “ (D. Bonhoeffer, Etika) Děkuji za pozornost.