Mgr Marie Havrnkov NAUKA O TVOEN SLOV skldn

Mgr. Marie Havránková NAUKA O TVOŘENÍ SLOV- skládání a zkracování Mluvnice pro 2. ročník Srpen 2012

� Záměrem této sady výukových materiálů s názvem Nauka o slovní zásobě a tvoření slov je poskytnout žákům potřebné informace o slovní zásobě, o způsobech jejího rozvíjení a zejména o tvoření slov v českém jazyce, a to odvozováním, skládáním a zkracováním. Učivo navazuje na znalosti, které žáci získali na ZŠ a cílem je jejich znalosti rozšířit a upevnit tak, aby je žáci mohli využít zejména při ústní a písemné komunikaci. � Jednotlivé DUMy (prezentace) v této sadě jsou určeny pro žáky 2. ročníku SOU Uherský Brod. � Tato prezentace pojednává o tvoření slov skládáním, o druzích složenin a jejich pravopisem, zabývá se i zkracováním a vznikem zkratek, zkratkových slov a značek.

NAUKA O TVOŘENÍ SLOV SKLÁDÁNÍ (KOMPOZICE) ZKRACOVÁNÍ (ABREVIACE)

SKLÁDÁNÍ � tvoření slov ze dvou a více slovotvorných základů � tvoří se tak především podstatná a přídavná jména � skládáním vznikají slova složená (složeniny) � v češtině je skládání méně časté � nejvíce se využívá při tvoření odborných názvů (rovnoramenný, citoslovce)

ROZDĚLENÍ SLOV SLOŽENÝCH Složeniny vlastní: � nedají se rozdělit na dvě samostatně existující slova (dějepis, jihozápadní) � první část slova bývá rozšířena o –o- (pivovar, horolezec, jihozápad), řidčeji o –e/-ě-, - i – (dějepis, zeměpis, svítiplyn) Složeniny nevlastní (spřežky): � dají se rozložit na samostatná slova (okamžik = mžik+oka, zeměkoule = země+koule, obranyschopný= schopný obrany, spolupracovat = pracovat spolu)

Složeniny hybridní: � v současné češtině jich přibývá � alespoň jedna část v nich je cizího původu (ekopotraviny, ultralehký, autodílna) Složená slova nelze tvořit libovolně, častější jsou kombinace podstatných a přídavných jmen, málo obvyklé jsou složeniny sloves (spolupracovat)

PRAVOPIS SLOŽENIN Spojovník se píše: � obě složky jsou ve vztahu souřadném a první složka je zakončena na –sko, -cko, -ně, -ově (literárně-hudební, politicko-organizační, francouzsko-český) Spojovník se nepíše u složených přídavných jmen: � která vznikla z ustáleného spojení přídavného jména a jména podstatného (vysokoškolský –vysoká škola) � jejichž obě složky jsou ve vztahu slučovacím a první složka není zakončena na –sko, -cko, -ně, -ově (sladkokyselý) � u kterých je první člen tvořen podstatným jménem (palivoenergetický)

ZKRACOVÁNÍ � tvoření slov zkracováním základových slov nebo ze zkrácených částí základových slov � zkracováním vznikají iniciálové zkratky, slova zkratková a značky � zkratkových slov v současné češtině přibývá, ale jejich grafická podoba neodpovídá vždy normám spisovné češtiny (Euro. Tel) � končí-li věta zkratkou s tečkou, tečka signalizující konec věty se už nepíše

INICIÁLOVÉ ZKRATKY � vznikají z počátečních písmen (iniciál) jednotlivých slov víceslovných názvů: ČR = Česká republika, ZOH = zimní olympijské hry � píšeme je velkými písmeny bez teček � při výslovnosti je obvykle hláskujeme: ČTK= čé-té-ká � jsou nesklonné � výjimečně se mohou vyslovovat jako slova a skloňovat: UNESCO, -a podle vzoru město

ZKRATKY �v písmu se zkracují některá často užívaná slova nebo slovní spojení z čistě praktických důvodů: například=např. , vlastní rukou=v. r. � jsou čistě grafické a čteme je v nezkrácené podobě � za zkratky tvořené prvním písmenem (písmeny) slova či slov a ukončené zpravidla souhláskou je nutné psát tečku: č. j. nebo čj. = číslo jednací, s. r. o. = společnost s ručením omezeným

� někdy se tvoří zkratky z prvního a posledního písmene (písmeny) slova: fa, fy, fě (firma, firmy, firmě), nepíšeme za nimi tečku � závazné je psaní oficiálních zkratek akademických titulů: MUDr. , JUDr. MVDr. , Bc. , Mgr. , Paed. Dr. Ing. , CSc. , Ph. D. , Di. S.

ZKRATKOVÁ SLOVA � vznikají spojením počátečních písmen nebo slabik několikaslovného názvu: Čedok = Česká dopravní kancelář, sitkom = situační komedie � vyslovujeme je jako jedno slovo � skloňujeme je podle příslušných vzorů: Sazka jako žena, Eurotel jako hrad � lze od nich odvozovat nová slova: Čedok čedokový

ZNAČKY � mají ustálený grafický obraz � mohou být tvořen písmeny z cizích abeced nebo zvláštními nepísemnými grafickými znaky � nepíšeme za nimi tečku � patří sem: značky měr (m, km, cm, ha, ks), vah (g, kg, q), měn (Kč), fyzikálních veličin a jednotek (f=síla, g=zemské zrychlení, W=watt, A=ampér), matematických pojmů (r=poloměr, sin=sinus), hudebních pojmů (p=piano, ff=fortissimo), chemických prvků (velké počáteční písmeno: H=vodík, N= dusík) � značkami jsou také číslice, arabské i římské

ZÁPIS: NAUKA O TVOŘENÍ SLOV – SKLÁDÁNÍ A ZKRACOVÁNÍ � Skládání = tvoření slov ze dvou a více slovotvorných základů, vznikají slova složená (složeniny). � Složeniny vlastní – nedají se rozdělit na samostatná slova (samoobsluha, dějepis). � Složeniny nevlastní – dají se rozložit na samostatná slova (okamžik = mžik oka). � Složeniny hybridní – alespoň jedna část je cizího původu (autodílna).

� Zkracování = tvoření slov zkracováním základových slov nebo ze zkrácených částí základových slov. � Vznikají: � Iniciálové zkratky – z počátečních písmen víceslovných názvů (ČR, ZOH), píšeme je velkými písmeny, hláskujeme je, jsou nesklonné. � Zkratky – zkracujeme často užívaná slova nebo slovní spojení, čteme je v nezkrácené podobě (např. , aj. ). � Zkratková slova – z počátečních písmen nebo slabik víceslovných názvů (Čedok, Sazka), vyslovujeme je jako jedno slovo, skloňujeme je a tvoříme odvozená slova (čedokový, sazkový). � Značky – mají ustálený grafický význam ( km, kg, W, sin, H, N).

OTÁZKY PRO OPAKOVÁNÍ � 1. Co je skládání, jaká slova vznikají skládáním? � 2. Jaké druhy složenin máme? � 3. Co je zkracování? � 4. Co vzniká zkracováním? � 5. Jaký je rozdíl mezi iniciálovou zkratkou a zkratkovým slovem?

ZDROJE � MUŽÍKOVÁ, Olga, MARKVARTOVÁ, Barbora, KLUSÁČKOVÁ, Lenka, JEŘÁBKOVÁ, Eleonora, ADÁMKOVÁ, Petra. Odmaturuj z českého jazyka. Brno: Didaktis, 2007, ISBN 80 – 7358 – O 82 – 9 � SOCHROVÁ, Marie. Český jazyk v kostce pro střední školy. Havlíčkův Brod: Fragment, 2007, ISBN 978 – 253 – 0298 – 0 � DOBEŠOVÁ, Věra, FIALOVÁ, Vladimíra. Průvodce českým jazykem. Brno: Didaktis, 2007, ISBN 80 – 7358 – 019 – 5