Mgr Marie Havrnkov NAUKA O SLOVN ZSOB Mluvnice

Mgr. Marie Havránková NAUKA O SLOVNÍ ZÁSOBĚ Mluvnice pro 2. ročník Srpen 2012

ANOTACE � Záměrem této sady výukových materiálů s názvem Nauka o slovní zásobě a tvoření slov je poskytnout žákům potřebné informace o slovní zásobě, o způsobech jejího rozvíjení a zejména o tvoření slov v českém jazyce, a to odvozováním, skládáním a zkracováním. Učivo navazuje na znalosti, které žáci získali na ZŠ a cílem je jejich znalosti rozšířit a upevnit tak, aby je žáci mohli využít zejména při ústní a písemné komunikaci. � Jednotlivé DUMy (prezentace) v této sadě jsou určeny pro žáky 2. ročníku učebních oborů SOU. � Konkrétně tato prezentace je zaměřena na rozšíření znalostí žáků o slovní zásobě, na význam slov a na poučení o jazykových slovnících.

NAUKA O SLOVNÍ ZÁSOBĚ LEXIKOLOGIE

SLOVNÍ ZÁSOBA � souhrn všech slov a ustálených spojení v daném jazyce (národní slovní zásoba) � je bohatá, neustále se mění a vyvíjí � jejím studiem se zabývá lexikologie � základní jednotkou slovní zásoby je slovo

SLOVNÍ ZÁSOBA ČESKÉHO JAZYKA � národní slovní zásoba � obsahuje kolem milionu slov � je zachycena ve slovnících � je složena z jádra a proměnlivé části (okraje slovní zásoby) � JÁDRO slovní zásoby obsahuje slova vývojově nejstarší, která pojmenovávají nejdůležitější skutečnosti běžného života (země, ruka, otec, matka, slunce), které ovládá každý � OKRAJE slovní zásoby jsou proměnlivé (slova módní, knižní, odborné názvy)

SLOVNÍ ZÁSOBA INDIVIDUÁLNÍ � je to souhrn slov, která ovládá jeden uživatel � závisí na věku, vzdělání, povolání, prostředí, zájmech, četbě jedince a na dalších okolnostech Individuální slovní zásoba zahrnuje dvě složky: � aktivní slovní zásoba - výrazy, které jedinec nejen zná, ale které při mluvení a psaní užívá ( u dospělého člověka je to asi 5 až 8 tisíc slov) � pasivní slovní zásoba – výrazy, kterým jedinec rozumí, ale běžně je neužívá (průměr 40 tisíc slov, závisí na vzdělání)

SLOVO A POJMENOVÁNÍ � pokud chceme pojmenovat nějakou skutečnost, musíme jí přiřadit určitý jazykový výraz (např. velikému čtyřnohému zvířeti s chobotem přiřadíme výraz slon) � nejčastějším prostředkem POJMENOVÁNÍ je SLOVO � SLOVO je ustálená, samostatná jednotka jazyka, která pojmenovává určitou skutečnost (např. pes, ulice)

SLOVA � pojmenovávají skutečnost (všechna slova plnovýznamová, např. stůl, zpívat) � poukazují na skutečnost (zájmena, např. my, tamta) � vyjadřují pocity a napodobují zvuky (citoslovce, např. fuj, tik – tak) � pomáhají vytvářet věty (spojky, předložky, částice, např. nebo, před, ať) � nemají obecný význam a označují jedinečnou skutečnost (vlastní jména, např. Věra, Latinská Amerika)

POJMENOVÁNÍ � jednoslovná (např. karate, okolo) � víceslovná – jednu skutečnost označují několika slovy (tryskové letadlo, šicí stroj)

POJMENOVÁNÍ Víceslovné pojmenování je ustálené spojení dvou či více slov, která tvoří z významového hlediska nerozdělitelný celek, řadíme sem : � Sousloví – ustálené spojení slov s jedním významem, např. rodné číslo, finanční úřad, kyselina sírová � Frazeologické spojení – frazém – ustálené, často metaforické a expresivní spojení slov, mohou být nevětné, např. dopadnout bledě, růžové brýle, praštit se přes kapsu, nebo větné (pořekadla, přísloví, pranostiky), např. I mistr tesař se utne. Dvakrát měř, jednou řež. Kateřina na ledě, Vánoce na blátě.

POJMENOVÁNÍ (podle původu) značková , např. nos, voda, dům � jejich slovotvorný původ není zřejmý � nejde je odvodit od jiných slov � patří k nejstarším slovům naší slovní zásoby popisná, např. cvičitel, lovecký, kapesník � mají prokazatelný vztah k jiným slovům

ZPŮSOBY POJMENOVÁNÍ SKUTEČNOSTI V SOUVISLÉM TEXTU � přímé pojmenování – jejich význam je ustálen, např. železo, bílý sníh � nepřímé pojmenování (obrazné) – místo ustáleného pojmenování se užije jiné, např. vítr pláče, dort jedna báseň � pojmenování přirovnáním - pomocí přirovnávacích slov, např. pevnější než skála, nese se jako páv � pojmenování opisem (perifráze) – např. maloval čerta na zeď (= strašil) � slova příležitostná – vytvořená pro určitou příležitost, hlavně v poezii, např. smuténka (Skácel)

SLOVO � skupina hlásek (někdy i hláska jedna), která má v daném jazyce určitý význam � má stránku obsahovou (významovou) a formální (zvukovou nebo grafickou) � obsahová stránka slova pes = zvíře, čtyřnohý, řád šelem, chlupatý, štěká aj. � formální stránkou slova pes je v mluveném projevu seskupení hlásek (fonémů) p, e, s, v psané podobě pořadí grafémů p, e, s.

VÝZNAM SLOVA � slovní (lexikální) - věcný, obsahový významená, že každé slovo má v daném jazyce určitý obsah, který označuje jev skutečnosti (pes je druh čtyřnohého savce, řád šelem atd. ) � bývá vysvětlen ve slovnících daného jazyka � mluvnický (gramatický) – slovo ho získává až při zapojení do věty, znamená, že slovo patří k určitému slovnímu druhu, vyjadřuje různé mluvnické kategorie, např. pád, rod, číslo, osobu (pes je podstatné jméno, jednotné číslo, rod mužský životný, 1. pád)

SLOVO � slovo nadřazené – slovo významově nadřazené podřazenému slovu (př. zelenina je slovo významově nadřazené slovu mrkev) � slovo podřazené – slovo významově podřazené nadřazenému slovu (př. mrkev je slovo podřazené slovu zelenina) � slova souřadná – slova na stejné významové úrovni (př. mrkev, ředkvička) � sousloví – je ustálené spojení vzniklé spojením dvou nebo více slov, ale má význam jen jedné slovní jednotky ( základní škola, psací stůl)

SLOVA JEDNOZNAČNÁ A MNOHOZNAČNÁ � slova jednoznačná – mají jeden věcný význam � jsou to vlastní jména, odborné názvy, zvukomalebná citoslovce (Josef, kyselina sírová, au) � slova mnohoznačná - mají význam základní a význam druhotný, který vzniká přenesením pojmenování na jinou věc � přenesení významu slova podle vnější podobnosti nazýváme metafora (oko= orgán zraku, oko na punčoše, volské oko) � přenesení významu slova podle vnitřní souvislosti věcí nazýváme metonymie (psaní = činnost, psaní= dopis) � pojmenování celku označením jeho části nazýváme synekdocha (otcovská střecha = rodný dům)

Významové vztahy mezi slovy: synonyma, homonyma, antonyma � Synonyma – slova souznačná - mají různou podobu, ale stejný nebo podobný význam � Homonyma – slova souzvučná - stejně znějí, ale mají odlišný význam (hlásková shoda je náhodná) � Antonyma - slova opačného významu (slova významově protikladná)

OBOHACOVÁNÍ SLOVNÍ ZÁSOBY � tvoří se nová slova (odvozováním, skládáním, zkracováním) � slova dostávají nové významy � slova se spojují v sousloví � slova se přejímají z jiných vrstev jazyka � slova se přejímají z cizích jazyků � slova zanikají � některá dříve nepoužívaná slova se vracejí do slovní zásoby

SLOVNÍKY � zaznamenávají slovní zásobu jednoho nebo více jazyků nebo její určitou vymezenou část � jejich tvorbou se zabývá lexikografie Rozlišujeme: � slovníky překladové – převádějí slova z jednoho jazyka do druhého � slovníky výkladové, a to naučné (encyklopedické) nebo jazykové � slovníky speciální (historický, cizích slov aj. )

SLOVNÍKY JAZYKOVÉ � podávají informace o slovním a mluvnickém významu slov , jejich původu, výslovnosti a užívání v jazyce � zachycují slovní zásobu náležející ke spisovné vrstvě jazyka � Příruční slovník jazyka českého, 1935 – 1957, 9 svazků, 250 tisíc hesel � Slovník spisovného jazyka českého, 1989, 8 svazků, 192 tisíc hesel � Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost, 2003, asi 50 tisíc hesel

ZÁPIS: NAUKA O SLOVNÍ ZÁSOBĚ � � Slovní zásoba je souhrn všech slov a ustálených spojení v daném jazyce, neustále se mění a vyvíjí, je zachycena v jazykových slovnících, je složena z jádra slovní zásoby a okrajových (proměnlivých) částí (= národní slovní zásoba). Individuální slovní zásoba = slova, která ovládá jeden uživatel, je složena s aktivní slovní zásoby (=slova, která běžně užíváme) a pasivní slovní zásoby (=slova, která běžně neužíváme, ale rozumíme jim). Slovo = skupina hlásek(někdy jen jedna hláska), která má v daném jazyce určitý význam, a to význam slovní (věcný, obsahový) a význam mluvnický(vzniká po zapojení slova do věty). Sousloví = ustálené spojení slov s jedním významem.

� Synonyma = slova souznačná, mají stejný nebo podobný význam, ale různou formu. � Homonyma = slova souzvučná, stejně znějí, ale mají různý význam i původ. � Antonyma = slova opačného významu, označují jevy stejného druhu, ale opačných vlastností. � Jazykové slovníky = podávají podrobné informace o slovním a mluvnickém významu slov, jejich původu, výslovnosti a užívání v jazyce, např. Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost.

OTÁZKY PRO OPAKOVÁNÍ � 1. Co je slovní zásoba? � 2. Jaký je rozdíl mezi slovní zásobou národní a individuální, jak dělíme individuální slovní zásobu? � 3. Co je slovo? � 4. Jaké významy má slovo? � 5. Co je sousloví? � 6. Jaký je rozdíl mezi synonymy, homonymy a antonymy? � 7. Jaké informace podávají jazykové slovníky?

ZDROJE � MUŽÍKOVÁ, Olga, MARKVARTOVÁ, Barbora, KLUSÁČKOVÁ, Lenka, JEŘÁBKOVÁ, Eleonora, ADÁMKOVÁ, Petra. Odmaturuj z českého jazyka. Brno: Didaktis, 2007, ISBN 80 – 7358 – O 82 – 9 � SOCHROVÁ, Marie. Český jazyk v kostce pro střední školy. Havlíčkův Brod: Fragment, 2007, ISBN 978 – 253 – 0298 – 0 � DOBEŠOVÁ, Věra, FIALOVÁ, Vladimíra. Průvodce českým jazykem. Brno: Didaktis, 2007, ISBN 80 – 7358 – 019 – 5