MOTIVACE PSYCHIKA A JEJ SLOKY vnmn podnty Exteroceptory

MOTIVACE

PSYCHIKA A JEJÍ SLOŽKY- vnímání, podněty Exteroceptory ( vnější podněty) Zrak Interoceptory ( vnitřní podněty) Sluch Chuť Čich hmat Vlivy prostředí Reakce organismu

ČLOVĚK – Z OBECNÉ PŘÍRODY SE VYDĚLUJE SCHOPNOSTÍ VNÍMAT, PROŽÍVAT A REAGOVAT POMOCÍ II. SIGNÁLNÍ SOUSTAVY ( SCHOPNOST ŘEČI ) POTŘEBY SPECIFICKY LIDSKÉ SEBEREALIZACE OCENĚNÍ A UZNÁNÍ LÁSKY A POROZUMĚNÍ LÁSKY A SOUNÁLEŽITOSTI POTŘEBA JISTOTY A BEZPEČÍ DRUH ZÁKLADNÍ POTŘEBY VZDUCH VODA POTRAVA ODPOČINEK SEX

KOMPLEXNĚJŠÍ FAKTORY MOTIVACE MOTIV – „POHNUTKA HLEDÁNÍ“- musí obsahovat vědomí cíle a představu prostředků CÍL – konkretizované puzení PROSTŘEDKY – kroky k dosažení cíle POSTOJ – získané východisko jednání, zahrnující relativně ustálenou tendenci k myšlenkové, citové a akční odezvě ROLE – obecně akceptovaný předpis sociálního chování v určitém postavení ZÁJEM – trvalejší zaměření na emocionálně přitažlivé objekty či jevy a s tím spojené jednání, ale navíc je individuálně volený

Zahrnuje tři složky duševního dění : obsahovou( zájem se k něčemu vztahuje) Ø citovou (je doprovázen city) Ø snahovou ( tendence zabývat se předmětem zájmu) HODNOTA – je osobní výklad přitažlivosti cíle Ø ( PROČ to chci, co mě k tomu přitahuje…) - Hodnota je zobecnění snahových tendencí subjektu

Frankl (1994) - hodnotové kategorie třídí do tří okruhů : 1. Tvůrčí hodnoty –(aktivita a produktivita) = snaha něco umět, dělat a tvořit 2. Zážitkové hodnoty (kontemplace /nejvyšší forma meditace; ztotožnění se meditujícího s absolutní realitou/, emocionalita), tedy něco prožít, někoho milovat… 3. Postojové hodnoty (hrdinský postoj, vzdor ducha), tj. najít nějaký smysl, stanovisko, postoj a vyrovnání i za zcela beznadějné situace.

VOLNÍ PROCESY n Představují komplexní duševní proces spočívající v cílesměrném jednání k dosažení vědomě zvolených subjektivně hodnotných cílů předem uváženým postupem. Volní proces je to, co se děje „mezi poznáním a jednáním, mezi subjektivním záměrem a objektivním efektem, mezi představou cíle v mysli člověka a jeho uskutečňováním ve vnějším prostředí“ ( cit. Brichcín, 1971).

Motivace žáka MOTIV (lat. movere – hýbati)- vnitřní pohnutka n n Teorie motivace: hedonistické – dosažení pocitu libosti kognitivistické – shromažďování informací homeostatické – tendence dosahovat stavu rovnováhy nehomeostatické – potřeba aktivity Pochopení pohnutek lidského chování usnadňuje teorie potřeb

Teorie potřeba - porušení rovnováhy, subjektivní pocit nedostatku nebo přebytku, prožívání je velmi individuální 1. potřeby primární (fyziologické, nižší) – zajišťují biologické přežití (hlad, žízeň, spánek, teplo, sex) - jsou vrozené - mají cyklickou povahu - jsou deficitní (s výjimkou sexu) uspokojení primárních potřeb je zpravidla podmínkou vzniku sekundárních potřeb

2. potřeby sekundární (psychické, vyšší) – - nejsou cyklické povahy - podléhají vlivu učení (jsou společensky podmíněné), mohou „chybět“, s tendencí být dodatečně uspokojovány – preference je individuální n n n potřeba nových dojmů a zkušeností (kognitivní p. ) potřeba bezpečí a jistoty potřeba uznání potřeba lásky a citové odezvy potřeba seberealizace

neuspokojení potřeby frustrace reakce na frustraci je v zásadě dvojí: útočná a úniková obranné mechanismy na frustraci: n agrese – verbální, fyzická (vůči věcem i osobám) n regrese – návrat do nižšího vývojového stádia n kompenzace (substituce) – hledání náhradních cílů uspokojení za nedostižné n racionalizace (bagatelizace) – rozumové zdůvodnění neúspěchu, či snižování hodnoty nedosaženého cíle

n n identifikace – ztotožnění se s osobou, od níž je očekáváno uspokojení potřeby konformismus – „vnitřní“ a „vnější“, ztotožnění se s názory, postoji, míněním preferované skupiny projekce – promítání vlastních konfliktů či nedostatků jiným osobám únikové reakce – fantazie, snění, „únik do nemoci“, ale i záškoláctví, drogy. . .

Ve školní práci rozlišujeme dvojí motivaci: motivace kladná (vnitřní) – probuzení vnitřního zájmu žáka, využíváme kognitivních potřeb, potřeby uznání aj. , takováto motivace je pedagogicky optimální n motivace záporná (vnější) – motivace vynucená ohrožením některých psychických potřeb žáka (např. potřebu bezpečí, potřebu uznání), tuto „hrozbu“ vyvolávají formy hodnocení, zkoušení existuje i nebezpečí „přemotivování“ n